Gottovu píseň Má modlitba se mi nepodařilo nikde objevit, podle názvu ani podle textu…?
Nemáme v povaze bojovat, riskovat, obětovat a utrpět ztráty. Upřednostňujeme jistoty před nadějí. Proto naše armáda za 100 let nikdy nebojovala. Potom společnost přirozeně inklinuje k hrdinům, kteří „vyhrávají“ bez boje a osobních ztrát, než skutečným hrdinům, jako nositelům potřebných hodnot. Následkem je jejich absence ve společnosti, vědět co jsou a schopnost je vůbec vnímat, tedy i nutný, negativní vliv na život společnosti a její vývoj. Je to i o absenci citového života, která potom končí až nepřirozeným nadšením, jako kompenzací za nedostatek prožívání opravdových citů v denním životě. Škoda, že se dokážeme spojit, nadchnout a být jednotní pouze při pohřbech významných osobností či při sportovních utkáních, ale ne k řešení stále závažnějších problémů země. Skvělé kázání kardinála Dominika Duky, by si měl vzít každý k srdci - i Ježíše Krista: „Nesuďte, abyste nebyli souzeni…“
Zpěvák svého žánru. Nic víc, nic míň
Komunisté se báli jen „Moskvy a Gotta“. Prvního kvůli moci, druhého kvůli obrovské popularitě. Vlasta Burian měl smůlu na dobu ve které žil, stejně jako Karel Gott štěstí, že už její hrůzu v plné síle nezažil a přežil. Dnes už se nepopravuje, jen jsou nepohodlní nevinní odsuzováni za mlčení médií a obyvatelstva. To neví, ale stále více tuší, že je zde něco hodně špatně. Totalita se převlékla do demokratických kabátů, ale obsah zůstal stejný. Můj táta měl pravdu, když v Listopadu 89 řekl: „Jak to chtějí udělat, když nemají lidi?“
Pak to končí např. výrokem bývalého předsedy NS Slovenska Štefana Harabina, že presidentka Zuzana Čaputová patří do Leopoldova, či přerušením představení SND v Bratislavě… Nepochybuji, že zádušní mše se zúčastnili i snobi, kteří dnes „přesedlali“ na Velkou Pardubickou…
Na úspěších a slávě Karla Gotta mají neodejmutelný podíl autoři skladeb, ať už hudebníci, nebo textaři. Při zpívání jejich hitů si málokdo na ně vzpomene. Jmenujme alespoň bratry Štajdlovi a Karla Svobodu…
Naše země potřebuje lidi na svém místě jako soli. Ztratili jsme tradici a vrstvy elity. Zbyli nám jen jednotlivci jako její zástupci. Jsou mocenskými strukturami samozřejmě pronásledováni a umlčováni. Je dobrým znamením, že se ozývají a prosazují stále více.
Člověk nemůže sám změnit svět, jen sebe, své okolí, tím mění svět. Karel Gott to dokázal u běžného člověka a dělal jej po generace šťastnějším v době temna. Milan Kundera měl prohlásit, že Gott byl největší antikomunista? Je v tom kus pravdy, když si ho komunisté netroufli trestat jako jiné zpěváky. Využíval toho a mnohým, persekuovaným režimem, pomáhal. Pomáhal vzpomínat i zapomínat v denní šedi totality normálním lidem a činit tak život v nesvobodě snesitelnějším. Na druhé straně zemi prokazoval medvědí službu, kterou nutně návštěvníci jeho koncertů na západě museli vnímat jinak a jinou, než ve skutečnosti byla.
Jistě se i o vyšší hodnoty života ke sklonku svého života zajímal. Nemohl k nim nedojít. Ty jsou určující pro hodnotný život každého z nás, budoucnost země i světa.
Mimochodem nejnovější výzkumy potvrzují, že už jen 20% Čechů má čistě slovanské geny. Gott je německé jméno, stejně jako např. Schmitzer (původní příjmení Jiřího Sováka). Jistě i oni patří mezi oněch 80% obyvatel naší země, v jejichž žilách kolují i jiné geny. Byli to Bohemianové, jak se obyvatelé Bohemie s českými etnickými kořeny nazývali po dlouhá staletí. Postavili i Katedrálu sv. Víta. Není to o tom kdo a odkud pochází, ale jaký je člověk a čím společnosti prospěl.
S Karlem Gottem jsem se setkal pouze jednou po jedné z demonstrací na podporu Ukrajiny, kdy jsme se náhodně potkali při koncertu Alexandrovců u vchodu do sportovní haly v Holešovicích. Byl to krátký, upřímný rozhovor, plně se soustředil a přijal se zájmem moji navštívenku. Jeho tým náš rozhovor předčasně ukončil s tím, že už „musí jít“…
Při loučení v Katedrále sv. Víta Jiřina Bohdalová připomněla český „dvoreček“ což dokazuje i tento článek (až na nedůstojné rýpání do prezidenta a premiéra. Autor se sám zařazuje do kategorie lidí, kterou kritizuje).
Z rozhovoru s Martou Kubišovou:
… Když jsme letěli nedlouho po sametové revoluci do Tokia s orchestrem Luboše Andršta, tak se se mnou o tom kluci z kapely bavili. Já jim říkám: „Kdybych se na všechno dívala tak přísně jako vy, nemohla bych si v Praze povídat vůbec s nikým.“
… Vnímala jsem dobře, že kdykoliv jsem přišla na nějaké setkání zpěváků, všichni zmlkli. Ale já si vždycky říkala, že já za nic nemůžu, a nic si z toho nedělala.
… Že se měl přidat k nám. Bylo z toho patrné, že se tím zabývá a že ho to zpětně bolí. Byl si toho vědomý a přiznal, že se tím trápí. Už jen to, že o tom měl potřebu mluvit, bylo podle mě očistný.
I tak se prokazuje skutečná velikost osobnosti.
Jan Šinágl, 13.10.2019
* * *
Někdy mě ty emoce, v tomto případě pláče, připomínají průvod za Janem Palachem. Režim tenkrát povolil průvod. Návštěvníky na hřbitov již legitimoval a stíhal. Gott nám zanechal spoustu písní, pěkných písní skvěle zazpívaných. Palach nám zanechal odkaz. Ne abychom ho litovali a plakali, ale abychom se vzpamatovali. Odkaz jsme vzali na vědomí, ale nehnuli prstem. Poslouchat Gotta bylo mnohem příjemnější.
K. Mrzílek
11.10.2019
* * *
Komentáře
„První povinností vlády je chránit lidi, nikoliv řídit jejich životy.“
Ronald Reagan
„Jak byste nazval komunistu?“
„No je to někdo kdo čte Marxe a Lenina.“
„A jak byste nazval antikomunistu?“
„To je někdo kdo Marxovi a Leninovi rozumí.“
Ronald Reagan.
* * *
K.Mrzílek
200.000 tisíc.
Tolik se nás zúčastnilo na pohřbu statečného a hrdinného studenta Jana Palacha, který se neupálil, abychom plakali, abychom litovali, ale abychom se vzpamatovali. Abychom si uvědomili, že žijeme v kremelsko-komun istickém bezpráví, abychom se vzchopili.
Zúčastnili jsme se, my občané, v nebývalém množství. Dvě stě tisíc na pietním obřadu a průvodu tohoto mladého statečného Čecha. Ten ač do té doby neznámý vykřikl svým činem vzpamatujte se. To platí i dnes.
K.Mrzílek
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.