Článek redaktorky LN Jany Machalické (LN, 9.6.2020) mne nutí reagovat. Její články a postřehy jsou skvělé. Toto je první, kdy nemohu nereagovat.
Jsou Poláci „srabi“, když se postavili nacistům i Rusům? Jsou Finové srabi, když se postavili Rusku? Kolik válek se událo na území naší země za posledních 100 let? Kolikrát se naše armáda postavila na odpor proti nepříteli ve vlastní zemi? Odevzdali jsme poslušně zbraně a ještě pomáhali vyzbrojovat Wehrmacht. Všude okolo zuřila válka a v Čechách byl „ráj“. Za pohodu a klid Češi pracovali pro Říši až do atentátu na Heydricha. To něco o našem charakteru vypovídá – jeho znakem je za každou cenu nebojovat, neriskovat, nic neobětovat a přežít za každou cenu. Proto jsme sobě ani nikomu jinému svobodu nevybojovali, ale byla jinými vybojována za nás – při vší úctě k té menšině Čechoslováků, která bojovala v zahraničí, když jim nebylo umožněno bojovat doma.
Do roku 1938 jsme takoví „srabi“ jako dnes určitě nebyli, celá země se chtěla bránit proti nacistům. Srab byl především jeden, zato velký – president Edvard Beneš, vrchní velitel, který zemi v ohrožení opustil a pro kterou se obětoval dr. Emil Hácha. Nebyl žádný kolaborant, jak píše paní Machalická – dělal co mohl za dané situace. Nakonec skončil na Pankráci, kde na něho, těžce nemocného, dozorci močili a prezident Beneš se zachoval opět jako srab – mlčel.
Srabi jsou v každém národě, ale měli bychom také hovořit jaké části národa se týkají? Obávám se, že patříme k zemím s jejich největším procentem. Stále platíme a budeme ještě dlouho platit za likvidaci elit na všech stupních, kterou jsme si zavinili sami! Velké země si dokážou elitu vždy nahradit, malé tuto jistotu nikdy nemají. Proto se stávají snadno manipulovatelnými a ovladatelnými. Švýcarsko je si tohoto rizika dobře vědomo. Výsledkem je vyspělá občanská společnost a pospolitost.
Páteř národa se začala lámat v roce 1938. Její lámání pokračovalo v roce 1948, 1968 a dokončila jí Husákova normalizace. Stali jsme se tak zemí srabů jak dokazujeme dodnes pasivním přihlížením dění ve státu. Opět čekáme, že to někdo udělá za nás. Dokážeme to změnit, abychom se nechovali stále jako srabi, ale jako hrdí a svobodní občané?!
Jan Šinágl, 12.6.2020
* * *
Adina Madlová o české povaze a charakteru.
„Na další štaci“ o protektorátní kinematografii a národní cti. Skrytá cenzura veřejnoprávní ČT
Anticharta : Přímý přenos ČST z Národního divadla v Praze ze dne 28. 1. 1977
Komentáře
Polský vtip: Jak se pozná, že skončila II.světová válka? V Praze začalo povstání.
Odletět si a jinde "dělal" odboj. Udělal to některý z ostatních státníků v Evropě? Beneš byl pracovitý, ale nebyl to chlap a přitom měl národ, který bojovat chtěl. Německo v té době, jak samo přiznává, nebylo ještě dostatečně připraveno, tedy vyzbrojeno. Chápu Hitlera, že se divil národu, který má skvělé zbrojovky, skoro celé pohraničí vyzbrojené na obranu se dobrovolně vydává.
Doktora Háchy si osobně velmi vážím. Obětoval se za nás, aby nám nerozbourali Hradčany, česká společnost pod ochranou Říše papala na potravinové lístky a rozpadávala se. Že nás zradila Francie? Ta zradila sama sebe, protože se nedokázala bránit a quislingovskou vládou se podala Hitlerovi.
Pomlouvat a soudit to nám Čechům šlo vždycky a mstít se, když jsme věděli že se nám nic nestane také. Následující bolševické násilí nám uťalo tipec a poslouchali jsme jako vězni, zatím co jiní se k věznitelům přidali. To je výsledek Benešova úsilí.
Stateční Poláci poznali zradu ze dvou stran a navíc falešnou vládu sestavenou z Rusů, kteří na příkaz Džugašviliho se museli učit polsky, aby před Churchillem mohl tvrdit, že proruskou polskou vládu má a západní, která bojovala proti OSE na několika místech Evropy není nutná.
Finský maršál Mannerheim, bývalý carský důstojník dokázal s Finy s jedinou zbrojovkou vypráskat rudoarmějcům, kteří nezmrzli, kožich tak, že Finsko si dokázalo vybojovat co chtělo. Svobodu.
Na co my Češi můžeme být hrdi? Nato že se umíme neustále vymlouvat na chyby druhých? Na to, že se nedokážeme zbavit nedemokratické strany v parlamentu? Že na svém území jsme nikdy nebojovali?
Skutečnost je dnes taková, že staré úsloví " Dále od hradu dále ať nás nepotká neštěstí nenadálé", stále platí!
K.Mrzílek
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.