Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Aktualizováno 18.1.2024: Příběh naprostého politického selhání – Naděje na dožití 2020 - RABOVACÍ GARDY V NAŠICH DUŠÍCH - Komentáře ke knize - SUDETENLAND - Sudety stále pro většinu tajemné a utajené

 ***

Kniha Leoše Kyši se čte jedním dechem. Odkrývá dosud neznámé informace a pohledy na soužití českého a německého etnika. Níže několik ukázek z knihy:

Ale neptal jsem se, dokud jsme nedojeli na hřbitov ve Dvorcích. Byl zvláštní. Vyprávěla mi o něm už Klára. Vysokou zdí ho totiž rozdělili na dvě části. V jedné leželi katolíci, v druhé protestanti. Tahle zeď mezi sousedy, kteří náleželi k jiné víře, tady byla dávno před Hitlerem. Teď měla navíc každá svou polovinu pro Němce a svou pro Čechy. A až se objeví další způsob, jak rozdělit lidi, bude pak každá ta část zase rozdělena na dvě a pak na další dvě, dokud nebude mít každý hrob svou vlastní zeď, jako kdyby ani po smrti nemohli být lidi spolu.

***

Str. 64: Jürgen byl úředníkem bruntálského gestapa. Pracoval tam jako mladej kluk od ledna pětačtyřicet, ale stejně za to slízl dvacet roků. Ven ho dostalo až pražské jaro. Původně měl doživotí.

Str. 75: Když jsem se vzbudil, rozhlédl jsem se a během chvíle jsem poznal, jestli jsme v německé části pohraničí, nebo v české. V té německé byl zametený chodník a upravená předzahrádka. V české nepořádek. Stačilo se rozhlédnout a hned bylo jasné, jestli jsem v Bolaticích, Hlučíně, Bruntále nebo ve Vítkovicích.

Str. 82: Jestli někdo na Bruntálsku chodil do kostela, pak to byli skopčáci.

Str. 108: Před válkou tu nežili žádní Češi. Ten kostel, hřbitov, továrny, školu, soud, to všechno postavili Němci. Češi jim pak po osmnáctým roce začali říkat, co mají dělat, jak mají mluvit a kolik filmů v češtině se smí promítat v kině.

Str. 109: Nikomu se neurodilo, jenom Němcům. Proč? Protože věděli, jaká je půda, kde co pěstovat a měli své odrůdy, co vydrží sucho i zimu zdejšího kraje. Tohle je těžkej kraj, musíš vědět jak s ním žít.

Str. 112: M. Klen navštívil V. Havla – Ukončená hladovka: (ČTK) na pozvání prezidenta ČSSR Václava Havla ho dnes na Pražském hradě navštívil pan Miroslav Klen, který konal protestní hladovku proti eventuální omluvě československých činitelů sudetským Němcům. Po obsáhlém vysvětlení pana prezidenta zjistil téměř úplnou totožnost názorů. Proto se rozhodl hladovku okamžitě ukončit. (Lidová demokracie, 5.1.1990).

Str. 132: Býval tam Rauerův statek. Nejstarší barák, prý z šestnáctého století. Město vyplenili za třicetileté války Švédové a tohle byl jeden z mála domů, který všechno přežil. Rauer s rodinou šli v první odsunové vlně a na statek nastěhovali novýho tajemníka národního výboru. Byl línej shánět dřevo na topení, tak řezal trámy v baráku. Po první zimě mu spadla střecha na hlavu. Bohužel byl zrovna v úřadě, tak si přidělil nový barák a za rok ho zlikvidoval úplně stejně. Nakonec ho za odměnu poslali du Freudenthalu na okresní úřad.

Str. 134: Ve sto rocích samoty Gabriel García Márquez píše, že domov je tam, kde jsou pochováni naši mrtví. Vaši mrtví jsou tady všude. Až tu budeme mít pochovány své mrtvé i my, možná zapustíme kořeny. Myslím tím Čechy. Ale nemyslím, že by to mohlo trvat čtyřicet nebo ani osmdesát let. Nejspíš ještě déle. A navíc by se stejně někdo s někým hašteřil. Pořád by tu Čechům zbyli cikáni, nebo Židi, nebo Češi s jiným názorem. To nebyl problém Čechů, ale všech. Když Židy nikdo neohrožoval, začali se hašteřit mezi sebou. Když nikdo neohrožoval komunisty, začali jeden druhého věšet.

Str. 135: Můj otec měl na to - a vlastně na jakýkoliv jiný neduh – Alpu. Považoval ji za univerzální všelék, legendární Panaceu, která dezinfikovala nejen povrch těla, ale i jeho vnitřek. Když jsem měl chřipku, stačilo podle něj nalít trochu Alpy na cukrovou kostku a pak cucat.

Str. 137: Dřív tam bydleli Winterovi. Starý Friedhelm Winter se tam byl nedávno podívat na svůj dům. Čech, co tam žije, na něj vzal sekeru. To takhle v osmačtyřicátém dorazila na obec stařenka Hebdová a povídá: Heil Hitler! V kanclu tam sedí starej Winter, dělá nějaký papíry a kárá ji: Ale babičko, to jste si spletla dobu, dneska se říká. Čest práci, soudruhu. A Hebdová na to: Dobu jsem si možná spletla, ale vás ne!

Str. 141: Pošlapali přitom přemalované a strhané cedule: Máte otevřený hranice, běžte si do Říše. My jsme tu doma. Tohle je česká země. Tady žil můj praděda, odkud jsi přitáhl ty?

Str. 150: Po válce se tu válela hromada zbraní. Němci je měli zakopané v lese nebo na hřbitově. Češi je nosili volně. Pořád se báli Němců. Někdy v padesátých letech pak udělala armáda velkou razii. Odvezli odsud náklaďák plný zbraní, granátů na min. Pokud něco takového našli u Němců, šli do vězení, Češi ne. Složitou historii pohraničí jsem znal, ale zaujal mě ten děcák. Babička šla do vězení, kde umřela, tátu šoupli do děcáku v Jägerndorfu, tedy v Krnově. Říkal, že to byly nejlepší roky. Byli tam s dětmi řeckých partyzánů. Sice si furt museli hrát na válku a Němci byli vždycky nacisti a vždycky museli prohrát, ale Řekové byli prý fajn. Táta má z tama Janise Papadopula. Vrátil se do Řecka a posílá nám olivový olej a ouzo. Dáš si?

Str. 152: Problém je, že pro lidi jsou věci důležitější než lidskost. Třeba staré křivdy…. A taky nenávist a ideologie, peníze a spousta dalších věcí, jimž lidé přikládají větší důležitost než lidskosti. Na tu zpravidla nezbýval čas.

Str. 160: Tady je historie všude. Rita mi vyprávěla, že když stavěli tenhle barák, rozkradl tajemník národního výboru stavební materiál na svůj okál. A aby měli tuhle stavbu vůbec čím vyfutrovat, nechal zplundrovat německý hřbitov. Někde tam dole je náhrobek mého pradědy. Rita sem kvůli tomu nikdy nešla, ani Heinrich.

Str. 177: Patřil Řádu německých rytířů. Ti nesnášeli nacisty. Dokonce dávali svoje pozemky k dispozici Stráži obrany státu. Nacisti je po obsazení Sudet zavírali do vězení a zabíjeli. Po válce je zavírali do vězení komunisti a kdo z řádu přežil, toho vysídlili a pak jim na hlavu nasadili korunu z hákenkrojců.

Str. 202: Přece Oskar Fidor. Ty nejíš Fidorky? Šlo o potomka zakladatelů opavské továrny na čokoládu a oplatky. Oskar Fiedor byl poslední majitel továrny. Bohatý člověk. Vlastnil v Herzogwaldu vilu.

Str. 203: Český Ku-Klux-Klan – Všichni se tváří, že v Československu není rasismus, ale my se s ním setkáváme každý den, každou hodinu. Nejhorší je, když jde po ulici černoch a běloška. Těch poznámek co musíme vyslechnout, a je to třeba jen kamarádka z ročníku. Vypadá to skoro, jakoby Československo mělo s Afrikou nějaké historické problémy. Možná si řeknete, že špatně se k nám chová jen menšina, ale mnoho cizinců si udělá obrázek právě podle ní. Těšil jsem se na společenské změny, které tak nadějně nastaly, a myslím si, že by se teď mohly odstranit i ty zaostalé představy domácích o vztazích ras, o Afričanech i obyvatelích jiných kontinentů. Amadou Titi Alassane, Brno Mladá fronta, 13.4.1990

Str. 204: Nějakej pičus z národního výboru rozhodl, že za jeho hrob nikdo nezaplatil, tak mu odsekali náhrobní desku a rozmlátili ji. Když se to dozvěděli lidi, bylo pozdě. Tak tady končí každej, kdo něco znamenal. A dělal něco dobrýho. Pro blbečka, co se tu přestěhuje z Ostravy a dostane funkci, je každej Němec nácek. V roce 1946 zničili bustu Wilhelma Hartla. Asi si taky mysleli, že to byl nacista. Neslavnější rodák ze Dvorců. Byl ministr školství za císaře pána. Kamarád Tomáše Garrygua Masaryka, osvícenec, který ve Vídni prosadil, aby mohly ženy studovat na lékařských fakultách, přestože tehdy staří lékaři věřili, že studium ženám ničí vaječníky a způsobuje neplodnost. Masaryk kvůli němu poslal na zdejší školu milion z vlastního fondu, ale byl Němec, takže…

Str. 214: Protože lidi vždycky zajímalo jenom to, co je rozděluje, ne spojuje. Vždycky hledají spíš nepřátele než přátele a staré křivdy pořád žijí. Je jednodušší bojovat ve starých válkách znovu a znovu než budovat něco nového.

Str. 217: Naši zloději kralují: A protože se navíc zvýšily taxy za tlumočení, takže podle odhadu jen za tlumočníky zaplatí letos vídeňská policie asi 15 milionů šilinků, začali vybraní policisté povinně navštěvovat jazykové kurzy. Našinci, který se ve Vídni dostane do křížku se zákonem, to však může být jedno. Po výslechu je vyfotografován, jsou mu sejmuty otisky prstů a pak je předveden před soudce – trest za mírnější delikty následuje okamžitě – vyhoštění ze země a zapsání do seznamu osob napříště v Rakousku nežádoucích. Jan Jelínek, Vídeň, Mladá fronta 19.4.1990

Str. 246: Tahle země nestojí za nic. Kdyby Bittman nebyl idiot, mohli všichni šťastně žít v Německu. Co je tohle vůbec za kraj? Mizerní Němci, ještě mizernější Češi, hory co nejsou dost vysoké, aby za něco stály, ale ani dost nízké, aby se tu dalo pořádně něco pěstovat. Líní Češi to nechali ladem, ale Němci to zúrodnili. A stejně jim za to nikdo nepoděkoval. Měli se na to vykašlat.

Str. 258: Ale neptal jsem se, dokud jsme nedojeli na hřbitov ve Dvorcích. Byl zvláštní. Vyprávěla mi o něm už Klára. Vysokou zdí ho totiž rozdělili na dvě části. V jedné leželi katolíci, v druhé protestanti. Tahle zeď mezi sousedy, kteří náleželi k jiné víře, tady byla dávno před Hitlerem. Teď měla navíc každá svou polovinu pro Němce a svou pro Čechy. A až se objeví další způsob, jak rozdělit lidi, bude pak každá ta část zase rozdělena na dvě a pak na další dvě, dokud nebude mít každý hrob svou vlastní zeď, jako kdyby ani po smrti nemohli být lidi spolu.

***

P.S.

Nedávno jsem si v Metru přisedl ke slušně vypadajícímu muži středního věku. Začal jsem knihu číst. Jakmile muž uviděl název knihy, okamžitě a beze slova odešel na jiné místo, co nejdále ode mne, resp. od knihy. Tak hluboko je dodnes zakořeněna nenávist v lidech. Jsou také obětmi aniž tuší. JŠ

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)