Letos 15. prosince 1938, tedy na počátku nemoci Karla Čapka, obdržela septimánka karlínské reálky Vlasta Jelínková vlastnoruční dopis od Karla Čapka, který lze bez pochyby považovat za poslední dopis Čapkův a svým obsahem za odkaz národu.
Dopis zní:
Milá slečno, prosím Vás, nepřeceňujte tak divadelní kulturu. Národ se může cítit nesmrtelným jenom tehdy, když se bude cítit mravným, když bude mít své vědomé mravní poslání; na to ovšem nestačilo divadlo, i když má být součinitelem toho mravního povědomí. To musí být v politice, v hospodářství, v knize a škole, denním životě, všude. A obráceně, vemte národu jeho mravnost a berete mu i jeho nesmrtelnost. Asi Vás ta odpověď neuspokojí, ale jiná není.
Váš Karel Čapek
Majitelka těchto vlastnoručních článků netušila, když požadovala spisovatele o hledisko na poslání české divadelní kultury pro svůj vlastní rozbor o divadelní kultuře, že se jí tím zároveň dostává do rukou vzácný odkaz.
Do posledního dechu
Od čtenářů docházejí nám stále projevy soustrasti nad úmrtím Karla Čapka a zase se jeden čtenář přihlásil, že dostal na několik svých dopisů odpověď Karla Čapka, psanou 18. prosince a dávanou na poštu 19. prosince. Karel Čapek použil přechodného zlepšení své nemoci celý ten 18. prosinec.
Ten nový z jeho posledních dnů zní:
Praha 18. XII. 38
Milý pane,
Děkuji za Vaše dopisy. Dostávám mnoho takových, je vidět, že naše národní svědomí nespí. Myslím si, že se už nemusíme bát toho nejhoršího: že by se jednou naší generací pohrdalo.
Karel Čapek
LN 5.1.1939
Read more...