V Portugalsku při prvních 100 nakažených a žádném mrtvém byl vyhlášen krizový stav. Před tím byly už zavřeny školy, bary, diskotéky a zakázána sportovní utkání. Hranice se Španělskem byly neprodyšně uzavřeny. I proto prochází Portugalsko lépe krizí než ostatní malé státy Evropy. Kde bychom mohli být dnes, kdybychom se zachovali jako Portugalci? Čím déle bude trvat karanténa, tím více budou exponenciálně stoupat hospodářské škody a tím i nemožnost návratu k dosavadní životní úrovni. Budou nutně narůstat i zdravotní, sociální a psychické problémy, kdy i počet mrtvých může být mnohem vyšší, pokud zastavení hospodářství země a pohybu lidí bude pokračovat. Jsme ve válce a žádnou válku nelze vyhrát bez obětí. Dokázat vyhrát s mnoha zbytečnými oběťmi není umění. Je to jen Pyrhovo vítězství. J.Š.
* * *
Vláda je v pasti vlastní strategie, protože nemůže opatření rychle uvolnit, aby se neukázalo, že byla zbytečná a z hlediska boje s nakažlivou nemocí spíše kontraproduktivní, a bude-li v nich pokračovat, stane se vítězem, avšak zároveň se ocitne v posici krále spálené země.
* * *
Tak jak je to s tebou, soudruhu? Musíš se rozhodnout, na čí straně stojíš. Jsi s námi, nebo proti nám?
Já se tedy přiznám, soudruzi: jsem proti vám!
Abych to objasnil. Se mnou se to má tak, že jsem se kdysi, už je to docela dávno, učil jedno takové odvětví mathematiky: říká se mu mathematická statistika. Je to nudná disciplina, která vyžaduje, aby nám poskytla použitelné výsledky, splnění spousty a spousty předpokladů, které jsou v praxi dosahovány jen zřídka, pokud vůbec kdy. Od doby, kdy jsem principům statistiky a jejímu instrumentariu jakž-takž porozuměl, dívám se s notnou skepsí na to, co je nám presentováno jako statistický údaj, odhad nebo dokonce predikce.
Pokud se týká koronavirové krise, nejde tu arci jen o statistiku, nýbrž je důležité uvědomit si, že příchodem viru politika nezemřela, že se dál bojuje o voličské hlasy, případně o možnost nahradit systém zahrnující ty otravné periodicky opakované volby něčím pro politiky příjemnějším, a že z hlediska dlouhodobého vývoje jsou v Praze dvě důležitá místa: sokl pod někdejší Stalinovou sochou na Letné a Věznice Pankrác. Obratný může mít sochu zachránce národa na prvně jmenovaném místě, neobratný skončí s nepěkným trestním obviněním na místě druhém.
Jak často říkám, živelní pohroma nebo epidemie, to je svátek každého politika, který je u moci, a trudný den pro ty, kteří mají tu smůlu a zbyl na ně Černý Petr oposice, protože ti první se budou neomezeně vystavovat kamerám a mikrofonům, ti druzí mohou v nejlepším případě, za nezájmu veřejnosti, vládě přikyvovat a prohlašovat, že sami by to zvládli ještě líp. Ovšem i tento divadelní genre má svá pravidla a může se stát, že politik, který včas nepochopí, že musí vystupovat se starostlivým výrazem, nejlépe v khaki oblečku jako někdejší premier Gross, a dopustí se neuváženého výroku, tak jako v r. 2002 Igor Němec stran nadmíru výtečné povodňové situace, svou šanci promarní.
V tomto světle tedy hodnoťme všechna fakta, která jsou nám předkládána k věření.
Prvním a zřejmě klíčovým tvrzením vlády je, že kdyby nepřistoupila k rasantním opatřením, vydala by se Česká republika italskou/španělskou cestou a zakrátko by došlo ke kolapsu systému zdravotní péče.
V tomto ohledu se mi jeví podstatným to, co se zjistilo nejprve porovnáním dat o koronaviru mezi Španělskem a Portugalskem, a poté v Německu, mezi starými a novými spolkovými zeměmi. Data ukazují, že tyto populace, i když byly vystaveny zcela srovnatelné regulaci, vykazují dramaticky rozdílnou zjištěnou míru nákazy. A také, že jsou méně nakažené země bývalého východního bloku. Přemýšlelo se, čím to může být, a vznikla hypothesa, že ve všech těchto zemích se dříve očkovalo proti tuberkulose jednou a tou samo látkou a toto očkováni mohlo ovlivnit imunitu populace proti Covidu-19. Pokud je to tak, a tato domněnka se jeví být rozumnou, protože jinak lze zmíněné rozdíly, které jsou téměř řádové, obtížně vysvětlit, znamenalo by to, že Česká republika má proti Německu a Rakousku významnou konkurenční výhodu, protože i kdyby jen kopírovala opatření v těchto dvou zemích, dospěla by k několikanásobně nižšímu počtu nakažených na milion obyvatel, a tím i k nižší zátěži pro zdravotnictví.
Z konkurenční výhody lze ovšem velmi snadno učinit konkurenční nevýhodu, například tím, že ve snaze stát se premiantem v boji s koronavirem restringujeme ekonomiku víc než sousední země. Česká republika se tak může stát jednou ze zemí, kde bude úmrtnost na respirační nemoci během pandemie dokonce ještě nižší než v jiných letech, ale přiškrcení nákazy a její rozložení do delšího období povede k tomu, že křivka nikdy nedostoupí k mezi kapacity zdravotního systému – a v současné době, kdy se blížíme plateau nákazy, lze přidanou zátěž zdravotnictví hodnotit jako velmi nízkou, prakticky zanedbatelnou – zato však bude několikanásobně delší, protože to, co se odehrálo v Německu nebo v Rakousku za jeden týden, bude v České republice trvat dva nebo tři. A skutečně, v těchto zemích už počty nakažených klesají, v České republice stále, i když jen mírně, rostou.
Co to znamená? Jen jedno: že vláda je v pasti vlastní strategie, protože nemůže opatření rychle uvolnit, aby se neukázalo, že byla zbytečná a z hlediska boje s nakažlivou nemocí spíše kontraproduktivní, a bude-li v nich pokračovat, stane se vítězem, avšak zároveň se ocitne v posici krále spálené země. Německo a Rakousko už budou vyrábět, ale české podniky budou stále čekat na to, až bude boj s pandemií definitivně dobojován, k čemuž výrazně přispívá i pomalé tempo testování, které samo o sobě proces potlačování nákazy brzdí. Výsledek bude drastický: neschopnost dodávat kontrahované zboží, zpřetrhání dodavatelských řetězců, nutnost hledat místo českých náhradní dodavatele.
Interpretace samotných čísel presentovaných jako počet nakažených vyžaduje přitom mimořádnou obezřetnost, protože kriteria, podle kterých se testy provádějí, jsou nejasná a v čase a možná i v závislosti na místě proměnlivá. Tvrdá čísla ovšem přijdou vzápětí: meziroční propad HDP, počet nezaměstnaných, inflace, to vše jak absolutně, tak v porovnání s těmi zeměmi, které to podle mínění většinového koblihomyslného Čecha dělají hůř než my.
Jak praví klasik: měli jsme ty nejlepší úmysly, ale dopadlo to jako vždycky.
* * *
... Rouškování upozornilo ještě na jeden rozměr, když vymezilo úlohu státu. Stát má regulovat a pomoci jen ve chvílích, kdy to jednotlivci a společnost nejsou schopni zvládnout, tedy v mimořádných situacích. V normální době by ale stát a jeho vrcholní přestavitelé měli být jen servisem a sloužit lidem. To už však dávno není pravda. Veřejné instituce regulují vše, co jim přijde pod ruku, a ovlivňují životy mnoha lidí.
* * *
„Perfektní diktatura by měla vzezření demokracie, ale v podstatě by šlo o vězení bez zdí, kde by vězni ani nesnili o možnosti propuštění. Byl by to sofistikovaný systém otroctví, kde by si otroci skrze spotřebu a zábavu zamilovali vlastní poddajnost.“
Aldous Huxley, 1931
Read more...