Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

George Orwell: „Pokud svoboda znamená vůbec něco, znamená to právo říkat lidem, co nechtějí slyšet.“ - Velký bratr nás sleduje. Ale není to vražedný diktátor či jeho obraz stvořený státem. Jsou to nevinné elektronické hračky, chytré televize, kreditní karty, mobily, cookies, které odklikneme desetkrát denně…

„Alternativní fakta“ zjevně lidem připomenula jednu z podstatných kategorií Orwellova románu – newspeak. Zjednodušeně řečeno je newspeak řeč, kterou vládnoucí totalitní režim zavádí proto, aby lidé už mohli myslet a vyjadřovat se pouze v souladu s tím, co režim chce a povoluje.

„Záměr byl ten, že až si newspeak všichni jednou provždy osvojí, stane se kacířské myšlení – to jest myšlení, které se odchyluje od zásad Angsocu (vládnoucí ideologie – poznámka redakce) – doslova nemyslitelné, aspoň v té míře, v níž je myšlení závislé na slovech,“ píše Orwell v Dodatku k románu.

Nezáleží na tom, co člověk vidí, jakou má zkušenost. Podstatné je to, co mu režim umožní vidět a zakusit.

Téma vhodně doplňuje článek Ondřeje Neffa „Dotaz Evropanům“ (LN, 12.4.2021).  Mimochodem český právní řád má nyní zhruba42 000 různých zákonů, předpisů a norem, které nám říkají co je správné, co ne, co se smí, co ne, jak se máme chovat a jak ne?! Chovali se snad lidé hůře před 100 lety i bez tolika zákonů? Chovali se a žili normálně, přirozeně. Měli zákony v sobě, kterými se řídili. Dnes nás ovládají zákony psané, nutí nás žít nepřirozeně a vedou nás do zkázy. Jak dlouho si to nechají občané líbit. Až budeme ovce, bude už pozdě! J.Š.

***

„Moderní technologie vedly ke koncentraci ekonomické a politické moci a k rozvoji společnosti kontrolované Velkým byznysem a Velkou vládou – bezohledně v totalitních státech, zdvořile a nenápadně v demokraciích.“

Huxley ve svém románu zachycuje spodní proudy této vytoužené „společnosti štěstí“, která ve snaze uspokojit všechny lidi nakonec lidské bytosti zbavuje jejich osobitosti a svobody, tedy lidského života vůbec. V knize se nevzdává naděje na demokratické koexistování, v němž může být většina lidí šťastná a svobodná, jak chce, šokuje ho však, co s tímto demokratickým nárokem na osobní štěstí dělá masová společnost.

V Portugalsku při prvních 100 nakažených a žádném mrtvém byl vyhlášen krizový stav. Před tím byly už zavřeny školy, bary, diskotéky a zakázána sportovní utkání. Hranice se Španělskem byly neprodyšně uzavřeny. I proto prochází Portugalsko lépe krizí než ostatní malé státy Evropy. Kde bychom mohli být dnes, kdybychom se zachovali jako Portugalci? Čím déle bude trvat karanténa, tím více budou exponenciálně stoupat hospodářské škody a tím i nemožnost návratu k dosavadní životní úrovni. Budou nutně narůstat i zdravotní, sociální a psychické problémy, kdy i počet mrtvých může být mnohem vyšší, pokud zastavení hospodářství země a pohybu lidí bude pokračovat. Jsme ve válce a žádnou válku nelze vyhrát bez obětí. Dokázat vyhrát s mnoha zbytečnými oběťmi není umění. Je to jen Pyrhovo vítězství. J.Š.

* * *

Vláda je v pasti vlastní strategie, protože nemůže opatření rychle uvolnit, aby se neukázalo, že byla zbytečná a z hlediska boje s nakažlivou nemocí spíše kontraproduktivní, a bude-li v nich pokračovat, stane se vítězem, avšak zároveň se ocitne v posici krále spálené země.

* * *

Tak jak je to s tebou, soudruhu? Musíš se rozhodnout, na čí straně stojíš. Jsi s námi, nebo proti nám?

Já se tedy přiznám, soudruzi: jsem proti vám!