Václav Havel: „ ....základní podmínkou pro skutečné přátelství našich národů je pravda. 
Byť by byla jakkoli tvrdá, je třeba ji vyslovit“.
***
Celý svět debatuje o klimatu, elektrickém pohonu, nebo správném očkování proti Covidu - víceméně rozumným. U ostatních témat je tišeji, buť jsou roky stará. Luděk Pachmann byl před 76 lety přitom, když se například v ulicích Prahy otevřelo peklo. Poznamenal si svá pozorování níže přiložená. Dnes jsme zahrnuli i český překlad, abyste v případě potřeby mohli jeho poznámky předat česky mluvícím.
S přátelskými pozdravy
Gerolf Fritsche
4.5.2021
***
28PAMO-Dok Mai45PachmannČZz
PAMO – Dokument soudobých dějin – 28 -
Pedagogický pracovní kroužek pro střední a východní Evropu, Gerolf Fritsche, Oppelner Str. 8, 63071 Offenbach, 069-853994, Fax: -98535223, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
***
Praha, květen 1945: Furie Pekla, zde je vypustili
Luděk Pachmann byl mezinárodním šachovým velmistrem. 1945 zažil to, o čem v dole uvedené zprávě jako očitý svědek vypravuje. Byl přesvědčeným mladým komunistou a věřil, že může po zániku nacistického režimu socialistickými idejemi přispět k vybudování nového lepšího Československa. V současnosti (2013) žije ještě dost lidí, kteří ze západu ale i v ČR mohli pozorovat, jak toto selhalo.
Patřilo to k zvláštním kvalitám osobnosti Luďka Pachmanna, že nesetrval v omylu, jakmile ho jako takový poznal. Revidoval svoje názory, když se ukázaly nesprávnými a nepřizpůsobil se socialismu. To vyžadovalo odvahu; neboť to znamenalo vzít na sebe i nevýhody. V důsledku ho tato odvaha také vedla do protikladu k režimu po Pražském jaru. Počátkem sedmdesátých let se mohl zachránit emigrací do Německé spolkové republiky. Z této doby pochází níže uvedená zpráva. Dáváme ji do tisku také proto, že posuzujeme Luďka Pachmanna jako naprosto věrohodného svědka.
Poskytuje nám pohled do pekla, jež je ovšem také součástí našeho světa. Podáváme tento pohled také mimo jiné pro závěrečné shrnutí, jež Luděk Pachmann v posledním odstavci odvozuje pro sebe: dorozumět se vyžaduje přiznat se bez výhrady k tomu, co bylo. S tímto didaktickým přístupem nabízíme tento časový dokument v souboru „Verständigung“ („dorozumění“), do něhož patří i dokumenty 13 a 27. Václav Havel nadnesl stejné myšlenky na začátku svého presidentství (17.3.1990) k prezidentu Německé spolkové republiky Weizsäckerovi na Hradčanech: „ ....základní podmínkou pro skutečné přátelství našich národů je pravda. Byť by byla jakkoli tvrdá, je třeba ji vyslovit“.
Luděk Pachmann uvádí:
Jestliže existuje peklo na zemi, tak to bylo po 5. květnu 1945 v Praze. Na pouličních kandelábrech mého milovaného města viseli na nohách spoutaní muži SS jako živé pochodně. Od hlavy nahoru hořící, obklopeni smějící se lůzou, která se tím
kochala a která se nyní chtěla pomstít za hanebné činy Němců. Ozbrojení bandité, kteří o sobě říkali, že jsou „partyzáni“, vyvlékli německé spoluobčany svévolně z jejich domů.
Na kraji Vodičkovy ulice visely tři nahé mrtvoly, zmrzačené až k nepoznání, všechny zuby vytlučené, ústa už jen krvavý otvor. Jiní Němci museli jejich mrtvé krajany odvléci do Štěpánské ulice. „To jsou přece vaši bratří, teď je líbejte“. A tak ještě živí Němci museli sevřenými rty políbit mrtvé. Starci, ženy a děti byli zmrzačeni, ubiti k smrti. Znásilnění, barbarské krutosti, děsivé furie pekla, zde byly puštěny.
Nevyprávím o těchto hrozných událostech, abych očernil lidi svého domova. Uvádím to proto, že jsem přesvědčen, že může k opravdovému dorozumění mezi národy dojít jen tehdy, když obě strany se bezpodmínečně přiznají k tomu, co bylo. Není země, ve které by žili jen ďáblové nebo andělé.
Sám jsem to prožil!
Luděk Pachmann
***
Literární pramen: „Hör zu“, č. 45 ze den 5.11-1982, Strana 24
Překlad: Prof. Dr. Adalbert Wollrab
***
J.Š. 5.5.2021
***
Prag im Mai 1945: Die Furien der Hölle, hier waren sie losgelassen
Emil Kolben – tak jsme likvidovali nejlepší z nás a sami sebe!
Jak byli „odměněni“ hrdinové Pražského povstání
Výkřiky z pekla zůstaly nevyslyšeny…
***
Báseň A.S.Puškina: „Vyšel rozsévač, aby zasil símě své…“, je stále aktuální – i po 195 letech…
Vyšel jsem dřív než hvězda ranní
svobodu v poušti rozsévat,
z čistého srdce, z duše rád
úhorům v zotročené pláni
životodárné sémě dát –
nadarmo jsem však mrhal prací,
námahou, časem inspirací…
Paste se tedy klidně dál!
Hlas cti vás nevyburcoval
Nestojíť stáda o svobodu!
Stříhej a řež je, bij a nič;
dědictvím jejich z rodu k rodu
je chomout s rolničkou a bič. …
***
Read more...