Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Veřejnoprávní ČT výročí světoznámého vědce, autora psychoanalýzy, připomněla předposlední zprávou v Událostech ČT. Kdyby se Sigmund Freud dožil roku 1945, také bychom ho vyhnali, pokud by přežil, a zabavili mu veškerý majetek. O kolik takových rodáků naše země přišla, resp. se jich zbavila?! I Ferdinand Porsche mohla být slavná česká automobilka. Mohli podpořit vyspělost a dobrou pověst naší země. Jak nám dnes zoufale takovíto skvělí lidé chybí, naši bývalí krajané (z jejich řad pocházelo 10 nositelů Nobelovy ceny). Žili s námi po dlouhá staletí. Co to o nás a naší povaze asi vypovídá? Čest jejich památce a dílu, které zanechali lidstvu. JŠ

Dobrý den, pane Šinágle, tato mladá žena byla pravděpodobně Vaše příbuzná - teď chápu, proč o tom často píšete. Je to hrůzné.  S pozdravem Tomáš Mertl

Dívka na fotce je Adéla Šináglová z od nás Loděnice při jedné z obecních slavností. 8. května 1945 ji umlátili spolu s dalšími 18 sousedy loděničtí kolaboranti a udavači. Potřebovali umlčet svědky a vylepšit si kádrové profily. Adéla byla naše loděnická Němka a bylo jí 19 let.

Celý příběh zde: https://www.visegradsky-jezdec.cz/kveten-1945-nasi-rodiny/

„Matka vyprávěla, že dozorci a milicionáři se v lágru strašně opíjeli. Jednou nechali nastoupit na dvoře do řady skupinu mužů. Možná jich bylo deset. A ostatní vězni se museli dívat, jak ten druhý v řadě dostal příkaz zabít toho prvního. Byla tam šibenice, na kterou ho zavedl, a spustil dolů. Pak se vrátil do řady a takhle je do rána zlikvidovali všechny.“ Josef Ohnheiser

***

… Pane Sedláři, tento dopis je již čtvrtým dopisem od podání mé žádosti o revokaci dne 7. 5. 2023. Bez ohledu na výsledky Vámi uváděné archivace žádám Vás a Obecní úřad Staré Vsi o vyjádření v zákonné lhůtě k opakovaně líčeným nelidským jednáním - krádežím a zločinům, které postihly rodinu Ohnheiserových po ukončení války.

S pozdravem

Josef Ohnheiser

Z korespondence s Obecním úřadem Stará Ves nad Ondřejnicí (7.5 – 7.10.2023)

***

Josef Ohnheiser (* 1932)

Stále zamlčovaná vražda mlynáře Hermana Ohnheisera ve Staré Vsi nad Ondřejnicí

Poprvé jsem navštívil,  jako pacient, lázně (týden na zkoušku). Zajímavá zkušenost nejen pro tělo, ale i pro pohled do dějin tohoto nádherného místa s všudypřítomným géniem loci.

V Městském museu jsem narazil na tento text: ´Za kolektivním vlastnictvím stála kolektivní odpovědnost a ta se ztrácela anonymitě. Ovšem ani o osobnosti nebyla nouze. Je např. znám výrok jednoho z osvícených starostů, který na dotaz proč nezačne s výstavbou kanalizace a čističky, když jsou k dispozici finanční prostředky, odpověděl: „Přece si nenechám rozkopat město.“ Pokud v textu chyběl odkaz na vedoucí úlohu strany ve společnosti, pak je v této závěrečné větě. Takový byl socialistický realismus.´ - Obávám se, že i dnes to platí pro nemálo dění v naší společnosti.

Můžete si, dle zájmu, prohlédnou čtyři fotogalerie: Městské museum – Pomníky – Slavní návštěvníci – Různé. Níže doplňuji postřehy z nevšedních zážitků za 8 dní pobytu, denních i nočních:-)

V době války máme strach, nebojujeme, neriskujeme, neobětujeme, čekáme na pomoc a záchranu od druhých, zato v době míru jsme „hrdinové“…

Týdeník RESPEKTvydal dnes článek: CHCETE BÝT RADŠI ZASTŘELENI, NEBO OBĚŠENI? – cituji:

Jednoho dne byl do tábora odvezen celý domov německých důchodců a všichni zde byli postříleni. V jejich úmrtních listech pak bylo uvedené, že zemřeli na stařeckou sešlost, všichni v jeden den. To mě osobně šokovalo. - Byl zavražděný tak, že mu byla pumpována hadicí voda do žaludku, až došlo k jeho usmrcení na následky vnitřního krvácení. - Prameny jsou vždy zveřejňované až s odstupem. Roli v tom hrál i bývalý režim, komunisté tohle téma potlačovali. Třeba v publikacích, které vycházely o dějinách Olomouce, se odsun zmiňuje jen v několika větách. - I tehdy známý komunista Jura Sosnar třeba uvedl na jednání Národního výboru, že v táboře panují esesácké mravy a že jsou tam stejné poměry jako v německých koncentrácích. 

O knize jsem se dozvěděl náhodou. Musíte po ní pátrat i ve státních archivech, kde není všude k dispozici – např. V Národním archivu v Praze, kde by podle zákona měla být - viz www.caslin.cz. Níže přináším ukázku z 50-ti stran brožury a celý její obsah, včetně dobových fotografií ze dne tragédie. Vydalo ji město Kadaň ve dvoujazyčném vydání (počet výtisků není zjistitelný). Kupodivu její název není dvoujazyčný a  jak by se slušelo? Měly by ji vydat i odpovědné celostátní instituce velkým nákladem a šířit především na školách. Jedině tak se můžeme přibližovat k pravdě o naší minulosti s dosahem do dneška. Pravda je na zemi nutně relativní, daná naší nedokonalostí. Mění se okamžikem i  časem. Můžeme se k ní jen přibližovat, máme-li vůli. To je dané výchovou, vzděláním, moudrostí, hloupostí, prostředím, s kým se setkáváme, kolika řečmi hovoříme, kde žijeme a naší upřímností v jejím nekončícím hledání a nalézání. Budeme-li si myslet, že ji známe, budeme opakovat i stejné chyby – jak jednotlivec, tak i stát a nedobrou minulost si zopakujeme v jiné formě, ale na stejném principu. Ona absolutní pravda je vysoko nad námi. JŠ

***

Dne 2. ledna 1919 potkal Josef Kosch, kadaňský obchodník s dobytkem, pochodující vojáky, v jejichž čele hrála hudba. Stál klidně na rohu jednoho domu, když jeden okolo procházející voják na něho zavolal „nazdar", pročež mu odpověděl také zvoláním. Voják ho uslyšel, přiskočil k němu a za okamžik ho obklopovala již celá skupinka vojáků. Byl donucen s nimi jít na náměstí, kde s odkrytou hlavou musel zpívat české národní písně a přitom na něj měli vojáci mířit bajonety a revolvery. Jeden voják mu přitom řekl: ,,Teď teprve uvidíte, komu jste se to dostali do rukou a jak s vámi naložíme." Poté musel jít do kasáren na hrad. Zde mu měli opět nadávat a plivat na něj. Jeden z nich ho pak dokonce se slovy „tohle je za císaře Viléma a tohle za císaře Karla" začal pohlavkovat zprava a zleva. Postupně se s pohlavkováním měli přidat i ostatní. Konec nastal, až když přišel důstojník, který to zarazil. Jak pak na radnici při stížnosti Josef Kosch uvedl, bylo mu 59 let, ve válce přišel o oba syny, z nichž jeden byl kapitánem. Synové se měli stát jeho oporou ve stáří. Místo toho se dožil takového jednání.

Podstatné je, že v čele Ústavního soudu sedí osoba, která spoluvytváří normy chování a hlasuje pro ně, aby je pak rušila, kritizovala a prohlašovala za nesouladné s Ústavou. S tou samou Ústavou, kterou se zaštiťoval, když kdysi přijetí těchto norem prosazoval.

***

V minulosti se stávalo, že ve volbách jedné straně stačilo k zisku poslaneckého křesla asi 19 tisíc hlasů, zatímco jiná jich potřebovala přes 43 tisíc. Věděli jste, že strana, která obdržela ve volbách 37,5 % platných hlasů, může získat nakonec 60 % mandátů? Přesně taková situace nastala při volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017 v Karlovarském kraji. Naopak dvěma stranám, které v tomto kraji shodně získaly 9 % hlasů, nebyl přidělen žádný mandát - Institut H21.

20 let trval tento protiústavní stav zavedený a zrušený pod „patronací“ JUDr. Pavla Rychetského a preméra Miloše Zemana v rámci tzv. „opoziční smlouvy“. Jako vícepremiér zákon Rychetský vícekrát obhajoval.

Friday Edition: Jak ústavní soudce Rychetský mluvil v roce 2012

***

"Bez pravdy o naší minulosti nemůžeme jít její cestou ani v budoucnosti."

***

Problematika českých Němců z pohledu Čechošvýcara (r. 1952), její vliv na českou společnost v minulosti, současnosti a v budoucnosti.

***

František Palacký: „ … Germanizování a frankizování v historii právě tak nepravé a škodné jest jako nemírné slovanění..."

O K.H.Borovském

„ … jeho propagace konstitučního fungování v právní jistotě, sociálním po­kroku a národní autonomii; jeho boj proti dvojí morálce a politice  prostředků posvěcených cílem; jeho ideál svobody, dosažené vzděláním, statečností občan­skou, sebevědomím národním, národní mravností, nikoliv revolučním násilím; jeho nová představa národnosti, protiromantická a protimýtická, kde národovství je jen aplikací myšlenky demokratické a vyplývá z ní: to demo­kracie podle něho znamená a žádá po­jištění práv jazykových a slib konstituce nemá mít za následek jen  svobodu občanskou, ale i volnost vývoje národního.“... Celý text přednášky>

P.S.

Ani dnes bych na této přednášce nemusel nic měnit. JŠ

„Vbíhala jsem s milovanou Normou do cílové rovinky a čtyřicet tisíc lidí šílelo radostí. Vnímala jsem, jak mě Norma nese k prvenství, a vychutnávala jsem radost z potlesku a volání diváků. Nikdy předtím mi nebylo dopřáno zažít nádhernější pocit. Pocit, že široko daleko není nikdo, kdo mě nemá rád!“ 

„Komunismus nás vystěhoval ze zámečku v Řitce. … Připravil nás o nábytek, dům, lesy a pole, ale nevzal nám lidskou hrdost. I když jsme se sestrami odcházely jako žebračky z míst, kde jsme vyrůstaly a která nám byla tak vzácná. Proto jsme navždy zaklaply tu knihu a nikdy ji už neotevřely.“ 

Po vzniku republiky se majetek již tak nepříliš majetné rodiny kvůli pozemkové reformě opět ztenčil. Zůstal jim jen jediný kůň – slepá kobyla Luska….

Poslechněte si pořad na ČRoPlus ze dne 5.4.2021 (od 7.34 hod.) z něhož výjimám:

Jediná vítězka Velké pardubické čelila předsudkům i totalitě. Narodila se do šlechtické rodiny s hlubokým vztahem ke koním. Stala se národní hrdinkou, bohužel ne nadlouho. Za komunismu žila na okraji společnosti a v chudobě.

Dne 30.ledna 2021 uplynulo 70 let od úmrtí slavného konstruktéra automobilů Ferdinanda Porscheho, rodáka z Vratislavic nad Nisou a dne 9.listopadu 2021 uplyne 15 let od narození slavného architekta Josefa Zasche, rodáka z Jablonce nad Nisou.

Kolik takových Bohemianů muselo po roce 1918 a po roce 1945 opustit svoji rodnou zemi? O jaký ohromný ekonomický a kulturní potenciál naše země přišla. Vzpomeňme památky těchto mužů  tvůrčího ducha, kteří nám jsou dodnes příkladem.

„Normální člověk je přírodou vybaven morálním charakterem a chováním. Nelze však změnit charakter, u kterého je nenávist a pomstychtivost trvale přítomným a nezměnitelným charakterovým rysem.“

Erich Fromm

***

„Základním předpokladem k smíření národů je PRAVDA. Ať je jakákoli, musí být vyslovena.“

Václav Havel

                       ***

Přikládám poslední korespondenci syna mlynáře Hermanna Ohnheisera Josefa Ohnheisera se starostou Staré vsi nad Ondřejnicí Bc. Ondřejem Sedlářem. Začala odpovědí starosty ze dne 5.6.2023 a byla jím ukončena dne 25.7.2023. Odpověď pan Josef Ohnheiser obdržel až dne 4.12.2023?! Tedy doručena po 6 měsících, resp. 183 dnech?! Arogance moci a strachu z odhalení zločinné minulosti obyvatel obce. Starosta zbaběle odkazuje na paragrafy, unesou vše. Potomci vrahů jistě v obci žijí a nemají zájem na oživování minulosti. To není správná cesta, ale sami ji nedokážou jít.

Neuvěřitelné, jak i v 91 letech usiluje pan Josef Ohnheiser o odhalení okolností bestiální vraždy svého otce a uctění jeho památky. Zastřeleno bylo dne 30.6.1945 celkem 23 osob – starců, žen a dětí. Všichni byly německé národnosti až na jednu Češku, která se vdala za českého Němce – z pomsty, že si nevzala Čecha. Tyto děti byly zastřeleny: Hanelore Lindner 5 let (*17.6.1940), Waltraud Lippert  3 ½ roku (*25.1.1941) a tříměsíční  Falk Lindner (*1.4.1945). JŠ

Hledání je můj koníček, ke kterému jsem postupně přivedl celou moji rodinu. Jednoho krásného jarního dne jsem zavolal svojí ženě, že po práci máme ještě hodinu volno a tak půjdeme do lesa hledat něco po české armádě.

Bral jsem to spíše jako příjemnou procházku, ani jsem nečekal nějaký vzácný nález. Zaparkoval jsem tedy co nejblíže k lesu a vyrazili jsme se ženou a synem podél lesa k prvnímu pohraničnímu bunkru. Po pár metrech jsem si všiml, že nejsem první, kdo tady hledal, jelikož byly v zemi patrné stopy po rýči. Po krátkém hledání jsme vstoupili do lesa, nevím proč, ale v tu chvíli mě něco jakoby přitahovalo na nedalekou kupu kamení porostlou mechem. Detektor začal reagovat a já začal se synem odhrnovat kamení, má žena zahlédla okraj hrnce a prohlásila, že zase kopu nějaké harampádí. Po chvilce se pod kamenem něco zalesklo a já ohlásil ženě, že tam něco je a to už i ona zahlédla něco modrého a společně jsme se dali do odhazování kamení.

Aktualizováno 6.12.2022:Znáte Triebenseeho nebo Beneše? (LN 6.12.2022). Josef Triebensee byl od roku 1816až do své smrti (1846) ředitelem opery Stavovského divadla. Psát o něm, že je Čech, kdy jméno je německé, je poněkud zavádějící. „Německé“ v lásce nemáme, ale jsou-li to naši bývalí krajané a můžeme se jimi chlubit, už nám to nevadí. JŠ

***

V LN (24.11.2022), jsem si přečetl článek Jany Soprové „Nemilá, o to důležitější vzpomínka“, divadelní publicistky,nestačil jsem se divit. Představení „Stavovské národu“ – jediné uvedení dne 18.11.2022… Je vidět, že lumpárny umíme nejen realizovat, ale také co nejméně připomínat – i po 102 letech! Nic hezkého to o našem charakteru nevypovídá. Pokud si nejsme schopni přiznávat vlastní selhávání, nedivme se, že selháváme i nadále.

Navštívil jsem Stavovské divadlo ve víře, že knihu „Stavovské národu“,také získám. Odkázali mne na prodejnu ND v bývalé budově THEMOS. Měli tam poslední dva kusy. Jeden mi byl darován, stejně jako návštěvníkům. Kniha pojednává o tom, jak se Stavovské divadlo stalo součástí divadla národního s názvem „Stavovské národu!“. Vyšla v roce 1991 v 1. vydání. Počet výtisků není uveden, 2. vydání nevyšlo. Knihu zakoupit nelze. Škoda, bylo by to poučné i dnes. Chování tehdejší české společnosti a tehdejších politiků, se od dnešního moc neliší.

Před českým plebejstvím, provincionalismem a maloměšťáctvím, varovali už K.H.Borovský, F. Palacký, TGM i A.Švehla. Varovali by i dnes – i proto nás svět nebere, ani dnes, příliš vážně…

Václav Havel: „....základní podmínkou pro skutečné přátelství našich národů je pravda. Byť by byla jakkoli tvrdá, je třeba ji vyslovit“.

***

Celý svět debatuje o klimatu, elektrickém pohonu, nebo správném očkování proti Covidu - víceméně rozumným. U ostatních témat je tišeji, buť jsou roky stará. Luděk Pachmann byl před 76 lety přitom, když se například v ulicích Prahy otevřelo peklo. Poznamenal si svá pozorování níže přiložená. Dnes jsme zahrnuli i český překlad, abyste v případě potřeby mohli jeho poznámky předat česky mluvícím.

Podnikatel Ludwig Moser byl dvorním dodavatelem rakouského císaře Františka Josefa I., perského šáha a anglického krále Eduarda VII. Narodil se 18. června 1833 v Karlových Varech / Karlsbadu.

Zakladatel značky Moser byl nejen zručným rytcem, ale také úspěšným podnikatelem. Svůj první obchod otevřel, když mu bylo pouhých 24 let. Postupem času se specializoval na luxusní a broušené drahé sklo. Jeho prezentace na Světové výstavě ve Vídni v roce 1873 se stala vstupenkou do nejvyšších společenských sfér. Sklo z domu Moser zapůsobilo natolik, že František Josef I. povýšil podnikatele na císařského a královského dvorního dodavatele.

Protože obchod vzkvétal, otevřel Moser následně řadu poboček v zahraničí, například v New Yorku, Londýně, Petrohradě a Paříži. V roce 1892 postavil vlastní továrnu v městečku Dvory/ Meierhöfen u Karlových Varů a najal nejlepší skláře.

Tím, že Masaryka uctíváme, před ním vlastně utíkáme. Uklidňujeme si své špatné svědomí, že nejsme schopní dostát lidským nárokům, které on sám kdysi sobě i ostatním Čechům uložil.Jak to bylo se začleněním sudetských Němců do Československa? Jak vznikala nová Ústava v roce 1920? Proč v ní nebyly dostatečně chráněné národnostní menšiny?

Masaryk pro 21. století. Pavel Kosatík: Jiný TGM 9.díl.Těchto 20 min. osvětového poslechu stojí za to. Uvědomíme si, jak emoce, nevzdělanost a manipulace politiků, vedly k postupnému rozkladu Československa s logickými následky, trvajícími dodnes. Až do smrti slavil TGM vznik republiky 14.října (den vyhlášení ustanovení o vyhlášení prozatímní československé vlády). Dával za vzor Švýcarsko, které umělo myslet národně i nadnárodně, z čehož čerpalo svoji duchovní energii a co bylo základem jeho pozdějšího bohatství a prosperity. Konec zvukového záznamu vyznívá, jakoby za vše mohli čeští Němci? Je třeba připomenout, že svoji staletou vlast milovali. Nevstřícnou politikou vlády ČSR, která začala po vzniku republiky, byli stále více vháněni do rukou nacistického Německa. Mohli jsme být druhým Švýcarskem v Evropě, dokonale využít potenciál lidí a zeměpisnou polohu země.

Karel Hašler to nemohl v písničce níže vystihnout lépe. Slavíme vznik státu, který neexistuje. Na státní vlajce České republiky je modrý klín, patřící jiné zemi. Švejkovství je nám vlastní, tak se nedivme i dnešnímu stavu společnosti. Vše má své zákonité příčiny a následky. Máme dva nositele Nobelovy ceny, čeští Němci deset. Jen skutečné elity táhnou zemi. „Jelit“ se najde vždy dost. Potřebujeme životně nutně nové Bati a Kolbeny! JŠ

***

Pro presidenta Pavla nejsou Mašíni a Kolben žádným přínosem, hodným vyznamenání?!

Kampaň presidenta Pavla sponzoroval jelen? Jsem z toho jelen…

***

„My nejsme národ fašistů, my jsme národ statistů.“

Aktualizováno 18.11.2021: ZOIze dne 2.11.2021 - Odpověď ČRo ze dne 18.11.2021. Každá součást ČRo má svůj archiv. "Je nám líto, ale k tomuto audiu už vypršela autorská práva", hlásí archiv ČRo 2dnešního dne. Pořad měl premiéru 28.10.2021, má být k dispozici do 28.11.2021 a 18.11.2021 už k dispozici není? Kdo je vlastníkem autorských práv a nemá zájem na šíření pořadu, nebo nemá ČRo peníze na autorské poplatky? Druhá ZOIz dnešního dne. S odpovědí ČRo bude veřejnost seznámena. J.Š

***

Už 125 let uplynulo 11. října od narození slovenského demokratického politika Jána Ursínyho - muže, kterému se v roce 1946 podařilo na Slovensku porazit komunisty se ziskem 60% hlasů s jím založenou Demokratickou stranou. Proč se na něj zapomnělo? ČRoPlus (15.10.2021 od  11:06:00 hod.)

Případ statečného starosty obce Loštice Bruno Hauka -ČRoPlus (23.10.2021 od 15:32:25 hod.). Přináší příběh Němce, který se přes rizika postavil nacistům. Pomáhal ohroženým Čechům, aby za to po válce skončil na úplném společenském dně. Přes všechna protivenství ale v sobě nedokázal zadupat lásku. A nedokázal v sobě zadupat ani víru v dobrého člověka.

Bruno Hauk, bývalý starosta Loštic, člen a funkcionář nacistické NSDAP, žil pro spravedlnost, a přece se dočkal vrchovaté nespravedlnosti. Riskoval a pomáhal druhým, aby jednou za tuto pomoc tvrdě zaplatil. Na jaře 1945, když se národ radoval ze znovu nabyté svobody, on naopak prožíval své nejhlubší ponížení. Po letech obav, kdy mohl kdykoli skončit v rukou obávaného gestapa, musel se nyní opět obávat o svůj život.

„V domě čp. 85 bydlela rodina Bartlova, manželé Johann a Marie a jejich děti Marie, Willi a Fritz ve věku 17, 15 a 12 let. Těchto pět obyvatel domu leželo mrtvých v předsíni, provrtáno bezpočtem střel. Poněvadž už se stmívalo, nařídil komandant, aby byly mrtvoly osvíceny svíčkami a potom museli všichni, muži, ženy a děti, procházet okolo a dívat se na ten hrozný výjev.

Nato musely být mrtvoly hromadně pohřbeny mimo hřbitov. Podobná tragédie se udála v noci z 2. na 3. června 1945 na samotě Kottershof čp. 80, vzdálené od vesnice asi dvacet minut. Zde bydlela rodina Sacherova a hostinský Klotz se svou dcerou Annou Bernt, rozenou Klotz. Kvůli podezření, že ukrývali okresního vůdce NSDAP z Kadaně, zastřelili Češi manžele Oswalda a Theresu Sacherovi, Oswaldova bratra Konrada Sachera a majitele sousedního domu a jeho bratra: Josefa a Ludwiga Tobischovi. Jen několik měsíců staré dítě manželů Sacherových bylo asi po roce nalezeno mrtvé v žumpě. Jednotlivosti této vraždy vešly ve známost jen pozvolna, neboť přeživší o tom pod hrozbou smrti nesměli mluvit. Ještě ve stejnou noc musely Anna Bernt, roz. Klotz, žena G. H. ze Saské Kamenice, která v tom domě bydlela jako uprchlice před bombardováním, a paní Tobisch, manželka zavražděného, zahladit krvavé stopy a pohřbít mrtvoly v zahradě.

"Maminka mi vyprávěla, že její otec tehdy osobně telefonoval prezidentu Benešovi, aby ho varoval před zvěrstvy, ke kterým docházelo už během příprav tohoto divokého odsunu, ale nepochodil".

"Když přišla v naší rakouské emigraci řeč na sudetské Němce, obvykle jsem k tomu podotýkala, že jednoho z mých dědečků odsoudili nacisti k trestu smrti a druhý zahynul při poválečném odsunu."

***

Připomínám článek z roku 2009 - Manželé Richterovi nesměli ani dostudovat

DISIDENTI JIŽNÍ MORAVY - Příběh manželů Richterových je jedním z těch, který za normalizace směřoval k odchodu z vlasti. Stejně jako u dalších víc než sto tisíc osob, které emigrovaly mezi léty 1964 až 1986, i když některé zdroje uvádějí až čtvrt milionu našich krajanů.