… „Co je ovšem třeba mít stále na zřeteli, je potřeba prohlubovat a zpřesňovat poznání příčin a následků destruktivních totalitních ideologií a konceptů etnického nacionalismu, jež neblaze zasáhly rovněž do našeho národního historického příběhu.“
Praha /ROZHOVOR/ – Nucené vysídlení téměř tří milionů německy hovořících obyvatel Československa po druhé světové válce patří stále k bolavým místům naší národní paměti. Šlo bezesporu o mimořádnou historickou událost, kterou je ovšem nutno nazírat v celém kontextu poválečného vývoje střední Evropy, říká historik zabývající se odsunem Tomáš Staněk.
Bude i nadále otázka odsunu hrát důležitou politickou roli?Na evropském i našem obzoru se objevují jiné otázky. Terorismus, integrace uprchlíků z jiného civilizačního okruhu, ekonomické problémy, nejistoty v různých oblastech života. Není proto divu, že zájem o historické souvislosti česko-německých vztahů ustupuje do pozadí. V našich podmínkách jsou však občas nadále schopny vyvolat oživené diskuse a střety. Politici i veřejnost pak reagují citlivěji, rozvířené debaty, jak tomu bylo už vícekrát v minulosti, jsou ale většinou dost povrchní a málo produktivní, soustřeďují se převážně na problematiku dekretů, na spekulace o terminologii („odsun" nebo „vyhnání"?), o poválečném násilí apod., přičemž nejednou absentuje poučená, komplexnější interpretace dobové reality. Obecně vzato, v Německu jde nyní spíše o okrajové téma, v prostředí vysídlenců dochází v poslední době k výraznější diferenciaci postojů.
Vicepremiér Pavel Bělobrádek nedávno jako první člen vlády ČR navštívil památník obětí odsunu sudetských Němců v Bavorsku. Místní tisk to označil za milník. Je to opravdu tak důležité?
Ve vztazích mezi národy, jež byly poznamenány nějakými přelomovými a tragickými událostmi z minulosti, mají taková symbolická gesta nepochybně svůj význam. Prokazují dobrou vůli jak k dialogu o obtížných otázkách, tak k nalezení cesty k vzájemnému porozumění. Připomeňme jen například návštěvu německého prezidenta Joachima Gaucka v Lidicích nebo nedávné stanovisko brněnského zastupitelstva k nucenému vysídlení německy hovořících obyvatel Brna z konce května 1945. Podobné kroky mohou sice u některých lidí stále vzbuzovat silnější emoce, ale z hlediska „hojení" starých ran i naděje do budoucnosti je jim třeba přitakat. Způsoby vyrovnání s temnějšími stránkami minulosti mohou být přirozeně různé, symbolické akty k nim bezesporu také patří.
Brněnský historik Vlastimil Schildberger nedávno řekl, že si odsun Němců připomínáme pořád dokola jako masochisti. Němci se prý také pořád dokola neomlouvají za Lidice a válečné zločiny. Souhlasíte?
Podle mého soudu je to zkratkovitá úvaha. Nemyslím si, že bychom o tom, co se s „našimi Němci" po květnu 1945 dělo, měli, a to přes všechnu dosavadní snahu historiků a dalších zainteresovaných zájemců, dostatek objektivních poznatků, které by nám umožnily lépe porozumět významu, jaký tehdejší události měly pro naše moderní dějiny. Jsou to naše dějiny, za něž jsme v nemalé míře nesli vlastní odpovědnost, a proto je jejich připomínání zcela na místě (nemám zde pochopitelně na mysli všelijaké laciné „omluvy" , omílání prázdných frází nebo povrchní „sebekritiku" směrem do minulosti). Jak se v této věci chovají Němci, zvláště ti sudetští, respektive dnes hlavně jejich potomci, by nám nemělo být lhostejné, ale jejich současnou schopnost sebereflexe bych osobně nebagatelizoval.
Je rozdíl mezi tím, jak odsun vnímali lidé, kteří zažili hrůzy druhé světové války a jak ji vnímá generace po roce 89?
Lidé starší generace prožívají dané téma pochopitelně intenzivněji a více citově. U dnešních mladých lidí je více patrná orientace na současné problémy, vnímání z jejich pohledu již dost vzdálené minulosti je podmíněno poněkud odlišnými hodnotovými měřítky a očekávanými perspektivami. Na jedné straně je jistě dobře, že mají od zmíněných událostí určitý odstup a že si mohou na základě dnes již velmi širokého souboru informací vytvořit nezávislý názor, na druhé straně zde ovšem vidím určitý problém: znalost našich moderních dějin je v řadách dnešních mladých lidí přinejmenším chabá a motivace k překonání tohoto stavu není , zejména pokud jde o střední školy, dostatečně povzbuzována.
Myslíte, že tedy k plnému usmíření dojde? Už jen proto, že dnešní generace bude mít jiné problémy?
Razance některých obzvlášť konfliktních témat česko-německého poměru postupně slábne. Přirozeným během věcí je pozornost dnešní společnosti připoutávána jinými problémy a rozpory. S určitou dávkou zjednodušení lze říct, že historická zátěž způsobu ukončení česko-německého soužití v českých zemích již dnes výrazně neovlivňuje politiku a mentalitu na obou stranách. Opomenout jistě není možné ani fakt, že pamětníků dobových událostí neodvratně ubývá. Co je ovšem třeba mít stále na zřeteli, je potřeba prohlubovat a zpřesňovat poznání příčin a následků destruktivních totalitních ideologií a konceptů etnického nacionalismu, jež neblaze zasáhly rovněž do našeho národního historického příběhu.
KAMIL POLKO
Zdroj: http://www.denik.cz/z_domova/historik-stanek-odsun-jsou-to-nase-dejiny-jejich-pripominani-je-na-miste-20150731.html
Read more...