Migrace patří k přirozenému běhu světa. Kultury kontaktem s jinakostí vzkvétají, říká v rozhovoru pro časopis TÝDEN historik Matěj Spurný, který mapoval osudy sudetských Němců, českých Romů i volyňských Čechů.
Pěstovat českou identitu samo o sobě smysl nemá?
Češství samo o sobě není hodnota. Hodnota je něco, co přispívá k univerzálnímu pokroku nebo kulturnímu dědictví. Pokud lidé v této zemi v tomto dění hrají nějakou roli, pak češství smysl má. Pokud ne, tak sám o sobě fakt, že jsme Češi, je samoúčelný, za to nemá smysl bojovat. Když vsadíme na model, že je jedno, co vyprodukujeme, hlavně že jsme Češi, povede to časem k záhubě. Bez kontaktu a interakce, bez inspirace a možná i bez konfliktů s jinakostí časem zdegenerujeme tak, že stejně zanikneme. Model založený na tom, že na hranicích České republiky rozmístíme cedule s nápisem "Prosíme, nerušit" a budeme tu přežívat jako želva v zoo, není konstruktivní.
A proč jsou dnes pro nás uprchlíci strašákem? Protože nejsou z Evropy?
Obraz, který si o těchto lidech vytváříme, je důležitější než to, jací reálně jsou. Dnes máme obraz muslima, který v podstatě splývá s teroristou, a jistě budeme svědky dalších zaručeně ověřených zpráv, že to jsou násilníci a nevděčníci. To jsou škatulky. Stačí počkat, až nám někdo z nich něco provede, a budeme mít další důkaz, že předsudky jsou pravdivé. Kdyby byly připraveny jiné škatulky, jací jsou to chudáci a jak jsou zajímaví a pracovití, samozřejmě se také najde dostatek příběhů, jež by je zaplnily. Lidé jsou různí, uprchlíci stejně jako starousedlíci. Pro ty první máme bohužel jenom negativní škatulky. Je tu uměle a účelově vyvolaná hysterie, která brnká na struny nesebevědomí, a zároveň je tu dost politiků i lidí v médiích, kteří - ať už účelově, nebo z hlouposti - rozehrávají tyto věci ještě daleko více, než by bylo nutné.
Je vaše rodinná historie nějakým způsobem spojena s problematikou migrace?
Sudetoněmecké příbuzenstvo nemám, ale jsem také z velmi pestrého zázemí - maminka byla z židovské rodiny, oba prarodiče prošli Terezínem a Osvětimí a jejich rodiče tam byli zavražděni. Rodiče tátovy maminky byli vídeňští Češi, žili v jihomoravské Lednici a k češství se hlásili, ale doma mluvili většinou německy. O tuto pestrost jsme po válce přišli. Já jsem vyrůstal v Krkonoších, s německou minulostí jsem se setkával od dětství a brzy mě to začalo zajímat. Postupně mnou začalo rezonovat, že všechno, co tvoří můj svět, od starých štětovaných cest až po chalupu, ve které jsem vyrůstal, vybudovali Němci.
Jak vás to ovlivnilo?
Už právě proto bych nevznášel nároky na tuto zemi jako na majetek etnických Čechů, tak to nikdy nebylo. To, že Němci zlikvidovali Židy a my jsme pak vyhnali Němce, přece nemůžeme brát jako zásluhu. Nemůžeme si myslet, že jsme si tím vysloužili na věky věků nějaký právní nárok na to, že tahle země bude etnicky pouze Čechů. Je to země, na jejíž kultivaci se v historii podílely nejrůznější společnosti nejrůznějších jazyků a náboženských vyznání a není nic špatného, když tomu tak bude i nadále. Je lhostejné, jestli tu budou etničtí Češi, nebo jestli tu časem budou jiní. Důležitější, než jakým budou mluvit jazykem, je, jestli navážou na to dobré, co se v této zemi udělalo.
http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/migrace-je-normalni-tahle-zeme-neni-jen-pro-cechy_411816.html
* * *
Tato země není jen pro Čechy.‘ Historik čelil urážkám, univerzita se ho zastala
Sudety, naše černé svědomí, se nám připomínají stále více
Ukrajině chybí stateční politici – a nám ne?!
Jan Šinágl, 15.1.2017
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.