To bylo v roce 1990?
Na jaře. Pracoval jsem pro dnešní BIS a proti mě seděli estébáci, kteří se zabývali vnitřním nepřítelem a protistátní činností. Já jsem povstal a četl jména těch, kteří jsou na hodinu propuštěni ze Státní bezpečnosti. To byla taková satisfakce… Oni vstávali, kopali do židlí, převrhli stůl. Vedle mne stáli dva vojáci a s namířenými samopaly mě chránili.
A té satisfkakce od Štěpána jste dosáhl jak?
To už jsem byl ve funkci prvního náměstka generálního ředitele Vězeňské služby a vracel jsem se od bratra ze západního Německa. O půlnoci jsem projížděl Plzní a Štěpán tam byl ve vězení na Borech. Zastavil jsem se za ním, ještě nespal, dlouho do noci si vždy četl. Postavil se přede mnou do pozoru a hlásil, že na jeho cele je všechno v pořádku. Asi do pěti hodin ráno jsme si pak povídali. Ptal jsem se ho, proč byl tak nekompromisní. Říkal, že měl zprávy, že se to v Rusku otočí, Gorbačov padne a on se prý chtěl stát novým Dubčekem.
Read more...