Olomoucký arcibiskup Josef Karel Matocha věděl, v jaké době žije, že katolická církev bude muset snášet příkoří a že boj s komunistickou ideologií bude nerovný. Od začátku ukazoval, že se nebude bát pevně stát, říkat pravdu a pohotově reagovat.
Na Velikonoce v roce 1950 zavřel komunistický režim do domácí izolace olomouckého arcibiskupa Josefa Karla Matochu. Prožil v ní posledních jedenáct let svého bohatého a statečného života, což v současné koronavirové karanténě rezonuje.
Olomoucký arcibiskup Josef Karel Matocha byl internován jedenáct let, odpojili mu telefon, vzali rádio, zadržovali většinu korespondence a nemohl mít téměř žádné návštěvy. Nepustili ho ani na pohřeb jeho nejstarší sestry Josefy Ševčíkové, která zemřela v roce 1957.
„Slavnost se neobešla bez neplánovaného a nepříliš taktního projevu ministra Zdeňka Nejedlého, který vítal nového ,prvního chudého olomouckého arcibiskupa‘ a velebil komunistickou stranu a stát, že ,teprve ony musely církev vrátit jejímu pravému poslání podle Kristových slov: Neshromažďujte si poklady na zemi.‘
Arcibiskup Matocha ve své odpovědi projevil radost nad tím, jak pan ministr zná Písmo svaté, a připomenul verš Písma, který za Nejedlým citovaným veršem následuje: ,Shromažďujte si však poklady v nebi, kde je ani rez ani mol nekazí a kde se zloději nevloupávají a nekradou.‘“
Při přebírání arcibiskupského úřadu mu ředitel arcibiskupských statků řekl: „Mocné, 900 let přeživší panství arcibiskupství olomouckého, opora chudiny a záštita Moravy, bylo převzato státem, takže, pane arcibiskupe, nemám vám co předat, poněvadž vám nezůstává nic.“ Na což Matocha s úsměvem odvětil: „Zůstává mi milost Boží.“
Když komunisté přijali zákon, který od 1. listopadu 1949 zaváděl povinnost žádat státní souhlas před vysvěcením na biskupa, arcibiskup Matocha narychlo, dva týdny před tímto datem, v kapli arcibiskupského paláce vysvětil na biskupa Františka Tomáška. V prosinci 1949, o půl roku dříve, než by byl termín, pak vysvětil na kněze 33 studentů bohosloví, protože se obával, že by to za šest měsíců nemohl udělat.
Byl sice profesorem filozofie a teologie a zajímaly ho otázky víry (byl ctitelem moravských věrozvěstů Cyrila a Metoděje, svého předchůdce arcibiskupa Stojana a Panny Marie a angažoval se ve znovusjednocení pravoslavných církví s katolickou), ale nikoli naivním kostelním panáčkem a mocným nepřátelům vzdoroval racionálně a houževnatě. Komunisté ho nezviklali po dobrém ani po zlém. Arcibiskupova neteř v hraném televizním dokumentu Mlčení, modlitba, pokání o něm a o jeho rodu řekla: „Oni ti Matoši už byli takoví, jak si něco umanuli, tak za tím šli.“
J.Š. 19. 4. 2020
Read more...