Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Tomáš Baťa: „Když jsem měl 20 let, myslel jsem si, že můj otec je idiot. Když jsem měl 30 let, občas jsem si myslel, že má docela pravdu. Když mi bylo 40 let, tak jsem si myslel, že to byl celkem moudrý chlap. A když jsem měl 50 let, řekl jsem si: kdyby tu tak byl a poradil mi!“

Jan Antonín Baťa (z projevu 5.8.1938, video níže): „Cesta našeho národa k lepšímu příští musí být zahájena školou. Pozvedneme se, až když vychováme generaci občanů schopných a ochotných sloužit životu svému, své rodiny a ostatních a to celou silou své osobnosti. Naučit míře studu v braní a rozkoši v dávání. Našim lidem nevadilo, když byli a jsou předmětem veřejného soucitu. Tu převýchovu našeho lidu a lepší výchovu mladých nepotřebuje vážení Baťa ani Zlín. Vy ji potřebujete, vy sami, pro lepší vaše příští a pro lepší budoucnost vašich dětí.“

 ***

Národní soud versus Jan Antonín Baťa – osud velkého čs. podnikatele a vlastence

***

1918: Osmihodinová pracovní doba, Neomezené mzdy,  Rovnost žen a mužů / 1924: Letecká reklama / 1925: Starobní důchody cizím ševcům / 1926: Zaměstnávání nevidomých a handicapovaných / 1927: První pásová výroba v ČSR, Nejmodernější nemocnice v Evropě / 1929: Papírové krabice na mléko, První autoškola v ČSR, První dětské školní autobusy / 1929-1939: Dálnice, 1930: Pětidenní pracovní týden, První značení slepičích vajíček, Nemocenská v plné výši, Povinnost platit si dvojité sociální, zdravotní a důchodové pojištění 1930-1943: Výstavba vlastních měst a obytných čtvrtí / 1931: Spolupodílení se na ceně vzdělávání -– Rovný přístup ke vudělávání dívek a chlapců 1932:První vlastní obchodní námořní přeprava v ČSR / 1933: Experimentální pěstování kaučuku /1934: První eskalátor a samoobsluha v ČSR, Nejvyšší počet studujících cizinců v ČSR /  1935: Letecký taxík / 1940: Dvouhodinová obědová přestávka, První v Evropě a druzí na světě ve výrobě umělého vlákna,  Firemní sítotisk.  

Pohřbu se zúčastnilo neuvěřitelných 150.000 lidí! Místo pohřební hudby zněly sirény a zvony. Nejsilnější dojem v účastnících zanechalo, když rakev s ostatky Tomáše Bati opouštěla areál továrny za zvuku sirén… Vše bylo zorganizováno za dva dny – baťovsky…

„Limit byl překročen !!! Naše rozhořčení je obrovské !!! Vězení pro korupčníky a komunisty !!!

To je neuvěřitelné. Miliony a miliony lidí v Brazílii protestují. Kontakt mi sdělil, že brazilský lid doručil zprávu soudcům Nejvyššího soudu, Senátu a Kongresu 7. září, v Den nezávislosti Brazílie. Zpráva, kterou doručili (všem). Máte 72 hodin na odstoupení. Pokud jste nerezignovali po 72 hodinách. Na odstoupení a odjezd vám dáme dalších 72 hodin. Pokud neodejdete. My lidé vstoupíme a všechny vás zabijeme. Tato informace pochází z důvěryhodného zdroje. To může být konec komunistů v Brazílii.

https://www.waynedupree.com/2021/09/bolsanaro-crowd-brazil-tropical-trump/

Tomáš Baťa: "Neexistuje nejde."

***

Byznysově společenská debata v Památníku Tomáše Bati ve Zlíně. Doporučuji skvělou debatu lidí, kteří nazývají věci a dění pravými jmény a připomínají nám, jak aktuální je odkaz Tomáše Bati (od osmé minuty). Firma Baťa byla největší československá firma a sedmá na světě. Dne 3.dubna bylo 145.výročí jeho narození. Níže výtah z debaty.

***

Tomáš Baťa: „Moje fabriky bez lidí jsou jen kusy oceli a betonu.“

Mladičká, čerstvě nastoupivší sekretářka nepozdravila na chodbě Baťu, než došla na konec chodby, byla nezaměstnaná – o přísnosti a charakteru. „Člověk s křivým charakterem nemůže udělat rovnou práci.“

Baťa byla emoční firma, tu neudrží peníze, ale nadšení lidí. Nemůžeš dávat, co nemáš. Neumíš ocenit sám sebe, nemůžeš ocenit druhé lidi. To firma Baťa lidi učila, najít vztah sám k sobě a moci to dávat druhým. Tam začíná baťovská služba. Není definovaná, je to to něco navíc. Je to vědomé vnímání lidí, situací a života jako takového. Nic nestojí, to je na ni to nejkrásnější, není spojena s financemi.

Když se jednou Jana Antonína Bati novináři ptali, jak se buduje impérium, odpověděl: „Já nebuduji impérium, buduji člověka.“ (Dodnes nebyl potomkům J. A.  Bati ukradený majetek vrácen. JŠ)

Postavit město na holé pláni a vykácet džungli – mnoho lidí od toho Jana Antonína Baťu zrazovalo. „Tvrdili mu, že je to nemožné. On se jen podíval a řekl: ,Tak nemožné, myslíte?´ A udělal to,“ říká o svém dědečkovi Dolores Ljiljana Bata Arambasic.

23. srpna 1965, v den, kdy se slavnostně otevíral slavný most přes řeku Paraná, ležel jeho strůjce v brazilské nemocnici a umíral. V tu dobu měl za sebou sedm infarktů. Dolores Bata Arambasic přičítá dědečkovu předčasnou smrt (zemřel v šedesáti sedmi letech) vleklým starostem – zápisům firmy Baťa na černou listinu Spojenců za Druhé světové války, zestátnění majetku v Československu,  odsouzení československými úřady v nepřítomnosti i  i dosud zcela nevyjasněnému majetkovému sporu s rodinnou větví Tomáše Bati ml.

„Dědeček, přesto, že měl většinu života samá trápení, si vždy zachoval lidskost a úsměv na tváři. Byl to neskutečně silný člověk – tak si jej budu do smrti pamatovat.“ Poslední větou, kterou kdy Jan Antonín Baťa napsal, byla právě slova psaná v nemocnici na kus papíru: „Pravda vyjde najevo jako olej na vodu.“Rukopis je podle jeho vnučky pevný, ale s posledním slovem linie tužky spadá dolů. Jan Antonín Baťa zemřel.

Můj dědeček Jan Antonín Baťa | Paměť národa (pametnaroda.cz)

***

Národní soud versus Jan Antonín Baťa – osud velkého čs. podnikatele a vlastence