Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Na pozvání velvyslanectví Švýcarska v ČR jsem se zúčastnil presentace knihy švýcarského historika Denise Dumoulina, za jeho osobní účasti, v kavárně Božská lahvice. Jedná se český o překlad knihy À l’enseigne du lion de Bohême, ve které se autor věnuje kulturním vztahům Českých zemí a Švýcarska v průběhu historie od středověku až po nedávnou minulost. Akce  proběhla ve francouzštině a byla tlumočena do češtiny. Zvukový záznam stojí za poslech, včetně vystoupení prof. improvizace ve hře na klavír na Pražské konservatoři Jiřího Pazoura.

Kdo dnes ví, že pražské Klementinum projektoval švýcarský architekt, že Keltové působili i na území Švýcarska, že nebýt Přemysla Otakara nemuselo Švýcarsko vůbec vzniknout? ZDE si můžete přečíst předmluvu, včetně obsahu a první stránky. Doplňuji o Švýcarsko nejsou pouze skiareály, čokoláda a banky I. čast + II.část. Knihu by si měl pořídit každý krajan, žijící ve Švýcarsku, nebo ti, co se vrátili do České republiky.  

Bylo plno, uvolnil jsem své místo staršímu pánovi, který přišel později – obratem mne velvyslanec Švýcarska J.E. p. Philippe Gérald GUEX vybídl, abych se posadil k jeho stolu, kde bylo ještě volné místo. Jiná země, jiný mrav.

Aktualizováno 30.8.2023: Muzeum okupace. Lekce z toho, co nechceme už nikdy opakovat - Je pozoruhodné, že Muzeum vzniklo již v roce 1993, tedy dva roky poté, co se Lotyšsko díky mocensko-ekonomickému rozpadu Sovětského svazu stalo samostatnou zemí. Česku toto gesto chybí, možná i proto nás naše dvě okupace pořád nějak pronásledují, coby projevy národní slabosti a potupy. Muzeum okupace v Rize by se hodilo jako povinná exkurze pro všechny politicky velmi „alternativní“ Čechy, kteří dnes na sítích reptají a opakují, že Putina k útoku na Ukrajinu dohnalo NATO. Právě to je na celém rižském Muzeu okupace nejděsivější a nejtíživější. Permanentní pocit, že neprocházíte poklidnou inscenací nedávných dějin, ale že je to až příliš živá současnost, kterou sice neprožívají lidé na lotyšském území, ale v poměrně velké blízkosti odtud. Ruské impérium v roli bezohledného okupanta se najednou jeví úplně jinak, než jak ho vykreslují normalizační filmové historky o ruských vojácích, kteří byli spíše k politování, později prodávali, co se dalo, a rozhodně nechtěli z Československa nikdy domů. Muzeum okupace v Rize by se hodilo jako povinná exkurze pro všechny politicky velmi „alternativní“ Čechy, kteří dnes na sítích reptají a opakují, že Putina k útoku na Ukrajinu dohnalo NATO, neboť ani ta manipulativní propagandistická rétorika o všech útočících na Rusko, které se jen v zájmu světového míru musí bránit, se po celé století nemění. Lotyši na to všechno nechtějí, nemohou zapomenout. V Česku je naopak bohužel až příliš mnoho těch, kteří mají, jde-li o Rusko, velmi krátkou a velmi selektivní paměť. Možná tak není úplně divu, že se ani na našem Muzeu okupace neumíme shodnout…

***

Pro lepší čitelnost: PAMĚŤ NÁROD – Výzva a varování pro slušné občany - Ruská invaze ze srpna 1968 je pro Česko dál velkým národním traumatem, částečně formuje i vztah k dnešnímu agresivnímu Rusku. Dodnes nemáme žádnou systematickou připomínku na jednom místě. Lotyši, mají své MUZEUM OKUPACE již od roku 1993. Je zajímavé i pro naši současnost. V Uherském Hradišti, stále není realizováno MUZEUM TOTALITY, schválené zastupitelstvem města 10.4.2017. Proč asi?! - Okomentoval jsem dnešní článek Erika Besta – můj komentářbyl za pár minut, podle očekávání „zcenzurován“. Metody Čechoameričana jsou podobné těm komunistickým – také se obává jiných názorů v rozporu s jeho „ideologickým přesvědčením“.

***

Potřebujeme životně nutně „osvícených“, aby osvítili „neosvícené“.

Dají se ještě ti první i druzí „propudit a nabudit“? Toť otázka?

JŠ

***

Prohlédněte si všech 24 panelů o zločinech komunistů od roku 1948 do roku 1989. Níže připojuji odkazy na mé články. S plk. Josefem Musilem jsme výstavy organizovali prakticky sami, včetně úhrady většiny finančních nákladů. Uskutečnily se na území Čech, Moravy, v obou komorách Parlamentu ČR a významných místech našich dějin na více jak 20ti místech. Veřejnoprávní média, ani žádná jiná, o ně neprojevila zájem. 

Na vyhlášení památného dne "DEN ZRADY", se občané zákonodárci ani po 34 letech nezmohli…

Níže připojuji odkazy na mé články k tématu. Plk. Musil sloužil své zemi doslova „do posledního dechu“. Svoji vojenskou přísahu a čest splnil. Čest jeho dílu a  památce! JŠ

*** 

54. výročí okupace 1968: In memoriam plk. Josef Musil. Jako jediný na svých výstavách ukázal veřejnosti dodnes veřejnoprávními médii zamlčovaná, otřesná fakta o zločinech komunistů a okupantů od roku 1948 ...

Aktualizováno 23.3.2023:Česká politická lobotomie. Místo penzijní reformy žvásty a stamiliardy v trapu – „Závěrem nejprve konstatuji, že ODA je na toto jednání připravena tak, jak přislíbila. Náš garant, místopředseda Karel Ledvinka, předal Vámi určeným garantům přípravy konference – tedy místopředsedovi ODS Ivanu Pilipovi a předsedovi KDU-ČSL Josefu Luxovi – slíbené podklady. Stejné pak učinil garant KDU-ČSL. Že ODS nepředložila žádné doklady, je porušením dohody, ale lze to také považovat za její věc, pokud chce materiály presentovat až na koaliční konferenci. My netrváme, stejně jako KDU-ČSL, na tom, že náš materiál musí být bezprostředně přijat ve znění, jak jsme jej připravili. Jsme ochotni jednat. Ale zcela odmítám stanovisko předsedy ODS nejednat vůbec. Upozorňuji na to, že v případě, že se neuskuteční dohodnutá konference, poslanci ODA nepodpoří státní rozpočet na rok 1997. Takže – vyberte si!“

Měsíc mi trvalo, než jsem obdržel odpovědi od MPSV na všechny mé otázky. Na dvě poslední včera. Podle posledního rozhodnutí vlády bude každý důchod navýšen o 400 korun. K tomu naroste procentní výměra o 2,3 % podle výše důchodu. Kdo z příjemců nejnižšího a nejvyššího důchodu ocení oněch 400 Kč a 2,3 %, nemusím snad ani méně inteligentním lidem připomínat.

Asi nejsměšnější, či možná nejtrapnější výročí v československých dějinách si v minulých dnech připomněl jen málokdo. Před třiceti lety, 25. listopadu 1992, odhlasovali dojatí poslanci a poslankyně Federálního shromáždění ústavní zákon, který znamenal rozpuštění Československa. Je to podle všeho jediný známý případ sebedestrukce demokratického státu demokratickými prostředky ve světových dějinách.

Něco jako Švýcarsko

Dnes už je, samozřejmě, zbytečné uvažovat o tom, zda se vůbec mohlo před více než sto lety podařit vystavět samosprávný kantonální systém podle vzoru Švýcarska, s podobným miličním systémem namísto armády. Od první chvíle tuto odvážně demokratickou koncepci odvrhly především rozhodující většiny české a slovenské reprezentace. Ani jedna z nich se neřídila nejlepším zájmem nového státu, ale výhradně zájmem svým.

Takže pro koho? No, někdo mě napadá. Týdeník Economist zveřejnil 2. května letošní „crony-capitalism index“. Česky se mu říká žebříček klientelistického kapitalismu a jde o lidi, kteří své miliardy či alespoň stamiliony získali díky kamarádským vztahům se státem a s jeho šéfy, tedy s politiky.

Jedničkou v seznamu je Rusko, kde majetek oligarchů tvoří 19 % HDP, krásné druhé místo má Českos podílem majetků stejných borců vyšším než 15 %. Kam se hrabe Amerika se svými ubohými 6 % ! Celý článek>

***

P.S. To vypovídá vše o naší zemi – zemi plné velkozlodějů i zlodějíčků. Chybí nám mravní elita. Sami jsme si ji zlikvidovali.  JŠ

***

100. leté výročí narození našeho nejlepšího historika poválečné doby prof. Josefa Kalvody