„Společnost může být sama sobě tyranem a to i tehdy, kdy její zákony tyranské nejsou.“
***
„Společenská tyranie je často daleko nebezpečnější než politická. I když neukládá přísné tresty, nelze před ní uniknout, proniká hlouběji do všech sfér života a zotročuje duši. Ochrana před vládní mocí nestačí. Je třeba také chránit jednotlivce před panujícím veřejným míněním a před společností, která vnucuje svá pravidla těm, kdo se odchylují, zamezuje vývoj individuality a nutí všechny, aby utvářeli svůj charakter podle jejího vzoru.“
***
„Kdyby celé lidstvo mělo stejný názor a jen jediný člověk by nesouhlasil, neměla by většina sebemenší právo jednotlivce umlčet, stejně jako onen jednotlivec by neměl právo umlčet většinu, i kdyby k tomu měl moc.“
J. S. Mill „O SVOBODĚ“
***
Smrt patří k životu stejně jako narození. Umírání také, pokud je přirozené, ne uměle udržované a prodlužované. Nic proti uzdravování aktivních lidí bez ohledu na věk, ale pokud se lidé udržují při životě „na hadičkách a prášcích“, kdy ze života už nic prakticky nemají, nemohou mít a pouze nedůstojně existují, je to proti přírodě, přirozenosti a nelidské. Peníze následně chybí pro zdravé a jiné potřebné věci. To, že je to především obrovský, nemravný obchod je vypovídající o stavu dnešního světa. I proto narůstá potřeba paliativní péče a počet žádostí o ukončení života tam, kde to zákon umožňuje (Švýcarsko). I smrt by měla provázet svoboda volby. Mimochodem 6 milionů dětí umírá ročně hladem.
Aby byla snadnější možnost manipulovat se společností, je třeba ji zbavit „agresí a rebelů“, prvků neklidu, tzn. udržet blahobyt a „harmonizovat“ jí – pomocí podpory nepřirozenosti. To je cesta do pekla, v rozporu se skutečným, přirozeným životem a jeho neměnitelnými principy.
Dříve lidé neměli TV, rádio, mobily, PC a „blahobyt“, přesto měli „program“ na celý den „od slunka do slunka“, komunikovali přirozeně. Neznali stres, skutečně žili, nikdy se nenudili. Dnes nám „program“ dělají různé „krabičky“, nudíme se a stresujeme. „Zblbli“ jsme. Nedivme se, že se stále více hlásí demence – i u mladších, včetně cukrovky a dalších onemocnění, které dříve mládež neznala. Život jsme vyměnili za prázdnou, plebejskou existenci. Pokud se včas nevzpamatujeme, srovná si nás příroda.
Potřeba zdravotní péče a sociálních služeb se stárnutím společnosti roste. Experti poukazují na to, že i na ně se budou výrazně zvedat výdaje, stejně jako na penze. Už dřív se objevily úvahy o tom, že by se mohly zavést odvody i na dlouhodobou péči jako třeba v Německu. Odžíváme blahobyt, ale zapomněli jsme co je skutečný život. Řešením není zadlužování státu a tím i občanů a budoucích generací. Řešením je nalezení cesty, aby každý žil podle své poctivé práce s tím, že se bude pomáhat nemocným a skutečně společensky potřebnému. Peníze musí být podloženy hodnotou, prací – ne podvody, zločiny, krádežemi a tím, že jich tiskneme stále více. Dotace nejsou ve skutečnosti podporou, ale jedem, který kazí celou společnost, kdy si přestáváme vážit poctivé práce a skutečných, schopných podnikatelů.
Cestu nám ukázali a prokázali svoji prací a životem Tomáš Baťa a Jan Antonín Baťa. Dobře věděli, že bez „chleba“ není života a jen peněz se nenajíme. Budujme člověka, hodnoty, předávejme je dalším generacím, buďme sami svému okolí příkladem. Majetek má sloužit, ne být jeho otrokem. Jen tím můžeme měnit svět, náš život bude mít smysl a Příroda nám poděkuje. Jinak nás po zásluze ztrestá - jako nejvyšší Pán. JŠ
***
Komentáře
Pokud zdravotníci odmítnou poskytovat pacientovi v beznadějném stavu další péči, která by jen prodlužovala utrpení, nelze to pokládat za projev diskriminace. Nejvyšší soud zamítl dovolání rodičů, jejichž dcera podlehla v jedné z pražských nemocnic fatálním komplikacím způsobeným vrozeným onemocněním. Rodiče se prostřednictvím žaloby podle antidiskriminač ního zákona domáhali omluvy a náhrady nemajetkové újmy za to, že lékaři odmítali jejich žádosti o přeložení dcery na anesteziologick o-resuscitační oddělení (ARO). Rozhodnutí NS je dočasně zpřístupněné na úřední desce. "Odmítnutí poskytnout další zdravotní péči pacientovi v terminální fázi léčby, která již není medicínsky indikována a která pouze na omezenou dobu oddálí okamžik medicínsky již neodvratitelné fyzické smrti, není porušením rovnosti zacházení ani práva na ochranu před diskriminací z důvodu zdravotního postižení," stojí v rozsudku senátu s předsedou Robertem Waltrem. Dítě zemřelo v roce 2012. Podle rodičů měli zdravotníci při poslední z několika hospitalizací dítě dříve přeložit z jednotky intenzivní péče na ARO. Lékaři to odmítali s poukazem na to, že stav, který postupně vedl k multiorgánovému selhání, je nezvratný. Žalobu rodičů zamítl Obvodní soud pro Prahu 5, neuspěli ani s odvoláním k Městskému soudu v Praze. Poté ještě podali dovolání k NS.
ČRo, 14.12.2023
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.