Aktualizováno 13.10.2023: Citace z projevů prezidenta Beneše a českých politiků k jednání s Němci
***
„Edvard Beneš nebyl dobrý diplomat. Když mluvil anglicky, rozčílil většinu lidí, které potkal. Byl absolutně seběvědomý, až mesiášský, kdyš šlo o historickou úlohu Československa. Anglické prostředí neznal, nerozuměl mu. Je příznačné, že když přijde Mnichov, nezhroutí se jen Beneš, ale celá československá elita, všichni do jednoho. Západ nerozuměl Československu a Československo Západu.Vsadit všechno na vojenskou podporu Velké Británie a Francie, když přitom v meziválečném období bylo evidentní, že se tyto země do další katastrofické války nijak nehrnou, byla přinejmenším odvážná sázka. A ta sázka se Československu nakonec vymstila.“ Thomas Lorman, britský historik (LN 30.9.2023: Československo byla Ukrajina, které nepomohli)
***
Založení Československa bylo na stejném principu jako založení SSSR – ignorace etnik a národností ve prospěch jednoho etnika a národa, tam začalo neštěstí naší země. Následky pociťujeme dodnes V Rakousku bude přestavěn rodný dům Adolfa Hitlera v muzeum, jako varování budoucím generacím. Muzeum Edvarda Beneše máme v Sezimově Ústí v jeho vile. O jeho zločinech se tam nic nedozvíte. Opět popíráme minulost, místo zveřejnění pravdy. Nedivme se potom, že se nám minulost stále vrací. JŠ
***
To, že se celý ústavní systém samostatného Československa zhroutil už půl roku předtím a parlament i vláda přestaly fungovat, zůstává mimo pozornost. Stejně jako to, že se celá zahraničně politická koncepce československého státu zhroutila nejpozději v roce 1935 a omezenost jeho vedení ho zavedla do absolutní mezinárodní izolace. Stále se totiž odmítáme podívat do vlastních duší a na vlastní chyby, natož abychom se tím dobrali smíření a odpuštění. Otázka obrany území suverénního státu je sama o sobě nesmyslná. Stát a společenství, které ho tvoří, ztrácí smysl samotné existence, pokud se v jakékoliv situaci nepostaví na odpor agresi.
Nezáleží na tom, na jak dlouho a jak symbolicky. Česká politika jakoby nikdy nepochopila, že největším symbolem je čin – ne nečinnost
Mnichovanství obracíme proti jiným, ale největšími Mnichovany jsme přitom my sami. A budeme jimi, dokud nepřestaneme opakovat velkou mnichovskou lež o tom, že jsme byli zrazeni, a jen proto jsme navždy bez viny. Všech svých státotvorných hodnot humanismu a demokracie jsme se vzdali dlouho před zářím 1938. Pak už se prý nedalo nic dělat, a tak jsme nepříteli bez odporu odevzdali nepoškozený obrovský zbrojní průmysl, kompletní výzbroj moderní armády, zlaté rezervy, naši důstojnost a sebeúctu – a za krátký čas i naše československé Židy a antifašisty českého i německého jazyka. Není omluvy – my jsme se nemuseli ponížit.
Prý jsme byli bezmocní – ale to nevysvětluje, proč advokáti, lékaři, státní služba, a dokonce i některá divadla začala vylučovat Židy ze svých řad jen pár dní po Mnichovu
To ještě nedělali nacisté – to dělali Češi Čechům. Nic nebránilo státu a společnosti v té době alespoň se pokusit zachránit tisíce židovských rodin jejich vysláním do emigrace. Mnohem menší Dánsko se v mnohem bezvýchodnější situaci v dubnu 1940 nevzdalo. Po pouhých šesti hodinách bojů nařídil král Kristián X. ukončit vojenský odpor. Za cenu devíti mrtvých vojáků si Dánsko dokázalo vynutit podmínky kapitulace, které uchovaly důstojnost, státnost a čest dánského státu. Dánský král neutekl jako Edvard Beneš. Naopak prakticky každý den projížděl na koni ulicemi hlavního města a dodával svým spoluobčanům hrdost a naději. Dánská společnost v odporu nacismu dokázala zachránit i přes devadesát procent svých Židů.
O svoji důstojnost v beznadějné situaci bojovaly i Finsko, Polsko, Norsko, Pobaltí, Jugoslávie, Řecko… Na záchranu statisíců nacismem ohrožených ale české společenství ve své naprosté většině nehnulo prstem. Naopak
Půl roku před Mnichovem jsme po anšlusu Rakouska násilně vyháněli tisíce židovských uprchlíků zpět do rukou nacistických ordnerů, vraceli desetitisíce československých občanů, Židů a levicových antinacistů z obsazovaných Sudet přímo do rukou gestapa. K udržení mnichovské lži musíme zapírat sudetoněmecký levicový a katolický odboj proti hitlerismu. Odboj s partyzánskými skupinami a stovkami odbojářských obětí. To byli Čechoslováci, kteří myšlenku nadnárodní demokracie, vlastenectví, občanství a ideálů humanitních brali vážně až do těch hrdel. Českoslovenští demokraté německého jazyka proti nacistům stejného jazyka. Byli pro československou demokracii stokrát cennější, než všichni čeští kolaboranti dohromady. Všechny jsme je po konci války ale stejně raději vyhnali. Kdo o nich dnes ví? Na desítky let jsme sami sobě zapřeli i tisíce našich letců a vojáků ze západní fronty. Stovky z nich jsme dokonce na dlouhé roky zavřeli do lágrů.
Odhozená vlastní důstojnost
Pro udržení představy o naší nevině musíme udržovat i lživou legendu o Edvardu Benešovi, prý státníku s pronikavým úsudkem a předvídavostí, zrazeném na konci života spiknutím československých komunistů. On sám byl přitom léta jeho součástí. On sám a osobně ještě před koncem války na přání Moskvy zlikvidoval velení zahraniční armády na Západě a okamžitě po návratu do Prahy stejně tak odstavil i všechny představitele domácího odboje. Musíme lhát o demokratickém charakteru poválečného státu a společnosti, zamlčovat etnické a politické čistky, věznění odpůrců, cenzuru, všemi takzvanými demokratickými politickými stranami jednomyslně schvalované zákazy opozice či předání všech mocenských a kontrolních mocí ve státě už otevřeně totalitní komunistické straně.
Přestaňme na Mnichov pohlížet jako na zradu spojenců
To v té době už neexistující Čechoslováci zradili ideály, na kterých vznikla Československá republika. Mnichov nám jen dovolil odhodit důstojnost, kterou dodnes naše politika a kultura nepovažují za něco důležitého. Nikdy však není pozdě začít se učit mluvit pravdu. Je to odzkoušené – očista od hříchu vede ke smíření. Můžeme začít teď hned – zbouráním naší mnichovské lži.
Trýznění duší, Mnichov a trvající ztráta naší sebeúcty
**
Benešovy lži aneb co společného má historie s dneškem
FOIA: Benešův Sovětský protektorát 1948
Edvard Beneš se zasloužil o stát...
Připomeňme si z historie: Byl "Havlem před Havlem
Ladislav Feierabend: Konec československé demokracie
Citáty českých osobností k vyhnání sudetských Němců
Historik, dopis české šlechty a slova kardinála k české tragédii končící Mnichovem
Komentáře
A to rozpuštění jsem měl i v rodině. Můj sudetský dědeček po přestěhování v mládí ze Sudet do českého Náchoda, kde musel chodit do české školy, vzal si Češku a byl za první republiky sociální demokrat, odmítl přes nátlak za války si vzít z říšské občanství (Johan, du weiβt, was deine Pflicht ist!). A mohl proto zůstat po válce v ČR a šel naopak osídlit pohraničí, díky čemuž jsem se v Sudetech jeho dceři narodil. Jemu to moc štěstí nepřineslo, zemřel v 1946 na rakovinu, když mně byly 2 měsíce.
Samozřejmě výchova hrála podstatnou roli při formování národních postojů. Dr. Tyrš (Tiersch) byl také dítě německých rodičů, kteří umřeli v jeho raném věku a stal se díky výchově v české rodině zapáleným českým vlastencem a zakladatelem Sokola.
Jiří Aster
Zastupitel města Děčín
(Na ministerstvu zahraničí Britové Benešem opovrhovali od chvíle, kdy byl usvědčen ze lži v osobním sporu mezi českým občanem a pracovníkem britské ambasády. Vše podrobně popisuje Franke).
F. Volk
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.