Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Kalendář událostí

čt srp 16 @11:00 -
KS Praha: AMM, exekuce Jan Šinágl rozhodnutí
po srp 20 @17:00 - 10:00PM
Havlíčkův Brod: vernisáž SRPEN ´68
út srp 21 @15:00 -
Plzeň ČRo: vzpomínka na SRPEN ´68
út srp 21 @19:00 - 09:00PM
KVH o Srpnu ´68
čt zář 06 @09:30 -
MS Praha: FÚ versus Alba a.s., kauza Altner
so zář 08 @10:00 -
Zhůří: Kříž Smíření
čt zář 13 @14:00 -
SVIT, Slovensko: pojmenování školy po Janu A.Baťovi

Nejnovější komentáře

  • 16.08.2018 11:27
    To, co je zde uvedeno v článku Lex Baťa, je přesné znění ...

    Read more...

     
  • 14.08.2018 09:29
    Nesouhlasím. Profitujeme akorát tak z volného obchodu ...

    Read more...

     
  • 14.08.2018 07:31
    Skvělé video doby, natočené, jak jinak, v zemi svobody a ...

    Read more...

     
  • 13.08.2018 21:46
    Náš neochvějný vzor ...

    Read more...

     
  • 13.08.2018 19:20
    Šinágl je idiot. Neužitečný idiot.

    Read more...

     
  • 13.08.2018 18:28
    Je to tak. Dnes máme výhodu, že jsme aktivními členy EU a ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Panel 01Po 50.letech paměť už nemusí dobře sloužit každému. Bohužel málo zločinů proti lidskosti je masově zaznamenáno na kameru či na fotografiích, vyjma nacistických. Jistě se něco detailně mohlo udát trochu jinak vlivemPanel 06 zapomnětlivosti, nebo převyprávění. Rádi se omluvíme, pokud obdržíme doplněná či vyvracející svědectví zúčastněných. I tato svědectví z úcty k nevinným obětem a zachování jejich památky je třeba šířit a připomínat. Rehabilitování vojáci tato svědectví považují za věrohodná, protože odpovídají i jejich zkušenostem a informacím poté to byli vyhozeni z ČSLA po 21.srpnu 1968. J.Š.

Nejsem již schopen dokázat ani příhody, které se stali osobně mě. Příhody od jiných se mohli stát i trochu jinak, a navíc po delší době člověk řadu podrobností zapomene, když to neprožil sám. Slíbil jsem Vám sepsat zkušenosti s působením sovětských vojsk v Milovicích a širším okolí. V srpnu 1968 stály sovětské tanky okolo posádky. Vojsko tábořilo na polích. Za sebemenší drobnost (např. havárie na motocyklu), byli řadoví vojáci popravováni. Na jaře 1969 se vyorávaly hromadné hroby, protože sověti je zakopávali necelý půlmetr pod povrch …

Na zdravotní středisko lidi přivedli právě jednoho po havárii na motorce se zlomenou rukou a nějakými odřeninami. Doktorovi vysvětloval, že ošetření nemá cenu, že ho za to stejně popraví. Ani ho nestačili ošetřit a jejich hlídka rozrazila dveře a odvedla jej. Neobtočené obvazy táhl po zemi za sebou …

Další přišel na návštěvu v Lysé na sídlišti ke známé rodině. Obě rodiny se stýkali již řadu let. Češi se divili, kde se tam objevil, že ruská rodina šílí co se v ČSSR děje, že dostali oficiální zprávu, že jejich syn padl - zastřelen jako kontrarevolucionáři? Jestli se vrátil někdy domů zprávy nemám …

Nám se v září ztratil cca na týden jeden spolužák z Milovic, který jel do SVVŠ na Pionýru. Když ho propustili, tak líčil, že jej prostě zadrželi. Pionýra mu sebrali a zavřeli ho. 2 dny byl o hladu a žízni, WC k dispozici nebylo. Po týdnu byl rád, že ho pustili …

V prvním týdnu, když vezli do Prahy sověti rušičky, tak celý vlak skončil na nejzazší slepé koleji na nádraží v Lysé nad Labem. Celé nádraží bylo doslova zabarikádováno nákladními vagony. Lokomotivy byly na kolejích mimo nádraží. Pro sověty nebyl k dispozici jediný strojvůdce. Jak to tak bleskově nádražáci dokázali nikdo nevěděl. Sověti se mohli zbláznit, protože nikdo z nich neuměl lokomotivu obsluhovat. Pár pokusů o rozjezd skončilo až po několika kilometrech na trati. Takže u nás v Lysé rušičky zůstali uvězněné, pokud si pamatuji, celý první týden až do návratu naši zatčené vlády z Moskvy. Vlak byl hlídán a po lidech kteří se snažili nějak blíž přiblížit nebo viditelně fotografovat stříleli. Naštěstí nikoho nezasáhli. Lidi začali být velice opatrní …

V Milovicích kluci chodili s briketou u ucha a sověti jim brikety okamžitě zabavovali. Mysleli si, že je to rádio ...

Na podzim již ČSLA byla pryč a sověti obsadili celou posádku.

Začali se chovat, jak byli zvyklí, jako na dobitém území. Běžně na silnici pronásledovali zajíce a světlomety se ho snažili udržet před sebou. To jsem osobně viděl několikrát. Když jeli okolo honu, tak klidně zastavili a po zvěři začali pálit dávkou z AK-47. Protestů myslivců si nevšímali …

Pár komunistů doplatilo na to, že jejich důstojníky pozvali k sobě domů. Otce zavřeli na WC a znásilnili mu ženu a dceru. To jsme komunistům přáli …

Když jim přivezli cca v říjnu studentky do lágrových bordelů, tak se mohli zbláznit. Vlak zastavil v Lysé, odtud pak jel po vlečce do Milovic. Dívky byly zavřené a zamčené v dobytčácích, jako Němci vozili židy do koncentráků. Jak lampasáci, kteří byli tou dobou na nádraží uslyšeli dívky mluvit, s pokřikem „Děvočky“ se vrhli k vagonům a začali se do nich dobývat. Projíždějící náklaďák je bohužel nesmetl, i když k tomu moc nezbývalo… Do vagonů se ale v Lysé nedostali. Velení zřejmě vědělo, jaká je jejich armáda, takže vagony byly dobře zamčené. Dívky pak po dvou až třech pálili v Nymburském krematoriu. Prostě tam přijel náklaďák s rakvemi a obsluha musela spustit pec mimo plán. Byly prý pořádně zřízené. Občas z rakve spadlo při manipulaci víko. Rakve samozřejmě byly na sovětské úrovni... Podle zpráv páchaly některé studentky sami sebevraždu, protože se s nimi zacházelo hůř než z dobytkem ...

Cca na jaře 1969 jsem jel na kole z Nymburka domů ze školy. V polích byla ohrada, něco jako provizorní kafilerie, kam se svážely kosti z jatek. Co se s kostmi dělo pak nevím. Možná šla někam na zpracování, možná se dodatečně hromadně někde jinde pálily. Ale smradu v okolí blyo požehnaně. Bylo to hned vedle silnice. Při výjezdu z Nymburka jsem z dálky viděl v ohradě ZILa s vlekem. Myslel jsem si původně, že tam něco vyhazují. Pak mě na silnici před Kostomlaty nad Labem předjeli. Puch že se mi z toho dělalo zle. Korba ZILu i návěsu byla vrchovaté naložená těmi zahnívajícími kostmi. Vzadu na vleku na té hromadě seděl ruský vojáček a zuby okusoval zbytky masa z kosti. Evidentně je drželi dost o hladu a i to byla pro ně „pochoutka“ …

V Lysé v r. 1968 na nás, když jsme šli z nádraží, cca 3x vjel náklaďák na chodník. Uskočili jsme v poslední chvíli. Těžko soudit, bylo-li to úmyslně nebo jen proto, že řidiči byli nekvalifikovaní …

Jednou jsem šel na procházku se svým foxteriérem po silnici do Stratova. Předjel mě GAZ a asi po 60 – 100 m šlápl na brzdu a zastavil smykem. Na nic jsem nečekal a vzal to rovnou do pole. Byly tam brambory. Po asi 100 m jsem zalehl do brázdy. Bylo to navečer a začínalo šero. Viděl jsem jak couvá. Když mě nenašli na silnici, tak vjeli na můstek přes přikop a dálkovými světly svítili po poli. Byl jsem přitisknutý k zemi a psa držel u země. Brambory nás naštěstí kryly. Určitě mi chtěli ukrást mého psa. Možná jako dárek pro děti. Byli přece na dobytém území, tak na takové věci měli „právo“ – alespoň dle svého mínění. Od té doby jsem si vybíral již jen jiné cesty a sovětům se z dáli vyhýbal …

V prvním týdnu v srpnu jsem ležel na střeše a přes hřeben jsem dalekohledem pozoroval sovětské kolony. Náš barák byl široko daleko nejvyšší. Najednou jsem uslyšel helikoptéru, když jsem se otočil, tak letěla přímo na mne. Měla i kulomety. Okamžitě jsem slezl ze střechy. Nemohu to prokázat, ale v tom prvním týdnu by mě nejspíš ze střechy sestřelili. Jejich chování tomu jasně nasvědčovalo …

To je zatím vše z prvních dvou let. Omluvám se, že úplně podrobně to asi vždy nebude. Je to již řadu let a většinu věcí mám jen od známých. Ale jsou to v zásadě zaručené informace. Jen je nelze dokladovat. Jak bude čas, napíší další „zážitky“ …

* * *

K tomu roku 1968 patří jedna věc, kterou jsem sice měl v paměti, ale nějak jsem ji nenapsal. U nás v Lysé roznášel sovětské letáky a noviny sovětský vojáček a dával je ke dveřím. Patrně neznal poštovní schránky. Kus za ním jelo OT s nahoře napevno instalovaným kulometem. Střelec bedlivě pozoroval co se děje a nepochybuji, že pokud by se někdo pokusil letáky zapálit, tak by po něm začal střílet, ale ulice byla jako vymetená a prakticky všichni dění pozorovali zpoza oken. Likvidovalo se to až když OT zmizelo z dohledu …

V dalších letech bylo v okolí Milovic mnoho smrtelných úrazů. V to nepočítám dopravní nehody způsobené nedisciplinovaností sovětských řidičů, kterých rovněž nebylo málo. Jednou z obětí jsem se málem stal sám, když se z pravoúhlé zatáčky po mé straně cca 50m před mým autem vyřítilo obojživelné OT. Naštěstí jsme to zvládli.

Ve stručnosti nejhorší příběhy:

O vánocích vyjel z posádky tank se silně podnapilým důstojníkem (bylo–li jich více, nevím) a na Balonce v Milovicích projel domem který zbořil. Otce rodiny to zabilo – údajně byl i s kanapem na kterém odpočíval vtažen a rozdrcen tankovými pásy. (Sloužil jsem u tankistů, vím, že je to možné. Pokud se látka zachytila o pás, tak byla vtažena mezi pásy a pojezdová kola včetně svého majitele). Matka s dcerou měly v tom okamžiku být spolu v koupelně. Malý prostor jim zachránil život, protože zřícený strop nedopadl až na ně …

Někde na hranici vojenského prostoru u Benátek nad Jizerou svačily u cesty za Škodou 1203 zaměstnankyně JZD, co  pracovali na poli. Z prostoru vyjekl tank a přejel je. Přesný počet mrtvých nevím …

V jedné hospodě v Lysé byly vepřové hody. Řezník, který je tam hlavně dělal se prý dost podnapil, tak jej tam hostinský nechal spát, aby vystřízlivěl. V noci se tam vloupali sovětští důstojníci. Asi byli 3, přesně si již nepamatuji. Řezník se probudil a aby nemohl svědčit, sekerou ho zabili …

To je ze „smrťáků“ vše, na co si teď v rychlosti vzpomenu. Přeci je to již pár let ...

Mému kolegovi z práce přelezli 2 důstojníci plot na zahrádku. Jeden mu ulomil kvůli ovoci celou korunu stromku a druhý klackem dráždil jeho psa ve výběhu. Přistihl je když se vrátil domů, vytrhl plaňku z plotu a vyhnal je. Žádnému nezpůsobil nějaké zranění. Přesto tam do půl hodiny byl přidělenec pro styk se Sovětskou armádou a seřval ho, že si tohle nemůže k sovětům dovolovat. Jediné co jej zachránilo před trestem bylo, že jeho otec byl okresní velitel LM a s přidělencem se znali. Na námitku, že se mu vloupali na jeho pozemek a ničili, mu bylo sděleno, že na to má sovětský důstojní právo a Čech proti němu nesmí nijak zakročit. Příště by to již napomenutím neskončilo …

Ve vlaku se sice sověti slušně optali, je-li tam volno, ale jak se jim dalo najevo, že nejsou vítáni, tak dali jasně najevo, že oni jsou na dobitém území a považují se za pány. Jinak se se sověty dost čile obchodovalo, tedy někteří lidé. Dalo se od nich koupit prakticky cokoli.

Osobně jsem v naší ulici na otázku jednoho sovětského důstojníka: „Kudy do Milovic“, mávnul rukou východním směrem a řekl mu: „Furt dál na východ, alespoň 10 000 km“. Viděl jsem jak se naštval a sáhl po pistoli. Ale do zad se mi uprostřed města mezi lidmi vystřelit neodvážil. Tak to je spíš jen na „humorné“ doplnění …

V Benátecké Vrutici v hospodě jednoho sovětského důstojníka vzali na milost a přibrali jej ke kartám. Asi k mariáši? Prohrál všechny peníze a tak vsadil tank. Češi to brali s humorem i když jej prohrál. Problém ale nastal, když se výherce po několika dnech vrátil domů a na dvoře našel tank. Tak obíhal brány posádky a sháněl dotyčného důstojníka, aby si tank opět odvezl …

Díky nim jsem přišel dva roky po sobě o dva psy. Havrani přinesli na mou zahradu něco potřísněného bojovými látkami. Psi umírali díky malé koncentraci týden v agonii. Na pitvě se zjistilo, že byly prý doslova „rozežrány“ všechny vnitřní orgány. Bohužel řádnou toxikologii neudělali. Jen jsem dostal zprávu, arsen negativní. Když jsem viděl, jakým způsobem sověti nakládají s bojovými látkami a vůbec zbraněmi, nedělal jsem si žádné iluze …

Přiznám se, že moc netoužím být v tomto směru někde uváděn. Ne proto, že bych se bál principielně. Většinu příběhů znám pouze z vyprávění i když věrohodných lidí. Nemohu je tedy jakkoli dokázat. Navíc se detailně nemuseli odehrát úplně přesně, jak je popisuji. Také se některé mohou týkat ještě žijících lidi v mém okolí a nepřesnosti by mi mohli vytknout. Tak zvažte, je-li vhodné tyto ne zcela dokladovatelné příběhy uvádět i s místním určením?

 

M.K. 5.8.2018

* * *

„Kdo četl knihu Světlany Alexevičové "Zinkoví chlapci" a vyprávění účastníka, který v příspěvku pro pana Šinágla popisuje chování těch, co se nazývá „sovětský voják“, je něco docela normálního v jejich zemi. Když vyjedou za hranice lidé se diví, protože se nezajímají, protože nečtou.“

K.Mrzílek

* * *

Některým příběhům se nechce věřit, kdy nelze vyloučit „českou kreativitu“ při sdílení informací. Přesto zveřejňuji jak jsem obdržel. Předem děkuji za potvrzení, doplnění, opravu či vyvrácení těchto z většiny zprostředkovaných svědectví. Památce všech nevinných obětí okupace jsme to dlužni. Ani po 50 letech nemají na významném místě společný pomník a ni pamětní desky na místech kde tragicky zahynuli. 

V čem má jejich smrt menší význam než smrt třech českých vojáků v Afgánistánu?! Nikde se nezdůrazňuje, že nepadli v přímém boji a že naši vojáci na zahraničních misích jsou dobře placeni? Ani v nejmenším nezpochybňuji jejich oběť, jen připomínám jak různě dnes přistupujeme k hrdinům naší země před 50. lety - o ostatních zamlčovaných hrdinech nemluvě – např. o Janu Antonínovi Baťovi, našem největším vlastenci, který u nás platil za zločince a kolaboranta až do roku 2007…     

P.S.

Pondělní uctění památky třech vojáků potleskem před zápasem Sparta : Slovácko, bylo poněkud nezvyklé. Vyspělá společnost uctívá památku hrdinů důstojnou minutou ticha. Ticho je vždy nejsilnější vyjádření úcty mrtvým, potleskem se uctívají živí...

 

Jan Šinágl, 7.8.2018

* * *

Čáslav 18.6.2018: Vernisáž výstavy k 50.výročí největšího zločinu v naší zemi - ignorovala média, politici, veřejnost nevěděla…?!

Prohlášení Vojenského spolku rehabilitovaných AČR k 50.výročí okupace v roce 1968

Otřesný dokument „Odvrácená strana světa“ vysílán veřejnoprávní ČT jen jednou…?!  ...

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 1.00 (3 Votes)
Share
Přidat komentář