V neděli 17. července máme smutné výročí. Budeme už rok ve skluzu s povinnou implementací směrnice EU o insolvenci do českého právního řádu. Proč jsme to nestihli? Že by covid? Složitost právní normy? Ne. V tom důvody nejsou. Zákon byl připraven a do sněmovny předložen už na podzim 2020. Ale pak projednání zákona zamezilo ANO s ODS. Naštěstí se podařilo závazek schválení zákona i s hlavními parametry dostat do programového prohlášení vlády, tak by rychlému schválení nic nemělo stát v cestě. Snad.
Nejde o nic méně než o osudy 400 tisíc lidí, kteří jsou v dluhové pasti. Tj. v situaci, kdy i když vynaloží veškeré možné úsilí, z dluhů se nikdy nedostanou. Třeba proto, že úroky a poplatky naskakují tak rychle, že je ani nestíhají splácet. Třeba proto, že je zaměstnavatelé nechtějí zaměstnávat, protože to pro ně znamená další náklady a riziko. Třeba proto, že to už vzdali.
A nejde jen o těchto 400 tisíc lidí. Jde i o jejich blízké, na něž dluhové otroctví dopadá stejně. Beznaděj, nedůvěra v systém, nulová motivace ke snaze. Když v takovém prostředí vyrůstají děti, jakou mají budoucnost? Když k oněm 400 tisícům připočteme rodinné příslušníky, bude jich přes milion: každý desátý občan naší země je zasažen neřešitelnými exekucemi, nemá naději, nevidí světlo na konci tunelu.
A proč to všechno? Komu se to vyplatí? Jen pár dluhovým otrokářům, kteří drží prostřednictvím vysokých úroků, poplatků, pokut, dlužníky v situaci, kdy dluh narůstá rychleji, než jsou schopni splácet.
A všichni ostatní na ně doplácíme.
Na dluhové otrokáře doplácí ostatní věřitelé. Nezbývá na ně žádný podíl, všechny případné příjmy seberou jako první v pořadí otrokáři, kteří se zapsali první.
Na dluhové otrokáře doplácí státní rozpočet. Lidé v dluhových pastech nemají motivaci legálně pracovat. Nevyplatí se jim to. Do státního rozpočtu tak nepřispívají, ale jen z něj čerpají skrze různé dávky. Ano, můžeme se nad tím pohoršovat. Ale pokud byste věděli, že všechno, co nad rámec vyděláte, vám stejně vezmou, a to bez šance na to, že to někdy skončí, šli byste do toho?
Na dluhové otrokáře doplácí zaměstnavatelé – pro exekutory vykonávají agendu, kterou nemají finančně pokrytou s rizikem chyby, za kterou jim hrozí pokuta v desetitisících. A doplácí i tím, že jim chybí motivovaní spolupracovníci, zaměstnanci.
Na dluhové otrokáře doplácí už tak chudé regiony – odsávají z nich veškeré dostupné finance, komplikují zaměstnavatelům život a prodražují zaměstnávání, zhoršuje se kvalita služeb, na které lidé v dluhových pastech nemají.
Na dluhové otrokáře doplácíme naší budoucností. Děti, které vyrůstají v rodinách, jež jsou v dluhových pastech, nemají žádnou důvěru v systém. Naopak. Na stát se dívají jako na nepřítele, který z velké části může za to, jak se mají, za to, že nemají žádnou naději.
Pro pár dluhových otrokářů
Přitom řešení je tak snadné: Dát lidem možnost projít oddlužením, osobním bankrotem, chcete-li. V souladu se směrnicí EU nechat předlužené lidi v dluhových pastech projít tříletým očistcem, kdy přijdou o majetek, všechny příjmy musí odvádět, musí pracovat, musí se pod dohledem soudců, insolvenčních správců i věřitelů maximálně snažit. A když to ty tři roky zvládnou a budou splácet dluhy všem svým věřitelům, zbytek jim na konci bude odpuštěn. A mohou začít nový život, mají novou naději. Data ukazují, že si dají velký pozor, aby se do dluhů nedostali znovu – recidiva jsou jen dvě procenta. Varování z podpory neodpovědnosti jsou tak naprosto lichá.
Největším bohatstvím naší země jsou lidé. Oddalováním schválení insolvenčního zákona držíme 400 tisíc lidí v dluhovém otroctví. Ničíme jim životy, plýtváme jejich potenciálem. Jsme dost bohatí, abychom nechali 400 tisíc lidí otročit na náklady společnosti pro pár dluhových otrokářů?
Insolvenční zákon je hotov. Pozměňovací návrhy v tomto smyslu jsem předkládal už v roce 2019, kdy byla směrnice EU už známá, minulá vláda pak předložila hotový zákon v tomto znění v listopadu 2020. Splaťme největší dluh sněmovny co nejdříve. Lobby dluhových otrokářů už nesmí mít navrch. Ekonomické náklady jsou už dnes pro celou společnost obrovské, lidské osudy ještě můžeme zachránit. Každý den se počítá.
Autor: Jan Farský
***
Read more...