Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Kalendář událostí

po čvc 13 @08:30 -
OS Praha 6: kauza JUDr. Zdenka Altnera

Nejnovější komentáře

  • 05.07.2020 20:18
    V každém národě se najde několik neohrožených jedinců. O smrti ...

    Read more...

     
  • 04.07.2020 12:39
    Komunisté jsou nepotrestaní od Aše po Peking. KOMUNISTICKÉ ...

    Read more...

     
  • 03.07.2020 12:06
    Poslední odstavec pana bývalého velvyslance jsou velmi úderná ...

    Read more...

     
  • 01.07.2020 00:21
    PČR je na 87 místě na světě ve věci důvěryhodnosti, hned ...

    Read more...

     
  • 01.07.2020 00:05
    Předseda ODS Fiala si loni vydělal jako politolog na universitě ...

    Read more...

     
  • 30.06.2020 21:28
    Myslím, že více jak o komunisty jde více o levicové poslance ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

CSBS logoČeský svaz bojovníků za svobodu je už dávno nesnášenlivá instituce, šířící šovinismus a přichylující se k tomu nejhoršímu v české politice.

Část Rudé armády si počínala na území Československa jako v kolonii, v níž neplatí právo, nýbrž libovůle dobyvatelů - Místo úžasu nad počtem padlých vojáků Rudé armády je namístě vyjádřit spíš lítost, že obětí bylo tolik, a pochybnost, zda jich tolik opravdu být muselo - Koncem války bylo osvobození propleteno s počátky radikálního komunismu - Divoký odsun, tedy vyhánění Němců, mohlo Československo uskutečňovat jen díky přítomnosti sovětské armády a vůbec sovětské podpoře.

Předseda Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) Jaroslav Vodička vyvolal jisté pozdvižení a sympatickou odmítavou spontánní reakci rabína Karola Sidona, když na nedělním terezínském pietním shromáždění pronášel paušalizující xenofobní hovadiny o uprchlících. 

… ČSBS je už dávno nesnášenlivá instituce, šířící šovinismus a přichylující se k tomu nejhoršímu v české politice. Členové, kteří jsou dnes děním ve svazu znechuceni (na místopředsednický post například nedávno resignoval veterán od Tobruku Pavel Vranský) se měli probrat tak o dvacet let dřív.

Obránce tisíciletých hodnot a Putinův přítel

Zdá se absurdní, že v čele lidického ČSBS stojí bývalá členka orgánů SSM Jana Bobošíková (ročník 1964)? Zdá, ale předseda svazu Vodička podle všeho taky není bojovník za svobodu.

Válku a okupaci nezažil, narodil se roku 1948, stal se vojákem z povolání a vstoupil do KSČ. Ze strany ho sice v sedmdesátém vyhodili a o čtyři roky později i z armády, nicméně nenašel jsem zmínku, že by během normalizačního okupačního dvacetiletí vyvíjel jakoukoli činnost, již by bylo možno označit za odboj nebo odpor (za běžných okolností bych mu to nepředhazoval, je však předsedou bojovníků.)

Pan Vodička sice v terezínském projevu deklaroval obavy „jak bránit tisícileté hodnoty naší kultury před invazí kultury jiné s cíli, které si můžeme domyslet,“ avšak stačí chvíli hledat na internetu, aby jeden pochopil, že Vodičkovo obranářství je – řekněme – velmi výběrové. V některých případech mu zkrátka „invaze kultury jiné“, jejíž cíle si „můžeme domyslet“, nevadí ani trochu.

Dne 16. dubna 2014, tedy v době, kdy Rusové přepadli Krym, podlézal například tento bojovník ruskému velvyslanci Kiselevovi: „Už od dob národního obrození cítí obyčejný český člověk zvláštní sympatie k Rusku i dalším slovanským státům a národům. I dnes je nám vlastní princip slovanské vzájemnosti (…). Jen představitelé některých slovanských států se v tomto směru odcizují cítění většiny vlastních občanů. I u nás je tomu zčásti tak. Proto vyjadřujeme nesouhlas s neobjektivními informacemi, které se ve světových i v českých médiích o Rusku a o jiných slovanských zemích, často objevují. Obracíme se na Vás, vážený pane mimořádný a zplnomocněný velvyslanče, abychom Vás ujistili o naší podpoře Ruska. I představitelé Ruska, včetně prezidenta V. Putina, by měli vědět, že mezi Čechy mají hodně přátel, kteří se sympatiemi a pochopením sledují ruské aktivity. Zvlášť oceňujeme hodnotové směřování ruské společnosti.“

Celý dopis Putinova přítele Vodičky, držitele prezidentské medaile Za zásluhy o stát v oblasti bezpečnosti státu a občanů, je k nalezení zde, věc má však další vtipný rozměr.

* * *

 Adam Drda: Proč nejsem Rusku vděčný za osvobození

- Část Rudé armády si počínala na území Československa jako v kolonii, v níž neplatí právo, nýbrž libovůle dobyvatelů

- Místo úžasu nad počtem padlých vojáků Rudé armády je namístě vyjádřit spíš lítost, že obětí bylo tolik, a pochybnost, zda jich tolik opravdu být muselo

- Koncem války bylo osvobození propleteno s počátky radikálního komunismu

- Divoký odsun, tedy vyhánění Němců, mohlo Československo uskutečňovat jen díky přítomnosti sovětské armády a vůbec sovětské podpoře.

* * *

Publicista a aktivista Jan Šinágl publikoval Vodičkovo psaní ruskému velvyslanci na svých internetových stránkách už 23. 4. 2014, a ačkoli list nese stejné datum, je obsahově výrazně bohatší, a to například o tyto pasáže:

„Zatímco v době sovětské éry bylo NATO mnohými považováno za obranou organizaci, po rozpadu SSSR se z ní stal útočný blok“; „V současnosti Západ usiluje o vyvázání Ukrajiny, byť tato je na samém okraji hospodářského kolapsu, z ruského vlivu a o její prozatím volné přičlenění k Západu. Takovéto a zřejmě i další snahy o oslabování Ruska jsou na pořadu dne. NATO fakticky dorazilo až na samé hranice Ruska. Chápeme, že Rusko musí činit opatření na svou ochranu.“

V zásadě jsou dvě možnosti: buď si Šinágl celé pasáže dopisu vymyslel, čemuž upřímně nevěřím – nebo Vodička dopis dodatečně upravil. Možnost k tomu měl, neboť obskurní web ceskenarodnilisty.cz je se svazem bojovníků provázán (ČSBS na něj také odkazuje na svých stránkách).

Bojovníci lampasáci

Jak už řečeno, svaz nedospěl k předsedovi Vodičkovi náhodou, nýbrž přirozeným vývojem. ČSBS je pokračovatelem zdiskreditovaného komunistického Svazu protifašistických bojovníků, přičemž potíže s velmi temnou minulostí se organizaci nikdy nepodařilo otevřít, natož vyřešit.

Sovětský totalitní režim v ČSSR nebyl pro řadu členů svazu nepřijatelný, naopak v něm udělali kariéru, což ukazují i příznačné životopisy funkcionářů, příslušníků armády, která plně podléhala Moskvě.

Současný první místopředseda Emil Kulfánek (1946) „vystudoval Vyšší dělostřelecké učiliště v Martině (dnes Slovenská republika) obor výzbrojně technický. V červenci 1968 byl přijat do služebního poměru vojáka z povolání a vykonával odborně technické funkce v managementech výzbrojní služby u různých vojenských útvarů. V roce 1971 absolvoval kurz odborného pyrotechnika a v letech 1974 až 1978 Vojenskou akademii v Brně obor výzbrojně-elektrotechnický. Po tříletém působení u protiletadlové raketové brigády, od roku 1981 (…) vykonával odborně technické funkce na Ministerstvu obrany ČR.“

Další stávající místopředseda Antonín Štícha (1924) byl sice za války v odboji, nicméně: „Po osvobození dobrovolně vstoupil do armády a absolvoval školu důstojníků v záloze, v letech 1946-1948 Vojenskou akademii směr tankový a od roku 1956 do roku 1959 dálkově studoval Vojenskou akademii v Praze. Do roku 1982 velel tankovým jednotkám u Středního a Západního vojenského okruhu a učil tankovou přípravu v Pěchotním učilišti, později na Vojenské katedře Univerzity Karlovy a Českého vysokého učení technického.“

Od devadesátých let působil ČSBS díky svému vedení jako výspa tuzemského postkomunistického národního socialismu, odmítající jakoukoli vstřícnost nebo jen slušnost vůči německým vyhnancům.

Když se to někdo pokusil změnit, jako například někdejší osvětimský židovský vězeň Oldřich Stránský, byl ze svazu vyštván (konkrétně za to, že na pozvání k návštěvě sudetoněmecké kanceláře v Praze odpověděl slušným dopisem).

Od roku 2001 do roku 2011 stála v čele ČSBS Anděla Dvořáková, protiněmecká šovinistka, která se zapsala do polistopadových českých dějin mimo jiné tím, že během prezidentské volby v roce 2003 vedla protestní kampaň proti někdejšímu disidentovi, filosofovi a prezidentskému kandidátovi Janu Sokolovi, jehož označila za osobu, nevolitelnou do prezidentské funkce kvůli jeho postoji k vyhnání.

Dvořáková pěstovala dobré vztahy s nejrůznějšími extremisty i s prezidentem Václavem Klausem (ten jí v roce 2009 odměnil řádem TGM první třídy), řečnila též na sjezdu KSČM – pro ilustraci dobový článek, který též ukazuje, jak zásadně se za posledních deset let změnila společenská atmosféra. I Anděla Dvořáková byla pochopitelně členkou KSČ.

Ve světle předlistopadových historií představitelů ČSBS se jeví jako obzvlášť skvělé, že rabín Karol Sidon nezůstal ve své reakci na Vodičkovy „uprchlické výklady“ jen u období nacismu, že prohlásil: „I moje generace zažila dobu, kdy většina lidí věděla, že komunistický režim je zločinný, ale taky jim nezbývalo nic jiného než to přežít. Měli to štěstí, že většinou přežili.”

Proč by měl Vodička vůbec řečnit v Terezíně?

Vraťme se k Vodičkovi. Proruských aktivit současných představitelů svazu bojovníků lze zmapovat víc, ale co je v tuhle chvíli důležité? Především fakt, že Vodička je šiřitel extremistických názorů a putinovské propagandy, jejíž součástí je samozřejmě i rozdmýchávání strachu z uprchlíků, které pomáhá oslabovat českou západní orientaci.

Není přitom sebemenší důvod, proč Vodičkovi umožňovat, aby ke xenofobním politickým projevům zneužíval podobné příležitosti, jako je terezínské pietní shromáždění. Řečeno přímo: není důvod ho jako řečníka do Terezína vůbec zvát.

Všichni se tváří, jako by Vodičkova účast na pietních akcích byla jakousi povinností, vyplývající z faktu, že zastupuje oběti nacismu, sdružené v ČSBS. Přitom je to úplný nesmysl: svaz je zájmová organizace a Terezín či

Lidice nejsou její majetek, nýbrž národní památníky.

Členové svazu si v roce 2013 zvolili do čela muže, který dělá ostudu a podporuje nepřátelský autoritativní režim, je to jejich problém, a bylo by tudíž zcela na místě jim sdělit: Chcete, aby Váš zástupce řečnil? Dobře, zvolte si někoho slušného.

Což se pochopitelně nestane, protože česká demokracie je příliš rozložená, strach ze Zemana příliš velký a představitelé institucí příliš poslušní a vykutálení. Kdyby se méně lidí chovalo jako čerstvý člen ČSBS kardinál Dominik Duka, a kdyby se víc lidí dokázalo v patřičnou chvíli zachovat slušně a svobodně jako rabín Karol Sidon, žilo by se tu líp.

http://hlidacipes.org/adam-drda-uprchlici-minulost-predseda-vodicka-a-ruska-cesta-ceskeho-svazu-bojovniku/

* * *

Ovčáček se právě vyjádřil k Hermanově projevu na Twitteru.

Jiří Ovčáček ‏@PREZIDENTmluvci 5m5 minutes ago (10:35 hod. 18.5.2016)

1/3 Pan prezident neposvětil ministru kultury Danielu Hermanovi návštěvu sudetoněmeckého sjezdu.

2/3 Pouze konstatoval, že landsmanšaft je po vzdání se majetkových nároků už jen neškodným krajanským spolkem.

3/3 Pokud jde o neškodný krajanský spolek, není nutné, aby byl navštíven českým ministrem. Partnerem je Klub českého pohraničí.


Blahopřejeme do Mnichova!

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 2.33 (3 Votes)
Share

Komentáře   

+1 #3 HRANA 2016-05-20 11:15
KLUB ČESKÉHO POHRANIČÍ tedy Ovčáčkův-Zemanů v vládní partner SE SÍDLEM V BUDOVĚ KSČM V ULICI POLITICKÝCH VĚZŇŮ /jaký PARADOX!/bude protestovat proti revanšistickým /sic:!/ sudetoněmeckým snahám i proti "gaunerovi" Hermanovi
/viz emaily/a pochodu smíření 28.5.Pokud měl jejich člen, konkrétně v roce 1945 např.18 let a jako příslušník RG Revolučních gard stílel batolata v kočárcích /Plzeň-Ostrava/ pak mu je dnes nejmémě přes 70.
Klub českého pohraničí sdružuje hlavně bývalé příslušníky PS a z řad komunistů, co tak s chutí střílelí na hranicích po uprchlících z bolševického ráje. Lépe už si duo Ovčáček-Zeman partnery vybrat nemohl a konečně dali otevřeně najevo, co jsou zač, jakého máme soudruha prezidenta.Stač í se podívat do Wikipedia
na heslo Klub českého pohraníčí.Těch rudých pohrobků se jan tak nezbavíme.
A Hovčáčkovi čest!
+3 #2 Bergmann 2016-05-18 16:16
Klub českého pohraničí, kdo to vlastně dnes ještě může být, kromě zastydlých bolševiků dospělých po únoru 1948 , stačí se podívat do jejich nenávistných publikací hned po roce 1989, ale ani postoje poskoka Ovčáčka a Zemana nepřekvapují, jsou na stejné i když skrývané linii, známe přece Zemanovy výroky z Německa apod. I v nich se odráží dlouhodobá komunistická výchova od školních lavic.
Neumí a nechce rozlišovat, už Gottwald přece říkal, není Němec jako Němec. Přednost má prezidentova samolibost,zkrá tka vševěd.Za vším negativním od doby jeho zjevení v politice pomalu platí hledej Zemana, ať útoky na svobodu tisku /Respekt/, nevýhodné smlouvy /Lidový dům/, policejní zásahy a celá řada jeho hanebných špinění /Peroutka/ Určitě nám brzy napíše pokračování ne Budování tátu, ale jeho soustavné ničení.Zkrátka zemanismus vanoucí z Hradu.
-2 #1 Wassermann 2016-05-18 12:00
Jaroslav Vodička: životopis
www.zasvobodu.cz/lide/

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)