Postřehy a komentáře
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Jde-li o nové a méně známé tváře, tím lépe. Je třeba přestat volit jen ty, které dobře známe – protože je známe až příliš dobře - Strany již nemohou nabídnout nic jiného, než další (stále stejně prázdná) prohlášení, neschopnost, sliby, slogany, billboardy, retušované portréty, klišé a zcela nepotřebné ideologie dávno nefunkčních idejí. Změna je, bude a má být plně v rukou občanů, jejich hnutí a jejich kandidátů
… Stranický systém byl už za první republiky odmítán myslícími lidmi. Typický je průzračný výkřik mladého Čapka, v ještě nepoplužních mediích:
„Ponižuje nás nedůstojnost parlamentu, který i státní nezbytnosti vyřizuje stranickým handlem, ponižuje nás parlamentní systém, v němž bez hrubé a honorované majority by potřeby státu nebyly uhájeny. Ponižuje a skličuje nás přízemnost politického jednání, co jde vysoko nad domácí zájmy stran, je politickým exponentům tak lhostejno jako chalupníkovi aviatika. Ponižuje nás samozřejmost, se kterou političtí machři přijímají fakt, že stát je odevzdán stranám k exploataci. Ponižuje nás osobní úroveň mnohých, z nichž strany učinily vladaře nad věcmi národa. Ponižuje nás forma i duch politiky, jež vládne pomocí nečistých kompromisů mezi bezohlednými zájmy... Jsme-li nespokojeni, volá se na nás: Pracujte ve stranách! Ne, je-li nám čeho třeba, tedy je to pracovat proti stranám, proti vládě stran, proti hlasovací mašinérii, proti inkompetenci, proti politice za zavřenými dveřmi, proti všemohoucnosti výkonných výborů, proti našemu ponížení, proti úpadku demokracie.“
Karel Čapek: Politikum, Lidové noviny, 21. 9. 1925
… Politická strana je organizovaná skupina lidí, kteří chtějí zvýšit své šance k získání politické moci, vlivu a kontroly státu. Za tímto účelem se vymezují jednotou sdílených názorů, nominují své kandidáty a předkládají volební programy, zaměřené na širší populaci. Jde vlastně o formu politického podnikání, jakési politické s. r. o. nebo s. r. v. o. (ručení velmi omezené). Taková skupina nepotřebuje širokou členskou základnu, ale jen spolehlivou masu voličů. …
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Typické Rusko: Obří vojenské vznášedlo přistálo na pláži plné lidí - Útěk z Tábora č. 14. Zpověď jediného člověka, který utekl z lágru v KLDR – Svědectví o návštěvě delegace ČT v KLDR! – Jó,
trešně zrály …
Zní to neuvěřitelně, ale je to tak, komunisté chtějí nové volby, ale nyní vyplynulo na povrch, že mají starosti se svými kandidáty. Před několika lety za ně kandidoval vydavatel pornografického NEI reportu. Ale to, co se jim povedlo před třemi roky v komunálních volbách v obci Mirošov na Rokycansku nemá obdoby! Na svojí kandidátce měli udavače gestapa Jána Hadena! Tento příběh by zněl asi jako z pohádky, nebýt toho, že udavač a psychopat Ján Haden dál žije a páchá zlo.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Počátkem srpna opustily Ústavní soud dvě výrazné osobnosti, soudci Pavol Holländer a Vojen Güttler, a nahradili je Kateřina Šimáčková a Ludvík David - Kalendář politických procesů na září! – Má vláda „plná kaťata“ a umožňuje vojenské organizování ruských kozáků v ČR…?! – Za neškodné nálepky se Češi na svém území zavírají a organizování vojenských spolků Rusy na našem území je vládou chráněno…?!
Pavol Holländer, předlistopadový komunista a brilantní ústavní právník, zformuloval celou řadu doktrin, které činnost tohoto soudu roky provázejí, kupř. thesi, že když Ústavní soud nechce, nemusí, nepřejícníky nazývanou holländerovským svévolismem, a naopak, jestliže Ústavní soud chce, ale nesmí, přesto – např. s odvoláním na esoterické materiální ohnisko Ústavy – může (třeba rušit ústavní zákony – tak tomu bylo ve slavné kause Melčák, anebo nerespektovat závaznou judikaturu Evropského soudního dvora, což bylo aplikováno ve sporu o slovenské důchody). … Vojen Güttler byl v mnoha směrech Holländerovým opakem: nekomunista, předlistopadovým režimem nemilovaný, ale zásadový a za všech okolností slušný. Jeho nález ve věci mého sporu o seznam komunistických soudců patří mezi nejvýznamnější rozhodnutí v historii Ústavního soudu a znamenal průlom minimálně v tom, že i když se komunistických mravních zrůd v justici nezbavíme, můžeme jim aspoň říkat, co si o nich a o jejich charakteru myslíme. Nahlas, po libosti a beztrestně.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Komunista a kamarád kmotrů Sváček ústavním soudcem nebude - Jsou tady pořád a mají se k světu a je jedno, jak si právě říkají. Právě chytili druhý dech a zdárně si parcelují stát.
Připomínám můj dopis předsedovi Senátu Milanu Štěchovi ze dne 30.7.2013, který obdrželi senátoři. Osobu předsedy MS Praha výstižně popsal také Jan Jandourek 19.8.2013. Ze článku vyjímám: Sváček byl od roku 1987 kandidátem KSČ, členem komunistické strany od 22. 6. 1989. To se tedy na poslední chvíli trochu unáhlil. Asi i proto dnes popírá, že byl někdy komunista a nechce o celé věci mluvit. … Doktor Sváček byl od ledna 1988 už jako kandidát KSČ náměstkem pro věci trestní Obvodního soudu pro Prahu 8. V této funkci byl až do roku 1989, kdy se obvodní soudy v Praze a Městský soud zabývaly žalobami ohledně takzvaných nepovolených demonstrací a šíření opoziční literatury. Sváček a další byli tedy součástí struktur totalitní represe …
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Po dvaceti letech skončil Vojen Güttler ve funkci ústavního soudce – Soudce (tím spíše vrcholný) musí mít dva druhy soli - moudrost a svědomí. Je na čase, aby skončila doba věřit a dávat důvěru těm, co opakovaně zklamávají, v životě nic nedokázali, dát důvěru těm, kteří si jí svým životem a svoji prací zaslouží. O tom především budou předčasné volby!
… Tento nález též uvedl, že členové KSČ zůstávali součástí organizace, jejíž vedení a politická praxe se stále zřetelněji, rozcházely se základními hodnotami lidskosti a demokratického právního státu i s vlastními programy a zákony. Již samotné členství v komunistické straně ji v jistém smyslu legitimizovalo, nepřímo podporovalo. Proto píše o pasivním prosazování komunistického režimu (ať již pramenilo z jakéhokoli motivu). Článek 4 Ústavy, zakotvující vedoucí úlohu KSČ ve společnosti, měl za důsledek diskriminaci nečlenů KSČ, členové KSČ svým členstvím tuto diskriminaci legitimizovali. Zde nález poukázal na (byť v jisté míře zjednodušený) pohled „jistého úředníka během denacifikace“, který předložil německý filosof Karl Jaspers: „Vstoupil-li jsem pod nátlakem do strany a dal tak přednost relativně dobrému postavení, zařídil-li jsem se v nacistickém státě a stal se tak poživatelem určitých výhod, a musím-li teď nést nepříznivé následky, pak nemám - třebaže jsem to učinil s vnitřním nepřátelstvím - právo si stěžovat.“ … (Strom oceňuj podle plodů, LN 19.8.2013)
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Ivan Olbracht při svém vyloučení z KSČ napsal v r. 1930 F.X. Šaldovi toto: „Tímto vedením nedal bych se vést ani k první stanici elektrické dráhy, natož do vážných politických bojů.“ … Ztrátu své početní síly voličů, ale i členské základny strany a odborů se Gottwaldovi přisluhovači snažili nahradit silou svých leninských činů. Začali v Radotíně, kde vedli v zakázaném průvodu školních dětí proti četnictvu své „revoluční činy“ na obdiv – házeli ze zadních řad přes hlavy dětí kameny a klacky na četníky. Tekla krev! Buržoazní klid byl narušen, řekli soudruzi. Nechtěli republiku bez násilí. …
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Česko potřebuje proevropskou vládu – Prezident Milouš Zeman
… Čeští komunisté představují i v rámci střední Evropy brežněvovský relikt, který nemá nic společného s moderní postkomunistickou levicí typu polského Svazu demokratické levice nebo Maďarské socialistické strany. Jde o protievrop-skou stranu, svým dnešním založením hluboce nacionalistické, proti Západu orientované uskupení, které obdivuje Severní Koreu; Kubu i putinovské Rusko a pro které je demokratické uspořádání velice pravděpodobně jen cestou k návratu k nějaké formě totalitní moci. Je to typ strany, který se do své sjednocené levice neodvážil na Slovensku přizvat ani Robert Fico. … Podobné je to s jeho nestřízlilivým vyznáním obdivu ke komunistickým Haló novinám, stranickému plátku, který stále ještě mentálně žije v dobách husákovského Československa a v němž se o Evropské unii dočtete věci, za které by se nemuselo stydět Bátorovo D.O.S.T. nebo Suverenita Jany Bobošíkové. Zkrátka ať už to Miloši Zemanovi je, či není milé, komunisté do slušné společnosti proevropských stran nepatří … Dělicí čára české proevropské politiky prostě vede napříč levicí a pravicí. A proevropská vláda je to, co Česko po deseti letech Klause a jeho neblahého vlivu potřebuje. O to víc, že se v Zemanovi Česko skutečného proevropského prezidenta zase nedočkalo.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
A dodnes by si z něj politici mohli brát příklad. Třeba v tom, jak transparentně nakládal s rozpočtem. "Občané," psal v uzávěrce obecního hospodaření města Zlína v roce 1928, "předkládám vám první uzávěrku vypracovanou tak, aby jí lehce porozuměl nejen účetní odborník, ale každý občan." A když se ozvaly hlasy, že za zjednodušení účetní uzávěrky bylo nutné zaplatit z obecního rozpočtu peníze navíc, reagoval slovy: "Nejdražší ze všeho je tma pocházející z účetní nejasnosti."
Před osmdesáti lety vyšla poprvé kniha úvah a projevů Tomáše Bati. Soubor jeho promluv k podřízeným, příspěvků do závodního časopisu a materiálů potom jeho firma vydala ještě několikrát. Nakladatelství Omega se teď k jeho textům vrací a pod názvem Úvahy a projevy je vydává v téměř nezměněné podobě.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Tak ještě tři týdny, a půl roku už máme za sebou. Není to sice moc, ale už dávno se můžeme ptát, co všechno je ještě normální.
Je normální se potácet u korunovačních klenotů? Je normální dobýt nejvyšší českou horu, kam auta nejezdí, autem? Je normální si v podniku, kde se nekouří, zapálit cigaretu? Je normální si lehnout do nafukovacího člunu a nechat se po rybníce vozit osobními strážci? Je normální maskovat alkoholismus lékařskými zprávami?
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
… Číst produkty komunistických senátů Vrchního soudu v Praze (ano, i tento je stoprocentně KSČ-positivní, a ani to nemusím ověřovat v seznamech: jiné tam nemají) postrádá hlubšího smyslu, omezme se proto na poznámku, že v řízení trvajícím deset a více let je celkem obvyklé, že se judikatura změní, a pokud by žalobce měl reagovat na každou její změnu úpravou žaloby, musel by zákonitě svůj spor prohrát – v daném případě proto, že kdyby vzal žalobu zpět a zažaloval moderně újmu na zdraví, byla by jeho žaloba zamítnuta jednak pro překážku věci rozhodnuté, jednak z důvodu promlčení. Žaloba byla podána tak, jak bylo před deseti lety obvyklé, a žalobce má právo, aby byla v tomto kontextu posouzena a aby o ní bylo s úvahou této skutečnosti rozhodnuto. Zamítnout ji jen proto, že se cca čtyři roky po jejím podání změnila judikatura, je neakceptovatelným zásahem do žalobcovy právní jistoty.
Read more...