Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Aktualizováno 17.10.2022: Doporučuji, přesná analýza a o kreativní destrukci (od 10:07 hod.): Strach z budoucnosti ohrožované energetickou krizí mění náladu nejen v české společnosti. Ta za poslední dekádu prošla několika krizemi. Jak závažné byly a jak vážná je ta současná? V Leonardu Plus odpovídá historička ekonomie Antonie Doležalová.

***

„Máme dokonalé poučení o tom, jak se věci ve státě dělat nemají a nesmějí. Je třeba stavět na nové demokracii. Na demokracii, jež bude vybírat lidi, a ne politické strany!“ 

Jan Antonín Baťa

***

NECHŤ VLÁDA ZAPOMENE NA ČÁSTKU 130 MILIARD KORUN PRO DOMÁCNOSTI A 30 MILIARD KORUN PRO PRŮMYSL. ŠLO BY O STAMILIARDY KORUN, KTERÉ BY SPOLEHLIVĚ ROZVRÁTILY UŽ DNES TAK PROBLEMATICKÝ STAV STÁTNÍCH FINANCÍ

***

Na konci minulého týdne přišlo ale Německo s překvapivým vlastním plánem, který míří pouze na zemní plyn, a to tak masivně a giganticky, že to většině partnerů v Evropě vyrazilo dech. Německý průmysl bude masivně dotován a dostane se do konkurenční výhody, například český rozpočet si může dovolit jen relativní zlomek této pomoci, a navíc nemáme ani připraven mimorozpočtový fond jako Německo. Naše firmy budou krachovat, německé nikoli. To, co Německo připravilo, je první velký plán na snížení cen energií v celé EU.

Všechna dosavadní národní a evropská „řešení“ jsou proti tomu trpaslíci.

Německo bude takto dotovat svoje firmy k přeplácení ostatních v aukcích plynu a kvůli tomu zaplatí za plyn mnohem více i všichni ostatní. Spíše to ale vypadá, že německému kroku málokdo z vlády pořádně rozumí, máme tu nejen komunikační chaos kolem ministra Síkely, ale možná též chaos ve věcném porozumění tomu, co se na evropském trhu s energiemi děje, a jak to ladí, či neladí s evropskými pravidly. Každopádně: gigantický program v obvykle přísném Německu ilustruje, jak jsou vyhlídky pro průmyslové země dramatické. Němci by se touto cestou asi nikdy nevydali, kdyby jim nehrozily krachy firem a možná celých odvětví.

Německé vidle v řešení EU. Od české vlády není ostrá kritika kroků z Berlína vůbec slyšet

***

Den po komunálních volbách a prvním kole senátních voleb už ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela v diskusním pořadu na ČT1 v neděli 25. září korigoval očekávání ohledně vládního zastropování cen energie s tím, že to bude jen na část spotřeby. Přitom po sedmiměsíčním přešlapování od 24. února, tedy od ruské invaze na Ukrajinu, přišla vláda ČR v polovině září (týden před volbami) s příslibem, že zastropuje ceny elektřiny a plynu na 6 korunách za 1 kWh silové elektřiny a 3 Kč za kWh velkoobchodní ceny plynu. Teď je ovšem zase všechno jinak a nikdo nic neví. To je mj. pro spekulanty na trhu s energií hezká vzpruha, a tím horší vyhlídka pro domácnosti a podniky.

Je zřejmé, že vláda ČR opět zjistila, že to jinde dělají jinak a lépe. Například rakouská vláda zastropuje domácnostem cenu elektřiny do úrovně 80 procent loňské průměrné spotřeby. Na Slovensku zavedli stejný model s limitem 85 % loňské spotřeby. Za zbytek budou muset spotřebitelé zaplatit tržní ceny. Rakušané a Slováci tím chtějí motivovat k meziroční úspoře 20 %, respektive 15 % spotřeby elektřiny. Podstata problému je v tom, že slovenská zastropovaná velkobchodní cena elektřiny je proti Česku čtvrtinová, v Rakousku poloviční. V Česku některá média pilně opakovala vládní termín 6 korun jako „konečnou“, nicméně jen velkoobchodní, tzv silovou cenu, ale malobchodní se všemi regulovanými složkami a v neposlední řadě daněmi (ekologická + DPH) je asi 10 Kč za kWh. To je proti počátku roku 2021 růst o 150 procent. To nepochybně je pro řadu domácností a zejména firem zničující růst ceny elektřiny a podobně, ne-li více, i u plynu.

NECHŤ VLÁDA ZAPOMENE NA ČÁSTKU 130 MILIARD KORUN PRO DOMÁCNOSTI A 30 MILIARD KORUN PRO PRŮMYSL. ŠLO BY O STAMILIARDY KORUN, KTERÉ BY SPOLEHLIVĚ ROZVRÁTILY UŽ DNES TAK PROBLEMATICKÝ STAV STÁTNÍCH FINANCÍ

Jak už se vyjadřují přední tuzemské firmy (mj. Škoda Auto a Třinecké železárny), tohle průmyslu nepomůže a spíše může spustit lavinu řetězových insolvencí a masového propuštění.

Zastropování sice lze pochopit jako snahu vlády ztlumit naprosté zděšení spotřebitelů na energetickém trhu, ale z principu je to špatné, protože doplacení do maxima výše tzv. tržních cen nemá žádná pravidla. Přitom máme v ČR zákon o věcně usměrňovaných cenách, máme zákon proti lichvě, ale máme hlavně úkol pro vládu a parlament, že musí činit vše pro blaho lidu, a nepřijatelné ceny energie tuto společnost spolehlivě rozvrátí ekonomicky, sociálně a také politicky. Vláda ČR nesmí bez kontroly nasypat do již tak ziskového sektoru výrobců a prodejců energie, včetně subjektů ze zahraničí, z daní občanů stamiliardy, aniž by si nechala rozklíčovat náklady a k nim připustila rozumnou ziskovou marži. Má snad někdo právo na stovky procent zisku?

Prohlášení ministra financí Zbyňka Stanjury z konce minulého týdne, že Česko potřebuje postavit ne jeden, ale hned čtyři nové jaderné reaktory, je světlem na konci tunelu chaosu v energetice i ekonomice a společnosti a vzývání nesmyslné aplikace ideologie Green Deal. Do té doby se nesmíme a z podstaty faktů, čísel, fyzikálních a přírodních zákonů se prostě nemůžeme předčasně zbavit stabilních zdrojů elektřiny a tepla z uhlí. Opačný postup je barvitě zobrazen v dystopických románech (příkladem buď Tma od Ondřeje Neffa), kdy jen samo čtení vyvolá v každém hrůzu z prudkého rozpadu společnosti bez elektřiny do tří dnů.

Autor článku však má obavy, že ti, kdo dnešní rekordní ceny energie a nastupující prudký pokles ekonomik a politickou destabilizaci zemí EU zavinili, se hned tak nevzdají. Bude tomu zřejmě i na Green Deal Summitu v Praze 26. září, jehož se účastní i hlavní unijní ideolog zelení tranzice, první místopředseda Evropské komise Frans Timmermans. Zase určitě uslyšíme, že ještě více dotovaných OZE vyřeší naše problémy a zajistí „světlou zelenou budoucnost“. Co vlastně navrhují? Popišme situaci obrazně: Lékař sice zjistil, že nasazený lék organismu nejen že nepomáhá, ale že mu dokonce škodí, ale myslí si absurdně, že když dávky tohoto léku zvýší několikanásobně, tak odpor nemoci zlomí. To vše skutečně pomáhá – ale jen nové zelené oligarchii.

To, že zelení ideologové nechtějí přiznat své zásadní omyly v šílené a nesmyslně pojaté dekarbonizační politice a že ze svých mocenských pozic dobrovolně odejít nechtějí, je asi pochopitelné. Ale každé zpoždění této nutné principiální revize politiky EU i členských států bude o to bolestnější. Pro všechny.

VLÁDA: Jeden krok vpřed a dva vzad

***

Připomínám, jak ministr Josef Síkela sliboval, jak nám SRN pomůže, když budeme mít málo plynu, nebo jak doporučoval, aby se velcí chovali jako malí a snáze dosáhly na dotace. Jeden neschopný mluvka, tak může napáchat obrovské škody a připravit stát o miliardy a prosperitu. Bohužel není zdaleka sám. MV Prosazovalo povinnost každého občana používat datové schránky, nyní od záměru upustilo – amatérismus a neschopnost, kde se jen podíváte. Jak by asi používal DS důchodce, nebo člověk bez PC a základních znalostí práce s počítačem?

Budou-li občané mlčet, sklidí to, co si zaslouží. Trvalá prosperita a blahobyt se buduje trvalou, poctivou prací, ne podvody a tiskem peněz.

Žijeme v nadbytku a „hroutíme se“, když máme sami z něho něco obětovat. To také něco vypovídá – o politicích i o nás.

JŠ

***

1968: Jan Werich čte List Jana Masaryka – neměnné poselství doby o svobodě

Marta Kubišová opět burcuje – nás i zemi!

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)