***
Aktualizováno 29.10.2023: Pro presidenta Pavla nejsou Mašíni a Kolben žádným přínosem
„Dobře vychovaný – třebas i mírně vzpurný – otrok si s člověkem, který si vlastním přičiněním a s nasazením života vybojoval svobodu, nikdy neporozumí.“ Tomáš Pecina
***
Z rozhovoru s Oskarem Hesem, představitelem Josefa Mašína (LN Pátek 20.10.2023: Češi nejsou slaboši): „Co mě ale dokáže zvednout ze židle, je hyperkorektnost, hypercitlivost a slaboduchost některých lidí. Štve mě, jak si mnozí mladí lidi berou všechno osobně, nebo se utápí ve vlastních myšlenkách a něco řeší, jen aby něco řešili. Žijeme ve svobodě a blahobytu, spousta lidí okolo mne je ale na antidepresivech. Přijde mi, že se jim chvíli něco nedaří, a hned to vzdávají. V moji pražské bublině mladí lidi nemají existenční krizi, ale duchovní krizi. Nevědí, za co bojovat. Dřív jsme měli daného nepřítele, dnes ho nemáme a jsme nepřítelem sami sobě. Chybí nám motivace. Musíme zas najít důvod, proč něco dělat, proč pracovar, proč přivádět na svět děti, proč žít.“
***
Včera jsem shlédl premiéru v Cinema City Metropol na Zličíně. Jeho trvající poselství platí i dnes. Proti zlu platí jen síla, kterou jedinou zlo respektuje. Věčné „mudrování“ bez konkrétních činů k vítězství vést nemůže, jen k opakovaným porážkám. Film skvěle, příkladně ukazuje jednotu charakteru, myšlenky a činu. Odbojová skupina bratří Mašínů dostala nabídku od Hollywoodu natočit film a vydělat miliony dolarů. Neměli čas, chtěli se co nejrychleji zapojit do boje v US Army. Další důkaz jejich skvělého charakteru! Mašínové nebyli vojáci, rozkaz si dali sami. Tím prokázali neskutečnou morální vyspělost a pevnost charakteru. Tyto vlastnosti dokáží ocenit jen ti, kteří tyto hodnoty sami uznávají. Kolik takových bude zítra mezi vyznamenanými na Pražském hradu?
Potěšilo mne, že přišlo i několik rodičů s malými dětmi. Vskutku „osvícení“ rodiče. Film by měly povinně navštěvovat děti a mládež, aby pochopily, co to byl komunismus. Měl by ho navštívit i president Petr Pavel, který už dříve uvedl, že by s oceněním Mašínů měl problém je vyznamenat. Jeho postoj k vyznamenání Mašínů se zatím nezměnil. Vyznamenat by měl všechny členy odbojové skupiny, nejen popravené Švédu a Janatu jak navrhuje Sněmovna. „Vrah“ ve válce není vrahem v míru. Měl by to vědět, když byl v StB také vyškolen, kdy součástí výcviku byly jistě i „efektivní“ způsoby usmrcení protivníka. TGM byl schopen postavit se proti všem a vyslat z titulu své funkce a odpovědnosti společnosti jasný mravní signál. Bude toho zítra president Petr Pavel také schopen, nebo se projeví jako slaboch, aby si udržel popularitu a nepopudil své voliče? Být popraven za boj proti zločinnému režimu či přežít v boji proti němu, nedělá žádný rozdíl mezi hrdiny a jejich statečností. Poprava není zásluha, jen jiný konec obdivuhodné statečnosti.
***
„Statečný táta, který před popravou vzkázal své manželce, ať ze synů vychová vlastence, se pro své potomky stal velkým vzorem. Ty dokonce už v roce 1945 ocenil prezident Edvard Beneš medailí za statečnost za zapojení do květnového protinacistického odboje. Po komunistickém puči v únoru 1948 Ctirad a Josef Mašínové pochopili, že naší zemi se zmocnila nová totalita, tentokrát v rudém provedení. Věrni odkazu svého otce začali s komunisty bojovat. Pochopili, že jsou to těžcí zločinci, kteří se zmocnili naší země, vraždí nevinné lidi, mučí je, zavírají do lágrů srovnatelných s nacistickými. Se zlem nelze dělat kompromisy, tvářit se, že neexistuje a přehlížet je. Tomu je třeba se postavit. A bratří Mašínové to udělali. Některé jejich skutky můžeme ze současného pohledu považovat za diskutabilní, ale oni si terorem nezačali, pouze mu vzdorovali. Nebýt krvavé rudé diktatury, nebyl by ani protikomunistický odboj bratří Mašínů.“
Středočeský krajský zastupitel Michael Pánek
***
VOP Stanislav Křeček píše v Dopisech redakci LN „Strach a zoufalství 50. let? To rozhodně není pravda“ (25.10.2023): „Jejich jediná odbojová činnost spočívala v zapálení dvou stohů slámy. Část společnosti zažila v této době ohromný sociální vzestup a rozhodně nežila v zoufalství“. Na to reaguje MUDr. Vilém Hofman (LN DR, 26.10.2023: „Je zle, je-li nespravedlivě pronásledován byť jeden): „Jeho pohled odpovídá lidem, kteří se starali pouze sami o sebe a jsou jim zcela lhostejné osudy ostatních spoluobčanů. Byly jich tisíce a tisíce, kteří byli nespravedlivě odsuzováni a šikanováni. Bývalí podnikatelé, politici, vojáci, zemědělci, skauti, sokolové, spisovatelé, atd. Panu Křečkovi nestačili stovky popravených a umučených v žalářích? Lidé byli nuceni se stěhovat a byl jim zabaven majetek. Ombudsman má přece za úkol dohlížet, aby se nedělo bezpráví. Nechápu to“. V životopise VOP je pouze jedna věta z brutálních komunistických let: Od 50. let 20. století byl členem tehdy ilegálního skautského oddílu a je samozvaným (a dosud jediným známým) nositelem skautského vyznamenání Stříbrná sfinx. Jakou odbojovou činnost v 50. letech vyvíjel a za jaké činy obdržel skautské vyznamenaní? Třeba i o jeho statečných činech bude jednou natočen film jako o Mašínech… Mimochodem i moji kauzu odmítl řešit, jako i jiné, které sahají „moc vysoko“. Zdá se, že se současný VOP umí přizpůsobit každé době ve vlastní prospěch. Sloužit zemi, jako Mašínové, umí jen ve slovech. Statečnými činy své ohrožení neriskuje. Jistě bude zítra večer také sedět ve Vladislavském sále mezi čestnými hosty presidenta republiky…
Proč asi naše armáda za posledních 100 let nikdy zemi nebránila?
Roky trvající diskuse nám odhaluje i český charakter – nebojovat, neriskovat, přežít za každou cenu, uchránit si své „hospůdky, chatičky a zahrádky“. Bojovat musí ti druzí, my se jen připojíme k vítězi. Vše začalo „nebojem“ v roce 1939, kdy celá země chtěla bojovat. Zlomení duše národa dokončil rok 1948 a komunistická „normalizace“. Je dobře, že nám film ukazuje co je to skutečný boj muže proti muži. Ve válce se „nefilozofuje“, chci-li vyhrát. Likvidace nepřítele, členů KSČ, byla oprávněná. Zvyšovala šanci skupiny na přežití. Ve válce se neptáte kdo jaký je. Oba zlikvidovaní svoji přísahu sloužit komunistické straně „na život a na smrt“ splnili. Pokud někdo používá termín "hodní tátové rodin", stejně tak to platí o většině příslušníků Wehrmachtu. Nezapomínejme, že komunisté vraždili i děti – viz Dáblický dětský hřbitov, kde byla vhozena do díry i matka bratří Mašínů a kde leží její ostatky narozených či nenarozených dětí vězeňkyň. Jako těžce nemocné jí byla ve vězení odmítnuta zdravotní péče, vypnuto topení (v zimě). Maminka bratří Mašínů a manželka gen. Josefa Mašína zemřela mučednickou smrtí.
Mašinové jednali na stejných pricipech v boji proti nepříteli jako jejich otec v odbojové skupině Tří králů v boji proti nacistům. Tady by se dnešní odpůrci synů gen. Josefa Mašína a případných německých obětí Tří králů při jejich odbojové činnosti jejich obětí jistě nezastávali. Mimochodem gen. Mašín musel být násilím odzbrojen, když odmítl rozkaz vzdát se a chtěl své dělostřelecké baterii velet v boji proti německým okupantům v roce 1939. Proč asi máme ve znaku "Českého lva", který na našem území nikdy nežil a o jehož vlastnostech můžeme jen snít, vyjma schopnosti "hodovat a siestovat"...?!
Náš život je o nepsaných povinostech k sobě, ke svému okolí a k budoucím generacím. Rodina Mašínů si jich byla plně vědoma a zaslouží si plné uznání. To už od rodné země a všech slušných občanů obdržela. Má nejvyšší hodnotu, větší, než nejvyšší státní vyznamenání. Ta jsou jim udělována se samozřejmostí, pokud je země reprezentována osobami a charaktery jich hodných. JŠ
***
Ďáblický hřbitov: Oběti komunistického režimu si připomene pietní shromáždění
***
24.8.2011: Cleveland, OH, USA – Radek Mašín – III.část zpravodajství – závěr
Komentáře
neviditelnypes.lidovky.cz/.../ ...
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.