Z naší korespondence
- Podrobnosti
- Napsal Jan Šinagl
- Kategorie: Z naší korespondence
V padesátých letech byla pro výběr vedoucích pracovníků stanovena kriteria a požadavky ze zcela jiného světa, než by mnohdy zdravý rozum předpokládal. Od takového člověka pak nešly očekávat převratné technologické změny ve výrobě, ani nové přístupy k organizaci práce, ale zase s nima byla někdy legrace, pokud zrovna nerozhodovali o osudu jiných.
Moravský zákazník přicházel s přáním odlít složitý výrobek podle předloženého výkresu. Ten jako vždy obsahoval nárys, půdorys a bokorys, toho stejného výrobku. Vedoucí vzal výkres do svých rukou, dlouze se do něho zahleděl a nebylo pochyb o tom, že intenzivně přemýšlí. Po delší odmlce položí výkres na stůl a prstem ukazuje, že dva odlitky by dokázal vyrobit, ten třetí bohužel nikoliv. Zástupce moravské firmy po tomto sdělení nevyšel z údivu.
- Podrobnosti
- Napsal Jan Šinagl
- Kategorie: Z naší korespondence
… Jelikož ve sporné věci jde o „miliardový tunel“ orgánů VS ČR a z „procesní obrany“ žalovaného je patrné pohrdání platnými zákony a zakrývání katastrofální reality českých věznic, jako důsledek systémového tunelování státního rozpočtu ze strany vrcholných orgánů VSČR, lze dojít k závěru, že jde o „zlý úmysl“ na straně původce neoprávněného zásahu a soud I.stupně měl svůj odsudek nad tímto společensky i právně zvlášť odsouzeníhodným chováním vyjádřit právě citelným (odstrašujícím) určením peněžité kompenzace. … Žalobce je „vězeň“, což je objektivní fakt, ze kterého vyplývá, že „je držen v rukou státu“. Z tohoto titulu považuje větu, jež je uvedena v napadeném odstavci, a která zní: „Soud připouští, že výkon trestu odnětí svobody a věznice není hotelem, kde by si vězni mohli diktovat co chtějí a co nechtějí“, za zbytečnou až předsudečnou, když spor stojí na vědomém porušování platných zákonů ze strany státu.
- Podrobnosti
- Napsal Jan Šinagl
- Kategorie: Z naší korespondence
Úvodem pro objasnění čtenářům, kteří pro jiné starosti zapomněli ze školy, kdo to byl Johann Gutenberg, uvádím, že se jednalo o německého vynálezce knihtisku a prvního vydavatele tištěného slova vůbec. K jeho světově známému výtvoru patří dvoudílná bible mající na každé stránce 42 řádků. Tím zdickým Gutenbergem byl pan Josef Havlíček. Jen velmi málo obcí v předválečném Československu, s počtem obyvatel jako Zdice, mělo k dispozici moderní tiskárnu, o jakou se v naší obci zasloužil jmenovaný.
Narodil se v Popovicích 13. září 1896 v rodině slevače Králodvorských železáren.. Po škole odchází do Prahy, kde se učí tiskařskému řemeslu. Zaujal každého svým malířským talentem obrázků, ale i psaním ozdobného písma. Postupně v něm zrála touha působit ve vlastní tiskárně. Pro její realizaci zvolil Zdice. V roce 1923 na Husově ulici v domě č.3, jehož vlastníkem byl pan Říha, obchodník s porcelánem, začíná svou kariéru tiskařského podnikatele. Jeho prvním zákazníkem je sám pan domácí, pro kterého tiskne veškerou obchodní dokumentaci a reklamní poutače.
- Podrobnosti
- Napsal Jan Šinagl
- Kategorie: Z naší korespondence
Tato tragikomická příhoda se odehrála v květnových dnech roku 1945. Oddíly Rudé armády zůstaly po několik týdnů ve Zdicích. Konkrétně v naší ulici byla motostřelecká jednotka. Většina majitelů rodinných domků poskytla ruským vojákům přístřeší. Podle příkazu se ubytovali v domech jen vojáci vyšších hodností, řadoví vojáci spali na korbách nákladních aut, nebo v kabinách. Shodou okolností bydlel v našem domě velitel této jednotky, vzdělaný člověk, v civilu strojní inženýr z Moskvy. Měl osobního pomocníka, který vykonával službu poslíčka příkazů, nosil veliteli obědy, čistil uniformu, boty a pod.
Velitel „úřadoval“ v babiččině obývacím pokoji. Vojáci, kteří za ním chodili s hlášením se otáčeli na koberci, který byl svatebním darem prarodičů. Babičce se to pochopitelně nelíbilo a taktně naznačila, že koberec odstraní. To se zase nezamlouvalo ruskému veliteli. Ihned zařídil, aby vojáci podávali hlášení na dlažbě chodby a do pokoje už nesměli vstoupit.
- Podrobnosti
- Napsal Jan Šinagl
- Kategorie: Z naší korespondence
Může být otřesnějšího svědectví pro zrůdnost komunistického režimu?! J.Š.
Jednou z osobností, která právem patří mezi významné představitele Zdic byl pan Václav Zykán. Svým talentem, houževnatou prací vybudoval závod jehož výrobky přispěly významnou měrou k propagaci města nejen v tehdejším Československu, ale i v zahraničí.
Ve třicátých letech minulého století si pro své podnikatelské záměry pronajal od pana Marka, tehdy nepoužívanou budovu. Postupně vloženými investicemi začal vyrábět v té době velice žádané elektrické spotřebiče - vařiče, žehličky, dále pak ponorné vařiče, elektrická kamínka a teplomety, dokonce i ohřívače piva pro zvláště citlivé jednotlivce. Protože se výroba zdárně rozvíjela, dokoupil další strojní zařízení a začal vyrábět elektrické pečící trouby a sporáky. Podnik rozšířil o přístavbu smaltovny, brusírny a jídelnu pro zaměstnance.
- Podrobnosti
- Napsal Jan Šinagl
- Kategorie: Z naší korespondence
Pane Šinágle,
Nedá mi to, abych nereagoval na smutnou událost náhlého odchodu významného,
uznávaného výtvarníka Adolfa Borna na Onen svět.
Uvědomuji si, jak snadno (jindy nesnadno) jest přejít na Druhou stranu, zejména jsem-li vrstevníkem, ba přímo jeho spolužákem, společně s Fortýnam! Všichni tři jsme společně navštěvovali již jinde zmíněnou Obecnou školu v Praze Nuslích, proti Nuselské radnici, od roku 1936 (ještě za života TGM). Když byly neočekávaně (2002) ukončeny klinické zkoušky (aniž byly vyzkoušeny) devitalizace, při čemž tehdy již mrtvý Fortýn se ve svých posledních chvílích domníval, že přerušit kouře komínů krematorií již nic neodvrátí, měli jsme snahu přimět ještě veřejnost k protestu.
- Podrobnosti
- Napsal Jan Šinagl
- Kategorie: Z naší korespondence
„Zákony byly dány proto,aby si silnější nemohli dovolit všechno.“
Věznice jsou přeplněné. Jednou z příčin je dysfunkce institutu podmínečného propuštění (PP). Má první žádost byla projednávaná od 11.9.2013 a to 21 měsíců. Šlo o neuvěřitelnou délku, což uznal (OS Praha 2, 27C94/2014, 27.8.2016). Do odvolání, v rámci řízení o PP, jsem navrhl dle § 9a odst.2 – T.Ř. k předložení předběžné otázky k Evropskému soudnímu dvoru (ESD) v Lucemburku. KS Ostrava o tom vůbec nerozhodl. Tím mi vznikl nárok na kompenzaci dle práva EU (viz rozsudek ESD, Köbler, 30.9.2003). Jenže ČR výslovně odmítá tento prostředek zavést!!! (Důkaz v příloze – důvodová zpráva k novele č.160/2006 sb.). Takže ač nejsem žádný „Eurohujer“, jsem pouhý „Evropan“, neboť za příslušnost tomu, co si teď říká „Česká republika“ se hluboce stydím. Již od 1.5.2004 má existovat „systém odpovědnosti státu“. Souvisí s nároky EU a odpovídá závazku dvě č. 13 Úmluvy – NEEXISTUJE VŠAK!
- Podrobnosti
- Napsal Jan Šinagl
- Kategorie: Z naší korespondence
… je nutno zahájit organizovaný vzdor proti svévoli trestních soudů, které nejsou schopny legitimně odůvodňovat své volné úvahy při inkvizičních procesech v České republice. Jednou z cest, jak otřást zatuchlým trestním řádem, platným ve své podobě prakticky od dob tuhé totality, se spoustou právně - pozitivistických hnusů, nemajících nic společného s principem spravedlivého procesu, je „rozštípnout“ zapouzdřenou Hlavu devatenáct - obnovu řízení, kterážto nesplňuje požadavek účinnosti, jež je vlastní Čl 13 - Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), kdy tento článek plně ovládá tzv. ,,prostředky nápravy“. …
- Podrobnosti
- Napsal Jan Šinagl
- Kategorie: Z naší korespondence
14. března 1953 byla sobota. Den jako každý jiný. Na naší Průmyslové škole chemické v Praze se střídali profesoři jednotlivých předmětů jako svatí na orloji Staroměstské radnice. Jen profesorka dějepisu pro náhlou nevolnost absentovala. Hodinu jsme zůstali bez pedagogického dozoru.
V té době nás nenapadlo nic „moudřejšího“ než Jardovi Malému, známému cholerikovi, schovat černé tenistky, které jsme nosili jako přezůvky na tělocvik. Protože to byl žert po několikáté opakovaný a všechny úkryty již znal, vytáhli jsme je na vlajkovou žerď umístěnou na čelní stěně budovy, pod oknem naší třídy. Tam je už nenašel. Vyučování pokračovalo po polední přestávce ještě dvěma hodinami. O té druhé hodině se náhle rozletěly dveře a do třídy vstoupili, spolu s ředitelem školy, tři muži v kožených kabátech. Následoval výslech všech studentů. Jejich posláním bylo zjistit, kdo na vlajkovou žerď pověsil černé tenisky zrovna v den, kdy zemřel prezident Klement Gottwald. Bylo to ale vůbec poprvé, kdy jsme se dozvěděli, že není mezi živými. V té době to věděl jen omezený okruh stranických a státních funkcionářů, včetně příslušníků státní bezpečnosti. Oficiální oznámení v rozhlase totiž následovalo s určitým zpožděním teprve v pozdních odpoledních hodinách.
- Podrobnosti
- Napsal Jan Šinagl
- Kategorie: Z naší korespondence
Dne 26.4.2016 jsem podal na bývalého předsedu vlády JUDr. Lubomíra Štrougala trestní oznámení přes datovou schránku. Dne 26.5.2016 mi odpověděl E-mailem vrchní komisař kpt. Mgr. Marek Suchánek, PhD. Moji reakci na jeho odpověď naleznete níže. Často slyším,
že ÚDV (úřad dokumentace a vyšetřování), je k ničemu a že správně by se měl jmenovat Úřad pro krytí komunistických zločinů a zločinců. Podíváme-li se na jeho výsledky za dobu a náklady vynaložené na jeho provoz, jsou výsledky žalostné až tristní. To, že v názvu ÚDV není přímo zmíněn zločinný komunistický režim už v době jeho založení naznačovalo, jaká „vůle“ ho prosadila. ÚSTR (Ústav pro studium totalitních režimů) se zmohl alespoň na „totalitní“. Také se vyhnul „komunistických zločinů“. Výsledky tomu odpovídají. Místo aby z názvu bylo jasné co úřad a instituce sledují, tak už názvy relalitivizují komunistické zločiny. ÚDV měl být ÚDVZK (zločinů komunismu), ÚSTR se měl nazývat ÚOZK (Ústav pro odhalování zločinů komunismu - pouze v naši zemi) – bylo jich více než dost! Zločiny a zločince je třeba především odhalovat a trestat, jejich studium je neohrožuje. ÚOZK měl odhalovat a ÚDVZK měl vyšetřovat a podávat žaloby. Měly jich být tisíce! Kolik jich bylo podáno a kolik komunistických zločinců bylo dodnes odsouzeno?! Praktické nevyšetřování a nepotrestání komunistických zločinů a zločinců je dalším zločinem, jehož pachatele si platí občané ze svých daní. Nedivme se, když jsme nedokázali komunistické zlo v listopadu pojmenovat a potrestat, nutně a logicky se vrátilo v jiné formě, resp. nikdy neodešlo, když ho nikdo nenutil.
Read more...