Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

„Tito chlapci nezemřeli hned, ale byli pohřbeni zaživa. Udusili se. Je velmi smutné, že jejich životy skončily takto tragicky.“ Géza Dunajszky, maďarský spisovatel

***

Dne 16.9.2021 jsem se zúčastnil na pozvání jeho excelence velvyslance Maďarska v ČR dr. Miklóse Borose, udělení státního vyznamenání dr. Františku Hýblovi za jeho zdokumentování povraždění 90 maďarských skautů v Petržalce v Bratislavě po skončení II. světové války v Evropě.

Byl promítnut otřesný film D. Gécziho a Z. Udvardyho Tábor smrti v Petržalce. Jeho první verze má být na YouTube, konečná s českými titulky má následovta. ZDE si můžete poslechnout názory občanů Petržalky z úvodu filmu a ZDE závěrečnou, spontánní debatu, po skončení promítání (vystoupil jsem od 1:59 min.) Odůvodnění, profesní život a text vyznamenánípro dr. Františka Hýbla. 

Historik a filmař se zaměřením na masakr v roce 1945 získali Cenu R. Medka

… Die Bevölkerung von Citov hatte es ihnen zu verdanken, dass niemand aus dem Dorf - mit Ausnahme derjenigen, die in Deutschland Zwangsarbeit verrichten mussten – während des zweiten Weltkrieges ums Leben kam. … Beide Söhne wurden getötet: Peter am 24. Januar 1945 in Ostpreussen bei Kaliningrad und Heinrich am 8. Mai 1945 in Zámrsk! … Nicht weniger traurig war auch das Schicksal der weiteren Familienangehörigen. Soldaten, „Partisanen“ und einige lokale Einwohner begannen das Schlossgebäude auszuplündern und seine Einrichtungen zu zerstören. … 

***

Die in Mittelmähren gelegene Gemeinde Citov hatte ab Ende der zwanziger Jahre des 19. Jahrhunderts neue Eigentümer. Es handelte sich hierbei um die Familie Pauspertl von Drachenthal, die nach der Aufhebung des Olmützer Dominikanerklosters durch Josef II. (1782) das Gut für 79 590 Gulden erwarb. An der Stelle des alten Barockschlosses hat Tobias Pauspertl (1813 – 1852) in den Jahren 1844 – 1846 durch Baumeister Ferdinand Rosa aus Kroměříž ein neues Schloss im Empirestil errichten lassen. Dieses steht noch heute und ist ein typisches Beispiel für einen kleineren, ländlichen Herrschaftssitz aus der Mitte des vorletzten Jahrhunderts.

Am 31.10.1869 hat sich die Erbin des Herrengutes Paula Pauspertl von Drachenthal (1850 – 1908) in Wien mit Ritter Alois Hévin de Navarre (1825 -1900) vermählt. Dieser war Angehöriger eines alten französischen Adelsgeschlechtes, das über Deutschland nach Österreich-Ungarn eingewandert war. Alois erlangte den militärischen Grad eines Majors, bekleidete verschiedene militärische Funktionen und war Mitglied der persönlichen Leibgarde von Kaiser Franz Josef I., mit dem er, als der zukünftige Kaiser noch im Rang eines Erzherzoges war, in der zweiten Hälfte der 40er Jahre des 19. Jahrhunderts gemeinsam an Manövern des 3. Dragonerregimentes teilnahm.

Praha 15. září (ČTK) - Historikovi Františku Hýblovi a herci a filmovému režisérovi Jiřímu Havelkovi, byla dnes předána Cena Rudolfa Medka, společnou věcí je zejména masakr u Přerova v červnu 1945, s nímž se vypořádali nebo se potýkají ve svých dílech. Osmdesátiletý Hýbl se více než 30 let zabýval poválečným masakrem na vrchu Švédské šance poblíž severomoravského Přerova. Za svou práci byl už dříve vyznamenán německým Spolkovým křížem za zásluhy.

Jednačtyřicetiletý Havelka se na tuto problematiku zaměřil v rámci svého projektu v Národním divadle v Praze.

V noci z 18. na 19. června 1945 bylo na Švédských šancích zmasakrováno celkem 265 karpatských Němců, Maďarů a Slováků. V té době, více než měsíc po skončení druhé světové války v Evropě, se na místním nádraží setkaly dva transporty. V jednom transportu se karpatští Němci, Maďaři a Slováci vraceli ze Sudet, z české pohraniční oblasti, kde byli válečně umístěni, domů na Slovensko. Druhý transport převážel příslušníky 17. pěšího pluku z Bratislavy-Petrzalky, který byl dříve součástí 1. československého vojenského sboru.

Pravda o české povaze a charakteru

Poslechněte si tento šedesátiminutový rozhovor na ČRoPlus ze dne 28.února 2021.

Cituji: Člověk je vskutku nejotřesnější živočich. Jedna „dáma“,  které bydlela nedaleko, dokonce hledala druhý den po popravách v patnácticentimetrovém rosolu krve zlaté zuby !!! Její jméno je známé. S ohledem na její potomky a ochranu soukromí, není zveřejněno. To je špatně. Jsou-li stejné povahy, je to pokračování bezpráví na zavražděných. Jsou-li mravně vyspělí jako Galina Vašová, uvítali by zveřejnění jména svého předka, ve jménu vyššího principu mravního, a pozůstalým by se omluvili.

Hlavní zločinci Karol Pazúr a Bedřich Smetana si v ničem nezadají s nejodpornějšími nacistickými zločinci. Pazúr se nechal dobrovolně nasadit do Německa a zúčastnil se akcí proti Rudé armádě. Po odsezení dvou let trestu z dvaceti, se stal po roce 1948 na 20 let místopředsedou SBPB (Svaz bývalých protifašistických bojovníků).

Soudce Anton Rašla, který soudil i Tisa, skončil v kriminálu. Vyšetřovatel dr. Doležal byl propuštěn na amnestii Novotného – vážil 36 ½  kila. Na Pankrác mu byly „lékařem“ doručeny „léky“ po kterých by zemřel! Když dr. Hýbl začínal seznamovat veřejnost s tímto masakrem, mluvčí lověšických občanů prof. Kubík mu hrozil žalobou. Místní občané nosili šatstvo zavražděných i po deseti letech! Karpatští Němci byli uloženi do jednoho hrobu, ne do dvou.

„Jsme nejprve lidmi, a pak teprve Čechy. Máme závazek vůči lidské důstojnosti. Jsme povinni vidět v otázce naší viny jasně a vyvodit z toho závěry…“ 

***

Opět jsem zaznamenal a zveřejňuji celé dění na Přerovském hřbitově a Švédských šancích. Dostavila se pouze ČT, která měla mít 3x vstupy během dne. Podle očekávání v Událostech ČT ani slovo. Takže tuto reportáž na ČT 24 parného dne vidělo jen pár diváků (cca 11:30 – 13:20 min.). Zúčastnil se i zástupce velvyslanectví SRN v Praze.

Na rozdíl od Lidic se nedostavil žádný vysoce postavený politik, ani nebyly vysílány ČT24 živě jejich proslovy. Diváka nezajímá kamerový popis z dálky co se dělo, ale co bylo řečeno! V pár minutách se řeklo podstatné, které není známé široké veřejnosti - a být by mělo! V Lidicích se opakuje stále stejné, nesdělující nové pohledy a informace. Mimochodem autorka reportáže na ČT 24 byla po prvním živém vstupu upozorněna editorem ČT, aby příště nepoužívala slovo vražda?! Byla to masová loupežná vražda! V Lidicích bylo také zakázáno mluvit o vraždách? Když se v době míru vraždí nevinní, nejedná se o vraždy – a o co potom?! Vraždění neviňátek není vraždou?! Jiný člověk mi sdělil, že kdysi poskytl rozhovor ČRo o Švédských šancích, kdy „nebezpečné“ pasáže byly vystřiženy?

Byl to již 32. pietní akt od roku 1989. Na závěr připomenul historik dr. František Hýbl, že stejní vojáci pokračovali do svých kasáren v bratislavské Petržalce, kde povraždili 90 maďarských skautů ve věku 13-17 let (od 11:45 min.). Veřejnoprávní ČT tak vědomě provádí cenzuru informací jejich neodvysíláním. Cenzura je Ústavou ČR zakázána, ale zkuste najít konkrétní jméno cenzora v ČT, který to nařídil?! František Hýbl obdržel už za své dlouholeté bádání ve věci masakru na Švédských šancích vyznamenání od vlády SRN. Dne 8.září 2021 obdrží vyznamenání na velvyslanectví MLR v Praze. Budou opět o této události informovat pouze tyto webové stránky?

Omlouvám se za nedokončené video ze Švédských šancí (vyplo mi jej slunce). Naštěstí podstatné bylo už natočeno.

Přerovský hřbitov – 19.6.2021 v 10:00 hod.

Trestní stíhání vedoucích představitelů komunistického režimu v Československu. Vytrvalostní běh, kterého se účastní 4 závodnice (stav k 8. 2. 2023).

Trestní stíhání vedoucích představitelů komunistického režimu v Československu bychom mohli přirovnat k vytrvalostnímu běhu, kterého se v 5 různých kategoriích účastnily 3 závodnice: Spravedlnost, Demencea Smrtka. Nyní do závodu razantně nastoupila další: Bludička.

Dne 21. 9. 2017 navrhla konání tohoto závodu Platforma evropské paměti a svědomí (tedy podala trestní oznámení na ty, kdo spoluodpovídali za usmrcení, resp. zranění osob na československých hranicích). Pořadatel závodu (Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, dále jen ÚDV) dlouho váhal, jak mají závodnice závodit. Toho využila zejména netrpělivá Smrtka, která chtěla dobýt mnohá vítězství ještě před zahájením samotného závodu. (Trestní oznámení směřovalo proti cca 250-300 pachatelům, kteří kvůli pokročilému věku a nemocem postupně vymírali.)

„Tito chlapci nezemřeli hned, ale byli pohřbeni zaživa. Udusili se. Je velmi smutné, že jejich životy skončily takto tragicky.“ Géza Dunajszky, maďarský spisovatel.

***

Včera jsem se zúčastnil presentace knihy „Zaorané masové hroby“ v Domě národnostních menšin (DNM) v Praze, za účasti autora knihy pana Gézy Dunajzskyho a jeho excelence velvyslance MLR v České republice dr. Miklóse Borose(dostavil se později, kvůli gratulacím ke zvolení první presidentky MLR). Dle očekávání se žádná veřejnoprávní, ani jiná média, nedostavila.

Uskutečnila se v provizorním sále, protože DNM je plně vytížen pomocí ukrajinským uprchlíkům. Doporučuji k poslechu zvukový záznam celé presentace v délce 66 minut! Má dvě vystoupení byla oceněna potleskem (47:00 min. + 1:04:35 hod.). Výjimám: O zveřejnění faktů o masakrech se vedl boj mezi demokraty a komunisty až do roku 1948.

V 70.tých letech byla část dokumentů skartována. Ještě v roce 1991 bylo dobovému svědkovi vyhrožováno zavražděním, pokud se bude nadále  o masakry zajímat. Teprve v roce 2015 byl hromadný hrob povražděných 94 maďarských skautů objeven v Petržalce. Povražděno bylo i 900 maďarských Poláků. Ze soudních archivů „zmizely“ i svědecké výpovědi, údajně při povodních – voda si tedy vybrala z cca 50 svědeckých výpovědí pouze ty závažné a zbylo jen 17 nezávažných?! Vskutku „zázračné“ vlastnosti povodně!  

Da ist dem Verlegerpaar Tschirner-Kosová ein besonderer Coup gelungen: nach langen, letztlich aber erfolgreichen Bemühungen, können die in drei Jahrzehnten gewonnenen Erkenntnisse des tschechischen Historikers František Hýbl nun auch in deutscher Sprache veröffentlicht werden:

Beim sog. Massaker von Prerau wurden am 18./19. Juni 1945 bei Prerau / Přerov 265 Insassen eines Flüchtlingszuges am dortigen Rangierbahnhof von einer tschechoslowakischen Einheit verschleppt und an der Schwedenschanze / Švédské šance bei Ober Moschtienitz / Horní Moštěnice getötet. Die meisten der 267 Karpatendeutschen, Slowaken und Ungarn, die sich am 18. Juni 1945 im Zug auf dem Prerauer Rangierbahnhof bei Loweschitz / Lověšice befanden, stammten aus der slowakischen Region Ober- und Unterzips. Sie waren kurz vor Kriegsende nach Nordböhmen evakuiert worden und wollten in ihre Heimat zurückkehren. Während der Zug hielt, lief ein Militärtransport mit tschechoslowakischen Soldaten in den Bahnhof ein. Die Soldaten befanden sich auf dem Heimweg von einer Siegesfeier in Prag. Am Nachmittag zwang der Nachrichtenoffizier Karol Pazúr, ein ehemaliges Mitglied der Hlinka-Garde, mit seinen Soldaten die 267 Zivilisten dazu, den Zug zu verlassen. 30 der Soldaten wurden abgestellt, um durch die Einwohner von Loweschitz an der Schwedenschanze ein Massengrab im Ausmaß von 17 mal 2 Metern und einer Tiefe von zwei Metern ausheben zu lassen. Am 19. Juni, kurz nach Mitternacht, wurden die Flüchtlinge in Viererreihen vom Bahnhof weggebracht. Sie mussten sich bis zur Unterwäsche ausziehen, die persönlichen Wertgegenstände abgeben und wurden dann mit Genickschüssen ermordet. Neben den 71 Männern und 120 Frauen fielen 74 Kinder diesem Verbrechen zum Opfer.