Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Dne 24. 11. 2020 přiznalo Ministerstvo spravedlnosti odškodnění ve výši 1.543 Kč sedmapadesátiletému Andreasi Schäferovi z Itzhoe. Ministerští úředníci tak nadále pokračují ve „výsměšném“ odškodňování rehabilitovaných východoněmeckých uprchlíků.

Schäfer byl 14. 8. 1987 zatčen, protože příslušníci pohraniční stráže z útvaru Pomezí dospěli k závěru, že se jako státní příslušník Německé demokratické republiky „připravuje“k opuštění Československa. Následující den předali Schäfera do Věznice Plzeň, odkud byl převezen do Vazební věznice Praha-Ruzyně. Potom byl 26. 8. 1987 předán východoněmeckým bezpečnostním orgánům a letecky vyhoštěn z Československa.

Okresní soud v Chebu dne 20. 5. 2020 Schäfera plně rehabilitoval a Ministerstvo spravedlnosti mu nyní přiznalo odškodnění ve shora uvedené výši. Jak byla tato částka vypočtena?

Liebe Freunde, wenn Sie daran interessiert sind, wie

1) der führende Verteidiger der tschechoslowakischen Staatsgrenzen Ing. Jan Muzikář (geboren 1934),

2) wie es seinen Kameraden geht,

3) das Büro für die Dokumentation und Untersuchung der Verbrechen des Kommunismus,

so lesen Sie den beigefügten Bericht dieses Amtes vom 2. November 2023. Wenn Sie nicht die Nerven oder die Zeit haben, sage ich es Ihnen kurz:

Ve středu 6. 12. 2023 zrušil Nejvyšší soud ČR rozsudek z roku 1981, jímž byli Karel (Čárlí) Soukup a Jindřich Tomeš odsouzeni za to, že na svatbě zpívali „písně s protisocialistickým obsahem“. Oč tehdy vlastně šlo?

Dne 26. 4. 1980 se ženil pan Miroslav Vaněk. Na svatební hostinu v restauraci Ryjicích (okres Ústí nad Labem) pozval asi 40 osob, mj. i písničkáře Karla (Čárlího) Soukupa.

Státní bezpečnost nenechala svatební veselí bez povšimnutí, a tak dne 1. 7. 1980 vzal prokurátor Soukupa do vazby kvůli tomu, že se na svatbě dopustil výtržnictví, a to „zpěvem písní s protisocialistickým obsahem a zesměšňováním socialistického hospodářství a Sboru národní bezpečnosti“.Navíc se v písních měly objevovat i vulgarismy.

***

Charlie Soukup: V radijou pekně hrajou 1974

Jiří Gruntorád ukončil hladovku – 321 roků zdravého rozumu zapůsobilo!

V tehdejším režimu bylo zcela běžné, že jednání, které bylo realizací svobody projevu, bylo postihováno jako běžný kriminální čin, přičemž cílem bylo, jednak zakrýt určitou kontroverznost takového postihu, jednak snížit vážnost účastníků protestů ve společnosti.

***

Dne 26. 4. 1980 se ženil pan Miroslav Vaněk. Na svatební hostinu v restauraci Ryjicích (okres Ústí nad Labem) pozval asi 40 osob, mj. i písničkáře Karla (Čárlího) Soukupa (nar. 1951). Státní bezpečnost nenechala svatební veselí bez povšimnutí, a tak dne 1. 7. 1980 vzal prokurátor Soukupa do vazby kvůli tomu, že se na svatbě dopustil výtržnictví, a to „zpěvem písní s protisocialistickým obsahem a zesměšňováním socialistického hospodářství a Sboru národní bezpečnosti“.Navíc se v písních měly objevovat i vulgarismy. Následně Okresní soud v Ústí nad Labem poslal dne 5. 11. 1980 Soukupa na 10 měsíců do vězení, což 5. 1. 1981 potvrdil i odvolací soud.

Když se dva občané stanou účastníky soudního sporu, tak soud rozhodne a ten, kdo prohrál, musí splnit vše, co mu soud uložil. Běžný občan, byť „řádný hospodář“, musí za svůj „odlišný... právní názor“ platit. Naproti tomu ministerští úředníci „šetří ať to stojí, co to stojí“, a pan ministr to schvaluje. Výsledek oné „péče řádného hospodaře“ je tedy ten, že ministerstvo místo 3 500 Kč zaplatilo 23 967 Kč. Takže by bylo přiměřené, aby oněch 23 967 Kč zaplatil pan ministr ze svého.

Prostě ten, kdo měl podle soudu chybný právní názor (například že něco dluží, či nedluží), musí nést důsledky. Co když ale je účastníkem soudního sporu občan a stát, případně nějaký správní orgán? Tam je to podle ministra práce a sociálních věcí Ing. Mariana Jurečky jinak. Lze to demonstrovat na následujícím příkladu:

Nechte minulost na pokoji(LN 2.5.1998) - Nezávislý kandidát Pavel Wonka (VL 26/2009)

* * *

Podle očekávání zamítl soud obnovu řízení. Bude podaná stížnost proti rozhodnutí. Další ukázka, jak soud nehledá spravedlnost, ale jen formální naplnění zákona.

O tom, jak straničtí funkcionáři rozkrádali republiku před rokem 1989 i po něm věděla a ví celá země. Pavel Wonka si nemohl dovolit jednat nemravně, jinak by popřel vše co dělal!

Podrobně informovala iDNES a ČT 24 (ČT byla na místě, ale použila záběry z OS Náchod, Události ČT mlčely).

Jednou soudce Mgr. David Arochi Vergara Schmuck odejmul slovo advokátovi, když reagoval na jeho argumentaci. Nelíbilo se mu také tleskání veřejnosti jako poděkování za závěrečná slova obhájce JUDr. L.Müllera: „I kacíř a rebel mají právo na spravedlivý proces. Pavel Wonka uzavřel v určitém smyslu provokativní socialistický závazek a napadal členy KSČ. Nebyl dosud očištěn.“ 

Milí nepřátelé železné opony,

možná si vzpomínáte na kauzu pana Dr. Thomase Bartsche, kterému obecné soudy přiznaly za průstřel kolena s trvalými následky odškodnění ve výši 5.550 Kč. Ústavní soud ČR letos 19. 1. vysvětlil, že je to nepřiměřeně málo a nařídil nové projednání. Viz podrobnosti v reportáži: https://www.ceskatelevize.cz/porady/10101491767-studio-ct24/223411058290119/ (začátek 15:01). Pro Vaši informaci sděluji, že k novému projednání má dojít v pondělí 12. 6. 2023 ve 14:30 hodin u Obvodního soudu pro Prahu 2 (Francouzská 19, č. dv. 301, 2. patro).

S přáním všeho dobrého,

Lubomír Müller

10.5.2023

V symbolický den 75.výročí návratu 54 Spitfires s čs. piloty RAF do Československa, vydal OS Trutnov usnesení o obnově řízení. Na místě byla pouze ČTK, jejíž informace převzala další média (iDNES, iROZHLAS, Lidovky a Forum 24) a šéfredaktor Krkonošského deníku - Wonka uspěl, teď přijde Rudé peklo(jeho vlastníkem je dnes jeho bývalý ředitel, vyznamenaný Zemanem!). Veřejnoprávní ČT se nedostavila. Večerní Události ČT mlčely…

Níže následují dvě videa, zvukové zánamy a fotogalerie. Soudkyně JUDr. Marcela Horváthová opět neměla „soudný den“. V práci byla, mji žádost o setkání odmítla. Věřme, že soudný den nemine ani ji a všechny ostatní, kteří se na tomto justičním zločinu podíleli. Tentokrát už se soudkyně Mgr. Veronika Tomanová neodvážila zakázat prezentaci textů o informací o Pavlu Wonkovi v soudní síni, které jsem držel po celou dobu jednání a vydání usnesení. Na konci jsem jí poděkoval, že dovolila v rámci práva účasti na veřejném soudním jednání i účast Pavla Wonky Im Memoriam…

Justiční zrůdnost, aneb prezident Zeman versus prokurátor Doležal

Ve shora uvedených dokumentech je zachycena i výpověď postřeleného Schlegela:

„Steffen SCHLEGEL sdělil, že se dne 22. 9. 1989 v 15:35 hod. pokusil o překročení státní hranice z ČSSR do SRN z politických důvodů, kterými byla svoboda cestování a svoboda názorů, jakož i z hospodářských důvodů, jako byl nedostatek bytů. V NDR neměli informace o ochraně hranice ČSSR. Když společně s Rene RÖDEREM a Heiko SCHMOTZEM překonávali v oblasti Chebu první plot státní hranice, příslušníci Pohraniční stráže po nich začali střílet. Pod palbou se jim podařilo překonat první i druhý plot, kde se nad nimi objevil vrtulník a snažil se je natlačit do hlubokých děr, které se za druhým plotem nacházely. Příslušníci Pohraniční stráže proti nim vypustili i psy a pokračovali ve střelbě, přičemž jedna z nich trefila jeho tašku, kterou měl při sobě. Heiko SCHMOTZ byl kousek stranou od něj a trochu před ním, když jej zastavil voják. Držel mu samopal v zátylku a stiskl spoušť. Jen to ale cvaklo a následně jej praštil pažbou pušky do vazu. V tom okamžiku již byl on sám na zemi, protože jej jiný příslušník Pohraniční stráže dohnal. Z bezprostřední blízkosti mu střelil do levého lýtka i přes to, že se již s rukama nad hlavou vzdal. Střílel tedy bez důvodu a záměrně. Příslušníci Pohraniční stráže celou dobu něco křičeli, ale on ničemu nerozuměl, protože se neustále střílelo. Mimo to neustále štěkali psi, které na ně poštvali, a byl tam hluk z vrtulníku. Nevšiml si, kdy byl Rene RÖDER zraněn použitím střelné zbraně, tedy zda to bylo před jeho zraněním nebo po něm. Následně k sobě byli připoutáni pouty, a jak ležel na zemi, pokoušel se tlačit na své zranění. První pomoc jim příslušníci Pohraniční stráže neposkytli. Trvalo to velmi dlouho, než se dostali do nemocnice. Když se probral, byl v nemocnici sám na pokoji, který byl střežen těžce ozbrojeným příslušníkem Pohraniční stráže. Po propuštění z nemocnice jej a Rene RÖDERA odvezli českou sanitkou na hranici s NDR. Tam již čekali příslušníci Ministerstva státní bezpečnosti NDR (dále jen „StaSI“) s vozidlem Volvo a odvezli je do Hohenschönhausenu, kde byl asi dva dny na ošetřovně a následně v tamním vězení ve vyšetřovací vazbě. Několikráte tam byl vyslýchán, pořád a pořád, i v noci. Neustále se jej ptali, kdo byl vůdcem.... V důsledku svého zranění ztratil mnoho krve a obával se, že přijde o život. Ještě dnes trpí různými strachy, někdy má i noční můry a bolesti ve starém zranění. Jako veliké pochybení cítí to, že dlouho nebyli ošetřeni a nebyla jim poskytnuta žádná první pomoc.“ (Usnesení ze dne 7. 1. 2021, str. 12)

Dne 14. 7. 2022 zastavil pražský městský státní zástupce JUDr. Jan Kopečný trestní stíhání bývalých předsedů československé vlády z let 1938 až 1939, armádního generála Jana Syrového (1888-1970) a Rudolfa Berana (1887-1954).

Státní zástupce tak splnil úkol, který mu 12. 4. 2022 uložil pražský vrchní soud: znovu prošetřit obvinění, která v roce 1947 vedla u Berana i Syrového k dvacetiletému těžkému žaláři, ztrátě vojenské hodnosti a propadnutí jmění.

Státní zástupce nově posoudil věc tak, že jmenovaní se žádného trestně postižitelného jednání nedopustili a není ani důvod postoupit věc jinému orgánu.

Z 200,-Kč se stalo 503,-Kč, tedy „zhodnocení“ o 250%. Kéž by se takto „zúročovala“ všechna nespravedlnost spáchaná zločinným komunistickým režimem! Pavel Wonka byl jeho poslední obětí. Byl utrápen v komunistickém vězení k smrti, jako miliony nevinných v nacistických koncentrácích. 7,50 Kč „odškodnění“ bylo přiznáno Jiřímu Wonkovi jako jedinému dědicovi – tak končí „cinkání klíčky“!   J.Š.

***

MSp rozhodlo, že se vrací pokuta, kterou v roce 1985 udělil Městský národní výbor ve Vrchlabí Pavlu Wonkovi. (1953-1988)

Pokutu ve výši 200 Kčs dostal Wonka za to, že se 11. 6. 1985 odmítl legitimovat příslušníkům Sboru národní bezpečnosti, neboť to považoval za bezdůvodnou šikanu, když ho znali a sami ho oslovili „pane Wonko“. Okresní soud v Trutnově Pavla Wonku v této věci rehabilitoval 29. 7. 2021. (K zrušení jeho jiných odsuzujících rozhodnutí došlo již dříve.) Vzhledem k tomu, že Pavel Wonka zemřel 26. 4. 1988 v královéhradecké věznici, pošle Ministerstvo spravedlnosti odškodnění pozůstalému bratru (a jedinému dědici) Jiřímu Wonkovi (nar. 1950).

Dne 5. 12. 2023 vydal Úřad městské části Praha 1 příkazy, jimiž byli Jiří Gruntorád (nar. 1952) a John Bok (nar. 1945) uznáni vinnými, že „úmyslně a s vědomím, že poruší ustanovení... zák.... o pozemních komunikacích..., bez souhlasu silničního správního úřadu... na komunikaci-chodníku... před objektem Úřadu vlády České republiky v Praze 1... postavili stanový přístřešek jako ochranu před nepřízní počasí po dobu... protestu... proti členu vlády ministru MPSV“.

(Šlo o hladovku kvůli tomu, že ministr práce a sociálních věcí Ing. Marian Jurečka nezajistil důstojné důchody pro osoby, které byly za minulého režimu nezákonně perzekuovány.)

Úřad potrestal údajné přestupníky „napomenutím“. Ačkoli jde o nejmírnější možný trest, oba senioři podali 27. 12. 2023 proti příkazu „odpor“, protože se necítili ničím vinni. Tím došlo k tomu, že příkaz nenabyl právní moci a celá záležitost byla postoupena ke standardnímu správnímu řízení.

To trvalo dlouhé 3 měsíce. A výsledek?

Bouřlivý legislativní vývoj po listopadu 1989 přinesl zakotvení mnoha občanských svobod, ale také jisté unáhlenosti.

Již v březnu 1990 bylo zákonně garantováno právo na odepření vojenské služby z důvodu svědomí a náboženského vyznání, nicméně zákon o civilní službě č. 18/1992 Sb. náhle a nečekaně některé muže z tohoto práva diskvalifikoval. (1)

Ti, kterých se to týkalo a drželi se svých morálních či biblických zásad, tak byli v průběhu roku 1992 odsuzováni. Jedním z nich byl i Zdeněk Nodl (nar. 1964) z Nového Strašecí. Senát Vojenského obvodového soudu v Praze pod vedením nadporučíka Rudolfa Maňouška vyhodnotil Nodlovo počínání v souladu s formálním zněním zákona jako trestný čin „nenastoupení služby v ozbrojených silách“ a dne 21. 7. 1992 ho odsoudil. (2)

… Po poradě senátu sdělila, že návrh se zamítá, protože byl podán pozdě, a navíc uvedená pokuta není zásahem do majetkových práv jako v případě propadnutí majetku. Soudkyně podotkla, že si je vědoma, že soudy v těchto věcech rozhodují jinak, ale ona že zastává tento názor. … Mgr. Lucie Kantorová byla jmenována soudkyní dne 17. 4. 2019…

* * *

Zcela odlišně posoudil 6. 2. 2020 Okresní soud v Kolíně dvě obdobné rehabilitační kauzy rodiny Miškovských, „vesnických boháčů“ z Dolních Chvátlin. Zatímco v kauze z roku 1953 senát Mgr. Miroslava Vobořila v přízemí soudní budovy návrhu vyhověl, o několik minut později v 1. patře senát Mgr. Lucie Kantorové (+) návrh zamítl ve vztahu k pokutě 10.000 Kčs z roku 1950, a to s odůvodněním, že návrh byl podán pozdě a nešlo o závažný zásah do majetkových práv. (Podrobnosti viz níže.)

Projednávání druhého Petrova odsouzení je exemplární ukázkou toho, jak se jednoduché věci dají úspěšně komplikovat a soudní řízení zbytečně natahovat.

***

Ve čtvrtek 9. 12. 2021 skončila 68 let trvající justiční anabáze, na jejímž počátku byl odsuzující rozsudek Nižšího vojenského soudu v Brně, jímž byl dne 10. 8. 1953 odsouzen Ondrej Petro (nar. 1927) z Košic, „povoláním řidič, syn středního rolníka (9 ha)“, k trestu odnětí svobody v trvání 2 a ½ roku za to, že odmítl vykonat vojenskou službu, protože „mu v tom brání jeho náboženské přesvědčení, ježto je Svědek Jehovův“. Trest mu o pár měsíců zkrátila amnestie z roku 1955, nicméně za nějaký čas byl Petro povolán k vojenské službě znovu, opět odmítl, a tak ho 8. 11. 1960 Vojenský obvodový soud v Prešově poslal do vězení na 4 roky. Ty si „odseděl“ do posledního dne. Po listopadu 1989 usiloval Petro o soudní rehabilitaci. Byl úspěšný jen částečně.

Milí přátelé,

dne 1. 1. 2008 nabyl účinnosti slovenský zákon č. 274/2007 Z.z., podle něhož rehabilitovaní vězni, kteří jsou slovenští státní občané, mohli dostávat příplatek k důchodu ve výši 60 Kč (později 2 eura) za každý měsíc nezákonného věznění. (To se vztahuje i na ty, kteří samotný důchod dostávají odjinud, například od České správy sociálního zabezpečení.)

K 1. 1. 2020 nabyla účinnosti novela, podle níž se příplatek zvýšil na 5 eur. A od 1. 1. 2021 platí další novela. Podle ní se příplatek zvyšuje na 10 eur těm, jimž je přiznán statut „veterána protikomunistického odboje“.

Samozřejmě vzniká otázka, jak tomuto pojmu správně rozumět.

Trestní stíhání vedoucích představitelů komunistického režimu v Československu. Vytrvalostní běh, kterého se účastní 4 závodnice (stav k 8. 2. 2023).

Trestní stíhání vedoucích představitelů komunistického režimu v Československu bychom mohli přirovnat k vytrvalostnímu běhu, kterého se v 5 různých kategoriích účastnily 3 závodnice: Spravedlnost, Demencea Smrtka. Nyní do závodu razantně nastoupila další: Bludička.

Dne 21. 9. 2017 navrhla konání tohoto závodu Platforma evropské paměti a svědomí (tedy podala trestní oznámení na ty, kdo spoluodpovídali za usmrcení, resp. zranění osob na československých hranicích). Pořadatel závodu (Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, dále jen ÚDV) dlouho váhal, jak mají závodnice závodit. Toho využila zejména netrpělivá Smrtka, která chtěla dobýt mnohá vítězství ještě před zahájením samotného závodu. (Trestní oznámení směřovalo proti cca 250-300 pachatelům, kteří kvůli pokročilému věku a nemocem postupně vymírali.)

Aktualizováno 14. 11. 2020:Neuvěřitelné - státní obhájce Lukáš Pauldura se proti rozsudku odvolal. Zločinci v české justici pokračují ve svých zločinech – i na mrtvém! J.Š.

* * *

iDNES přineslaskvělou reportáž, (včetně videa) a Advokátní deník (včetně přehledu aktuálních Wonkových kauz).Soudu jsem se nezúčastnil, kdy mi bratr Pavla Wonky Jiří, den před konáním soudu volal, že veřejnost a média se nebudou moci soudu zúčastnit. Ověřil jsem si to i včera u MS Praha, kde tento zákaz také platil.

Státní zástupce Lukáš Pauldura měl štěstí, že jsem nebyl na místě – řekl bych mu: „Pane státní zástupce, ústavní soudce JUDr. Vojtěch Cepl st. zdůrazňoval zásadu nehledat pouze formální naplnění zákona, ale především naplňovat jeho ducha a nalézat spravedlnost. Vaše zamítnutí návrhu je dalším justičním zločinem páchaném na zavražděném Pavlu Wonkovi! V těchto dnech bylo slovenským parlamentem schváleno doplnění Ústavy Slovenska o konstatování, že komunistické zločiny jsou rovny nacistickým. Chcete snad popírat komunistické a nacistické zločiny? Potom byste měl okamžitě odstoupit a být obžalován z jejich podpory. Občané, z jejichž daní jste placen mají zcela jiné představy jak má právo a spravedlnost hájit představitel demokratické země a její  justice.“

Usnesení Okresního soudu v Tachově z dnešního dne, tj. 25. 5. 2020, jímž bylo vyhověno návrhu Astrid Schmidt na rehabilitaci její rodiny, včetně otce Gerharda Schmidta (1939-1977), který byl zastřelen při pokusu rodiny přejít z Československa do Spolkové republiky Německo. Státní zástupkyně se k návrhu připojila a vzdala se práva stížnosti.

… Poté Ministerstvo spravedlnosti vyplatilo Thomasovi za nezákonné omezení osobní svobody odškodnění ve výši 1 027 Kč...

***

V červenci roku 1989 tehdy 23letý občan Německé demokratické republiky Thomas Bartsch netušil, že za pár měsíců padne tzv. železná opona. A protože se chtěl dostat na Západ, pokusil se přejít československo-rakouskou hranici. Přitom však po něm začali střílet českoslovenští pohraničníci a zasáhli ho do pravého kolena. Thomas ztratil vědomí a probral se až v nemocnici v Plzni. (1)