Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Trauma z tragédie v Přerově si nesu od dětství. Moji příbuzní v Medzendefu (Medzev) o tom poprvé mluvili 27. prosince 1947. Ti přežili tragédii v druhém vagonu a právě oni byli posláni do Ligetfalu, aby tam byli popraveni. Díky tomu, že dunajské mosty byly vyhozeny do povětří, a teprve po dlouhém čekání ve Vídni se jim podařilo přejít do Ligetfalu na pravém břehu Dunaje. To jim dalo příležitost uplatit řidiče náhradním jídlem, které měli u sebe. O tom mluví paní János Lindák, jejíž manžel byl popraven, v dokumentárním filmu „Nikdo za vás není zodpovědný“. Ve své knize cituji její svědectví, které je slovo od slova stejné jako svědectví, které cituje pan profesor Hýbl ve své práci.  Moje kniha je k dispozici také v češtině a rád bych ji věnoval jako dárek všem, kteří si přišli připomenout masakr, abychom nikdy nezapomněli na to, co se stalo na Švédských šancích v noci z 18. na 19. června 1945.

Bod č. 8 (stížnosti a podněty) byl v podstatě celý věnován Lidicím (zvukový záznam od 2:21:30 hod.) a snahou radní Lipovské bránit bezúhonnost jejich obyvatel a pověsti Lidic nepřipuštěním možnosti, že z lidických obyvatel mohl někdo udávat (je známo jak bylo gestapo zděšeno počtem Čechů, kteří udávali a ochotných kolaborovat).

Pravda je jen jedna a i negativní informace jsou její součástí. Jen potom může být Památník Lidice skutečným památníkem. To vůbec nesnižuje památku nevinných obětí. Naopak zamlčování všech skutečností jejich památku snižuje a uráží.

Po mnoha letech jsem mohl v bodě č. 9 (různé) vystoupit (od 3:27:45 hod.), kdy mé vystoupení Rada ČT odsouhlasila (Usnesení č.153/12/20: Rada souhlasila s vystoupením pana Jana Šinágla (14-0-0). Návrh byl přijat jednomyslně). Potěšilo, že dva občané z řad veřejnosti mi sdělili, že pro mne budou také hlasovat, když bude zapotřebí:-) Takřka 4x jsem přesáhl časový limit 3 min. Své vystoupení jsem ještě zkrátil, ale mohl bych mluvit hodiny… Vyjádřil jsem se k mnoha věcem a tématům – včetně Lidic. Mé písemné podněty, dotazy a komentáře obdrželi v kopiích všichni radní, gen. ředitel ČT, členové vedení ČT, přítomní novináři a veřejnost. Věřím, že jsem vystoupil i jménem mnoha televizních diváků jako jejich zástupce, byť  nevolený. Věřme, že se nejednalo o jednorázovou „stranickou úchylku“, ale nový pozivní a tolik potřebný trend k podpoře skutečné veřejnoprávní služby ČT. Bez nezávislých médií a justice nemůže existovat žádná skutečná demokracie a svoboda.

Trestní stíhání vedoucích představitelů komunistického režimu v Československu. Vytrvalostní běh, kterého se účastní 4 závodnice (stav k 8. 2. 2023).

Trestní stíhání vedoucích představitelů komunistického režimu v Československu bychom mohli přirovnat k vytrvalostnímu běhu, kterého se v 5 různých kategoriích účastnily 3 závodnice: Spravedlnost, Demencea Smrtka. Nyní do závodu razantně nastoupila další: Bludička.

Dne 21. 9. 2017 navrhla konání tohoto závodu Platforma evropské paměti a svědomí (tedy podala trestní oznámení na ty, kdo spoluodpovídali za usmrcení, resp. zranění osob na československých hranicích). Pořadatel závodu (Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, dále jen ÚDV) dlouho váhal, jak mají závodnice závodit. Toho využila zejména netrpělivá Smrtka, která chtěla dobýt mnohá vítězství ještě před zahájením samotného závodu. (Trestní oznámení směřovalo proti cca 250-300 pachatelům, kteří kvůli pokročilému věku a nemocem postupně vymírali.)

 Vraždění v Hroubovicích

V prosinci 1942 muselo nastoupit do transportu 42 hroubovických Židů. Huschovi podle historičky Alžběty Langové i podle Richardových vzpomínek pomáhali svým příbuzným i dalším židovským rodinám. V červenci 1944 dostal Johann jakožto manžel Židovky povolání k nástupu do tábora nucených prací v Bystřici u Benešova. V říjnu téhož roku musela Hedvika do internačního tábora na pražském Hagiboru a poté – v únoru 1945 – byla deportována do ghetta v Terezíně. O děti se starala firemní zaměstnankyně, paní Černohorská z Bělé. 

Dne 2. května 1945 psal Johann Husch z tábora: „Moje milé, drahé děti a milá paní Černohorská! Dnes nám bylo úředně sděleno, že náš lágr bude rozpuštěn, a že podle transportu půjdeme domů. (...) Kdy přijdu já na řadu prozatím nevím, na každý pád ale tyto dny. I maminka přijde na ten samý způsob. Tak moji miláčkové, s pomocí boží zase se uvidíme všichni. Pokud to bude možné, ještě napíši, nebo zatelegrafuji, kdy přijdu, pak chystejte do vany koupel. Na shledanou. Táta.“

V noci z 10. na 11. května odvlekli revoluční gardisté Kysilku a Husche do sálu hospody U Křivků, kde se konal partyzánský a gardistický večírek. „Tam otce mučili. Zapálili mu vlasy a pak ho týrali. Nejdřív si musel zout boty, protože prý je už nebude potřebovat, ty si hned na místě zabral Josef Konrád. A pak tatínka odtáhli před hospodu a tam ho zastřelili. No, zastřelili... Zatáhli ho do takzvaného protileteckého krytu, tam přišel k sobě, a tak ho místní občané dotloukali a pak ho zahrabali …“

"Základním předpokladem skutečného přátelství našich národů je pravda. Ať je jakkoli tvrdá, je třeba ji říkat.“ - „Máme zvláštní schopnost nás všech promítat si vlastní selhání do vybraných obětních beránků a jejich kritizováním se sami před svým svědomím očišťovat.“

Václav Havel

***

Budoucnost začíná poctivým vypořádáním se s minulostí, jinak nemůže být nadějná. Bude se nám opakovaně vracet, připomínat, se všemi zaslouženými dopady a důsledky. U příležitosti výročí uzavření francouzsko-německé dohody, bude rozdáno 30 000 jízdenek na železniční dráhy, aby mladí obou zemí mohli více poznávat druhou zemi. Události ČT nic, česká kotlina… Na neděli 18.6.2023 jsem pozval k pietnímu aktu v Přerově a na Švédských šancí presidenta ČR, presidentku Slovenska, předsedu vlády ČR, předsedu Senátu, předsedkyni Sněmovny, Pražského arcibiskupa a veřejnoprávní ČT. S jejich účastí, případně omluvou neúčasti a jejími důvody, bude veřejnost seznámena. JŠ

***

Pravdou ke smíření: Případ Postoloprty a vyrovnání se s ním 1945-2010

PRVNÍ DÍL: „Skutečná zvěrstva“ - Masové popravy po skončení války v červnu a květnu 1945 (1-250)

DRUHÝ DÍL: „Tento zážitek mne duševně změnil“ - Přeživší a pamětníci si vzpomínají (315-348)

TŘETÍ DÍL:„Ponížení člověka"– Stud, vzpomínání a smíření  (441-514)

***

Postoloprty 3.6.1945: Češi by mohli říci: „Je nám líto co se stalo.“

18.6.2023 Švédské šance: Masakr připomene pieta, modlitba i nové zvony – na jednom z nich jsou jména dětských obětí

„Tito chlapci nezemřeli hned, ale byli pohřbeni zaživa. Udusili se. Je velmi smutné, že jejich životy skončily takto tragicky.“ Géza Dunajszky, maďarský spisovatel.

***

Včera jsem se zúčastnil presentace knihy „Zaorané masové hroby“ v Domě národnostních menšin (DNM) v Praze, za účasti autora knihy pana Gézy Dunajzskyho a jeho excelence velvyslance MLR v České republice dr. Miklóse Borose(dostavil se později, kvůli gratulacím ke zvolení první presidentky MLR). Dle očekávání se žádná veřejnoprávní, ani jiná média, nedostavila.

Uskutečnila se v provizorním sále, protože DNM je plně vytížen pomocí ukrajinským uprchlíkům. Doporučuji k poslechu zvukový záznam celé presentace v délce 66 minut! Má dvě vystoupení byla oceněna potleskem (47:00 min. + 1:04:35 hod.). Výjimám: O zveřejnění faktů o masakrech se vedl boj mezi demokraty a komunisty až do roku 1948.

V 70.tých letech byla část dokumentů skartována. Ještě v roce 1991 bylo dobovému svědkovi vyhrožováno zavražděním, pokud se bude nadále  o masakry zajímat. Teprve v roce 2015 byl hromadný hrob povražděných 94 maďarských skautů objeven v Petržalce. Povražděno bylo i 900 maďarských Poláků. Ze soudních archivů „zmizely“ i svědecké výpovědi, údajně při povodních – voda si tedy vybrala z cca 50 svědeckých výpovědí pouze ty závažné a zbylo jen 17 nezávažných?! Vskutku „zázračné“ vlastnosti povodně!  

K 75.výročí nejděsivějšího masakru na území Československa - v době míru - neuspořádalo město Přerov žádnou výstavu? Dr. František Hýbl se proto pokusil uspořádat ji v místě svého bydliště Brodku u Přerova v Masarykově knihovně.

Ta zhotovila plakát – viz vlevo, bez vernisáže, který byl dr. Hýblovi zaslán až 29.července, tedy šest dní po otevření výstavy? Plakát proto nemohl být včas zaslán místním médiím k informaci široké veřejnosti. Může se stát z přepracovanosti, ale v tak závažné věci by se to stát nemělo. Věřme, že otisknut ještě bude a co nejvíce veřejnosti si tak bude moci prohlédnout tuto výstavu o zločinech proti lidskosti páchaných spoluobčany na spoluobčanech.

Jakoby na Přerovsku stále přebývalo vědomí vlastní, generacemi děděné podvědomí viny a vědomě děláno vše, aby byla zapomenuta. Podobné se děje v Postoloprtech a na jiných místech poválečných masakrů páchaných na bezbranných a nevinných. Je neodpustitelné, že se vraždili i bezbranné děti, batolata a kojenci, v náručí zoufalých maminek...