Aktualizováno 8.8.2021: Díky rozhodnutí VS Praha si Robert Tempel, odsouzen na doživotí, může odsedět podmínku i před smrtí… Ani 20 let nezákonného vězení nevyvážilo podmínečný trest odsezení 457 dní?!
***
Kdy přestaneme lež vydávat za pravdu, právo přestane být zneužíváno a začne sloužit všem stejně?! J.Š.
Ve vážných případech justice koná i o víkendu. Nebude-li Robert Tempel do pondělí na svobodě, bude skandál narůstat. Připomínám, že první dáma navštívila Jiřího Kájínka, krátce před udělením milosti prezidentem Zemanem. Měli spolu hovořit bez přítomnosti justiční stráže? Už tehdy justice věděla, jak ji odsouzení Roberta Tempela může ohrozit díky stížnosti u ESLP ve Štrasburku. Dává jistou logiku snaha, tehdy i dnes, Jiřího Kájínka Roberta Tempela pomlouvat, ve stylu „něco za něco“…
Po propuštění prohlásil Kájínek na TV PRIMA, že „O tom zda půjde do vězení nerozhoduje ani soud, ani policie, ale pan prezident“. Zajímavé, že to co tenkrát v médiích řekl o otřesných poměrech ve vězeních, nemělo za následek žádné vyšetřování ani žalobu ze strany VS ČR?
Otřesná diagnosa skutečného stavu české justice
***
„Entropický“ režim má jedinou možnost, jak zvyšovat v prostoru své působnosti všeobecnou entropii: utužováním svého vlastního centralismu, zvyšováním své monolitičnosti, obepínáním společnosti stále univerzálnější a neprodyšnější svěrací kazajkou jednorozměrné manipulace. Jenomže každý jeho další krok tímto směrem znamená nutně zároveň další zvýšení jeho vlastní entropie: ve snaze znehybnit svět znehybňuje sám sebe a ochromuje svou schopnost konfrontovat se s čímkoliv novým a vzdorovat bytostnému směřování života. „Entropický“ režim je tak odsouzen ze své podstaty stát se v poslední instanci obětí svého vlastního smrtícího principu, obětí nejzranitelnější, dík svému osudnému nedostatku jakékoli vnitřní intence, která by ho nutila tak říkajíc čelit sobě samému. Život je naopak schopen tím úspěšněji a vynalézavěji – v duchu svého nepotlačitelného směřování proti entropii – vzdorovat svému znásilnění, čím rychleji znásilňující moc tuhne a kornatí.
Umrtvujíc život, umrtvuje tedy společenská moc i sebe samu – a tím posléze i svou schopnost umrtvovat život.
Jinými slovy: život lze dlouho a velmi důkladně znásilňovat, zplošťovat, umrtvovat, – a přece ho nakonec natrvalo zastavit nelze: třeba tiše, v skrytu a zvolna, – přeci jde dál; třeba tisíckrát sobě odcizen, – přeci se vždy znovu nějakým způsobem vrací sám k sobě; byť byl sebevíc znásilněn, – přeci jen nakonec vždycky přežije moc, která ho znásilňovala. Nemůže tomu být jinak dík hluboce kompromisní povaze každé „entropické“ moci, která potlačuje a může potlačovat život jen tehdy, když nějaký život existuje, a která je tedy koneckonců zároveň na život existenčně odkázána, aniž by ovšem on byl existenčně odkázán na ni. Jediná síla, která může život na naší planetě skutečně zničit, je ta síla, která nezná kompromisu: totiž globální kosmická platnost druhého zákona termodynamiky.
Václav Havel
Read more...