Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Každý občan EU se může vyjádřit v anketě na tomto odkazu. Období pro zasílání připomínek -  3. únor 2022 – 8. duben 2022.

***

Mé vyjádření:  

Jedná se o nemravný obchod se zdravím, na účet občanů, ve prospěch farma-průmyslu a na ně napojených struktur v pozadí. Např. akcie firmy PFIZER stouply za období „pandemie“ o 2000%! To vypovídá vše! Digitální certifikáty v jakékoliv formě pozbývají svého smyslu. Byly by jen pokračováním tohoto zločinu proti lidskosti. Podíleli se na něm i politici jednotlivých zemí, včetně vedení Evropské unie. Spáchané zločiny, zejména na dětech, patří do kategorie válečných zločinů! Evropská komise by proto měla urychleně zavést patřičné kroky v rámci své odpovědnosti, svých pravomocí a zastavit tak pokračování tohoto zločinu a flagrantního porušování Všeobecné deklarace OSN o základních lidských právech.

Jan Šinágl, 23. 3. 2022

Sodales Solonis, z.s.

https://ec.europa.eu/info/law/better-regulation/have-your-say/initiatives/13375-Extension-of-EU-Digital-COVID-Certificate-Regulation/details/F2943184_en

„Matka vyprávěla, že dozorci a milicionáři se v lágru strašně opíjeli. Jednou nechali nastoupit na dvoře do řady skupinu mužů. Možná jich bylo deset. A ostatní vězni se museli dívat, jak ten druhý v řadě dostal příkaz zabít toho prvního. Byla tam šibenice, na kterou ho zavedl, a spustil dolů. Pak se vrátil do řady a takhle je do rána zlikvidovali všechny.“ Josef Ohnheiser

***

… Pane Sedláři, tento dopis je již čtvrtým dopisem od podání mé žádosti o revokaci dne 7. 5. 2023. Bez ohledu na výsledky Vámi uváděné archivace žádám Vás a Obecní úřad Staré Vsi o vyjádření v zákonné lhůtě k opakovaně líčeným nelidským jednáním - krádežím a zločinům, které postihly rodinu Ohnheiserových po ukončení války.

S pozdravem

Josef Ohnheiser

Z korespondence s Obecním úřadem Stará Ves nad Ondřejnicí (7.5 – 7.10.2023)

***

Josef Ohnheiser (* 1932)

Stále zamlčovaná vražda mlynáře Hermana Ohnheisera ve Staré Vsi nad Ondřejnicí

Aktualizováno 13.11.2022: Politická a vojenská struktura velení v případu  Postoloprty v květnu a červnu 2945. Rozhovor s režisérem dokumentu Jakubem Wehrenbergem na DVTV. Něco točí, ale hodně toho neví? Proč se média nezajímají o JUDr. Petra Zemánka, který o masakru a jeho pozadí ví nejvíce? Zákon č. 115 prodloužil ochranu pachatelů zvěrstev až do 31.12.1945 – 8 měsíců po skončení II. světové války v Evropě?! Dodnes si nechceme přiznat „České Srebrenice“, či „Malou českou genocidu“. Kulturní genocida to byla zcela jistě. Genocida etnika se naplnila. Nebýt odsunu německé části obyvatelstva, nedošlo by k takovým ostudným poměrům v naší zemi a které dnes kulminují. Jsou jen logickým následkem ztráty kulturnosti elit a mravních vzorů. Z řad českých Němců pocházelo 10 nositelů Nobelovy ceny. „Největší Čech“ Karel IV. měl za otce francouzského Němce a jeho matka měla už jen pár procent české krve. JŠ

***

ČRoPlus 6.11.2022 11:07 hod.: Před válkou jich tu žilo přes tři miliony - po válce měli nadobro zmizet. Nezmizeli ale všichni. Jak vypadal život německé menšiny v poválečném Československu? O tom více v pořadu Téma Plus, který připravila Naďa Reviláková.

***

„Druhá světová válka u nás trvala až do 28.10.1945. Česká společnost nevyspěje, dokud si minulost nepřizná. Nejdůležitější ze všeho je vypadat nevinně.“Jan Urban 

V souvislosti s koncem II. světové války v Evropě v květnu 1945 a masakry na obyvatelstvu osvobozených území, si připomeňme osobnost presidenta Československa dr. Edvarda Beneše, který se na zločinech proti lidskosti aktivně podílel. Nedivme se, že komunisté podpořili zákon: President dr. Edvard Beneš se zasloužil o stát – a jeho zničení.JŠ

***

Níže uvedený rozhovor se mnou vysílali na rozhlasové stanici Kossuth Rádió 2. srpna 2020 v nedělním pořadu Bez hranic u příležitosti 75. výročí zveřejnění Benešových dekretů. Reportérkou byla Mária Haják, rozhlasová zpravodajka v Bratislavě

Pane Gézo Dunajszky, proč jste se začal zabývat osobností politika Edvarda Beneše, nebo jak mnozí říkají Eduarda Beneše, a jaký to byl člověk? Co vás k tomu motivovalo?

Géza D. - Když v roce 2007 slovenský parlament potvrdil platnost Benešových dekretů, byl jsem šokován a vzbudilo to ve mně potřebu věci znovu prozkoumat. Od útlého dětství jsem si totiž zachoval určité vzpomínky na situace, které jsou neslučitelné s dobrou morálkou a s lidskostí vůbec. Kromě toho jsem byl také svědkem zločinů, které jednoznačně spadají do kategorie zločinů válečných. Souběžně jsem byl neustále konfrontován s propagandou, že Beneš a jeho vláda a následně i česká a slovenská veřejnost nás Maďary a Němce považují za spoluodpovědné za zrušení první Československé republiky. To ve mně vzbudilo zájem hledat vysvětlení, jak může být někdo - teď nemohu najít lepší slovo – takový grázl, že klame všechny velmoci, Francii, Anglii a dokonce i Spojené státy. Jediný, u koho od začátku našel velké porozumění, byl velký slovanský bratr, Sovětský svaz, ale mám z jistých zdrojů pocit, že ani tam Benešovi příliš nedůvěřovali.

„Normální člověk má morální vnímání a naslouchá svému svědomí. Nelze však změnit charakter, u kterého je nenávist a pomstychtivost trvale přítomným a nezměnitelným rysem.“

***

 „Někomu chtít škodit může přinášet určité uspokojení, není-li si člověk jistý svým chováním.“

Erich Fromm – Anatomie lidské destruktivity

***

Dopispana Josefa OhnheiseraJUDr. Petru Pospíšilovi, Ph.D., LL.M z KÚSMK, je svědectvím mravního úpadku naší společnosti. JŠ

***

Stále zamlčovaná vražda mlynáře Hermana Ohnheisera ve Staré Vsi nad Ondřejnicí

ČT2 uvedla dne 3.8.2020 skvělý dokument „Komu patří Sudety (Nedej se!)“ v čase 18:55 – 19:25 hod. (kdo se díval na Události ČT přišel o hodně). Nemíním podezřívat ČT ze záměru, ale faktem je, že Události ČT sleduje hodně lidí, kdy ve stejné době vysílá často velmi hodnotné dokumenty na ČT2, které by většina diváků ocenila mnohem více, než obsah Událostí ČT, které ke skutečnému zpravodajství mají hodně daleko. Proto doporučuji přepínat, většinou nebudete zklamáni, pokud vůbec.

Naštěstí je dokument v iVysílaní ČT. Níže několik postřehů z dokumentu a velká gratulace režisérovi T.Netočnému a jeho týmu.

- - -

V Sudetech žila většina obyvatelstva v krajině. Byli vyhnání lidé, kteří byli po staletí součástí krajiny a plně se s ní sžili. Spekulanti skupovali za 1.50,-Kč metr čtvereční a pobírali za nic obrovské dotace, navíc mohli půjčky splácet 30 let bezúročně!

Čím menší zemědělec, tím větší má vztah k půdě. Přísloví:  „Nejvíc hnoje natahá sedlák na pole na gumákách“. Ví potom co je nejlepší pro půdu, protože ji dobře zná. Intenzita hospodaření byla dotažena do absurdní dokonalosti. Pokud je tento sytém navázán na systém dotací, je to smrtící kombinace. Celkovým důsledkem našeho dravého způsobu hospodaření je veliká unifikace zemědělských ploch. Jedno pole, jedna louka, jsou všude stejné.

Sklízí se obrovské plochy, naráz, v jeden termín, který je agrotechnicky z hlediska výnosu nejlepší. To je přesně ta věc, která nefunguje pro všechno ostatní, kromě zisku. Nemůžeme se dostat k pozemkům, protože je velmi levně dostali velkofirmy s výsadními právy. Nemají nejmenší důvod vycházet vstříc, protože pobírají nemravné dotace. Dnes je hodnota levně nabytých pozemků mnohonásobně větší a nemají nejmenší důvod je prodávat. Jde minimálně o desetinásobky až stonásobky původní ceny.

Cítíte zde pochmurnou atmosféru, na které se podepsalo vyhnání Němců, které nezpůsobilo pouze jakousi hospodářskou újmu, ale především újmu kulturní. S Němci odešli nejen postupy jak tato pole obhospodařovat, ale i příběhy, zážitky a jakýsi specifický Genius Loci „Alt Vater Gebirge“ – Pradědových hor, jak oni říkali.

V Janských Lázních, kde bylo krátce po válce, v květnu 1945, usmrceno dvanáct německy mluvících lidí, kteří jsou pohřbeni v lese nad dnešní dětskou léčebnou Vesna, se nachází žulový Kříž smíření.

Německá strana požádala o postavení jednoduchého kříže (na její náklady) v místě hromadného hrobu, o čemž v roce 1993 rozhodlo místní referendum, kdy se 56 % obyvatel města vyslovilo pro vztyčení kříže. Je na něm latinský nápis „Requiescant in Pace“ (Odpočívej v pokoji).

Česko-německá glorietta

Poblíž je česko-německá glorietta, kde jsou české i německé nápisy. „Ani Janským Lázním se nevyhnuly poválečné čistky německého obyvatelstva,“ připomíná letáček v podobě janskolázeňské mapy, kterou mají k dispozici v místním informačním centru.

Lekce ústavního soudce Uhlíře. Postup proti Lichtenštejnům je nespravedlivý a řada soudců to ví

Po úterním rozhodnutí Ústavního soudu si již nikdo v Česku nemůže myslet, že čeští soudci obecně považují okradení lichtenštejnské rodiny za akt platný podle právního řádu. Disentní stanovisko soudce Uhlíře mluví o jasné absurditě.

Postoj prvního statečného soudce

Z hlediska sporu, který začal v roce 2014 žalobou českého státu proti Nadaci knížete z Lichtenštejna, je argumentace ústavního soudce Davida Uhlíře opravdu k zamyšlení. Zde je několik úryvků: 

Aktualizováno 1.12.2022: DOPIS Josefa Ohnheisera JUDr. Petru Pospíšilovi z KÚMSK ze dne 28.11.2022. Zastoupení Svobodného státu Bavorsko v Praze, mně už přestalo posílat pozvánky na své akce. JŠ

***

„Až ti, kteří dosud nepoznali bezpráví, budou bezprávím postiženi, teprve pak bude bezpráví poznáno.“ Solon, 639 let p.n.l.

***

"Normální člověk má morální vnímání, naslouchá svému svědomí. Nelze však změnit charakter, u kterého je nenávist a pomstychtivost trvale přítomným a nezměnitelným charakterovým prvkem.“

Erich Fromm – Anatomie lidské destruktivity

***

Pana Josefa Ohnheisera, syna zavražděného mlynáře, znám osobně. Dne 22.11.2022 jsem od něho obdržel korespondenci se Starou Vsí nad Ondřejnicí a KÚSM Kraje, kterou níže zveřejňuji. Otřesný příběh nevinného člověka a neochota se s ním dodnes vyrovnat - ani po 77 letech! Vypovídá to i o mravní zaostalosti společnosti. Začátek řešení začíná výchovou a vzděláním. Při současném stavu české společnosti je to práce na generace. Odpovědnost neseme každý. JŠ 

Richard Husch přišel o otce v květnu 1945. Po veřejném lynči ho ubila místní revoluční garda. Z jejich domu udělali národní výbor a vdovu se čtyřmi dětmi vystěhovali do maringotky k lesu. Dnes žije devadesátiletý Richard Husch v pečovatelském domě v Luži a má už jen jediné přání: jednou provždy očistit jméno svého otce.  

Richard byl první dítě Johanna a Hedviky Huschových z Hroubovic nedaleko Luže. Otec, maďarský Němec, se navzdory nátlaku od německých okupantů nerozvedl se svou židovskou ženou. Ochránil ji tak od prvních transportů a téměř jisté smrti. Roztržení rodiny ale stejně nezabránil. Sám dostal předvolání k nástupu do pracovního tábora v létě 1944. „Jel jsem tatínka vyprovodit na nádraží do Pardubic,“ vzpomíná pan Richard.

„Bylo to 26. července a já měl ten den 14. narozeniny.“ Doma zůstala s dětmi jen maminka, která vedla domácnost i rodinnou firmu. „V říjnu ale musela odjet i maminka, neochránilo ji ani pokřtění, ani svatba,“ konstatuje Richard, „musela do Hagiboru a později do Terezína.“  V Hroubovicích nechala čtyři děti, z nichž nejmladší Nadě byly tři roky. Postarala se o ně paní Černohorská, která Huschovým ve firmě tou dobou vypomáhala.