Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

LIDICE 10.6.1942: Nacisty popraveno – v době války, ve dne: 173 mužů. Nejstaršímu bylo 84 let, nejmladšímu chlapci 14 let !!! ŠVÉDSKÉ ŠANCE 19.6.1945:Vojáky čs. armády popraveno – v době míru, v noci: 72 mužů, 120 žen, 75 dětí do 14 let. Celkem 267 lidí. Nejmladší byla batolata ve „věku“ 6, 7 a 8 měsíců !!!Maminky prosily vojáky, aby nejprve zastřelili jejich děti, aby měly jistotu, že nebudou trpět. Batolátka se plazila po tělech zavražděných maminek…

***

Vzpomínkou na městském hřbitově, modlitbou na Švédských šancích a přivítáním zvonů v kostele svatého Vavřince bude v neděli 18. června připomenuta tragédie, která se před 78 lety stala na kopci zvaném Švédské šance.  Přerované na masakr 267 nevinných lidí, který se odehrál krátce po skončení druhé světové války v blízkosti jejich města, nezapomínají.

„Každý rok se scházíme na hřbitově a na místě tragédie, abychom předali i dalším generacím poselství, že na zlo nesmíme zapomínat - a pokud jsme jeho svědkem, tak se mu musíme bránit. To koneckonců opisuje i citát na hrobech obětí: Vidíme-li nespravedlnost a mlčíme-li k ní, pášeme ji sami. Na městském hřbitově se sejdeme u hrobu obětí k pietní vzpomínce ve 13 hodin,“ uvedl přerovský primátor Petr Vrána. Zájemci se pak mohou přemístit přímo na Švédské šance, kde v noci z 18. na 19. června roku 1945 přišlo o život 120 žen, 72 mužů a 75 dětí, včetně kojenců – ti všichni se stali obětí nespravedlivého poválečného vyřizování účtů. Byli to Karpatští Němci ze Slovenska, slovenští Maďaři a Slováci, kteří se tehdy vraceli z války domů – z Čech na Slovensko. Vlaku, v němž cestovali, si na přerovském nádraží všimli příslušníci 17. pěšího pluku z Petržalky, nemilosrdně je nechali vyvléct z vagonů, dovlekli na kopec nad Přerovem a tam je popravili kulkou do týlu. Později se obhajovali tím, že šlo o gestapáky, ale nebyla to pravda. „Společná modlitba přímo na místě vraždy – u kovaného kříže – začne ve 14 hodin. Zveme veřejnost, aby si tuhle smutnou událost našich dějin připomněla s námi i s pozůstalými, kteří se piety každoročně účastní,“ řekl primátor Vrána.

Vzpomínkový program bude pokračovat v 16 hodin v kostele sv. Vavřince koncertem a přivítáním nových zvonů, na nichž jsou zvěčněna jména dětských obětí masakru. O pořízení zvonů se postaral spolek Přerovské zvony smíření. Zvony byly vloni na podzim odlity v dílně Rudolfa Pernera, do Přerova budou převezeny v polovině června – a veřejnost je poprvé uvidí právě v neděli 18. června. Pořídit je bylo možné díky sbírce, která je stále ještě aktivní. „Malý zvon, jenž je zasvěcen sv. Františkovi z Assisi, stál 472 tisíc korun. Na velký zvon, jehož patronem je Jan Pavel II. a jsou na něm odlita jména dětí zavražděných na Švédských šancích, zbývá z celkové částky ve výši bezmála dva miliony korun doplatit 420 tisíc korun. Musíme také vyřešit úpravu zvonové stolice na věži, to by mělo stát půl milionu korun,“ konstatovala mluvčí Přerovského spolku smíření Anna Sýkorová. Zvony by měly být zavěšeny v příštím roce, kdy bude kostel slavit 500 let.

Foto: Místo tragédie připomíná čtyřmetrový prostřílený kovový kříž. Na pietní akt, který se v těchto místech uskuteční 18. června od 14 hodin, jsou pozváni zastupitelé města Přerova, zástupci církví, velvyslanec Německé republiky, velvyslanec Slovenské republiky, velvyslanec Maďarska, zástupci Karpatskoněmeckého spolku na Slovensku a v Německu, zástupci Vojenského historického archivu v Bratislavě a také pozůstalí ze Slovenska a Maďarska.

Aktualizováno 7.8.2022: Setkání v Brně: 17. vzpomínka na brněnský Pochod smrti -Laureáti Nobelovy ceny narozených na území Čech, Moravy a Slezska… - Věda nese mnoho sudetoněmeckých názvů - Rozpad Československa, konec jedné lži

***

„Jsme nejprve lidmi, a pak teprve Čechy. Máme závazek vůči lidské důstojnosti. Jsme povinni vidět v otázce naší viny jasně a vyvodit z toho závěry…“ 

***

O Pouti smířeníinformovala ČTK. Více jak 5 000 „Pochod smrti“ z 30 000 obyvatel města Brna nepřežilo, mezi nimi ženy děti a starci. Program, další podrobnosti afotografie z letošní Pouti smíření.Úvodní píseň a skvělé projevyv češtině a němčině před začátkem Pouti smíření.

Přijelo hodně lidí z Německa. Počasí bylo výborné, podpora Policie ČR po celé trase, pozorní organizátoři a dobrovolníci, přátelská nálada všech, takový byl letošní ročník. Obrácení směru pochodu je symbolickým návratem k pravdě. Téma bylo i Ukrajina. Neočekávalo se, že se dějiny v Evropě budou opakovat. Na jedné moravské farnosti ubytovali 15 žen z Ukrajiny s dětmi. Dne 27.5.2022 se před dveřmi fary narodila holčička (nestihl se převoz do porodnice). Dostala symbolické jméno Viktoria. Kázání Papeže Františka k zabrání Krymu v roce 2014 je stále aktuální (od 23:10 min.). Navazuje na ni modlitba z března letošního roku, kterou sepsal neapolský arcibiskup Domenico Battaglia (od 32:00 min.) Dějinami nehýbají davy, ale jednotlivci, kteří nemusí být vždy vidět. Naše německé krajany „vyháníme“ už 77 let! Své vlastní zločiny proti lidskosti „zaháníme“ také 77 let?! Kdy mravně dospějeme? Je nejvyšší čas, abychom si dějiny nezopakovali.

Považuji se také za Bohemiana (i mé příjmení se vyskytuje ve starobavorském slovníku). TGM chtěl původně založit stát podle švýcarského vzoru, který tvoří vzájemně nezávislá etnika, hrdá na svoji kulturu a původ, ale v zahraničí vystupující jednotně jako hrdí Švýcaři. Poté co si TGM uvědomil, že by neměl potřebný rozsah moci, změnil názor. Založení Československabylo neštěstím, jak prozíravě řekl dr. Emil Hácha. S následky se potýkáme dodnes.

„Tito chlapci nezemřeli hned, ale byli pohřbeni zaživa. Udusili se. Je velmi smutné, že jejich životy skončily takto tragicky.“ Géza Dunajszky, maďarský spisovatel

***

Dne 16.9.2021 jsem se zúčastnil na pozvání jeho excelence velvyslance Maďarska v ČR dr. Miklóse Borose, udělení státního vyznamenání dr. Františku Hýblovi za jeho zdokumentování povraždění 90 maďarských skautů v Petržalce v Bratislavě po skončení II. světové války v Evropě.

Byl promítnut otřesný film D. Gécziho a Z. Udvardyho Tábor smrti v Petržalce. Jeho první verze má být na YouTube, konečná s českými titulky má následovta. ZDE si můžete poslechnout názory občanů Petržalky z úvodu filmu a ZDE závěrečnou, spontánní debatu, po skončení promítání (vystoupil jsem od 1:59 min.) Odůvodnění, profesní život a text vyznamenánípro dr. Františka Hýbla. 

Historik a filmař se zaměřením na masakr v roce 1945 získali Cenu R. Medka

Dozorci na těžce nemocného dr. Háchu močili, president Edvard Beneš svému dlouholetému příteli nepomohl, ačkoliv mohl a měl – před odpovědností zbaběle utekl do zahraničí, místo aby jako vrchní velitel armády zavelel k obraně vlasti. Celá země v roce 1938 chtěla bojovat a byla plně vyzbrojena. Jeho „lidský“ profil vypovídá vše - dopustil se zločinu democidia a měl stanout před Norimberským tribunálem jako válečný zločinec!

Vlastence a skvělého člověka dr. Emila Háchu odpovídajícím způsobem nevzpomínáme a zapomínáme, dr. Miladu Horákovou uctíváme každoročně, za velké účasti nejvyšších politiků při pietních aktech a médií, aniž bych ani v nejmenším znižoval její hrdinství. Je ostuda naší země, že jsme velkého člověka, který se obětoval pro rodnou zemi, nechali žalostně, zcela nedůstojně zemřít ve vězení, ze kterého se vrátil v pytli… Jeho jméno smělo být vytesáno na rodinné hrobce až 50 let po jeho smrti v roce 1995! To také o morálním stavu dnešní společnosti vypovídá více než dost, stejně jako neustálé připomínání zločinů nacismu a nepřipomínání vlastních po válce a mnohdy ještě ukrutnějších, v době míru, kdy vojáci čs. armády vraždili nejen nevinné muže, starce, nemocné, ale i ženy, mládež, děti, batolátka a kojence na Švédských šancích u Přerova a v Bratislavě na sídlišti Petržalka. Viníci zůstali dodnes nepotrestáni…

Stále menší připomínání komunistických zločinů ukazuje, kdo ve skutečnosti ovládá naší zemi - bývalí komunisté, jejich pohrobci a struktury. Jen "převlékly kabát" a páchají mnohdy ještě větší zvěrstva, než se děla na nevinných lidech za vlády zločinné KSČ. Jen "cinkáním klíčky" se žádná skutečná revoluce nevyhrává!

VE SRNprávě odsoudili dozorcez nacistického koncentračního tábora Sachshausen – je mu 101 let. Německá justice stíhání možných válečných zločinců bez ohledu na jejich vysoký věk hájí hledáním spravedlnosti pro oběti nacistických zvěrstev. Jako klíčové tak není vnímáno to, zda odsouzený do vězení skutečně nastoupí, ale samotné vynesení verdiktu. 

U nás jsme „českého Eichmanna“ JUDr. Karla Vaše, který má na svědomí tisíce zničených lidských životů a osudů, nechali dožít, s vysokým důchodem, do 96 let. Zemřel v domově pro důchodce v Praze v roce 2012, nepotrestán, nevinen s nadstandardní péčí …

***

GŠ AČR Heliodor Píka 21.6.2022: Promluvili Jan Píka, kardinál Dominik Duka a Jan Šinágl – bez povolení

Trauma z tragédie v Přerově si nesu od dětství. Moji příbuzní v Medzendefu (Medzev) o tom poprvé mluvili 27. prosince 1947. Ti přežili tragédii v druhém vagonu a právě oni byli posláni do Ligetfalu, aby tam byli popraveni. Díky tomu, že dunajské mosty byly vyhozeny do povětří, a teprve po dlouhém čekání ve Vídni se jim podařilo přejít do Ligetfalu na pravém břehu Dunaje. To jim dalo příležitost uplatit řidiče náhradním jídlem, které měli u sebe. O tom mluví paní János Lindák, jejíž manžel byl popraven, v dokumentárním filmu „Nikdo za vás není zodpovědný“. Ve své knize cituji její svědectví, které je slovo od slova stejné jako svědectví, které cituje pan profesor Hýbl ve své práci.  Moje kniha je k dispozici také v češtině a rád bych ji věnoval jako dárek všem, kteří si přišli připomenout masakr, abychom nikdy nezapomněli na to, co se stalo na Švédských šancích v noci z 18. na 19. června 1945.

 Vraždění v Hroubovicích

V prosinci 1942 muselo nastoupit do transportu 42 hroubovických Židů. Huschovi podle historičky Alžběty Langové i podle Richardových vzpomínek pomáhali svým příbuzným i dalším židovským rodinám. V červenci 1944 dostal Johann jakožto manžel Židovky povolání k nástupu do tábora nucených prací v Bystřici u Benešova. V říjnu téhož roku musela Hedvika do internačního tábora na pražském Hagiboru a poté – v únoru 1945 – byla deportována do ghetta v Terezíně. O děti se starala firemní zaměstnankyně, paní Černohorská z Bělé. 

Dne 2. května 1945 psal Johann Husch z tábora: „Moje milé, drahé děti a milá paní Černohorská! Dnes nám bylo úředně sděleno, že náš lágr bude rozpuštěn, a že podle transportu půjdeme domů. (...) Kdy přijdu já na řadu prozatím nevím, na každý pád ale tyto dny. I maminka přijde na ten samý způsob. Tak moji miláčkové, s pomocí boží zase se uvidíme všichni. Pokud to bude možné, ještě napíši, nebo zatelegrafuji, kdy přijdu, pak chystejte do vany koupel. Na shledanou. Táta.“

V noci z 10. na 11. května odvlekli revoluční gardisté Kysilku a Husche do sálu hospody U Křivků, kde se konal partyzánský a gardistický večírek. „Tam otce mučili. Zapálili mu vlasy a pak ho týrali. Nejdřív si musel zout boty, protože prý je už nebude potřebovat, ty si hned na místě zabral Josef Konrád. A pak tatínka odtáhli před hospodu a tam ho zastřelili. No, zastřelili... Zatáhli ho do takzvaného protileteckého krytu, tam přišel k sobě, a tak ho místní občané dotloukali a pak ho zahrabali …“

„Tito chlapci nezemřeli hned, ale byli pohřbeni zaživa. Udusili se. Je velmi smutné, že jejich životy skončily takto tragicky.“ Géza Dunajszky, maďarský spisovatel.

***

Včera jsem se zúčastnil presentace knihy „Zaorané masové hroby“ v Domě národnostních menšin (DNM) v Praze, za účasti autora knihy pana Gézy Dunajzskyho a jeho excelence velvyslance MLR v České republice dr. Miklóse Borose(dostavil se později, kvůli gratulacím ke zvolení první presidentky MLR). Dle očekávání se žádná veřejnoprávní, ani jiná média, nedostavila.

Uskutečnila se v provizorním sále, protože DNM je plně vytížen pomocí ukrajinským uprchlíkům. Doporučuji k poslechu zvukový záznam celé presentace v délce 66 minut! Má dvě vystoupení byla oceněna potleskem (47:00 min. + 1:04:35 hod.). Výjimám: O zveřejnění faktů o masakrech se vedl boj mezi demokraty a komunisty až do roku 1948.

V 70.tých letech byla část dokumentů skartována. Ještě v roce 1991 bylo dobovému svědkovi vyhrožováno zavražděním, pokud se bude nadále  o masakry zajímat. Teprve v roce 2015 byl hromadný hrob povražděných 94 maďarských skautů objeven v Petržalce. Povražděno bylo i 900 maďarských Poláků. Ze soudních archivů „zmizely“ i svědecké výpovědi, údajně při povodních – voda si tedy vybrala z cca 50 svědeckých výpovědí pouze ty závažné a zbylo jen 17 nezávažných?! Vskutku „zázračné“ vlastnosti povodně!