Další závažné a otřesné informace k případu ing. arch. Marka Řičáře! - S Věrou Jourovou to k soudu vůbec
nedošlo ze dvou důvodů, jednak ještě ve vyšetřovací vazbě řekla, že všechno dělala na přímý pokyn Paroubka, tím jej motivovala k tomu, aby se postaral o její záchranu.
Kauz už je moc. A v tom se skrývá nebezpečí - Vážné hrozby se v Česku stávají pouhou potravou pro hospodský žvást - Jaké politické krytí vlastně měl odstoupivší ředitel protikorupční policie Martinec? - Kdo osvobodil paní Jourovou? – Věra Jourová, soudce Jan Hurdík a jeho otec - Začíná konat také policistka Knappová, která má s Řičářem nevyřízené účty z roku 2005-6, kdy na pokyn vedení tehdy zlikvidovala architektem dodaný důkaz o vydírání a podovodech ze strany Doležela a Péti... Jdou novináři politikům tak na ruku?
Zdeněk Doležel (kauzy 5 v českých na stole, Unipetrol, Biolíh, Budišov, šéf úřadu vlády premiérů Grosse a Paroubka, personální šéf Ministerstva vnitra za ministra Grosse, atd.) stál na počátku roku 2007 za instalací plk. Martince do funkce náměstka ředitelky ÚOKFK. Pod vedením tohoto Doleželova přítele a spojence ÚOKFK začíná v letech 208-10 realizovat trestní stíhání svědka v kauze Budišov architekta Řičáře přesně podle scénáře mediálně prezentovaného v předcházejících měsících v kauze Budišov obviněnými Doleželem, Péťou a Jourovou - V roce 2004 to byl právě Doležel, kdo z Paroubkova úřadu vlády zajistil jmenování Jourové do funkce náměstkyně ministra MMR Martínka – K dispozici je e-mail Jourové starostovi Péťovi, ve kterém to sama přiznává a děkuje za to - Po smrti obžalovaného Péti z kauzy Budišov na jaře 2009 ÚOKFK sděluje Ing.arch. Řičářovi obvinění ve věci Bono publico Čechy a to čirou náhodou pouhé 3 dny před zahájením soudu s obžalovaným Doleželem v Třebíči – soud je zároveň pohřbem kauzy Budišov, která byla péčí SZ Borise Havla rozdrobena a její poslední část v Třebíči ukončena zproštěním z důvodu smrti hlavního obžalovaného... a s odkazem na nevěrohodnost čerstvě trestně stíhaného svědka Řičáře…
Vyšetřovatel Vinš se chová velmi korektně a netají se svým názorem – bez nátlaku SZ Havla a bez nátlaku ze shora by se taková věc vůbec nezahajovala a pokud by se vůbec zahájila, byla by brzy uložena nebo odložena, podle jeho názoru je to celé nesmysl, ale tlak na obvinění je tak obrovský, že to musí dělat a že to v rozporu s jeho názorem skončí u soudu... a on odejde od PČR... tak se také stalo – SZ Havel byl osobně u všech výslechů architekta Řičáře, opakované výhrůžky vzetím do vazby, domovní prohlídka bez přítomnosti architekta, nebo jeho advokáta – s nelegálním vniknutím do bytu... Vědělo se, že Péťa má rakovinu tlustého střeva, tudíž čekali, až zemře, tím samozřejmě hlavní obviněný nebyl a celá věc se mohla snadno zlikvidovat. Soud probíhal v Třebíči. S Věrou Jourovou to k soudu vůbec nedošlo ze dvou důvodů, jednak ještě ve vyšetřovací vazbě řekla, že všechno dělala na přímý pokyn Paroubka, tím jej motivovala k tomu, aby se postaral o její záchranu. Dalším důvodem byla smrt Péti. On byl ten, kdo mluvil o Věře jako "svém člověku na MMR", která mu zajistí dotace. Peťa pro Věru Jourovou představoval největší riziko, pokud by žil a byl odsouzen, musela by být odsouzena s ním.
* * *
Kauz už je moc. A v tom se skrývá nebezpečí - Vážné hrozby se v Česku stávají pouhou potravou pro hospodský žvást - Jaké politické krytí vlastně měl odstoupivší ředitel protikorupční policie Martinec? - Kdo osvobodil paní Jourovou? – Věra Jourová, soudce Jan Hurdík a jeho otec - Jdou novináři politikům tak na ruku?
Karel Hvížďala: "Připomíná to zase dobu, kdy viníka nestíhá trest, ale kdy naopak trest si hledá účelové oběti," píše o případu bývalého armádního pilota Karla Daňhela a nejnovějším vývoji dalších kauz spisovatel a publicista Karel Hvížďala.
… Operativní cestou se také autor zmíněného dokumentu, z kterého Euro citovalo, dozvěděl, že Martinec by měl být v blíže nezjištěném příbuzenském vztahu se Zdeňkem Doleželem, známým z kauzy „pět na stole v českých". Prostřednictvím svého bývalého nadřízeného plk. Mgr. Josefa Bačkovského, ředitele Policie ČR v kraji Vysočina, byl údajně v kontaktu i s poslancem za ČSSD Mgr. Františkem Bublanem. Není těch podezření již nějak moc?
… A jestliže rovněž posledního apríla prohlásí pro MF Dnes právník prezidentské kanceláře Pavel Hasenkopf, který - cituji - ví vše o tom, jak to bylo s amnestií, že se bojí o svůj život, protože ví víc než druzí a musí si dávat pozor na přechodech, zdá se, že strašidla už u nás nežijí jen v pohádkách a rozhodně se je nepodařilo posledního dubna upálit.
2.5.2013 http://aktualne.centrum.cz/blogy-a-nazory/komentare/clanek.phtml?id=778492
…........................................................................................................................................
Z důvěryhodného zdroje se ČESKÁ POZICE dozvěděla, že Martince údajně podporoval exministr vnitra Stanislav Gross a jeho spolupracovník Zdeněk Doležal (ten, který později proslul v kauze „pět na stole v českých“). Prý Martincovi pomohli, aby se z řadového detektiva v Národní protidrogové centrále po roce 2004 vyšvihl na pozici náměstka ředitele ve Finanční policii (FIPO).
…tak se po zrušení FIPO v únoru 2007 stal Martinec náměstkem ředitelky protikorupční policie.
… Z pozice náměstka protikorupční policie Martinec odešel v roce 2009. Nastoupil jako náměstek krajského ředitele pro službu kriminální policie v Jihlavě. Jaké bylo pozadí tohoto přestupu? „Neplnil si svoje povinnosti a nemluvil vždy pravdu na svoji obhajobu neplnění úkolů, bližší by věděl pan Vrba,“ řekl ČESKÉ POZICI loni Martincův nadřízený, bývalý náměstek policejního prezidenta Jiří Houba.
Bývalý šéf protikorupční policie Libor Vrba přišel na post ředitele v únoru 2009. Stalo se tak po zhruba dvouměsíčním období, kdy útvar vedl jako pověřený ředitel Martinec.
… Jak se tedy stalo, že Martinec o dva roky později „přistál“ na Vrbově místě? Oficiální Martincovo vyjádření zní: „V březnu 2011 mne policejní prezident oslovil, zda bych neřídil protikorupční policii, což se stalo.“
6.5.2013 http://www.ceskapozice.cz/domov/pravo-bezpecnost/pruznost-policejniho-dustojnika-martince
…................................................................................................................................................................
Zdeněk Doležel (kauzy 5 v českých na stole, Unipetrol, Biolíh, Budišov, šéf úřadu vlády premiérů Grosse a Paroubka, personální šéf Ministerstva vnitra za ministra Grosse, atd.) stál na počátku roku 2007 za instalací plk. Martince do funkce náměstka ředitelky ÚOKFK. Pod vedením tohoto Doleželova přítele a spojence ÚOKFK začíná v letech 208-10 realizovat trestní stíhání svědka v kauze Budišov architekta Řičáře přesně podle scénáře mediálně prezentovaného v předcházejících měsících v kauze Budišov obviněnými Doleželem, Péťou a Jourovou.
V roce 2004 to byl právě Doležel, kdo z Paroubkova úřadu vlády zajistil jmenování Jourové do funkce náměstkyně ministra MMR Martínka – k dispozici je e-mail Jourové starostovi Péťovi, ve kterém to sama přiznává a děkuje za to.
V roce 2005 to byl právě Doležel, kdo z Paroubkova úřadu vlády zajistil prostřednictvím náměstkyně Jourové manipulaci s přidělením dotace EU pro Péťův Budišov – ve spise kauzy Budišov je k dispozici policejní záznam o přiznání Jourové k manipulacím s dotacemi údajně na pokyn premiéra Paroubka, totéž potvrzují svědkové Vlas a Levai u Městského soudu v Praze.
V roce 2007 to byl právě Doležel, kdo prostřednictvím Martince a ÚOKFK řešil svůj problém (obvinění v kauze Budišov) a zahájil likvidaci svědka Řičáře pomocí konfuzního, nelogického a nezákonného trestního stíhání – argumenty, důkazy a kontexty jsou obsaženy v podnětu Ministru spravedlnosti k podání stížnosti pro porušení zákona, podaném architektem Řičářem – Markem v roce 2012.
V roce 2011 to byl opět Doležel, kdo prostřednictvím Martince a ÚOKFK pokračuje v likvidaci svědka Řičáře pomocí dalšího trestního stíhání.
Podstatné souvislosti:
od začátku roku 2007 do poloviny roku 2008 probíhá řada pokusů o kriminalizaci svědka z kauzy Budišov Ing.arch.Marka Řičáře – policisté z ÚOOZ (expozitura Plzeň), KŘ PČR Ústí nad Labem, Brno, Hradec Králové v průběhu výslechů a podání vysvětlení různých osob v opakovaně přiznávají, že „na ně je vyvíjen nátlak, aby na toho Řičáře něco našli...“ (svědkovi Filipu Pořízovi, Liberec, Ing.arch. Řičářovi a dalším)
všechny tyto pokusy o kriminalizaci svědka Řičáře však končí uložením nebo odložením věci a to navzdory snahám obviněných Péti, Doležela a Jourové svými mediálními výstupy a podanými trestními oznámeními dosáhnout stíhání svědka Řičáře
vše se mění až na ÚOKFK - na jaře 2008 ÚOKFK pod vedením náměstka Martince, příbuzného Doležela a blízkého souputníka bývalého ministra za ČSSD Bublana, který se intenzivně politicky zapojuje do snah anihilovat kauzu Budišov cestou znevěrohodnění svědka Řičáře
ÚOKFK na základě „vnitřního podnětu“!!! začíná nejprve prověřovat a posléze konat úkony trestního řízení proti Ing.arch.Marku Řičářovi ve věci Bono publico Čechy
první měsíce vyšetřování je jediným dodavatelem informací, podkladů a interpretací MMR – zde pod neoficiálním vlivem šéfa poradců ministrů Martínka, Gandaloviče, Čunka atd... a především tehdejšího intimního partnera v roce 2007 ještě obviněné Jourové pana Nováčka (ten vystřídal jejího dosavadní partnera, bývalého náměstka MMR Formana, který se péčí Paroubka, Ing.Fajfra a státního zástupce Havla ocitl ve vazbě, byl obviněn a obžalován a posléze zachráněn až soudcem MS Praha Braunem, který při vynášení osvobozujícího rozsudku konstatoval, že Formanovo obvinění obžaloba = Boris Havel prostě vykonstruoval...)
na ÚOKFK je postup proti Řičářovi předmětem sporů mezi různými frakcemi vedení útvaru a to především po nástupu dozorujícího státního zástupce Borise Havla k případu a poté, co ve skupině vyšetřovatele Drahoty, který se snaží zalíbit vedení ale případu vůbec nerozumí a neví si s ním rady, začíná konat také policistka Knappová, která má s Řičářem nevyřízené účty z roku 2005-6, kdy na pokyn vedení tehdy zlikvidovala architektem dodaný důkaz o vydírání a podovodech ze strany Doležela a Péti... a také policistka Danielová, vedle náměstka Martince další Doleželova spojka v útvaru (znají se z Velkého Meziříčí, kde oba tehdy bydleli)
po smrti obžalovaného Péti z kauzy Budišov na jaře 2009 ÚOKFK sděluje Ing.arch. Řičářovi obvinění ve věci Bono publico Čechy a to čirou náhodou pouhé 3 dny před zahájením soudu s obžalovaným Doleželem v Třebíči – soud je zároveň pohřbem kauzy Budišov, která byla péčí SZ Havla rozdrobena a její poslední část v Třebíči ukončena zproštěním z důvodu smrti hlavního obžalovaného... a s odkazem na nevěrohodnost čerstvě trestně stíhaného svědka Řičáře
péčí Martince a Doležela zahájené a pod dozorem SZ Havla dokončené trestní řízení v kauze Bono publico Čechy vede k likvidačnímu rozsudku nad architektem Řičářem (říjen 2010 MS Praha, prosinec 2011 VS Praha: 6 let odnětí svobody, zákaz podnikání na 5 let, propadnutí majetku a to navzdory několika desítkám vad a porušení zákona (viz podnět Ministru spravedlnosti)
To ovšem ze strany Doležel – Martinec není vše:
po návratu Martince do ÚOKFK v roce 2011 se tento osvědčený model opakuje – ÚOKFK pod dozorem SZ Havla zahajují v létě 2011 úkony TŘ proti někdejšímu svědkovi Marku Řičářovi ve věci jeho dalších projektů
a opět: těsně před jednáním odvolacího Vrchního soudu v Praze ve věci Bono publico Čechy ÚOKFK sděluje Řičářovi nové obvinění...
vyšetřovatel Vinš se chová velmi korektně a netají se svým názorem – bez nátlaku SZ Havla a bez nátlaku ze shora by se taková věc vůbec nezahajovala a pokud by se vůbec zahájila, byla by brzy uložena nebo odložena, podle jeho názoru je to celé nesmysl, ale tlak na obvinění je tak obrovský, že to musí dělat a že to v rozporu s jeho názorem skončí u soudu... a on odejde od PČR...
tak se také stalo – SZ Havel osobně u všech výslechů architekta Řičáře, opakované výhrůžky vzetím do vazby, domovní prohlídka bez přítomnosti architekta nebo jeho advokáta – s nelegálním vniknutím do bytu...
po sedmi letech od okamžiku, kdy si architekt Řičář dovolil bránit proti vydírání a výhrůžkám ze strany Doležela a
Péti, je nutné se ptát:
skutečně je v ČR možné úplně cokoliv?
skutečně se budeme nečinně dívat až do úplné likvidace Řičáře a jeho rodiny?
skutečně se může deprivant typu Doležel za zneužívání svých policejních, politických a justičních kontaktů takto flagrantně mstít svědkovi, který mu nešel včas z cesty?
* * *
Kdo osvobodil paní Jourovou?
Dva soudní spory během jednoho týdne dopadly ve prospěch města Třebíče. Oba rozsudky vynesl soudce třebíčského okresního soudu Jan Hurdík. … Pro redaktory ČT Nova, kteří natáčeli rozhovor skrytou kamerou, padlo i jméno Věry Jourové (dříve ČSSD, dnes ANO 2011), pro kterou prý byl určen úplatek v řádu miliónů. Jenomže se to nepodařilo prokázat, Jourová byla propuštěna a vysoudila náhradu škody.
http://www.ihonem.cz/kauzy/3383-dv-vitzstvi-u-soudu.html
* * *
Proč paní Jourová část peněz z vysouzeného odškodnění darovala sdružení pro pomoc mentálně postiženým v TŘEBÍČI? Jistě bohulibý čin, pokud by nešlo o účelovou úlitbu odstranit podezření, že jinde obdržela mnohem více? Můžeme jen doufat, že soudkyně Lucie Šternová není v příbuzenském vztahu se vyhozeným náměstkem ministryně spravedlnosti Pavlem Šternem?! Ten se také o kauzu zajímá, resp. o podmínky vazby, kdy po jeho návštěvě věznice Všehrdy, aniž by s pane Řičářem hovořil, skončil pan Řičář mezi tou nejhorší lidskou spodinou, kde mu šlo o život!
* * *
Soudkyně - mladičká, jakoby ze školy právě dorazivší Mgr. Lucie Šternová - se sice chovala slušně, ovšem co slovo, to právní perla, která ji směle přiřazovala k těm nejzažluklejším starým strukturám. V tomhle směru už se tedy stačila vyškolit naprosto skvěle. Důkazy ohledně výše ušlého zisku provádět prý nebude, protože jsem si měl čas zorganizovat tak, aby mi zisk neušel, dále - jak její kolega došel na to, že hodina času stojí stovku, to neví a řídit se tím nebude, neboť tím není vázána, protože tento rozsudek nebyl publikován nejvyšším soudem ve sbírce judikátů, provádět důkaz tímto rozsudkem, i když se jedná o rozsudek zdejšího soudu, a je tudíž snadno proveditelný, rovněž nebude, protože nechce. Když jsem se jí zeptal, jestli má pocit, že tímhle přispívá k vytvoření stabilního právního prostředí, tak to prý neví a na otázku raději nebude odpovídat, protože jí to nepřísluší. Nakonec mi přiznala půlku náhrady za cestu, neboť jsem se prý měl předem objednat (co na tom, že v předchozím rozsudku stejného soudu je závazné stanovisko MsP, že to není nutné) a zbytek samozřejmě šmahem zamítla.
http://www.k213.cz/start.php?act=read&art=1913
* * *
Rozsudek vyhlášen bez překvapení - žaloba zamítnuta. Mladá soudkyně Šternová je perspektivní oporou českého právního státu; štafetu pohrdání zákonem i občany učenlivě přebírá i od vskutku excelentní a excelující úřednice MPSV Josefy Havlové, která v soudní síni tak perlila... Soudkyně Mgr. Lucie Šternová: "Je nesmyslné, aby soud zde přednášel celkové odůvodnění rozsudku..." …
http://www.justicetv.cz/causy/mpsv/nic.htm
P.S.
Doufejme, že úřednice MPSV Josefa Havlová není zase z příbuzenstva podvodného SZ Borise Havla?!
* * *
1.Soudce Jan Hurdík má bratra mentálně postiženého
2. zakladatel nadace Empatie (sdružení pro mentálně postižené v Třebíči) je otec pana soudce Jana Hurdíka ml.
3. První sídlo NADACE bylo v jeho kanceláři (doloženo důkazem.)
4. Pan Hurdík st. je také spolutvůrcem zákona o nadacích a fondech...
http://rejstrik.penize.cz/64271668-nadacni-fond-empatie
* * *
...Opravdu jdou novináři politikům tak na ruku?
Klasickým příkladem takového novináře je Janek Kroupa, o kterém si spousta lidí myslí, jakýže je to férový novinář a výborný investigativec. Já si ale delší dobu myslím a dnes již vím, že Janek Kroupa je absolutně jeden z nej-hor-ších novinářů v České republice.
Proč?
Někteří lidi kvůli němu skončili za mřížemi, jiní, kteří by tam skončit měli, zatím zůstávají na svobodě. Třeba Marek Řičár, korunní svědek v kauze pět na stole v českých, na něhož Kroupa věšel odposlouchávací zařízení a prezentoval ho div ne jako hrdinu. On v tom přitom jel samozřejmě taky. A pak je tu další věc. Kroupa prostě nikdy není ani trochu objektivní. Na samém začátku kauzy už vždy přesně ví, jak by to mělo dopadnout. Cokoliv se mu do té jeho teorie hodí, je OK. Jakékoliv argumenty, byť pravdivé, které mluví proti, ale pomine. A dělá to dlouhodobě. Navíc jde pouze po levici. Ódéesku nechává být. Určitě za peníze a také se jí možná trochu bojí.Jsem přesvědčený, že kdybych chtěl, byl bych na něj schopen vykonstruovat nějakou boudu, případ, po kterém půjde, dal bych mu někde nějaké peníze a pak ho znemožnil...
P.S.
Pan Randák to trochu popletl. Ing. arch. Marek Řičář v kauze "5 na stole v českých" vůbec nikdy a nijak nefiguroval a v ničem takovém s Jankem Kroupou „nejel“. Vědělo se, že Péťa má rakovinu tlustého střeva, tudíž čekali, až zemře, tím samozřejmě hlavní obviněný nebyl a celá věc se mohla snadno zlikvidovat. Soud probíhal v Třebíči. S Věrou Jourovou to k soudu vůbec nedošlo ze dvou důvodů, jednak ještě ve vyšetřovací vazbě řekla, že všechno dělala na přímý pokyn Paroubka, tím jej motivovala k tomu, aby se postaral o její záchranu. Dalším důvodem byla smrt Péti. On byl ten, kdo mluvil o Věře jako "svém člověku na MMR", která mu zajistí dotace. Peťa pro Věru Jourovou představoval největší riziko, pokud by žil a byl odsouzen, musela by být odsouzena s ním. J.Š.
* * *
Napsal jsem i „neohroženému“ Janu Rejžkovi, který si troufá pomalu na vše a všechny v LN, ani nepotvrdil příjem e-mailu. Kdysi jsem ho osobně požádal o podporu výstavy Čečna konečné řešení, nic nenapsal a zřejmě nenapíše ani dnes. Mlčí i další známí novináři, které jsem osobně oslovil. Nedivím se jim a neodsuzuji je za to. Obávám se, že mnoho „neohrožených“ novinářů je ohrožených vlastní autocenzurou, zbabělostí, či prostým lidským strachem, kdy musí myslet i na svoji rodinu. Anny Politkovské se v Čechách nerodí, ani Borisové Kolesníkové…? Omluví se alespoň všichni ti novináři a média za lži, které šířili o panu Řičářovi, ať už vědomě či nevědomě? Naleznou v sobě dostatek odvahy a profesní cti?
Žijeme ve zločinné zemi, prorostlé korupcí jako rakovinou. Hrozí zničit nejen slušné a poctivé občany, celou zemi, ale nakonec i své původce, které morálně ničí a nakonec stejně morálně a zdravotně zničí nakradené bohatství. Jenom apely, psaní a dopisování už nepomůže. Odpovědní musí začít konečně efektivně konat. Mimochodem na Západě se začíná šířit a rozmáhat stále více trend nehromadění bohatství, ale dělit se, ne jen brát a vydělat za každou cenu, ale také umět dávat, dělit, podělit se, společně tvořit a budovat. Hromadění bohatství nepodloženého poctivou prací je zkázou všech. Jen ti co nekradou, znají cenu poctivé práce a peněz, umí dávat a rozdávat. Zloděj nebude mít nikdy dost. Budiž nám varováním a motivací zločinná amnestie prezidenta Václava Klause. Byla a je ukázkou trvající síly, arogance a moci zločinu. Stále nevíme, kdo je její skutečným autorem v pozadí. Klaus byl jen poslušným vykonavatelem, který kryl i sám sebe a své zločiny. Zločinná karavana jede a působí bez obav nadále, ale už slábne. Ukazuje, co nízkého a amorálního zde skutečně vládlo a stále se snaží vládnout. Občané jsou dobří jen na práci a placení daní. Skuteční občané něco takového nikdy nepřipustí. Je otázkou, kolik jich v naší zemi ještě zbylo?
Pokud většina národa odsuzuje korupci a současné poměry v zemi a přesto se nic neděje, tak je něco hodně špatně s naší zemí, resp. s našimi charaktery, kdy korupce v podstatě jen využívá nabízenou šanci, díky nečinnosti většiny slušných. Jde o dědictví totality, která zničila občanskou společnost, osobní odpovědnost, zavedla rovnostářství, závist, odnaučila lidi k přirozené úctě k práci, naučila většinu krást až jsme si na to zvykli jako na něco „přirozeného“. Dnešní následky jsou logické. Skutečná občanská společnost se začíná teprve tvořit.
Není zde ani levice, ani pravice, jen si na ně politické strany hrají, ale ve skutečnosti vůbec neví co to obnáší a v pozadí hrají všichni společně stejnou hru, hlavně pro své nikdy nasycené kapsy! Jedinou nadějí je, že se postupně spojí menšina těch nejschopnějších občanů s mandátem většiny a konečně začnou pracovat na životně důležitých změnách, nemá-li dojít k mravnímu a následnému hospodářskému kolapsu. Nic jiného si komunisté nepřejí a nikdy nepřestali podporovat!
Nemám nic ani proti zapojení bývalých členů KSČ, pokud se nedopustili zločinů. Mravně a charakterově neobstáli, mnozí nevěděli, netušili a chtěli dělat jen svoji práci, kdy jim KSČ byla ve skutečnosti „ukradena“ a byla jen prostředkem k seberealizaci. Na druhé straně je zde stále dost lidí, kteří se pyšní nečlenstvím v KSČ, přitom je to často to jediné, co mohou nabídnout. Dost možná nepatřili k těm, kteří to potřebovali, při vší úctě ke všem těm, kterým by členství profesně pomohlo, odmítli a trpěli, často i s celou rodinou. Stejně tak bylo členství prostředkem ke zbohatnutí a nicnedělání představitelů KSČ a v čemž populisticky pokračuje dnešní KSČM, bez jakékoliv politické odpovědnosti. Přežívá jen díky podpoře jí vytvořených poslušných a zblblých ovčanů.
Každý schopný a slušný člověk by teď měl začít „makat“, jako začíná Hnutí ANO. Sice trpí pochopitelným nedostatkem schopných, kdy mnoho lehkoživků a vykuků obsadilo rychle a nedemokraticky jeho kandidátky, ale přesto všechno vykazuje už slušné výsledky. Předchozí politici toho schopni nebyli. Nemůžeme čekat, že vše bude hned ideální, ale můžeme začít, aby ti co přijdou po nás měli na co navazovat a my jsme se nemuseli stydět za své životy. Dosavadní mlčení veřejnoprávních médií ukazuje komu ve skutečnosti slouží – veřejnosti určitě ne – doufejme, že konečně začnou!
Ke slovům ing. arch. Marka Řičáře, není co dodat!
„Kdo mlčí ke zločinu, stává se jeho spojencem… a kdo se jednou ohne, už zůstane ohnutý do konce života. Moji předkové zločinu neposluhovali, ať už to byl zločin nacistický nebo komunistický, a ani já se neohnu před zločinným SYSTÉMEM, který svou moc staví na zneužívání zákona, justice a policie pro potřeby korupční mafie a na strachu a poslušnosti lidí. Proto budu bojovat až do úplného konce a nemůžu nikdy akceptovat „trest“ za něco, co jsem nespáchal a spáchat nemohl. Nemůžu po 7 letech, které mně a mojí rodině vzal SYSTÉM, přistoupit na falešnou hru na spravedlnost a právo a stát se figurkou ve hře mocných. Před 7 lety jsem byl mafií „pohřben“, nemám nic, nejsem nikdo, na mém „hrobě“ slaví politická prostituce, lidská špína a STRACH… a právě já, který více nejsem, než jsem, Vás volám: nemlčte!, překonejte svůj strach!, nenechte se zneužívat!, neposluhujte!, pomozte!“
Ing. arch. Marka Řičáře jsem před týdnem navštívil ve vězení spolu s jeho manželkou. Do smrti na toto setkání nezapomenu! Obdivuhodný člověk! Udělám vše co je v mých silách a možnostech pro jeho osvobození! Zatím jsme docílili jeho přeložení z nejhoršího oddělení, kde mu šlo o psychické a fyzické přežití. 24 hodin denně! Pod velkým tlakem stále zůstává. Alespoň se snížilo riziko jeho psychické a fyzické likvidace.
Měl jsem pro něho připravené potřebné léky, tužky, papír na psaní, poštovní známky darované přáteli, knihy i švýcarskou čokoládu. Nebylo možné mu cokoliv předat. Pouze je možné zaslat limitovaně váhově a početně, poštou. Knihy jsem chtěl alespoň darovat vězeňské knihovně. Bylo odmítnuto, ať si to vyřídím s ředitelem a že poslat mohu stejně jen poštou. Věřím, že příští setkání už bude na svobodě!
Prosím podepisujte a šiřte PETICI za jeho osvobození! Ať se nemusíme jednou stydět za své životy, nevědomost či zbabělost! Svoboda nikdy nebyla a nebude zadarmo!
Co to vše to o nás a naší společnosti vypovídá? Připustili jsme, aby pohrobci této zločinné ideologie seděli v Parlamentu země, která se chce považovat za demokratickou a která je členem demokratického společenství zemí EU! To jsme opravdu už tak nemocný národ, který nemá morální sílu s tím něco udělat? Věřím, že stále ještě ano, jinak bych nemohl dělat svoji práci. Jak příběh architekta Marka Řičáře, tak příběh kpt. Jozefa Trojana, by nás měl konečně probudit, nemáme-li se stydět za své životy a před svými dětmi, které se bránit nemohou!
Pravda už 25 let nevítězí, ani láska. Je na čase, aby se pravda začala probouzet z těžkého snu a začala nabývat na síle a vítězit. Jinak dopadneme špatně všichni. Naše děti se bránit nemohou!
Alexandr Solženicin v románu Rakovina píše: „Komunismus skončil, ale stát stejně vypadá jako napadený rakovinou. A přirozeností rakoviny je šířit se, jinak zemře“. To co vidíme dnes kolem sebe mu dává za pravdu. Komunismus je rakovina.
Existuje mnoho materiálů dokumentujících přípravy KSČ na uchopení moci již od roku 1945 a také dokumentujících zneužití tajných služeb - vojenských i ministerstva vnitra. Klíčový moment bylo schválení zákona o SNB v létě 1947. Potom už bylo "vymalováno" a převzetí moci komunisty bylo nezvratné.
Jan Šinágl, 22.6.2014
* * *
Když chceš bojovat s mafií, musíš do ní vstoupit
Zapomenutý hrdina kpt. Jozef Trojan, spolupracovník J. A. Bati – díl I.
* * *
Causa Řičář: Jak politická mafie bezohledně zlikvidovala život rodiny s pěti dětmi (I.)
Causa Řičář: Osm let bezmoci a postupné likvidace (II.)
Causa Řičář: Monstrproces politické a justiční zvůle (III.)
* * *
Případ Josefa Marka, dříve ing. arch. Marka Řičáře je zřejmým justičním zločinem!
MS Praha 20.10.2010: Protokol o hlavním líčení ve věci obžalovaného ing. arch. Marka Řičáře!!!
Žádost o udělení milosti ing. arch. Marku Řičářovi předána Hradem na MsP!
Ing. arch. Marek Řičář: Co jsem potkal v útrobách ČSSD v letech 2002-2006
Spravedlivý soud nevinného Ing. arch. Marka Řičáře nás teprve čeká!
Marek Řičář, vězeň svědomí: ČESKÉ PEKLO 2014 ve srovnání s vězením v roce 1930 !!!
Zrušení rozsudku a obnovení procesu Ing. Arch. Marka Řičáře - Josefa Marka
Dopis GŘ ČT Petru Dvořákovi ve věci kauzy ing. arch. Marka Řičáře
Kauza Řičář: média informována, všechna dosud svorně mlčí…?!
Ing. arch. Marek Řičář mezi nejhorší spodinou ve věznici Všehrdy v akutním ohrožení života!
Komentáře
Odpoved vhodna gentlemana.
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.