Zpravodajství
- Podrobnosti
- Kategorie: Z naší korespondence
Byl to sen, a v jeho chvění smrt měla přijít dřív než probuzení. ED, 1898
„To stávala Destinnová, měníc knížecí dceru Krokovu opět v neohroženou vlastenku a v část toho zbožně jásajícího množství, uprostřed ostatních zpěváků v popředí jeviště a svým líbezným hlasem pěla s námi všemi prostá slova Tylova i melodii Škroupovu, při čemž nám všem vírou, nadějí i láskou srdce usedala. S těmi nejvzrušenějšími chvílemi našeho domácího odboje, s těmi květnovými divadelními slavnostmi roku osmnáctého, s tím vším, co bylo tehdy tak svaté, co je dnes tak zevšedňováno stranickými hádkami a co bude v budoucnu kus naší národní nesmrtelnosti – s tím vším je navždy spojen i ten sladký, stříbrný hlas největší české pěvkyně i ta památka toho horoucího srdce českého...“ Jaroslav Kvapil
Poprvé úspěšně vystoupila v roce 1898 na scéně berlínské Krollovy opery opět jako Santuzza v opeře Sedlák kavalír. V roce 1901 zpívala Destinnová na Wagnerovských operních slavnostech (Bayreuther Festspiele neboli Richard-Wagner-Festspiele) v roli Senty v opeře Bludný Holanďan a byla bouřlivě oslavována. Roku 1904 zpívala v premiéře Leoncavallovy opery Roland z Berlína, ve stejném roce v německé premiéře Smetanova Dalibora. V roce 1906 zpívala v Berlíně v opeře Salome od Richarda Strausse. Následovaly výstupy v dalších rolích jako Carmen, Valentina, Mignon, Elisabeth, Selika a Destinnová se stala primadonou berlínské opery, v níž vystoupila v padesáti úlohách během deseti let. Roku 1905 debutovala v londýnském operním domě Covent Garden v titulní roli Pucciniho Madam Butterfly. Zpívala i další role, např. roku 1909 v premiéře opery Tess od d’Erlangera. V Londýně působila až do roku 1914 a znovu od r. 1919.
- Podrobnosti
- Kategorie: Z českých médií
Jak hodně lze říci za pouhých 168 vteřin… Z řád českých Němců či jejich potomků pochází 10 nositelů Nobelovy ceny, včetně první ženy Bertha von Suttner Kinský, první bojovnice proti válkám a přítelkyně Alfreda Nobela… Ani na medailích se znakem první republiky ke 100. výročí založení Československa nenaleznete znak Podkarpatského medvěda?! V podstatě jsou falešné. Můžete ho v Praze najít ještě na budově ministerstva financí. Vzpomínáme vzniku republiky, ale rozhodně ne samostatnosti. Stále se chováme ustrašeně, nesebevědomě, bez hrdosti a statečnosti, jen abychom nepopudili. Nedivme se potom stavu země a společnosti, která se stále bojí přiznat pravdu o své minulosti. Kdo se bojí pravdy a žije ve lži, hrozí mu stále její opakování.
Bývá dobrým zvykem vyspělých zemí při významných výročích postavit hodnotnou stavbu, např. Národní knihovnu, my jsme se zmohli jen na falešné medaile…
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Uplynulo 200 let od narození Karla Marxe. Je duchovním otcem komunistické ideologie a jejích zločinů, mnohdy horších než byly nacistické, byť snad jednal v dobré víře. Není divu, že Čína sponzorovala obrovitou, nadživotní sochu Marxe pro jeho rodiště, připomínající doby Stalinových soch. Marx inspiroval vrahy a diktátory. Že se v rodiště Marxe k jeho dílu obdivně vyjadřuje i sám šéf EK Juncker je jen smutnou ukázkou pokleslých mravů dnešní doby. Připomeňme si slavný esej Karla Čapka z doby před 94 lety PROČ NEJSEM KOMUNISTOU.
…Chudí lidé nejsou třída, nýbrž právě vytřídění, vyřazení a neorganizovaní; ti nebudou nikdy na stupních trůnu, ať na něm sedí kdokoliv. Hladoví nechtějí vládnout, nýbrž jíst; vzhledem k bídě je lhostejno, kdo vládne; záleží jen na tom, jak my lidé cítíme. Bída není instituce nebo třída, nýbrž neštěstí; ohlížeje se po výzvě k bezprostřední lidské pomoci, nalézám studenou doktrínu třídní vlády. Nemohu býti komunistou, protože jeho morálka není morálka pomoci. Protože káže odstranění společenského řádu a nikoli odstranění společenského zlořádu, jímž je bída. Protože, chce-li vůbec pomoci chudým, činí to podmínečně: nejprve musíme vládnout, a pak (snad) na vás dojde. Pohříchu ani tato podmínečná spása není textově zaručena.
- Podrobnosti
- Kategorie: Domácí zpravodajství
„Stáli jsme jak kamenné sochy, když velitel peruti mjr. Hess přebíral hlášení. Předstoupil před řad a jeho slova zanikala kdesi daleko, všichni jsme však ožili, když s pohnutím řekl: „...a věřím, jak vás znám a vidím tu před sebou, že se všichni brzy znovu sejdeme, abychom proti našemu nepříteli bojovali - tak, jak jsme přísahali. Věřím, že my, letci, jsme náš boj ještě neprohráli!...´“
… Bylo mu tehdy již dvaačtyřicet let. Stal se nejstarším aktivně bojujícím československým stíhačem druhé světové války a současně jedním z vůbec nejstarších bojově létajících stíhacích pilotů v celém tehdejším RAF. Ač neliterát, vydal v USA v roce 1943 své paměti z doby, kdy velel 310.peruti s názvem Byli jsme v bitvě o Anglii. Opět byl prvním, kdo takto sepsal a zveřejnil svědectví československého účastníka této zásadní bitvy počátku druhé světové války. Kniha měla velký ohlas nejen za války, ale i po ní, neboť vyšla v Praze ještě v roce 1947. Plukovník Hess tak patřil k prvním 27 generálům a 813 důstojníkům, kteří byli odstraněni z armády v první z celkem čtyř poúnorových vln čistek ve velitelském sboru čs. armády.
… V Bitvě o Británii zažil pravou „stíhačskou“ eufórii, když se mu podařilo 31.8.1940 sestřelit dva německé útočníky, stíhačku Bf-109E a bombardér Dornier Do-17Z-2, ale i strach a obavy v okamžiku, kdy dne 15.9.1940 i jeho stroj byl zasažen a on musel z hořícího vraku vyskočit na padáku. Ale ještě předtím stačil svůj padající letoun nasměrovat pryč od obydlených míst, což bylo později připomenuto kromě jiného ve zdůvodnění pro udělení nejvyššího válečného leteckého britského vyznamenání, Záslužného leteckého kříže DFC, udělovaného pouze Jeho výsostí králem Jiřím VI, králem Anglie.
- Podrobnosti
- Kategorie: Z naší korespondence
Dne 3.5.2018 13:43 hod. odeslána žádost o informace.
Dne 03.05.2018 v 19:25 Zíka Jiří napsal(a):
Vážený pane Šinágle, v reakci na vaší žádost přikládám svoji reakci na článek pan Olivy. Na vaše otázky odpovídám:
Read more...