Zpravodajství
- Podrobnosti
- Kategorie: Z naší korespondence
Ve čtvrtek 26. 4. 2018 senát Okresního soudu v Kolíně pod vedením Mgr. Zbyňka Kulicha plně rehabilitoval Marii Píšovou (1924-1976), která byla spolu s ostatními členy rodiny násilně vysídlena ze svého bydliště v Dobrém Poli. Státní zástupkyně Mgr. Markéta Krimová s rozhodnutí soudu souhlasila, a tak rehabilitační usnesení ihned nabylo právní moci. (Další podrobnosti k případu viz níže.) V této souvislosti pak znovu vyvstává otázka, jak je to v takových případech s odškodněním. V obdobném případu přiznalo Ministerstvo spravedlnosti ČR Milanu Hlobílkovi 200 Kč. Tato částka se stala předmětem několika kritických – téměř posměšných – článků v médiích.
Viz například
https://hodoninsky.denik.cz/zlociny-a-soudy/odskodneni-za-vyhnani-z-domu-dve-ste-korun-20170830.html.)
- Podrobnosti
- Kategorie: Domácí zpravodajství
Poslechněte si zvukové záznamy ze dnů 21.11. - 26.11.1952 (2. 3. 4 a 7. den procesu). Zajímavé budou výpovědi Rudolfa Slánského, pokud se je podaří zprovoznit, resp. pokud vůbec existují? J.Š. 29.4.2018
- Podrobnosti
- Kategorie: Domácí zpravodajství
„Jediné místo kde se dalo slušně žít v komunistické zemi, bylo vězení.“ Martin J. Jirous
Komunistický metanol: „Rok 1988. Pohřeb nadaného a statečného pana Wonky. Bůh mu žehnej a dopřej klidu alespoň na hřbitově. Biskup Malý v projevu: "Jsme zneklidněni". Rok 2018: S komunisty jedná ČSSD jako s lidmi jejichž názory bere vážně!!“ K.Mrzílek – „Komunisté nemohou být voleni do odpovědných míst, kde se rozhoduje. Jejich příslušnost ke Komunistické straně PŘEVYŠUJE jejich zájmy nad povinnostmi, za které jsou placeni.“ R. Reagan.
Pohřbu Pavla Wonky ve Vrchlabí se dne 6. května 1988 pod dozorem Státní bezpečnosti zúčastnilo kolem 2000 lidí – mj. signatáři a mluvčí Charty 77, členové Jazzové sekce, Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, zástupci osmi velvyslanectví (Austrálie, Británie, Francie, Itálie, Kanady, Německa, Nizozemska a USA) a štáb německé veřejnoprávní televize ARD. Slova Vlasty Chramostové by se měla tesat do kamene!
Níže další videa, zvukové záznamy, fotografie, dokumenty, odkazy na články, postřehy a komentáře o hrůze minulosti, která i tentokrát zůstala bez zájmu veřejnoprávních médií…
- Podrobnosti
- Kategorie: Z naší korespondence
Zrcadlo našich vztahů.
„Občas se mě maminka ptá, proč tak hodně zlobím. „Protože to zlobení ze mě samo leze!“ řekla jsem jí tuhle a ona se tomu smála.“
Proč vlastně knížku Moje dětství na draka číst? Protože je o nás. Ačkoli její hrdinové prožívají svoje každodenní radosti i starosti v druhé polovině minulého století, v jiném politickém systému, je to publikace o naší současnosti. Odkrývá, že i v rodině, která vznikla ze vzájemné lásky, je někdy velmi těžké si porozumět. Jako bychom hovořili každý na jiné frekvenci.
- Podrobnosti
- Kategorie: Domácí zpravodajství
… Pod lágrem teče v betonových skružích potok. Někde na území fabriky, ještě uvnitř plotu, se jednou skrz ty skruže proboural do potoka mukl a utekl. Asi po týdnu ho chytili, zabili a přivezli zpátky na lágr, kde byl na dvore na nosítkách vystaven. Celý lágr 
musel kolem těch nosítek defilovat. Dozorce SNB „Panák“ řval, že takto skončí každý, kdo se pokusí o útěk. (Bylo to nějak v roce 1963. Vrah nepotrestán.) … Jeden vězeň od nás chtěl z toho komunistického koncentráku uprchnout podzemní kanalizací. Na obou stranách ale byly mříže. Pepa tam zůstal chudák. Psi tam nechtěli vlézt, dozorci SNB se báli. Pouštěli tam plyn, kyselinu, elektřinu do vody, stříleli tam samopalem, pistolemi, všechno možné, aby ho vyštvali ven. Nevyštvali. Věděl, že by ho umlátili k smrti a pak vystavili na buzeráku v lágru všem ostatním. Po třech dnech je to přestalo bavit, tak tam opět pustili podzemní potok a otvor zabetonovali... Pepa je v tom kanále možná dodnes…
Továrnu PRECIOSA prakticky vlastní už 40 let bývalý komunistický ředitel této otrokářské manufaktury, Don Karl Ludvík z Liberce žijící většinou v utajení ve Švýcarsku, někdy i ve svém domě v Liberci. Dnes multimiliardář a vlastník možná největšího sklářského impéria na světě vybudovaného z potu a krve vězňů. Včetně těch, co zde byli zabiti anebo v hlubokém zoufalství, beznaději, depresi a všudypřítomném stresu a strachu z neustálých trestů spáchali sebevraždu.
Read more...