Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Aktualizováno 21.10.2022: MINISTRYNĚ OBRANY POTVRDILA, ŽE JANU SYROVÉMU NÁLEŽÍ HODNOST „ARMÁDNÍ GENERÁL“ A DŘÍVE UDĚLENÁ ČESKOSLOVENSKÁ VYZNAMENÁNÍ

***

Je dobře, že současnost už nenahlíží na osobu protektorátního prezidenta optikou vědomého kolaboranta s nacisty. Tím nebyl v žádném případě. Spíš se ve špatnou chvíli ocitl na špatném místě.

Národní shromáždění jej 30. listopadu zvolilo prezidentem Republiky československé, respektive toho, co z ní po mnichovské dohodě zbylo. Nazývána bývá také druhá republika. Tato volba bylo naprosto legitimní, nikdo ji nezpochybňoval a blahopřání mu poslal i jeho předchůdce Edvard Beneš. Občané jeho rodných Trhových Svinů na něho vzpomínají v dobrém a tak v roce 1995 odhalili na jeho rodném domě bustu s pamětní deskou. Stejně tak ve vstupní hale českobudějovického Gymnázia Jana Valeriána Jirsíka je Emil Hácha uveden mezi významnými absolventy školy, vedle takových osobností jakými byli historik Josef Šusta a kardinál Miloslav Vlk.

Celý článek >

Na Pankráci dozorci na těžce nemocného  dr. Emila Háchu močili. Prezident Edvard Beneš nepodnikl nic. Měl skončit před válečným tribunálem za vědomě podporování - jak veřejně říkal „vylikvidování“ 1/3 obyvatelstva – sudetských Němců. Podle mezinárodního práva byl spáchán zločin genocidia. JŠ

... Čím si Dr. Beneš – tím „Dr.“ se dokonce i podpisoval – zasloužil toho „Budovatele“, opravdu není příliš jasné: Jako „budování“ totiž nevypadá ani totální krach jeho koncepce československé zahraniční politiky (nejpozději v době mnichovské dohody), ani podepsání dohod o „spolupráci“ se SSSR (1935 a 1943), ani protiústavní odstoupení Podkarpatské Rusi, amnestie poválečných zločinů tzv. Revolučních gard, vydání v mnoha případech nespravedlivých Benešových dekretů a znárodnění průmyslu v r. 1945 a jistě ani kapitulace před komunisty v únoru 1948....

Navrhuji proto, abychom jméno Miloše Zemana v soupisu československých a českých hlav státu ozdobili přídomkem Prezident Dialektik, a tím jeho éru odsunuli do milosrdného a především zaslouženého zapomnění.

Celý článek>

Václav Havel vypadal na koni směšně, ale v jeho prezidentství to nehrálo žádnou roli.

***

Lidé milují novinky, proto milují i nového prezidenta. Na první pohled je zřejmé úplně všem, že nová hlava státu je svým mentálním ustrojením úplně jiná než jeho předchůdci. Má se to všeobecně za obrovskou výhodu. Tato reakce je pochopitelná u veřejnosti a na sociálních sítích, méně už je vysvětlitelná nekritická adorace novinářské obce.

A tak prezident Pavel jezdí na motorce, závodí na atletickém oválu či hraje fotbal a naposledy si v Roudnici na Labem sjel slalomový kanál při příležitosti juniorského mistrovství světa na divoké vodě. Samozřejmě vše dělá před objektivy kamer a je to obratem prezentováno na sociálních sítích. To je legitimní politika nového prezidenta, permanentní propagační kampaň značky Petr Pavel.

EU, její hospodářská politika a dotace ničí svobodnou hospodářskou soutěž, zdravé principy podnikání a vykazuje stále více prvky totality. Podporuje tak podvody, zločinné jednání a praktiky. S argumentací europoslankyně Christine Anderson nelze nesouhlasit! JŠ

***

Minulý pátek v Davosu skončilo 54. zasedání Světového ekonomického fóra, kde zhruba 2800 lídrů ze 120 zemí diskutovalo o otázkách, které údajně nejvíce zajímají lidstvo – tedy klimatické změny, umělá inteligence, pandemie či války. Na „Woodstock boháčů“ přijel i šéf německé Allianz, která patří mezi největší pojišťovny na světě. Oliver Bäte (58) tohoto finančního obra řídí už deset let (loni měl mzdu 8,5 milionu eur) a patří mezi nejvlivnější byznysmeny Německa. Ať už se vám to líbí nebo ne, jeho názor má velkou váhu.

„Msgr. Zen je symbol. Proto ho zatkli, nic špatného neudělal. Je to autorita, odvážná, obádaná vládou… a my jsme ho opustili.“ Gerhard Müller, německý kardinál, 12.9.2022

***

Před dvěma tisíci lety stál Kristus v Jeruzalémě před místodržitelem Pilátem. Na jeho slova „já jsem se narodil, a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě“ Pilát odvětil: „Co je pravda?“. O chvíli později odsoudil Krista k smrti ukřižováním, přestože dobře věděl, že je nevinný. Ten alibismus a relativizace hodnot, které se nám právě nehodí, se táhne staletími až do dnešních dnů.

Proč taková relativizace zla? Papež František si získal srdce stamilionů lidí, když už ve třetím roce svého pontifikátu (v roce 2015) vydal odvážnou encykliku Laudato si’, která je zaměřena na životní prostředí, na naši odpovědnost vůči planetě Zemi a životu na ní. Zde se vyjadřuje velmi jednoznačně, ve shodě s Kristovým požadavkem „Vaše slovo buď ano, ano – ne, ne; co je nad to, je ze zlého.“ (Mt 5, 37). S veškerým respektem k nejvyššímu představiteli katolické církve, relativizace ruské agrese připomíná spíše Pilátův přístup.

„Kapitalisti nám sami prodají provaz, na kterém je pověsíme“, řekl kdysi Lenin.

Šance na to, že se jeho výrok splní, se objevila teprve teď, kdy Vladimír Putin nastolil v Rusku totalitní režim, který si co do agresivity, rozpínavosti a krutosti s tím bolševickým nijak nezadá. Podívanou na to, jak se vlády evropských států sice kvůli ruskému vpádu na Ukrajinu shodnou v údajně těch nejtvrdších ekonomických sankcích, ale dál plní Putinovu pokladnu miliardami za ropu a plyn, si kremelský vládce musí přímo vychutnávat a občas i ukázat, kdo je tady pánem, např. tím, že Polsku a Bulharsku, z ničeho nic pod chatrnou záminkou zavře plyn. Jak dokonale Putinovi jeho pečlivě promyšlený plán vychází, se dá nejlépe demonstrovat na příkladu Německa, nejsilnější ekonomiky v Evropě.

Tou se Německo stalo především díky koncernům, kterým ovšem politici, jak se nyní ukazuje, nejen že nechali volnou ruku, ale ve vztazích k Rusku jim i po anexi Krymu dělali diplomatickou stafáž. Snad nejkřiklavější je příklad chemického koncernu BASF, který nejenže se v 90. letech spojil s Gaspromema výměnou za technologii za ni dostával levně ruský plyn, který pak v Evropě s velkým ziskem prodával a ještě v roce 2015, tedy po anexi Krymu prodal jedné z dceřiných firem Gaspromu největší německý zásobník na zemní plyn. Loni v létě se německá média pozastavovala nad tím, že je v tomto dolnosaském zásobníku s kapacitou přes čtyři miliardy kubických metrů plynu nápadně prázdno. Dnes v něm není prakticky nic.

Jonathan Freedland

Tato hrozba je mnohem horší než hrozba Al-Káidy. Aby ji Západ porazil, musí odmítnout spojovat Rusko s jeho nihilistickým vůdcem.

Stejně jako slepá veverka občas najde oříšek, tak i Liz Trussová se trefila do něčeho pravdivého. Ve čtvrtek ministryně zahraničí přednesla projev, v němž prohlásila: "Invaze na Ukrajinu je změnou paradigmatu v měřítku 11. září." Stejně jako zvláštní pocit, který se dostaví při spatření zastavených hodin ukazujících správný čas, bylo otřesné slyšet z úst vysoce postaveného člena britské vlády napůl přesné hodnocení. Přesto přirozeně byly věci, které Trussová neřekla a nechtěla říct. Za prvé, to, co nikdo nenazve 2/24, se pravděpodobně ukáže jako ještě významnější než 11. září. Za druhé, hlavní hodnota srovnání tohoto okamžiku s agónií září 2001 spočívá v tom, abychom se nedopustili stejných chyb znovu.

Otřesný dokument „Odvrácená strana světa“ vysílán veřejnoprávní ČT jen jednou…?!

Přidejme si k prvorepublikovým oceněním italských fašistů ještě desítky stvůr sovětského i mezinárodního komunismu z let 1945–89 a možná se nám zazdá, že bílý lev má srst poněkud potřísněnou – nejen blátem, ale i krví. Jestli by nebylo lepší, aby se sebevědomý český stát zbavil pochybných tradic dvakrát rozpadlého, selhavšího Československa a ustavil si, mimo jiné, vlastní řády: jména (např.) Karla IV., Jiřího z Poděbrad, Jana Amose Komenského či Jana Žižky z Trocnova snad poskytují dostatečný výběr – a také by nás světu lépe připomínala. Celý článek>

P.S. Lev se na území naší země nikdy nevyskytoval, natož bílý (mimo ZOO). Jeho vlastnosti postrádáme. I proto nikdy naše armáda za posledních 100 let své území nebránila. Její vrchní velitelé zbaběle utekli, nebo poslušně poslechli velitele okupantských vojsk. JŠ

Od hokejistů se odvíjí definiční moment Česka

Nejsme hrdinové, sami nebojujeme, proto své neúspěchy o to více a neustále přenášíme na jiné, kteří jimi jsou a kteří v životě vlastní pílí něco dokázali - i ve prospěch rodné země. Dokus se to nezmění, nemůžeme očekávat tolik potřebné změny ve společnosti. Vše začíná výchovou, vzděláním, informovaností o naší skutečné minulosti a osobním příkladem ve svém okolí. Síla našich hokejistů bala právě v pospolitosti, která spojuje, posiluje ducha a dosahuje nejvyšších met a hodnot. JŠ

Kdo a proč má zájem strašit občany, blokovat jiné než oficiální informace, zesměšňovat oponenty, vyřadit levné a jednoduché léky na koronavirus? Kdo a proč zamlčuje základní cesty ke zdraví, zvyšuje závislost lidí na medicínském systému a prosazuje jejich neustálé testování? Ptá se Jan Piňos ve třetí části článku na pět pokračování.

Strach bez podněcování organizovanou manipulací by sám o sobě nestačil k vytvoření natolik mocného egregoru strachovíru, stejně jako manipulace by neměla takový účinek bez strachu. Oba předpoklady k vyvolání pandemie strachu však naplňujeme vrchovatě.

Programování strachem

Strach bez podněcování organizovanou manipulací by sám o sobě nestačil k vytvoření natolik mocného egregoru strachovíru, stejně jako manipulace by neměla takový účinek bez strachu. Oba předpoklady k vyvolání pandemie strachu však naplňujeme vrchovatě. Víc než rok jsou lidé vystavení vodopádu negativních zpráv. Ač mnohem větší odpovědnost za situaci nesou ti, kdo strach záměrně šíří, lidé se dobrovolně připoutávají k médiím a internetu a manipulativní informace masově konzumují.

Šíření strachu politiky, médii a některými odborníky je mnohem nebezpečnější než koronavirus. Výstižně to popsal doktor Jan Hnízdil:

Článek Anastázie Harris „PUTINOVA PENĚŽENKA“, vyšel v příloze LN Pátek (25.3.2022) – otřesné, varující a současně poučné čtení i při představě, že je, resp. byl šéfem bývalého brankáře Chelsea Petra Čecha. Zařídil i konání MS ve fotbale v Rusku! Evropská verze Al Caponeho, „vylepšená“ o „globální možnosti“. Zapřísáhlý Rus a „Módeman Putin“, miluje  drahé oblečení od evropských výrobců, ani obuv ‚Sdělano v Rossii‘ u něj nehledejte.

Monstra v lidské podobě s absolutní absencí mravů, která ovlivňují životy a osudy milionů lidí. Nebudou-li včas zastavena, tak i miliard na celém světě. Svět těžce morálně onemocněl. Díky statečným Ukrajincům má nyní jedinečnou možnost radikální léčby. J.Š  

Dávat prostor Jílkové ale také znamená oslovovat sortu diváků a čtenářů, o které by seriózní médium v dlouhodobém výhledu spíše usilovat nemělo.

Především to není žádná politická diskuse, ale kabaret, estráda nebo stand-up svého druhu a Jílková je dramatická umělkyně, která ztvárňuje odvážnou moderátorku typu neřízená střela, ostatně herectví vystudovala na konzervatoři. Svůj výkon má dobře připravený včetně propracované mimiky a gestiky. Třeba v duelu se senátorkou Kovářovou, která vystartovala se směšným návrhem ceny za manželskou věrnost, vyvalila oči a začala ječet. Kovářová sice byla vůči Jílkové trapně osobní, ale moderátorčina reakce byla zcela neprofesionální, neřku-li na vyhazov.

Po období zdánlivého klidu opět vzplály vášně kolem tzv. Istanbulské úmluvy, tedy dokumentu vydaného Radou Evropy (která formálně nemá nic společného s EU), jehož obecným smyslem je chránit ženy před domácím a sexuálním násilím. To je cíl jistě ušlechtilý a úctyhodný – leč jeho zhmotnění do psaného textu je značně nešťastné.

Pokud by byl opravdu dodržován, znamenalo by to mimo jiné, že policie (státní instituce) ani jednotlivý policista (státní zaměstnanec) nebude smět použít vůči např. vražedkyni žádné násilné prostředky.

Podivný je i požadavek, že strany „budou zohledňovat genderové hledisko (tj. hledisko společensky ustavených rolí pro muže a ženy – pozn. autora) a prosazovat a aktivně naplňovat politiku rovnosti … mezi ženami a muži“; to je zřejmě bezkonfliktně možné jen ve společnostech, kde společensky ustavené role mužů a žen jsou shodné (tj. fakticky neexistují).

Když známe operní synopsi, víme, že je napsaná o carovi, který měl absolutní moc. Je to příběh o absolutní moci a o tom, jak je iluzorní. K získání moci potřebuje car zabíjet. A musí zabíjet, aby si moc udržel. Cena, kterou za to car zaplatí, je pak jeho vlastní smrt.

… To je osud každého, kdo se pokusí o uchvácení moci touto cestou. Je to tedy příběh o tom, jak je moc iluzorní a jakou cenu platí ten, kdo ji uchvátí. … V Rusku vidíme režim, protože tam není demokracie. Existují umělci, kteří postavili svou kariéru na tom, že podporovali režim, pracovali pro režim, propagovali režim, bránili režim a dostali za to tolik medailí, že se jim nevejdou na hruď, tolik peněz, že je nemohou utratit. Mohou si za ně koupit ostrov i palác v Benátkách. … Je to obdobné jako u mafie – všichni pracují pro kmotra a kmotr rozdává odměny. … Jak bychom neměli rozumět Ukrajincům bojujícím o své přežití, když jim někdo říká, že nemají právo na existenci, nebo že dokonce neexistují? Nikdo nemá právo říkat nějaké zemi, nějakému národu, že nemá právo na existenci. Mimochodem, Rusy velmi zlobí, že Ukrajinci uznávají cizí jazyk, ruštinu, na svém území a tak je to správné.

Všechny nezávislé zprávy jasně odsuzují Rusko za útoky na civilisty a rezidenční oblasti. Případy znásilňování a masových poprav jsou zdokumentovány. Ruská propaganda giganticky lže, a to od rána do večera. A Putinův téměř fašistický a téměř totalitní režim nemá žádné právo mluvit o denacifikaci kohokoli.

Ani západní lidskoprávní organizace, a už vůbec ne OSN, nemají žádné morální právo nutit Ukrajinu skládat účty. Západ přece poskytl vojenskou pomoc, ale nikoliv vojáky. Takže každé pochybné chování Ukrajinců je třeba poměřovat traumatem způsobeným ruským rabováním, zabíjením a plošným ničením celých měst, zatímco svět se dívá z postranní čáry.

"Russian society is traumatised by its own history," says historian Alexei Kuznetsov. "Russian history of the last three centuries is a history of constant deviation from the common European path. From the development of democratic institutions, from the involvement of society in the management of the state. A history of constant digging into more and more tyranny."

Full interview>

Aktualizováno 23.3.2023: Válka na Ukrajině je nejhorší, co jsem kdy zažil, popisuje světoznámý novinář Luke Harding

***

Nervózní nános se ale setře ve chvíli, kdy se Harding rozpovídá o válce. Byl v Kyjevě, když na město loni 24. února dopadly první ruské rakety, a od té doby byl svědkem ruských zvěrstev v Buči, ukrajinského odhodlání v Chersonu i zákopové války v Bachmutu. Na svůj film o Buči, kde ruští vojáci zavraždili desítky nevinných ukrajinských civilistů, se podle svých slov nemůže dívat. „Tihle lidé jsou noví fašisti,“ uzavírá.

Čtyři roky jsem pracoval v Moskvě jako dopisovatel, takže ty lidi znám. FSB se jednou vloupala do mého bytu, pak mě i sledovali. Rusy mi nemusí nikdo představovat.

Vždycky se mi v hlavě vynoří obraz anglického kostela na pobřeží v Kentu, který jsem viděl, když jsem se uprostřed války vrátil na ostrovy. Na jeho bílé věži z křemene vlála žlutomodrá ukrajinská vlajka – hrozně silný obraz. Tehdy jsem si řekl: Britové tu pro Ukrajince budou, ať se stane cokoli.

Lidovky.cz: Co bylo pro vás za ten rok války nejsilnějším zážitkem?

Jednoznačně Buča, to se nedá srovnat vůbec s ničím. Ve své knize píšu o příběhu mladého chlapce, kterého tam ruské jednotky odvedly od jeho matky Táni. Pak ho několik týdnů věznili a následně střelili do hlavy. Táňa pořád věřila, že přežil, že tam někde musí být. Ukazovala mi místo, kde chlapce věznili, stále tam ještě byla matrace od krve, okolo plyšáci. Člověk si nemusel ani představovat, co se tam stalo, viděl to na vlastní oči. Natočili jsme o tom s kolegou film, ale já se na něj nemůžu dívat. Je to příliš silné. Tihle lidé jsou noví fašisti.

„Člověk je stvořen přirozenými a společenskými silami a může být jimi „odtvořen.“ - „Mohu, tedy jsem.“ - „Když jsme v jeho moci, nepociťujeme zlo jako zlo, ale jako nutnost, dokonce jako povinnost.“ - „Právo, jež nikdo neuznává, mnoho neznamená.“

Simone Weil

***

Není jich mnoho, ale najdou se mezi námi. Říkáme jim „blázni“ a buď nad nimi kroutíme hlavou, nebo je tiše obdivujeme. Lidé, pro které je ručení vlastním příkladem víc než život. Takový byl třeba Václav Havel anebo francouzská filozofka a mystička Simone Weilová.

 „Největší lidskou chybou je uvažování namísto zjišťování,“ prohlásila Weilová, pročež roku 1934 přerušila profesní dráhu učitelky a místo toho se hlásila o tovární dřinu u oddychu neposkytujících strojů. Je zkrátka třeba zjistit, jaké to opravdu je, ta neúprosná repetitivní robota, při níž se z člověka samotného nakonec stává také už jen mechanicky fungující nástroj. Bez vlastního prožitku lze teoretizovat, ale „opravdu pochopit“ ne.

Ve svém Moru nás Camus – a vzácné je, že bez přehnaného patosu, který by se velmi dobře nabízel – učí, že byť je lidské utrpení absurdní, vede osobní ztotožnění s ním k velikosti, jež je ve výsledku stejně marná jako ono trápení samo, přesto ale představuje jedinou smysluplnou cestu, jež člověku „obklopenému ne-smyslem“ zbývá.

Když už člověk jednou je…

"Man is created by natural and social forces, and can be "uncreated" by them." - "I can, therefore I am." - "When we are in its power, we do not experience evil as evil, but as a necessity, even as a duty." - "A right that no one recognizes does not mean much."

Simone Weil

***

There are not many, but there are among us. We call them "fools" and either shake our heads at them or silently admire them. People for whom responsibility is their own example more than life. Such as Václav Havel or the French philosopher and mystic Simone Weil.

"The greatest human error is thinking instead of finding out," Weil declared, which is why she interrupted her career as a teacher in 1934 and instead claimed factory drudgery at machines that provided no respite. In short, one has to find out what it is really like, that relentless repetitive robotic process in which man himself eventually becomes a mechanically functioning tool as well. One can theorize without actually experiencing it, but not "really understand" it.

In The Plague, Camus teaches us - and rarely without the exaggerated pathos that might very well be on offer - that, absurd as human suffering is, personal identification with it leads to a greatness that is ultimately as futile as the suffering itself, yet represents the only meaningful path left to the man "surrounded by non-sense."

Once one is...

V jedné pražské soukromé, cizojazyčné, velmi drahé, a tudíž prestižní škole se odehrála následující příhoda. Žáci druhého stupně měli v rámci nepovinně povinného předmětu pracovat ve skupinách na úkolu, při kterém každá skupina dostala obrázek a měla k němu vymyslet legendu či popisek nebo komiksovou bublinu. Ve skupině, kde žáci dostali obrázek s figurou muže házejícího papír do ohně, jeden chlapec vymyslel popisek: Hitler a Židi.

Pointa příhody je následující, provinilci absolvovali kompletně celý kurz a nevynechali jedinou hodinu. Kromě nepříjemného pocitu, že i škola, která předstírá vysokou nadstandardní úroveň, je plná nesmyslné šikany a svévolného násilí učitele vůči žákovi, si odnesli i praktickou zkušenost s indoktrinací. Celý článek>