Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Jedná se o tento článek z 6.8.2019. Cituji z něho:

Podle očekávání Google obratem dokument BBC kvůli autorským právům znepřístupnil. Porovnejte kolik dokumentů o zločinech nacismu je trvale přístupných na internetu? O zločinech na etnických Němcích mnohem méně. Ani trailer k dokumentu jsem na YouTube nenašel? Pokusím se několikavteřinový  vytvořit. Právě si někdo stěžoval na můj YouTube kanál na otřesnost dokumentu „Odvrácená strana světa“. Naštěstí nebyl znepřístupněn, jen je požadováno uvedení věku. Dokument o zločinech ruské armády v Čečensku shlédlo už bezmála 130.000 lidí… Co dodat. Násilnické akce nacistů ve všech možných variacích včetně Lidic atd. se zveřejňují po celé roky často v nejlepších vysílacích časech?!

Podobně se Google zachoval i k tomuto videu: Moskva 20.září 2014: Smrt kremelským okupantům!

Paměť národa Východní Čechy: Z totality do totality

V II. světové válce zahynulo 60 milionů lidí z toho téměř 400.000 Čechoslováků. Radost z vítězství vystřídaly pocity strachu z dalšího vývoje. Rudá armáda nepřišla pouze s úmyslem osvobozovat, ale také dobývat. Totalita se připravovala už v průběhu války. Cílem výstav v Královéhradeckém kraji – Vrchlabí, Hořice, Jaroměř, Hradec Králové, Dvůr Králové, Trutnov, Dobruška - je představit autentické příběhy pamětníků a upozornit na to, jak se oba totalitní režimy dotýkali obyčejných lidí. Dodejme, že z Československa bylo vyhnáno a o vše okradeno 3 ½ milionů sudetských Němců - v době míru! Stali se  také oběťmi války.

Nedaleko německo-českých hranic na české straně leží městečko Fleißen, které se česky jmenuje Plesná. Skutečnost, že město Bad Brambach ve Vogtlandu leží jen asi dva kilometry západně od Fleißenu, už jen na základě geografických údajů ukazuje, že spojení mezi Německem a Českou republikou je v tomto místě obzvlášť těsné a výrazné.

Většina obyvatel Fleißenu, města, v němž až do roku 1945 žili Němci, byla po druhé světové válce odsunuta a do té doby silný textilní průmysl byl v krátké době zničen.

Aktualizováno 13.10.2023: Citace z projevů prezidenta Beneše a českých politiků k jednání s Němci

***

Historik Otakar Odložilík: „Náraz lodi státního života na osudné úskalí by nebyl tak prudký a drtivý, kdyby nebylo předcházelo přecenění možností a sil, provázené oslabením složitého a citlivého organismu vnitřními zápasy a touhou jednotlivých stran po vlivu a moci, kdyby přepjatá touha po vůdčím postavení nebyla zastínila starou skutečnost a pravdu, že národ, jemuž Stvořitel vykázal místo na středních polohách, nesmí o své újmě a vůli vystupovat do výšek bez obav prudkého úderu a nebezpečí náhlého pádu.“ (Útěcha hledaná v historii, Josef Tomeš, LN 4.10.2023)

„Masaryk si byl od první chvíle svého presidentství vědom osudového významu národnostní otázky pro náš stát a zvláště složitostí a obtíží našeho sousedství s velkým Německem a z nich vyplývající nutnosti upravit rychle postavení největší menšiny ve státě, Němců. Odmítal fikci národního státu a fetišistické přeceňování jazykové otázky. Vysvětloval, že má-li otázka Němců zůstat opravdu vnitřní otázkou republiky, bude podle toho třeba se zařídit, abychom jednoho dne nebyli nuceni tuto otázku řešit teprve pod zahraničním nátlakem, jak se skutečně stalo po anšlusu Rakouska. Měl pravdu, když říkal, že máme připoutat Němce k historickému státu trvalejšími pouty, nežli jsou mírové smlouvy, že třetině obyvatelstva nelze vládnouti jen mocí a měl pravdu i v jiných věcech, které vytýkal jako chorobné přepolitizování našeho života.“ K. Z. Klíma LN 7. 3. 1939

***

Projev, jehož text sepsal Karel VI. Schwarzenberg, uvedl zdůvodňujícími větami: „Pane presidente, za těchto dnů všechny stavy a třídy našeho národa svorně projevují svou vůli zabrániti porušení starých hranic našeho státu… Věrnost k českému státu, který naši předkové pomáhali budovati a po tisíc let udržeti, je pro nás povinností tak samozřejmou, že jsme se rozmýšleli ji výslovně zdůrazniti.“Poté připomenul šlechtici vnímanou „povinnost uchovat dědictví svých otců“ a poukázal na jedinečný jev, kdy „Země Koruny české byly pohromadě po tolik věků a přetrvaly spolu tolik bouří, že doufáme v přejití i těchto časů nepokoje a násilí“.

"Děkuji vám, mám se skvěle," řekl Hugo "Nationale" Simon svým příznivcům v den svých 80. narozenin 3. srpna. Deník „Die Presse“ mu vzdal hold celostránkovou reportáží. Jediné mínus z našeho pohledu: jeho rodiště Krummwasser / Křivá Voda (dnes 11 obyvatel!) - 5 km západně od Hannsdorfu / Hanušovic v okrese Mährisch-Schönberg, bylo bezohledně „odsunuto“ do Německa...

Sudetendeutscher Pressedienst

12.8.2022

„Normální člověk má morální vnímání a naslouchá svému svědomí. Nelze však změnit charakter, u kterého je nenávist a pomstychtivost trvale přítomným a nezměnitelným rysem.“

***

 „Někomu chtít škodit může přinášet určité uspokojení, není-li si člověk jistý svým chováním.“

Erich Fromm – Anatomie lidské destruktivity

***

Dopispana Josefa OhnheiseraJUDr. Petru Pospíšilovi, Ph.D., LL.M z KÚSMK, je svědectvím mravního úpadku naší společnosti. JŠ

***

Stále zamlčovaná vražda mlynáře Hermana Ohnheisera ve Staré Vsi nad Ondřejnicí

… Přijímání peněz samozřejmě umožňuje i vydírání. Eduard Beneš to zjistil v roce 1948. O deset let dříve, v říjnu 1938, mu sovětský rezident v Praze, Petr Zubov, dal 10 000 dolarů na útěk do Anglie. Potvrzení za to mělo být zveřejněno Ardenem v roce 1948 pro případ, že by Beneš odmítl bez problémů předat moc Gottwaldovi. …

***

„Pěstování“ přízně tisku

Průměrný spotřebitel je někdy překvapen tím, jak těžké je pro politiky ukončit jasné stížnosti. Sudetská otázka byla tedy jednou z velkých otevřených ran té doby po první světové válce, v níž se roky nic nedělo. Pohled do čs. trezorů vysvětluje, proč tomu tak bylo. Ministerstvo zahraničních věcí  bylo do roku 1935 pod vedením Eduarda Beneše a poté pokračovalo v jeho duchu. Existovaly celé hromady stvrzenek za bohaté platby mezinárodnímu tisku, jehož přízeň byla zakoupena tímto způsobem.

 Reportéři ČT věnovali tématu 12 minut, ale sdělili nám nesrovnatelně více – o naší minulosti - i o nás.

Heinz Edelmann, který se proslavil s Beatles, narozen v Ústí nad Labem. Joy Adamsová, známá s příběhů lvice Elsy, rozená Frederike Gerstnerová a narozená v Opavě. Nositelé Nobelových cen: Berta von Suttner hraběnka Kinská z Chytic a Tetova, přítelkyně Alberta Nobeleho (Nobelova cena  1905 – první žena). Carl Ferdinand Cori a Gerthy Theresa Cori, narozeni na Novém městě v Praze (Nobelova cena 1947). Petr Grünberg, nazývaný „otec internetu“, narozen v Dýšině u Plzně (Nobelova cena 2007). Kolik schopných lidí bylo nuceno naši zemi opustit, aby svým umem a schopnostmi pomohli světu a zemím, které je přijali. My máme dva nositele Nobelovy Ceny – prof. Jaroslava Heyrovského a Jaroslava Seiferta, nemluvě o Leopoldu Růžičkovi, který měl českého dědečka a obdržel Nobelovu cenu za chemii v roce 1939.

Dne 6.9.2020 přinesly Události ČT reportáž ze Dne otevřených dveří v sídle Hany a Edvarda Benešových. Prezident Edvard Beneš má nemalý podíl, že nás naši Němci opustili. Toto řekl ve svém pověstném projevu 3.června 1945 v Táboře:

Způsobem odpovídajícím stavu společnosti, deformované dějinami. Stále citlivé společenské téma, které účelově využívají politici k získávání přízně voličů. Stačí oslovit pudy, emoce a voliči podpoří politiku, která jde proti jejich zájmům a zájmům země.

Za vše hovoří volba presidenta z roku 2013. Karel Schwarzenberg byl jasným favoritem a nepochybně by i vyhrál. V den volby, v rozporu s volebním zákonem, byl v nejčtenějším, bulvárním deníku BLESK uveřejněn inzerát na celou stránku s textem: „Naše první dáma bude Němka“  – a Miloš Zeman zvítězil. Neplatnost volby se neřešila. Země se tak místo kultivované a vzdělané první dámy, dočkala novodobé Marty Gottwaldové.

„Gestapismus český se navlásek podobal nacistickému. Oč jsme pak chtěli opírat pýchu své mravní nadraženosti?“ Václav Černý

„O odsunu Postupinská konference nerozhodla. Upřesnila jen podmínky a vzájemnou spolupráci. Odkazem na PK se zbavujeme vlastní odpovědnosti. Jediná věta týkající se odsunu: Mocnosti berou na vědomí odsun týkající se německé národnosti z ČSR, Polska atd. Nic více tam není.“      

 * * *

O tom, jestli začal odsun Němců z poválečného Československa rozhodnutím Postupimské konference, je dnešní Jak to bylo doopravdy. Rekonstrukce Ivany Chmel Denčevové začíná ve válečném Londýně, na sklonku ledna roku 1945.

Edvard Beneš se za účelem dosažení etnicky homogeního národního státu po válce se vracel do ČSR přes Moskvu, z toho je zřejmá jistá dominance komunistů.

12. Beneš 12.5.1945 Brno: „Ten německý lid šel do krvavého vraždění jako slepý a hluchý, nevzepřel se, nezamyslil se, nezastavil se. Vyčítal světu tupě, nebo fanaticky zabíjet a sám zabíjel. Tento národ přestal být v této válce už vůbec lidský a snesitelným a jeví se nám už jen jako jedna, jedna veliká lidská nestvůra. Tento národ musí stihnout za to všecko veliký a přísný trest. Řekli jsme si, že německý problém v republice musíme definitivně vylikvidovat.“ (A český lid se vzepřel? J.Š.)

Později: „Po vybudování nového poltického života a postavení nového našeho domova bude třeba nově formovat politické strany a zredukovat jejich počet proti době předválečné. Nově vyzvářet poměr Čechů a Slováků a vylikvidovat zejména nekompromisně Němce v zemích českých a Maďary na Slovensku.“

Oldřich Tůma: „Žádný legitimní právní podklad pro divoký odsun neexistoval. - Všechny politické strany s odsunem souhlasili – budovaly si image.“

Neoddělitelnou součástí vylhaného mýtu o demokratickém charakteru třetí republiky je i obraz prezidenta Edvarda Beneše jako ryzího demokrata, obelhaného a zrazeného komunisty až v únoru 1948. V nepřikrášlené skutečnosti byl přitom spolu s komunisty jedním z hlavních strůjců demontáže a porážky československé demokracie. V textu zveřejňujeme i unikátní a dosud nepublikovaný dokument.

Doma budovaný obraz Edvarda Beneše jako demokrata, respektovaného a obdivovaného na Západě i na Východě, nebyl pravdivý nikdy. Vždyť už v roce 1920 napsal první britský velvyslanec v Praze Sir George Clark o Benešovi, že jde o „bezohledného oportunistu“.

Jeden z nejzkušenějších amerických diplomatů třicátých let William Christian Bullit napsal o Benešovi v důvěrném memorandu pro prezidenta Roosevelta: „Každý, kdo něco znamená v politickém životě Francie a Anglie, považuje Beneše za naprosto sobeckou postavičku, která svou lacinou mazaností v drobných záležitostech a naprostým nedostatkem moudrosti ve věcech velkých, umožnila rozpad své země.“

A jeho legendární kolega Anthony J. Biddle, za války velvyslanec u několika exilových vlád v Londýně, včetně československé, popsal Beneše v osobní depeši prezidentu Rooseveltovi pohrdlivě jako „nástroj ruské propagandy“.

Prezident Miloš Zeman se v minulých dnech omluvil srbskému prezidentovi za účast Čechů při bombardování Jugoslávie v roce 1999. Za podíl jiných Čechů na násilí páchaném po válce na německých civilistech se ovšem nikdy nekál.

***

Svědci násilí na německých civilistech těsně po skončení druhé světové války stále žijí. „Táta se z lágru vrátil v úplně zakrvácených šatech. Jeho úkolem bylo vozit umučené na hřbitov,“ vzpomíná 86letá Magda Korandová na šok, který utrpěla jako desetiletá školačka, když byl její otec propuštěn z internačního tábora Hanke v Ostravě. Němečtí civilisté byli na jaře i v létě roku 1945 lynčováni a zabíjeni Čechy na území celé republiky.

Vše tomu nasvědčuje. Na zasedání Paneuropy v listopadu 2023 o sobě chlubivě prohlásil, že je „panevropský Urgestein", bez kterého se ostatní v EU parlamentu ve Štrasburku neobejdou (vlastní citace).

Byl na 10. místě na volební listině pro evropské volby. I to naznačilo pozvolný konec jeho politické angažovanosti a kariéry. Kandidatury se proto raději vzdal, aby si ušetřil trapný, ale zasloužený konec své politické kariéry a nejen v Evropském parlamentu. Bavorsko už tak finančně štědré nebude a příliv financí z EU se tak také silně omezí.

Redaktor LN Marek Hudema to popsal ve svém článku SÍLA SYMBOLU v principu správně, ale opomněl, že prezident ČR Zeman se chová stejně jako prezident Ruska Putin.

President SRN Frank Walter Steinmeier uctil v pravoslavném kostele v Resslově ulici v Praze památku československých výsadkářů, kteří padli v boji s nacisty po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, navštívil i výstavu v Ústí nad Labem, organizovanou Collegium Bohemicum s názvem Naši Němci, která je věnována i osudu sudetských Němců. Viděli jste někdy prezidenta České republiky uctít památku českých Němců? Snad ještě prezident Václav Havel?

Bývalý president SRN Joachim Gauck také navštěvoval místa nacistických zločinů nejenom u nás (Lidice, Terezín), ale i ve Francii společně s presidentem Francie (Oradour). Právě končící velvyslanec SRN v ČR Christoph Israng uctil památku slovenských Němců na Švédských šancích v roce 2020. Viděli jste někdy prezidenta ČR na místech zločinů páchaných na českých či slovenských Němcích po skončení II.světové války v Evropě na území ČR, např. na Švédských šancích u Přerova, v Postoloprtech či mnoha dalších místech, kde byly spáchány barbarské, masové masakry na nevinných lidech německého původu, včetně žen, starců, nemocných, dětí, batolat a konenců? Něco takového je u prezidentů Klause a Zemana nepředstavitelné, ukazujíce jejich malost a provinciálnost.

Takřka před 50 lety  napsala svoji kapitolu moderní pohádka i ve městě Schönaich: Johann Bruecker - vynálezce a milionář - poprvé navštívil své příbuzné, krajany a zanechal v ní charitativní stopu. Před půl stoletím se stal čestným občanem města.

Příběh, který má něco z „dobrého strýčka z Ameriky“, začal pro Schönaich v roce 1953. Johann Bruecker (1881-1965), muž, který pomohl mužům tohoto tohoto světa se svým „Sunbeam Shavemaster“ provádět holení prvním elektrickým strojkem, čímím se stal bohatým mužem. Začal  hledat svého bratra Petra. Po válečném chaosu se usadil ve Schönaichu jako vysídlenec, kdy sdílel osudy mnoha lidí, kteří se ocitli v komunitě přeplněné přistěhovalci a uprchlíky: život ve stísněných podmínkách hromadného ubytování.

Několik dní poté, co se poprvé setkali, byl Bruecker v kanceláři starosty Schönaichu Fritze Übeleho. Už měl v hlavě plán výstavby dvou bytových domů pro ubytování svých příbuzných a dalších, v kapse potřebné peníze k poskytnutí tohoto daru komunitě - „jako příspěvek ke zmírnění nedostatku bydlení vysídlených v Německu“, jak je uvedeno. Byla uzavřena smlouva a zřízena nadace pro tento účel.

Ich beginne meine "Wiederankunft" in der Tschechoslowakei in Bohunice, weil ich dort 1969 ein Konzert verdankte. Wir dürfen das Jahr 1946 nicht wiederholen, als wir eine Generalamnestie für die Verbrechen an den Sudetendeutschen aussprachen. Das hat den tschechischen Charakter zutiefst verdorben. Es darf sich nicht wiederholen, dass im Interesse der vier Parteien eine fünfte, die groß ist, verboten wird, wie es bei den Agrariern der Fall war.

***

LN: Wie kann man die Tatsache kompensieren, dass unsere Kultur so lange von der Welt isoliert war?

Ich denke, dass sie in den ersten Jahren nur teilweise isoliert war. Leider war sie auf breiter Basis isoliert. Der Abwärtstrend ist ähnlich wie in der Wirtschaft. Vom zehnten Platz in der Welt zum fünfzigsten. Es wird Anstrengung, harte Arbeit erfordern. Wir werden eine Menge Vorurteile abbauen müssen, von hier bis dort. Wir müssen versuchen, uns selbst aufs Maul zu hauen, aber nicht mit einem Hammer. Versuchen nicht zu belehren, nicht zu beschuldigen. Wir müssen die Haltung der Menschen dort und hier verstehen.

LN: Wie stellen Sie sich die Situation zu Hause vor?

Pocházel ze skromných poměrů a stal se "králem Arlbergu":

Karl Schranz, výjimečný sportovec, jehož jméno má zvuk Beckenbauera, Pelého, Nikiho Laudy nebo Cassiuse Claye, tedy jmen dalších sportovních idolů své doby, vyhrál (téměř) všechno, co se v té době dalo vyhrát - od roku 1955 do roku 1972: muž z Arlbergu se stal třikrát mistrem světa, dvakrát celkovým vítězem Světového poháru, získal stříbrnou olympijskou medaili a čtyřikrát byl vyhlášen nejlepším lyžařem světa!

Schranzův otec pracoval v tunelu ve Svatém Antonu, což vedlo k jeho předčasné smrti na tuberkulózu. Jeho vdova, která pocházela ze Sudet, musela kromě Karla vychovávat ještě další čtyři děti. Aby toho nebylo málo, jejich chata vyhořela. Ve dvanácti letech se Schranz vyučil lyžařem, poté pracoval na pile a později se stal testerem lyží. Schranz začal lyžovat před pátým rokem věku na rozbitých lyžích, které po sobě zanechali turisté a které opravil jeho otec.

O víkendu oslavil Karl Schranz se svou ženou Evelyn ve Vídni v kruhu své zelené rodiny 85. narozeniny - nedávno se stal dědečkem.

První rakouský spolkový prezident zvolený lidem

Dne 24. dubna 2023 uplyne 150 let od narození velkého rakouského politika - dr. h. c. Theodora Körnera. Symbolicky se narodil v rakousko-uherské dualistické monarchii v Neu-Szöny u Komárna, kde jeho otec působil jako kapitán císařské a královské armády. Körner však vyrůstal spolu se svými sourozenci Rosou a Richardem v Kratzau/ Chrastavě, okres Reichenberg (Liberec), v severních Čechách, odkud rodina pocházela. Po otcově předčasném odchodu do důchodu ze zdravotních důvodů v roce 1878 se Körnerovi přestěhovali do Vídně, kde se Theodor, stejně jako jeho bratr Richard, který padl v boji v roce 1915, zpočátku věnoval vojenské kariéře a také pomáhal budovat rakouskou armádu po rozpadu monarchie.

V roce 1924 vstoupil Körner do Sociálně demokratické dělnické strany (předchůdkyně SPÖ), čímž započal svou politickou kariéru. Po pádu Třetí říše se 17. dubna 1945, tedy téměř přesně před 78 lety, stal starostou Vídně. Jeho politická kariéra dosáhla vrcholu, když 27. května 1951 po smrti jihomoravana Dr. Karla Rennera, zvítězil ve druhém kole voleb proti Dr. Heinrichu Gleißnerovi (hornorakouský hejtman) a stal se tak prvním rakouským spolkovým prezidentem zvoleným lidem.

Aktualizováno 11.6.2023:  V Lidicích jsme uctili památku nevinných obětí v době války za účasti prezidenta a politiků. Kdy uctí stejní politici památku nevinných obětí vrahů z řad čs. armády na místech, kdy byly, v době míru, masově vražděny i ženy, děti, batolata a kojenci?

***

"Základním předpokladem skutečného přátelství našich národů je pravda. Ať je jakkoli tvrdá, je třeba ji říkat.“ - „Máme zvláštní schopnost nás všech promítat si vlastní selhání do vybraných obětních beránků a jejich kritizováním se sami se před svým svědomím očišťovat.“ Václav Havel

P.S. Jsme národem Bohemianů, různého etnického původu a jazyka. Bylo tomu tak po dlouhá staletí. Klaus není také typicky české jméno. JŠ

***

Česko-německá deklarace, článek IV.: „Obě strany se shodují v tom, že spáchané křivdy náleží minulosti“. Proč tedy neustále připomínáme zločiny nacismu, na kterých se sudetští Němci z velké části nepodíleli, a zamlčujeme vlastní, spáchanými na vyhnaných spoluobčanech? Proč asi německé děti vědí tolik o zločinech nacismu (stejně jako české)? Proč asi české děti  o zločinech komunismu neví téměř nic?

Jak malé a pokrytecké, jako sám Klaus. Němci k nám necítí nenávist, zato lidé typu Klause ji vůči Němcům vědomě šíří. Němci se opakovaně za své zločiny v minulosti omlouvají. Kdy se omluvíme my za zločiny proti lidskosti spáchaných na drtivé většině nevinných po válce, v době míru? Své názory jsem vyjádřil v reakcích na diskusní příspěvky ke článku. JŠ

*** 

Postoloprty 3.6.1945: Češi by mohli říci: „Je nám líto co se stalo.“

Livia Klausová nemá dost odvahy na přiznání se ke zločinně minulosti svého otce

Lidovky.cz: Zmiňoval jste se o místních, ale původní obyvatelé byli Němci, kteří byli po druhé světové válce odsunuti. Domy, které nekoupili chalupáři a stály v půlkilometrovém hraničním pásmu, komunisté vyhodili do povětří.

Všichni tady byli Němci. Poslední čtyři české rodiny opustily Neratov za Henleina. Pak už tady bylo obyvatelstvo čistě německé. Po odsunu zbyla ve vsi jen jedna paní, která si vzala místního cestáře, komunistu. Prý to byla nejkrásnější ženská v Neratově. Domy se tu pak různě rozprodaly. Řada z nich jako rekreační chalupy. A vesnice se v zásadě proměnila, poutní místo přestalo existovat.