Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Plk. Raichl: „I přes věk a choroby, zbraň v rukou stále udržím!“

***

Skvělá akce, pro svůj obsah aktuálnější a potřebnější než dnes tušíme. Byly přítomny novinářky z LN, MFD, Plzeňské drbny a reportérka ČRo. Televize byly obeslány (Prima i ČT), omluvil se jen ZAK. Na závěr videa jsem slíbil plk. Raichlovi, že jeho nedokončená mise bude pokračovat. Za zorganizování celého pietního aktu patří velký dík Ivetě Irvingové, dceři gen. Jana Romana Irvinga, pilota RAF. Knihu Jaroslava Čvančary „Pravomil Raichl – Život na hranici smrti“ doporučuji!  

Dodnes si vyčítám, že jsem při návštěvě „českého Eichmanna“ JUDr. Karla Vaše v roce 2014 v Domově důchodců v Praze, neukončil jeho život. Kdybych věděl, co vím dnes, neváhal bych. Měl bych na to plné právo jménem tisíců jeho obětí a zničených lidských životů, když jeho zaslouženého potrestání nebyla schopná česká justice za spoluúčasti pasivní, mlčící společnosti. Plk. Rajchl by tak nemusel plánovat likvidaci Karla Vaše a mohl jistě žít déle. Stal se tak jeho polední obětí. Zemřel symbolicky 25.února, v den únorového puče komunistů v roce 1948. Byl posledním, který hovořil s gen. Heliodorem Píkou, těsně před jeho popravou. Byl také velkým kamarádem politického vězně plk. Luboše Hrušky, který plk. Raichla objevil zemřelého v křesle s knihou v ruce…   

Je symbolické, že v době závěru pietního aktu se ozvaly „just in time“ zvony kostela poblíž. V parku před ním jsem vyfotografoval památník Second Infatery Division US Army z roku 1990, také symbolické. Zvonily tak i za Ukrajinu, na její podporu i s Boží pomocí!

Svoboda nebyla nikdy zadarmo. Nezaslouží si ji ten, kdo o ni dennodenně neusiluje a odmítá bojovat, když je v ohrožení. Plk. Pravomil Rajchl si toho byl vědom a bojoval za svobodu do poledního dechu. Čest jeho památce, odkazu a trvalé výzvě každému z nás, kdo si je vědom, že bez svobody pozbývá lidský život svého smyslu a stane se pouhým přežíváním, nedůstojným člověka. Zatím máme stále volbu!

Hledani ztraceneho casu – v Britanii za vlast – I

Bylo proneseno mnoho slov při pietních aktech, převážně „popisové statistiky a dění“ s minimem mravního, morálního rozměru, vazbou na dnešní mravně a hodnotově nemocnou společnost, které vzpomínaní hrdinové dnes tolik chybí. Je vypovídající o mravním stavu země, že se nedostavil žádný politik. Nejvíce řekli ti, co promluvili krátce – Jan Adámek, člen předsednictva  Svazu Letců – Pilot LAA, hospodář odb. 30 gen. K. Mrázka (pochází ze šlechtického rodu Harantů), ve věku 89 let je stále aktivní a paní Lucy Hughes, zástupce velvyslance Velké Británie – viz videa níže. Pořídil jsem i symbolické fotografie z návštěvy vojenského hřbitova na Olšanech, kde se nachází i malý pomníček čs. pilotů RAF, který zůstal opomenut, stejně jako pomník RAF na Klárově… Vpravo Jan Adámek s osobním dárkem - šátkem - od generála letectva Alexandra Hesse.

Níže připomínám život gen. letectva Alexandra Hesse, který na jehož osudu je dokumentována zločinnost komunistického režimu a jeho strach před statečnými lidmi, kteří nikdy neustoupili. Byla to zřejmě největší osobnost mezi našimi piloty v první republice a mezi piloty RAF. Letos uplynulo 122 let od jeho narození.   

Jan Adámek, 89 let, Klárov

Připomeňme si film Hřbitov pro cizince, abychom opět nezačali zapomínat a připomněli si ty, kteří skutečně bojovali za svoji vlast a jak se jim po válce "odměnila". Jak by asi dopadli Gabčík s Kubišem, kdyby se dožili teroru komunistů… 3x jsem donutil ČT, aby byl tento skvělý dokument zpřístupněn v iVysílaní. Doufejme, že už v něm zůstane natrvalo pro paměť země, abychom nezapomínali. „Moskviči“ nikdy nespí. J.Š.

***

Ve významný „Den národního vzdoru“ se na Vychovatelně konalo připomenutí  80. výročí atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Při vší úctě ke všem, co se na přípravě atentátu podíleli, měl vzpomínkový a pietní akt k profesionálnímu provedení a využití nabízejícího se potenciálu, zvlášť s ohledem na dnešní dobu, žalostnou úroveň. V podstatě jen „obrázky a popisky“, bez silné myšlenky v čemž pokračovala i ČT v Událostech ČT – o projevech ani slovo. Jen někteří řečníci to u Památníku připomněli ve svých projevech. Níže jsou všechna jejich vystoupení, doplněná touto malou fotogalerií. Věřme, že chlapci, který omdlel vedle mne, se už daří dobře. Hezké bylo, jak mu ministryně obrany ČR okamžitě přinesla láhev s vodou. Kde zůstala vojenská hudba? Skotští dudáci zahráli jen na úvod? Při kladení věnců a květin žádná hudba, navíc rozděleno na dvě části „významné a nevýznamné“ zástupce. Dcera genmjr. letectva Jana Romana Irvinga, pilota RAF, byla také mezi „nevýznamnými“a posledními… Gripeny nahradily vrtulníky - jediný Hawker Hurricane zapůsobil nejvíce! Řečníci používali nesprávně „říšský protektor“, místo zastupující?! Starší mládež byla zklamaná, malé děti byly nadšeny. Praneteř Jana Kubiše Dagmar Raupachová byla zklamaná, že u Památníku nevystoupila s projevem a jak je běžně zvykem v celém světě při podobných pietních aktech. Podrobnosti níže.

***

Jak Reinhard Heydrich zachránil život mému tátovi

Přináším dvě videa ze zahájení výstavy. Dcera plk. Karla Janšty promluvila ve druhém videu skvěle i za všechny potomky našich pilotů RAF. Žádná veřejnoprávní média jsem nezaznamenal. Malá FOTOGALERIE.  

Na úvod promluvil plk. David Catmur, vojenský přidělenec Spojeného království (bohužel mne zdržela kontrola při vstupu). Proto jsem celé jeho vyjádření nezaznamenal. Ředitel Muzea českého a slovenského exilu v Brně Jan Kratochvíl promluvil skvěle, jako vždy na této putovní výstavě.

Je vypovídající o stavu naší společnosti, když rodáci z Lidic, letci RAF mjr. Josef Horák a mjr. Josef Stříbrný, ani po šesti letech nemají vybudovaný památník v rodné obci. Spolek pro vybudování památníku Josefa Horáka a Josefa Stříbrného v Lidicích, byl založen v roce 2015. Mají smůlu, že nebojovali na východě… Už na schůzi Společnosti pro vybudování nových Lidic v roce 1947, odmítlo 110 lidických žen postavit nové domky i pro oba letce - viz vpravo.

Film ČT Hřbitov pro cizince z roku 1990 DOPORUČUJI! Po mém opakovaném upozornění ČT dokument zpřístupnila (nejméně 3x) v iVysílání, ačkoliv tam měl být trvale. Je z produkce ČT, tedy za peníze daňových poplatníků. 

Zatímco jsem byl uklizen v psychiatrické léčebně, která mě chránila před opětovným zatčením, sešel se Nejvyšší soud a rozhodl takto právem: „Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3.  července 1962 se pro porušení zákona ruší, neboť větu, že president republiky Antonín Novotný je vůl, nelze považovat za kulturní činnost.“

***

Knížku jsem našel při třídění mé stále rostoucí knihovny, jakoby na mne čekala. Opět jsem si ji přečetl. Je tak skvěle napsaná, že ji přečtete „jedním dechem“. Styl Vladimíra Škutiny vás prostě nepustí dokud ji nedočtete. Setkal jsem se s ním jen jednou, v Curychu 8.7.1989 na besedě s Pavlem Kantorkem, kterou moderoval (zvukový záznam besedy doporučuji!). JŠ

***

Str. 70: Pak jsem zažil ve svém okolí jiný případ. Profesor matematiky, který trávil ve vězení už čtrnáctý rok. Byl uzavřený do sebe, s nikým se nekamarádil a trpělivě vykonával všechny rozkazy, i ty, které byly absolutně nesmyslné.  Jednou jsem vedle něho seděl při navlékání korálů a pan profesor se mi přiznal, že jsem strašně podobný jeho synovi. Věděl jsem, že pan profesor nedostává žádné dopisy a žádné dopisy také nepíše. Byl zavřen pro špionáž a velezradu. Sloužil za války jako letec u RAFv Anglii a hned po osmačtyřicátém ho zavřeli a ještě v roce 1962 neměl za sebou soud. Mnohem později jsem se dozvěděl, že mu syna zastřelili při pokusu o nedovolený přechod hranic, jeho žena zemřela v roce 1949 na rakovinu a dcera spáchala sebevraždu.

Pan profesor se amnestie děsil. Děsil se pomyšlení, že by měl opustit brány vězení a vrátit se mezi lidi. Bál se, že bude muset jít do míst, kde žil a odkud ho bezdůvodně odvlekli. Věděl, že už se nikdy nebude moci vrátit ke své matematice…  

Aktualizováno 4.11.2023: Řád kropenatého lva potřísněný krví. Není po letech čas na změnu názvu?

***

Aktualizováno 2.11.2023: Slavíme vznik státu, který neexistuje – sami jsme si ho zničili - Kampaň presidenta Pavla sponzoroval jelen? Jsem z toho jelen… - Miloš Zeman: Evropská unie a teď nemluvím jenom o České republice, téměř nemá výrazné podnikatelské osobnosti - Porovnání : 2. a 3. odboj : Kdo to měl snazší ? - Brutálně zlikvidovaná "kulacká" rodina - to si nedovolili ani nacisté !

***

Prof. Pavko: „Kdo chce jít dopředu, musí se také podívat dozadu,

aby tu cestu spíš našel.“

Vyhověl „společenské objednávce“ a neocenil činy a členy Odbojové skupiny bratří Mašínů. Nemá mravní sílu jako TGM, postavit se, když je třeba, i proti všem. Podlehl i v neocenění Emila Kolbena, kde „společenská objednávka“ nepochybně byla. Emil Kolben se narodil 1. listopadu, stejně jako president Pavel a zpěvačka Marta Kubišová (návrh na vyznamenání našeho velkého podnikatele a člověka podpořila svým podpisem). Mohla to být skvělá „mravní trojosa“ propojující generace a staletí. President Pavel ji nevyužil a potvrdil, že obou osobností není hoden. Další velké hanba a ostuda České republiky v podání nejvyššího představitele země před celým světem... Věřme, že film "BRATŘI" prestižní cenu OSKARA obdrží!

***

Cituji z Wikipedie: Významnými událostmi v Kolbenově životě byly oslavy jeho 70. a 75. narozenin. Při druhé jmenované příležitosti mimo jiné pronesl:

„Vyzbrojen rozsáhlými vědomostmi a zkušenostmi ve všech odvětvích silnoproudé elektrotechniky a drže krok s tehdejším nejmodernějším pokrokem ve výrobě elektrických strojů a zařízení, pomyslel jsem v srpnu 1896 na to, že dám své bohaté znalosti a zkušenosti do služeb své české domoviny. V tehdejším Rakousku bylo jen málo menších elektrotechnických výroben, a to pouze v počátečním stadiu vývoje. Zdálo se mi nejlepším, abych sám zřídil moderní elektrotechnickou továrnu ve středu velké průmyslové oblasti, v tradičním sídle vysoce rozvinutého strojírenství: v Praze. Tak vznikla továrna, která se stala základem dnešního největšího elektrotechnického podniku československého.“

Dne 6. června 1943 byl ve věku 80 let deportován Emil Kolben se synem Hanušem a vnukem Jindřichem do koncentračního tábora Terezín. Protektorátní vláda pro něho žádala výjimku, ta  nebyla udělena. Zemřel 3. července 1943 ve věku 80 let v Podmokelských kasárnách. Podle svědectví vnuka Jindřicha měl u sebe kromě pár osobních věcí kufřík se 180 akciemi ČKD...

***

Český Tesla: Nacisté Emila Kolbena umořili v Terezíně, do poslední chvíle měl u sebe akcie

Praha 8. 4. 2023: Kolbenova vila - o českém Edisonu a Teslovi

Příběh Emila Kolbena Comics 2023

***

Ve svém projevu hovořil president i o důležitosti podnikatelské sféry, ale vyznamenal pouze jednoho podnikatele… Slouží mu ke cti vyznamenání našich příslušníků RAF. Mimochodem dnes si připomínáme 130. výročí narození arm. gen. Karla Janouška, jedinného čs. maršála britského letectva a vrchního velitele čs. složky britské RAF. Média mlčí. O tom, jak jsme je po válce brutálně likvidovali naše příslušníky RAF svědčí skvělý film Hřbitov pro cizince – i ten by měla vidět mladá generace aby věděla a starší, aby nezapomínala. Naše příslušníky RAF jsme mohli přivítat doma až v srpnu 1945, kdy se čekalo až se ukončí oslavy Rudé armády… 

Máme mnoho příkladných hrdinů a osobností v naší minulosti i v přítomnosti, ale přednost dostávají převážně ti mediálně známí. To také vypovídá o stavu dnešní české společnosti.

 Film „Hřbitov pro cizince“ opět oslovil naši paměť a naše svědomí!

***

Velitel letky zpočátku hodnotil Jaroslava Doktora jako velmi dobrého pilota, avšak kvůli častým problémům s kázní mezi roky 1931 a 1933 obdržel šest trestů a odpykal si rovných 100 dní vězení po službě. Poslední trest pro něj znamenal konec u letectva, 22. září 1933 mu byla odňata hodnost, na konci měsíce byl přemístěn k náhradní letce a 6. října byl vyloučen z řad létajícího personálu.

Od 15. dubna 1940 pokračoval ve výcviku na letišti Châteauroux, odkud byla výcviková jednotka 10. června evakuována na polní letiště Tarbes. Dnem 16. června byl Caporal-Chef Doktor přidělen k operační jednotce „DASO“ na letiště Châteauroux. Podle prodělaného výcviku lze předpokládat, že byl přidělen ke Groupe de Bombardement d’assaut GBA II/35, která v té době plnila funkci operační výcvikové jednotky s letouny Breguet 693. U této jednotky měl v rámci ústupu absolvovat pouze sedm přeletů. Dne 19. června vyplul z přístavu Bordeaux na holandské lodi Karanan a o dva dny později se přistál ve Falmouthu.

Dne 26. dubna 1941 Doktorova osádka bombardovala Hamburk a při návratu měla kvůli nefunkční radiostanici problémy s navigací. Když letounu začalo docházet palivo, Sgt Doktor provedl v 03.59 přibližně 3,5 km severozápadně od obce Wetherby přistání do terénu s vysunutým podvozkem. Během výběhu se letoun postavil na příď a došlo k poškození trupu pod přední střeleckou věží. Wellington musel být rozmontován a odvezen k opravě. Kromě naraženého kolena druhého pilota Sgt Miroslava Styblíka zbývající členové osádky vyvázli nezraněni.

Zatímco válka v Evropě skončila 8. května 1945, československým letcům RAF, bylo teprve v srpnu umožněno vrátit se do vlasti.
Tříměsíční zpoždění bylo způsobeno kombinací několika faktorů. Především Rusové používající zdržovací taktiku, kteří měli v úmyslu zajistit, aby klíčová infrastruktura osvobozeného Československa byla pod jejich kontrolou. K tomu se přidala politika Američanů a Britů, kteří se snažili neznepřátelit si svého ruského spojence z druhé světové války, zatímco Zdeněk Fierlinger, nový levicový československý premiér, chtěl podpořit ruské osvoboditele své země.

https://fcafa.com/2021/08/13/returning-home-august-1945-part-i/

https://fcafa.com/2021/08/16/returning-home-august-1945-victory-parade/

Hřbitov pro cizince – nejlepší film k tématu RAF a likvidaci našich hrdinů!

In 2021, our Free Czechoslovak Air Force Associates ltd volunteers instigated, or were represented, in the remembrance of Czechoslovak RAF men and women at these locations: https://fcafa.com/2022/01/08/remembered-2021/

Praha 18.8.2020 - Olšany a Ruzyně: Pietní akty na počest 75.výročí návratu čs. pilotů RAF do vlasti

V roce 2021 naši dobrovolníci z Free Czechoslovak Air Force Associates ltd iniciovali nebo byli zastoupeni při vzpomínkách na československé muže a ženy RAF na těchto místech: https://fcafa.com/2022/01/08/remembered-2021/

Praha 2.září 2015: Děkujeme, že jste za nás umírali – a odpusťte…

Praha 18.8.2020 - Olšany a Ruzyně: Pietní akty na počest 75.výročí návratu čs. pilotů RAF do vlasti

Zapomenutý vojenský hřbitov západních vojáků na Olšanech

Whilst the war in Europe finished on 8 May 1945, it was only in August that the Czechoslovak RAF airmen were permitted to return to their homeland.

The three months delay was due to a combination of factors. Primarily the Russians using delaying tactics who were intent on ensuring that the key infrastructure of liberated Czechoslovakia was under their control. This was compounded further with politics between the American’s and British who sought not to antagonise their Russian WW2 ally, while Zdeněk Fierlinger, the left-wing new Czechosloslovak Prime Minister was intent on support for his country’s Russian liberators.

https://fcafa.com/2021/08/13/returning-home-august-1945-part-i/

https://fcafa.com/2021/08/16/returning-home-august-1945-victory-parade/

Krom velkého příběhu tu po ní zůstal i odkaz: nikdy se nevzdávejte!Trudie Bryksová po celou dobu vedla ještě jeden velký boj. Za to, aby našla hrob svého muže. Podařilo se jí to až neuvěřitelných dvaapadesát let po jeho smrti. Urna s popelem byla tajně zakopána v Motole. Trudie na místo položila kytici a stuhu v barvě české trikolory s nápisem "Josefu Bryksovi - po 52 letech hledání".

***

Mohla by to být story o ženě, kterou provázelo neštěstí, smůla a drtivé následky vlastních rozhodnutí. Na osud Trudie Bryksové, od jejíž smrti tento týden uplynulo deset let, je ale možné nahlížet i opačně. Jako na život mimořádné osobnosti, jež se nikdy nevzdala. Nesklonila hlavu před žádným režimem, před žádnou mocí a před žádným nátlakem. A podobně jako její manžel, stíhací letec RAF Josef Bryks, nezdolný mistr útěků ze zajetí, šla i ona do ztracených bitev. Její inspirující příběh stojí za to si připomenout vždy, když čelíme nátlaku a hledáme sílu ke vzdoru. Polský spisovatel Mariusz Surosz ji v knize Ach, ty Češky zařadil mezi osm žen, jejichž osudy výmluvně ilustrují nedávné dějiny Československa.

 Brigádní generál Josef Bryks, stále živé svědomí naší země – i nás!