Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Dokavad se nezačneme zajímat o duchovní hodnoty a materiální nám budou přednější, do té doby budeme podřizující se společností, zrazující sama sebe.

Hlavním ublížením českému národu Eduardem Benešem vidím v tom, že odmítl bojovat i když Češi v té době si to přáli, měli chuť a tradice legionářů ještě žila.

Následek pokoření před Velkoněmeckou říší s našimi zbrojovkami, ochranou hranic a hlavně s nadšením a odvahou národa "jít do toho", ublížilo psychice společnosti tak, že po válce jsme museli být osvobozeni. Řeči, o tom, že bychom trpěli, měli rozbitá města, jsou nejen výmluvou před ostatními národy Ruska, Polska, Beneluxu Francie a tak dále, jsou ubohé proto, že po válce jsme se chovali jako "vítězové" na úrovni skutečných vítězů, hrdinů, kteří za naši svobodu i životy bojovali a umírali Rusové, Poláci, Anglosasové. My jsme měli nepoškozená Hradčana, zato psychika národa byla v mínusu. Kdybychom bojovali, měli hrdiny jako jiní, nikdy bychom nepřipustili komunisty k moci.

Hrdost a statečnost a vědomí sounáležitosti by nám to nedovolily. Nežli nás komunisté zadrátovali, mnoho statečných a uvědomělých Čechů odešlo, protože věděli, že sovětská pomoc bude dalším útlakem národa. Dodnes po 75 letech, naše nesourodost, rozpolcenost, ukazuje kam vede dobrovolné ponížení a strach.

Aktualizováno 12.7.2023: To, co se od 19. století pokoušelo stát se českým národem, se stalo jen jazykem moci definovanou entitou bez potřeby kultury a pravdivých dějin. Když v roce 1991, tedy dlouho před nástupem sociálních sítí, francouzský filozof Bruno Latour publikoval svoji zásadní práci „Nikdy jsme nebyli moderní“, předběhl svoji dobu. O více než třicet let později můžeme dodat, že ve střední Evropě, a nejen tam, moderní už nejspíše nikdy nebudeme. Museli bychom se totiž vrátit o více než dvě století zpátky a najít cestu k hodnotě a rozvoji kulturnosti individua – ne abstraktního národa (Svaté zápaly vlastenectví a bída národního státu 21. století).

***

Češi by měli být kritičtější a konečně přestat adorovat tatíčka Masaryka tak, jak to

Češi by měli být kritičtější a konečně přestat adorovat tatíčka Masaryka tak, jak to například činí Zdeněk Čech ve svém posledním článku. Na pravdě si Tomáš Masaryk, soudě podle jeho verbálních a písemných projevů velmi zakládal, ve skutečnosti ji ale nectil, lhal, až se mu od úst prášilo. Češi, nemajíce dostatek vhodných vzorů, uctívají lháře.

Československá republika tedy vznikla ze lží a propagandy. Pod přísahou před československým soudem TGM pak své financování Beneše během války popřel. Aby své příjmy po válce vyúčtoval, ho ani nenapadlo, odmítl to učinit [Kalvoda].

Předseda sudetoněmecké sociální demokracie a nesmlouvavý antinacista Wenzel Jaksch později o TGM velmi výstižně shrnul: „Masarykova politická filozofie nebyla filozofií, protože filozofie je důsledné uplatňování řady principů, byla směsicí pravdy, lží a protikladů, doktrínou čisté účelnosti, která pod maskou demokratické etiky vyhovovala specifickým potřebám velkočeské mocenské politiky. Následkem bylo rozšíření směsice politických bludů, které morálně narušily myšlení dvou generací.“ [Jaksch] Což se promítlo i do dalších generací a je znatelné dodnes.

„Odkud se v nás to zlo bere?“ I 80 let poté je v Česku problém přiznat vraždění Němců

 ***

Před odchodem byla připomenuta podstata postoloprtského případu s tím, že jde o místo s největším počtem poválečných civilních obětí, tedy v době míru, že strůjcem byla československá armáda pod patronací sovětské tajné služby a navíc „hecována“ proklamacemi předních československých politiků. Šli jsme přibližně po trase, kterou byli „žatečtí“ v červnu 1945 do Postoloprt vedeni, nejprve muži a pak i ženy. Cestou jsme míjeli pomník vděku Edvardu Benešovi a pomník volyňským samopalníkům. Ó, jak jsou paradoxní československé dějiny!

Na závěr byly připomenuty ještě tři skutečnosti:

1)podobnost postoloprtského případu se současnými událostmi, zejména na Ukrajině,

2)oficiální smíření německého a francouzského prezidenta ve vyvražděné vesnici Oradoure sur Glane (10. 6. 1944) za účasti starce, který vyvražďování přežil s tím, že „my“ jsme se nikdy k takovému smíření např. v Lidicích neodhodlali,

3)připomenuto „krnovské smíření“ na půdě židovské synagogy a kostela Sv. Martina, do něhož daroval přeživší německý chlapec (1945) sochu Panny Marie z Dachau jako jiskru smíření.

Naším specificky českým problémem je, že se dezinformace a falešné mýty, bohužel už v 19. století, staly základním stavebním materiálem a obsahem českého společenského sebevnímání. Až nebudeme potřebovat obraz nepřítele, výmluvy a falešné modly, přestaneme být konečně otrokem lží o minulosti a začneme mluvit o budoucnosti. Zatím nám stále ještě stačí zábava a předstírání, že se nic neděje.

Nejnenáviděnější politik přelomu 19. a 20. století Tomáš G. Masaryk se obratem ruky změnil v nekritizovatelného „tatíčka“ a „prezidenta osvoboditele“. Edvard Beneš za války neváhal udávat stovky svých politických odpůrců britským úřadům, jako podezřelé ze styků s nacisty. Ti pak byli preventivně na dlouhé měsíce zavíráni do zajateckých táborů. Nestačilo mu to. Po návratu do Prahy v roce 1945 nechal zavírat jako rukojmí dokonce rodiny těch nejaktivnějších. Dnes má ale sochu před ministerstvem zahraničních věcí a stovky měst a obcí po něm pojmenovaly ulice či náměstí.

…  „Proč ne civilizovaně“ – jinak řečeno proč, když už v souladu s rozhodnutím vítězných velmocí mělo dojít k odsunu německých menšin ze Střední Evropy, nemohl být prováděn spořádaně, bez státem organizovaného masového násilí – a s vyloučením německých antifašistů a Židů, tedy těch, kdo byli mezi největšími oběťmi nacistického útlaku.

Ve volbách roku 1935 získala německá sociální demokracie na tři sta tisíc hlasů. Ozbrojené oddíly Republikanische Wehr bojovaly v září 1938 po boku jednotek československé armády s nacistickými ordnery. Po Mnichovu se tisíce z nich spolu se sudetskými německými Židy pokoušely utéci před Hitlerem do československého vnitrozemí. Československé úřady je nepustily přes nové hranice, a ty, kterým se podařilo projít, zatkly a proti jejich vůli předaly zpět nacistům.

Nikdo Beneše nenutil uzavřít protiústavní spojenectví se Sovětským svazem z roku 1943, či okamžitě po osvobození zakázat Agrární stranu a vše mimo Národní frontu, zavést tuhou cenzuru, komunisty řízené Závodní milice (předchůdkyně Lidových milicí), národní výbory či otevřeně protidemokratický Košický vládní program.

Edvard Beneš byl prezidentem až do 5. října, o celé situaci byl podrobně informován, a nese tedy za tento zločin plnou politickou i morální zodpovědnost. Stejně se choval už v březnu 1938 i vůči stovkám Židů, kteří se snažili utéci do Československa v noci po nacistickém anšlusu Rakouska. Během několika dní po záboru Sudet skončilo v nacistických vězeních na deset tisíc sudetoněmeckých antifašistů. Do konce roku jich bylo více než dvacet tisíc.

Teprve šedesát let po válce se česká vláda Jiřího Paroubka dokázala sudetoněmeckým odpůrcům nacismu oficiálně omluvit. Poněkud směšně nicméně zapůsobilo její rozhodnutí vyčlenit trapných třicet milionů korun na zjišťování osobních vzpomínek a dokumentů těchto obětí nacistické i československé nespravedlnosti.

Stonásobně trapnější ovšem bylo vyjádření tehdejšího českého prezidenta Václava Klause, který vládní deklaraci označil za „koncepčně chybné, zbytečné a prázdné gesto“. (Otec Livie Klausové Štefan Miština jako příslušník fašistické tajné policie slovenského státu zabavoval majetek slovenských Židů, kteří následně skončili v Osvětimi. V září 1940 byl Miština navržen na odměnu za „zvláštní svědomitost a výkonnost“. Září 1940 představuje určitý přelom v perzekuci slovenských Židů, která vyvrcholila v roce 1942 deportací dvou třetin židovské populace do nacistických vyhlazovacích táborů. V září 1940 vznikl Ústřední hospodářský úřad, jehož cílem bylo rychle se zmocnit židovského majetku… J.Š.)

"Politika je o tom, o čem se mlčí. O čem se mluví, je propaganda k dosažení toho,

o čem se mlčí.“

K.Mrzílek

***

Jan Urban: "Neměníme se, opakujeme staré chyby. Stejně jako byla v roce 1918 společnost nehotová a elity vyměnily morálku za funkce ve státě, dělo se totéž i v roce 1989" - Miroslav Bárta: "Žijeme v generaci údržbářů. Skutečné elity se dostávají k moci, když přichází opravdová krize".

*** 

Za největší chybu prvního prezidenta považuje, že si vybral za svého nástupce Edvarda Beneše.

„Byl to výkonný a schopný úředník, který se ale nikdy neměl stát hlavou státu. Stát neuvěřitelným způsobem poničil. Byl mstivý, sebestředný a nevzdělaný v moderní mocenské politice. Beneš je jeden z mnoha mýtů české politiky a společenského vědomí. Dokud si nepřiznáme, že byl manipulátor, který nechal věznit lidi a spolupracoval se Stalinem a československými komunisty způsobem, který byl za hranou zákona, nikdy nebudeme dospělí,“ kritizuje Urban.

Celý rozhovor>

***

Pomatený Beneš chtěl válčit spolu s Hitlerem proti Habsburkům

Aktualizováno 16.9.2022: Otevřený dopis gen. Blaška Okamurovi

***

„Lidé raději poslouchají nové lži, než staré pravdy.“ A. P. Čechov

„Demokracie je diskuse – ne pavlačové výkřiky a laciná slova.“ TGM

***

Jen špička ledovce: Zpráva amerických zpravodajských služeb: Rusko si za miliony kupuje politický vliv po celém světě - Praha VN 11.9.2022: PRAGUE MAIDAN

***

Poslechněte siprojevposlankyně SPD Karly Maříkové. Oroduje za svoji stranu a jejího „fírera“, pomalu jako Goebbels za Hitlera. Není divu, že europoslanec za SPD gen. Hynek Blaško z SPD vystoupil.

Zklamal i gen. Petr Pavel, kandidát na prezidenta, který prohlásil, že by Tomia Okamuru jmenoval premiérem, protože respektuje vůli lidu?! Mašíny by nevyznamenal, protože zabili nevinné lidi?! Byli to členové KSČ - svoji přísahu „na život a na smrt“ sloužit straně splnili.

Podivný voják, který by chtěl vyhrát válku bez nevinných obětí. Kdysi jsem se s ním bavil v Lošanech při pietním aktu před rodinným statkem Mašínů. Přeletěla letka Gripenů, byla vypálena čestná salva. Tehdy činnost odbojových skupin Tří Králů a bratří Mašínů uznával a vážil si jí. Zřejmě by dnes odmítl vyznamenat i členy skupiny Tří Králů, protože zabili nevinného člověka, možná i člena SS či NSDAP? Ti jen poslušně ve většině také jen sloužili těm, kteří masově zabíjeli a vraždili nevinné, jako komunisté. Členem KSČ byl i gen. Petr Pavel, krycí jméno „PÁVEK“. Začíná se chovat jako zrádce národa Edvard Beneš, pokud se nejedná o fejky? V boji o moc se využívá vše. JŠ 

Lošany 26.8.2022: Otevření "Památníku Tří Odbojů" - střet s "inteligentním" plebejstvím moderátora ČT...

Aktualizováno 2.5.2023: Jsem bolševická zrůda a deviant …

***

V knize „Třetí odboj na Klatovsku a Domažlicku“ (Město Klatovy 2014) píše politický vězeň František  Wiendl, že v květnu STBještě nic o jejich skupině nevěděla, protože nikdo nic neprozradil. Přitom jako jediný vyjmenoval všechny zúčastněné komplice hned při prvním výslechu. Sebrali je 19.listopadu 1949 a 22.listopadu už StB vše věděla. STBáci píší, že polehčující okolnost byla, že mluvil. Jak může být u ing. Mileny Blatné František Wiendl čestným předsedou KPV? Podotýkám, že jsem si pana Wiendla dříve vážil. Názor jsem změnil, mé zásady jsou neměnné – i z úcty k hrdinům odboje za vlády nacistů a komunistů, ke skutečným hrdinům, kteří nikdy morálně neselhali. Bylo mi ctí smět považovat za své přátele Františka Zahrádku, plk. Luboše Hrušku, plk. Františka Hejtmánka, či politické vězně žijící v exilu ve Švýcarsku, za které zástupně jmenuji JUDr. Jaroslava Anděla(předseda Světového svazu politických vězňů v exilu), sokola Rudlu Němečka,či skauta Karla Kukala.

Níže si můžete přečíst výpovědi na StB a dodatky od listopadu 1949 do června 1950 Františka Wiendla, Jana Prantla a MUDr. Jiřího Krbce. Pan Wiendl mně prý „nemůže přijít na jméno“ – po přečtení jeho výslechu na StB a porovnání s tím co píše v knize „Třetí odboj na Klatovsku a Domažlicku“, se mu nedivím. Stačí porovnat datumy výpovědí s tím, co píše ve sborníku. Pravda je jen jedna, byť na zemi nutně relativní – záleží na úhlu pohledu. Absolutní pravda je nad námi. Podle ní budeme také souzeni a hodnoceni.

Mnohé události z naší nedávné minulosti by se měly dočkat oprávněné revize.

… Máme z té doby stále ještě hodně dluhů a netýkají se pouze Emericha Ratha. Například divizního generála Maurice Pellé, jakkoli nemá s tímto mužem pranic společného.

Při jednání s vládou Francie bylo Československu nabídnuto, aby náčelníkem generální štábu nově budované československé armády se stal divizní generál Maurice Pellé (1863-1924). On byl do této funkce 17. února 1919 skutečně jmenován. V červnu téhož roku byl jmenován vrchním velitelem československé armády, která získávala první bojové ostruhy v boji s maďarskými vojsky na východní hranici nově vznikajícího československého státu. Generál Pellé vtiskl vznikající československé armádě moderní systém, vybudoval struktury řízení armády a do konce roku 1920 řídil její generální štáb. Tomuto muži jsme také mnoho dlužni. 

Otřesný článek o naší minulosti a o nás (LN, Pátek, 16.10.2020). Končí tímto odstavcem:

…Když jdeme zpátky ke statku, jehož polovinu po matce získal v roce 1989 zpět a druhou si musel odkoupit, vrátí se ještě k filmu. „Jsem rád, že se to skončilo, i když jsem to snášel špatně. Z premiéry mne odvezli do nemocnice. Ale ty základní věci tam jsou. Impulz byl jasný, ten dal Beneš, a kdyby někoho měli soudit, pak jeho. A pak je tam dobře vidět, jak se lidi chovají, když si můžou vlézt, do jaké chalupy chtějí. Myslíte, že by dneska takhle nejednali? Kdyby měli tu možnost? Otec a ti další ještě nebyli ani zahrabaní, a už v jejich barákách spali noví majitelé. A místní, ne cizí.“

Ptáme se, jestli se mu někdy někdo ze sousedů – potomků vrahů – omluvil.

„Ne, nikdy, nikdo.“

Benešovy lži aneb co společného má historie s dneškem

Géza Dunajszky Zaorané masové hroby:  „Domoobrana a zkáza karpatských Němců“ – opět děsivé čtení o nás a naší stále zamlčované minulosti…

***

Připomínám, že otec bývalé první dámy Livie Klausové, Štefan Miština, byl příslušníkem tajné policie Slovenského státu, tedy tchán prezidenta Václava Klause. Osobně se podílel na zabavování majetku slovenských židů, kteří následně končili v Osvětimi. Livie Klausová na mé dotazy nikdy neodpověděla – ani jako velvyslankyně České republiky na Slovensku .

- V době sčítání lidu v roce 1930 žilo v Československu 691 923 Maďarů a 3 123 568 Němců, z nichž 155 000 mělo bydliště na Slovensku.

- Není zapotřebí mnoho matematického talentu k tomu, abychom zjistili, proč do roku 1950 ze 155 000 karpatských Němců zůstalo pouze 6259 vybraných slovenských (saských) Němců. Pokud budeme souhlasit s tím, že do dnešního Německa bylo vysídleno „jen“ 32 450 lidí, tak počet popravených a zabitých v tehdejších bojích představuje 116 291 osob!

- Pokud také víme, že 20. února 1946 bylo v koncentračních táborech na Slovensku stále 62 643 lidí, kteří se hlásili k německé národnosti, a v roce 1950 jich bylo pouze 6259, pak z výše uvedeného množství osob (116 291) se počet později pohřešovaných osob blíží 24 tisícům (23 934 osob). To znamená, že tito lidé nepřišli o život v bojích, ale po válce. Až v době míru se stali obětí českého nacionalistického postoje vlády prezidenta Beneše. Tito karpatští Němci zmizeli mezi 3. dubnem 1945 a 31. říjnem 1947 ve 107 koncentračních táborech na Slovensku!

Beneš-Dekrete machen Sudetendeutsche rechtlos

Am 25. Oktober 1945 erließ der tschechoslowakische Präsident Edvard Beneš das Dekret Nr. 108 über die "Konfiskation des feindlichen Eigentums". Damit wurden die Angehörigen der deutschen Minderheit ohne Entschädigung enteignet. Das Dekret gehörte zu einer Reihe an Dekreten, die sich gegen die deutsche Minderheit in den böhmischen, mährischen und schlesischen Grenzgebieten richtete. Die Dekrete bereiteten die Zwangsumsiedlung der Sudetendeutschen nach dem Zweiten Weltkrieg vor.

„Es wird notwendig sein, kompromisslos die Deutschen in den tschechischen Ländern völlig zu liquidieren. Unsere Lösung muss es sein, unser Land kulturell, wirtschaftlich und politisch endgültig zu entgermanisieren.“

Edvard Beneš, Präsident Tschechoslowakei,1945

Bohumil Němec: "Wir waren für eine Politik, deren Ziel ein unabhängiger tschechischer Staat war, wir wollten einen sozial gerechten Staat, viele von uns wollten einen sozialistischen Staat" (und er war ein Rechtspolitiker). TGM: "Wenn nicht große soziale Reformen auf rücksichtsvolle Weise durchgeführt werden, steht uns eine Revolution bevor".

... Es wurde gesagt, dass die Natur keine Sprünge macht. Aber diese Worte gelten viel mehr für die menschliche Gesellschaft als für die Natur. Eine neue Gesellschaftsordnung kann nicht ohne Rücksicht auf die bestehende Ordnung errichtet werden. Eine neue Gesellschaft kann nur aus der Entwicklung der bestehenden Gesellschaft hervorgehen. Übertriebene und vor allem gewaltsame Sozialreformen schaden echten Sozialreformen mehr als sie ihnen nützen, denn sie garantieren nicht deren Dauerhaftigkeit und die Vermehrung der Summe des menschlichen Glücks und Wohlbefindens. Sozialreformen dürfen nicht nur die physischen und materiellen Aspekte der Gesellschaftsordnung betreffen. Reformen müssen auch moralisch vorbereitet werden. Deshalb haben gewaltsame Umstürze in der Regel zu einer Reaktion geführt, und wir sind davon überzeugt, dass auch die russischen gewaltsamen Umstürze eher zu einer Reaktion führen werden....

"Edvard Benes war kein guter Diplomat. Wenn er Englisch sprach, verärgerte er die meisten Menschen, die er traf. Er war absolut selbstbewusst, ja messianisch, wenn es um die historische Rolle der Tschechoslowakei ging. Er kannte das englische Umfeld nicht, er verstand es nicht. Es ist bezeichnend, dass, als München kam, nicht nur Benes zusammenbrach, sondern die gesamte tschechoslowakische Elite, jeder Einzelne von ihnen. Alles auf die militärische Unterstützung Großbritanniens und Frankreichs zu setzen, obwohl es in der Zwischenkriegszeit offensichtlich war, dass diese Länder es nicht eilig hatten, in einen weiteren katastrophalen Krieg einzutreten, war gelinde gesagt eine gewagte Wette. Und diese Wette hat sich für die Tschechoslowakei letztendlich ausgezahlt." Thomas Lorman, britischer Historiker (LN 30.9.2023: Die Tschechoslowakei war die Ukraine, der nicht geholfen wurde)

***

Die Gründung der Tschechoslowakei erfolgte nach demselben Prinzip wie die Gründung der UdSSR - unter Missachtung von Ethnien und Nationalitäten zugunsten einer einzigen Ethnie und Nation, und genau damit begann das Unglück unseres Landes. In Österreich wird das Geburtshaus Adolf Hitlers in ein Museum umgewandelt, als Warnung für künftige Generationen. Wir haben das Edvard-Benes-Museum in Sezimovo Ústí in seiner Villa. Dort werden Sie nichts über seine Verbrechen erfahren. Wieder leugnen wir die Vergangenheit, anstatt die Wahrheit zu veröffentlichen. Kein Wunder also, dass die Vergangenheit immer wieder zu uns zurückkehrt. JŠ

***

Die Tatsache, dass das gesamte Verfassungssystem der unabhängigen Tschechoslowakei ein halbes Jahr zuvor zusammengebrochen war und Parlament und Regierung nicht mehr funktionierten, bleibt unbemerkt. Genauso wie die Tatsache, dass das gesamte außenpolitische Konzept des tschechoslowakischen Staates spätestens 1935 zusammenbrach und die Beschränktheit seiner Führung ihn in die absolute internationale Isolation führte.

Vollständiger Artikel auf Tschechisch>

***

Ein Historiker, ein Brief des tschechischen Adels und die Worte eines Kardinals über die tschechische Tragödie, die in München endet

Aktualizováno 26.10.2022: Dárek pro Putina – PETROHRAD HOŘÍ

***

Aktualizováno 24.10.2022: YouTube video odstranil - dva týdny nemohu nahrávat videa – podívat se na video můžete ZDE. Dnes mi Ukrajinci potvrdili, že odstřelovači hovoří rusky. Jedná se zřejmě o další součást válečné propagandy, v tradičním  ruském „stylu“. Takovou přesnou střelbu zvládnou Ukrajinci, ale těžko zdemoralizovaná ruská vojska, kterým zoufale chybí nejmodernější vojenská technika. Svědčí o tom i to, že mi video zaslali čeští soudruzi, příznivci Putina. EU by měla zablokovat všechna ruská aktiva, nakradené majetky oligarchů a vše Ukrajině předat - jako ruskou válečnou daň. Ukrajina bojuje i za udržení evropských hodnot. Je už de facto členem EU. Nebudeme-li dostatečně Ukrajinu podporovat, zaplatíme mnohem více.JŠ

***

Kulky létají všemi směry, tankista se podruhé narodí

Putinův expremiér pro Lidovky.cz: Čeho se ruský prezident bojí a proč nepoužije jadernou bombu

***

„Moderní“ způsob vedení války. V tancích by měli sedět ti, co rozhodují o životech druhých - v klidu svých zabezpečených, luxusních kanceláří a bunkrů. Takové záběry ruská televize neukáže. 

Ukrajinci bojují a umírají i za naši svobodu – v ČR rekordně stoupl počet zakoupených dovolených v zahraničí, včetně vzdálených destinací… 

Jakmile západ podlehne jadernému vydírání Ruska, prohrává a jaderná katastrofa bude o to pravděpodobnější v budoucnu. Západ se musí rozhodnout - a konat. Víme, kam vedla politika appeasementu a jak dopadla. JŠ

***

Sláva Ukrajině – Herojům Sláva! 

***

Senátor USA John McCain: „Bez odvahy jsme na prodej.“

***

Achttausend "ausgestorbene" Rechtsnormen, Gesetze, Verordnungen und Erlasse, die das Gesetzbuch in den letzten 100 Jahren überschwemmt haben, sollen vom Gesetzgeber im Jahr 2022 aus dem Gesetzbuch entfernt werden. Das Innenministerium verfügt bereits über ein Inventar dieser Personen. Die Nachkriegsdekrete von Präsident Edvard Beneš, durch die die ansässigen Sudetendeutschen ihrer Bürgerrechte und ihres Eigentums beraubt und nach Deutschland deportiert wurden, sind jedoch nicht enthalten.

Der Grund dafür ist, dass diese Dekrete zwar die Merkmale längst überholter Rechtsvorschriften aufweisen, aber immer noch "bedeutende politische oder internationale Auswirkungen" haben sollen. Hinzuzufügen ist, dass die Befürchtungen bezüglich dieser "internationalen" Dekrete völlig unbegründet sind: Die Dekrete würden selbstverständlich zum jetzigen Zeitpunkt und nicht rückwirkend aus dem Gesetzbuch gestrichen, so dass etwaige Restitutionsansprüche der Sudetendeutschen von vornherein keine Chance hätten.

In Deutschland gibt es dafür immerhin einen Präzedenzfall. So wie in unserem Land ein Gesetz aus den frühen 1990er Jahren die Grenze für die Rückgabe von beschlagnahmtem Eigentum auf den Februar 1948 festlegte, wurde in Ostdeutschland ein Gesetz verabschiedet, wonach nur Eigentum zurückgegeben werden sollte, das nach der Gründung der DDR 1949 beschlagnahmt wurde.

Unser heimisches Schreckgespenst

Die "politischen Implikationen" sind jedoch etwas ganz anderes. Mit der ehrenwerten Ausnahme der Volkspartei haben viele Kommunalpolitiker die Nachkriegsverordnungen über dreißig Jahre lang zur schamlosen Manipulation der Wählerschaft genutzt.

Der Blutzoll der Sudetendeutschen war hoch: 54 Männer, Frauen und Kinder starben im tschechischen Kugelhagel. Betroffen waren die Orte Kaaden, Aussig, Eger, Karlsbad, Mies, Arnauund Sternberg. Die Opfer von damals verdienen es, dass man ihrer durch Teilnahme an den Märzfeiern gedenkt.

***

Utl.: Das Trauma vom 4. März 1919

Der 4. März 1919 ist Teil der sudetendeutschen Identität und nimmt im kollektiven Gedächt­nis der Sudetendeutschen einen breiten Raum ein, steht dieses Datum doch für staatliche Ge­walt, Mord, Missachtung des Selbstbestimmungsrechts und nationale Unterdrückung. Der US-amerikanische Präsident Woodrow Wilson hatte in seinem 14-Punkteprogramm eine Neuordnung Europas auf Grundlage des Selbstbestimmungsrechts der Völker vorgestellt. Mehr als 3 Millionen Sudetendeutsche beriefen sich auf dieses Recht, ebenso beanspruchte die im November 1918 gegründete Republik Deutsch-Österreich die mehrheitlich deutsch besiedelten Gebiete Böhmens und Mährens. In Saint Germain sprach die Entente das Selbst­bestimmungsrecht aber den Tschechen und Slowaken zu. Bereits während des Kriegs war Tomáš G. Masaryk und Edvard Beneš die Souveränität zugesagt worden.

Unser spezifisch tschechisches Problem ist, dass Desinformation und falsche Mythen, leider schon seit dem 19. Jahrhundert, zum Grundbaustoff und Inhalt der tschechischen gesellschaftlichen Selbstwahrnehmung geworden sind. Wenn wir Feindbilder, Ausreden und falsche Idole nicht mehr brauchen, werden wir endlich aufhören, Sklaven von Lügen über die Vergangenheit zu sein und anfangen, über die Zukunft zu sprechen. Im Moment begnügen wir uns noch mit Unterhaltung und tun so, als ob nichts geschehen würde.

Der meistgehasste Politiker des späten 19. und frühen 20. Jahrhunderts, Thomas G. Masaryk, verwandelte sich in einen unkritischen "Vater" und "Präsidenten des Befreiers".

Während des Krieges zögerte Edvard Beneš nicht, Hunderte seiner politischen Gegner bei den britischen Behörden als mutmaßliche Nazi-Kollaborateure zu denunzieren. Sie wurden daraufhin vorsorglich monatelang in Gefangenenlagern inhaftiert. Das war ihm nicht genug. Nach seiner Rückkehr nach Prag im Jahr 1945 ließ er sogar die Familien der aktivsten Gegner als Geiseln festnehmen. Heute jedoch steht eine Statue von ihm vor dem Außenministerium, und Hunderte von Städten und Dörfern haben Straßen oder Plätze nach ihm benannt.

"Politik ist das, worüber man schweigt. Worüber man redet, ist Propaganda,

um das zu erreichen,worüber man schweigt."

K.Mrzílek

***

Jan Urban: „Wir ändern uns nicht, wir wiederholen alte Fehler. So wie die Gesellschaft 1918 unvorbereitet war und die Eliten die Moral gegen Positionen im Staat eintauschten, so geschah 1989 das Gleiche“ -  Vlastimil Bárta: „Wir leben in einer Generation von Unterhaltern. Die wahren Eliten kommen an die Macht, wenn die wirkliche Krise kommt“.

Er hält es für den größten Fehler des ersten Präsidenten, Edvard Benes als seinen Nachfolger ausgewählt zu haben.

"Er war ein effizienter und fähiger Beamter, aber er hätte nie Staatsoberhaupt werden dürfen. Er hat den Staat auf unglaubliche Weise zerstört. Er war rachsüchtig, egozentrisch und ungebildet in moderner Machtpolitik. Benes ist einer der vielen Mythen der tschechischen Politik und des gesellschaftlichen Bewusstseins. Solange wir nicht zugeben, dass er ein Manipulator war, der Menschen inhaftieren ließ und mit Stalin und den tschechoslowakischen Kommunisten auf eine Art und Weise kollaborierte, die jenseits des Normalen lag, werden wir nie erwachsen werden", kritisiert Urban.

Vollständiges Interview in tschechisch>

***

Der wahnsinnige Beneš wollte mit Hitler gegen die Habsburger in den Krieg ziehen

Přes sto lidí absolvovalo dnes třicetikilometrovou Pouť smíření z Brna do Pohořelic, která je připomínkou obětí poválečného odsunu německy hovořícího obyvatelstva z Brna. Pochod se konal opačným směrem než tehdejší odsun, při kterém zemřelo nejméně 1700 lidí - Dnes byl popraven Navíd Afkari... 

Rány války poznamenaly miliony lidí. Jsou stále otevřené a špatně se hojí. Platí na ně pouze dvě věci, a to čas a odpočinek. Musíme si uvědomit, že dějiny jsou plné krutosti, nespravedlnosti a křivd. Odpuštění je něco, co si můžeme vzájemně navrhnout hned teď.