Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Kalendář událostí

čt dub 25 @17:30 -
Americké centrum o likvidaci novinářů

Nejnovější komentáře

  • 11.04.2019 16:45
    Vážený pane Šinágl, souhlasím s Vámi, ale pro můj věk 78 let ...

    Read more...

     
  • 09.04.2019 21:23
    Kdyby byl Nikulin vrácen do Ruska, jak Rusko požadovalo ...

    Read more...

     
  • 09.04.2019 18:46
    Žijeme v divné době, ve které si neustále stěžujeme a ...

    Read more...

     
  • 02.04.2019 10:35
    Dobrý den pane Šinágle, napsal jsem "vězení" a tak mě napadlo ...

    Read more...

     
  • 25.03.2019 14:07
    Někdy se chováme jako Rusové. Co už jsme jednou zabavili ...

    Read more...

     
  • 25.03.2019 08:17
    Kníže a soudruh. Schwarzenberg je potomkem české šlechty ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Z naší korespondence

Pametni deska ZH68 031218Slavnostní odhalení pamětní desky a vernisáž výstavy A Second Life - druhý život.

Tato velká akce si zaslouží naši pozornost. Před delší dobou v roce 2014 napadlo pana Jiřího Vančuru a jeho kolegy vzdát dík univerzitě za všechny české a slovenské studenty, kteří tam po roce 1968 studovali. Bernská univerzita už přece desku má. Při návštěvě kostela Fraumünster uviděl desku československých uprchlíků z roku 1978, kterou tam instalovali jako poděkování Švýcarsku a to je inspirovalo.

MZV deskaPane Jane Šinágle.

Před dvěma týdny jsme se s přáteli jako každoročně setkali u Hlávkovy koleje a poté jsme se odebrali na Národní třídu a Albertov. Stejně se scházíme na začátku adventní doby. Setkáváme se tak každý rok a nyní již jako generační pamětníci událostí změn před třiceti lety. Počátky drolení režimu vyvrcholily brutálním zásahem proti pochodu studentů z Albertova na Národní. To nás sbližuje, ač v posledních letech jsme vždy na vše neměli stejný názor. Na čem se však shodujeme je uznání všech, kteří nesou světlo a energii té neuvěřitelně krásné a nezapomenutelné doby. Napadá nás citát Karla Čapka:, „Ten do uhasil všechna světla majáku, je zodpovědný za všechna ztroskotání“.  Život je svou vnitřní podstatou ustavičné ztroskotávání. Avšak být ztroskotancem znamená neutonout. Zachránit se a žít ….Vy, pane Jane Šinágle, nesete světlo a vše co děláte je opravdový hlas demokracie a svobody.

Fortyn KarelSi myslíte, že před nějakým výzkumníčkem z IKEMU si celý mohutný farmaceutický průmysl sedne na zadek a léky proti cukrovce přestane dělat? Nemáte tušení, jak to u nás chodí! Nám nebude žádný mladíček kecat do našich velkoprůmyslových zařízení!

Si myslíte, že přestaneme dělat léky, které se vyrábějí v milionech tun? Myslíte si, že to je jenom tak? Nemáte ani tušení, co my se nastaráme, abychom udrželi výrobu v chodu! Výrobu a prachy, co inkasujeme! Netušíte, jak si stojíme v žebříčcích nejbohatších lidí světa. Na nás si dávejte setsakra pozor!

TitanicA vy, jimž je svěřena budoucnost národa, i světa, se hádáte o kapelníka, který stále hraje. Nikdo z vás nevidíte kru, jíž se už nevyhneme.

Každý chcete být dirigentem, ale už není čas loď zastavit a zabránit osudové srážce! Nevidíte, že všichni zahyneme. Všichni. Děti, i ty milučké a maličké, co nic netuší, ženy, které v okamžiku smrti si tisknou děťátka k srdci, muži co si myslí, že plujeme bezpečně a že je správný čas na zuřivé hádky.

A přitom?

Novinář pan Mitrofanov cituje premiéra Putina, který tvrdí, že po jaderné válce by se lidstvo ocitlo v ráji. Může to být pro mnohé velkou pravdou. Většina by se do nebeského ráje dostala, kde by je mohla užívat.

Zbylí přeživší by se ocitli v ráji komunistickém respektive v řízené demokracii či spíše v řízném režimu, který by donutil dalším generacím přežívat. Možná s materielním dostatkem jako spotřebitele. Bez možnosti vlastního myšlení s posunem respektive ztrátou lidských hodnot. Čest, hrdinství, statečnost, lidské ctnosti by se rozpadly a zežloutly jako listí na podzim a nové jaro by nemělo co oživit. 

To je alternativa přeživších po jaderném konfliktu a vize těch co z historie znají jen absolutní moc pocházející od nomádských předků, expanzivních Mongolů, absolutistických carů a ústředního výboru s prvním tajemníkem.  Absolutistické nebe.

Rozmanitost by zbyla na kvetoucích lukách s tisíci květů, kde vše žije po svém.

Bylo pro mne velkou ctí být na palubě letadla, během tohoto letu, s vnukem Jana Antonína Bati. J.Š.    

 

Arriva busPo neoprávněném krácení mezd řidičům, byla dne 25.10.2018 podána  žaloba na plnění k OS Beroun.

Oslovení předsedy představenstva ARRIVA TRANSPORT Česká republika a.s. Ing. Daniel Adamka ze dne 25.9.2018 Mgr. Danou Houbovou. Reakce předsedy představenstva ze dne 17.10.2018.

Kaple sv VendelinaMalá velikostí, velká příběhem. To je kaple sv. Vendelína v Oseku nad Bečvou, kterou na památku své rodiny postavil pan docent Ladislav Koutný. Kaple je natolik unikátní, že se ocitla mezi třiceti nejzajímavějšímiKaple sv Vendelina socha stavbami v architektonické ročence 2017 a uchází se o Českou cenu za architekturu.

„Opět jsem potřeboval najít rovnováhu mezi rukopisem sochaře a snahou nebudovat druhý svatopetrský chrám ani si hrát na akademickou půdu. Kaple je skutečně pro všechny. Vím, že se nebude líbit všem, ale většině ano a je tady pro každého, kdo se tu zastaví a komu pohladí duši. Ať je to kopáč nebo profesor.“ - Společně s kaplí je tak celé dílo pana Koutného vyjádřením úcty k předkům, kteří nás učí, že každý po sobě máme ve své krajině něco zanechat. „K tomu jsem byl vychován.“ říká. Způsob, jakým místo proměnil je i odpovědí režimu, který rodinu na několik let od jejich půdy odstřihl. Pokud člověk začne sám u sebe a má vůli, zmůže neuvěřitelně mnoho. Ladislav Koutný shrnuje svůj přístup do jedné věty: „Co je dělané s láskou, to se podaří.“ - „Česká společnost je nemocná. Stačí se podívat na města, jak stagnují a nerozvíjí se. Neuvěřitelné množství energie se vynakládá na to, aby nic nového nevzniklo. Město je přitom největší zhmotnění společnosti o sobě samé o světě a o nárocích na svět a na život. Když vidíme jak města nemají územní plány a nikomu to nevadí, o města se nestaráme, nerozvíjíme je. To jsou smutné důkazy o naší společnosti.“ - „Česká společnost je nemocná. Stačí se podívat na města, jak stagnují a nerozvíjí se. Neuvěřitelné množství energie se vynakládá na to, aby nic nového nevzniklo. Město je přitom největší zhmotnění společnosti o sobě samé o světě a o nárocích na svět a na život. Když vidíme jak města nemají územní plány a nikomu to nevadí, o města se nestaráme, nerozvíjíme je. To jsou smutné důkazy o naší společnosti.“ konstatuje profesor Pelčák podle kterého je další směřování naší společnosti tragické. „Žádné nové stavby, žádný rozvoj, žádní noví lidé. Přístup, kterým dojdeme až na okraj evropské společnosti. Přístup, kterým sami sebe postupně zabíjíme.“ - Na straně jedné je tak příběh člověka, který s odpovědností k místu, kde vyrůstal, dává jasný důkaz, že společnost tvoří každý z nás tím, jak žije a co po sobě zanechává. Na straně druhé pak ne příliš optimistická prognóza architekta o směřování naší země. I to je ale v důsledku v rukou jednotlivců. Klíčovým slovem je odpovědnost, se kterou jde ruku v ruce otázka, kterou musí každý z nás směřovat do svého nitra. Odpověď na ni bychom měli hledat kdykoliv a kdekoliv. Třeba i při návštěvě kaple Sv. Vendelína, která svým pojetím i umístěním nabízí překrásný výhled do krajiny a svádí k rozjímání.

A to je i poselstvím pana Koutného: „I kdyby jeden ze sta tady došel k tomu, že svůj konzumní život trochu vyrovná s duchovním a zamyslí se nad tím, jak žije a něco změní, budu rád. To je důvod, proč jsem to stavěl.“ - Fotogalerie (autor fotografií Filip Šlapal)

Lidi, vy nemáte cit pro slovenštinu, a ani pro Azbuku. Při oslavách 100 výročí ČSR jsem snad ani jednou neslyšel vyslovit správně příjmení M. R. Štefánika.

Nejčastěji vyslovují Češi "Štefányk". Reportér ČT 24, přidělený do Bratislavy vyslovuje "Štefaňik". Jinak mezi Čechy se používá často "Štefányk", zřídka "Štefaňík", nebo "Stěfányk". Správná výslovnost je "Štěfáňik", i když se píše "Štefánik" (e se v měkkých slabikách čte ě. -  po d, t, n).

Ještě větší nesnáze jsou s azbukou. Tam mají dvojhlásky, a ty se do češtiny (i slovenčiny) musí přepisovat dvěma písmeny abecedy. V ruštině nemůže být Elena, ledaže by se psala s obráceným E, které my nemáme. Běžně se píše v azbuce s abecedním E, ale to je dvojhláska JE, tedy se přepíše jako Jelena. Pamatuji si už několik let, jak televizní pracovník Dvořák měl rozhovor s Rusem Jemeljajevem a ostýchavě ho oslovoval pane Emelaeve. Ono je to podobné, jako ve slovenčině. E se čte někdy E, někdy Je. To chce cit. (Dvojhlásky jsou JA, JE, JO, ŠČ, JU).

Altner ZdenekSe Zdeňkem Altnerem jsem navštěvoval Právnickou fakultu UK v Praze v létech 1967-1972. Byli jsme spolužáci v jednom kruhu a tudíž jsme se stýkali téměř denně. Zdeněk sice nepatřil mezi vynikající studenty, ale jako spolužák byl slušný a komunikativní. Až na „šplhounské“  a sebestředné výjimky jsme ostatně byli docela dobrá parta.

Po ukončení studií jsem jej neviděl celou řadu let. Věděl jsem, že působí jako advokát a dokonce jsem se od jedné další spolužačky dověděl, že měl nějaké vážné problémy jako konkurzní správce. Už si nepamatuji, jak mne vypátral, ale bylo to v době mého působení v Kreditní bance Plzeň, a.s. – v likvidaci. Prostě jednoho dne se u mne objevil v kanceláři (tehdy jsem měl ještě kancelář sám pro sebe) a poté mne ještě navštívil několikrát. Dosti podrobně mne seznámil s kauzou ČSSD a Lidový dům, takže jsem se dozvěděl, že soudní spor o Lidový dům rozhodně neměl předem jasného vítěze a žádný pražský advokát se nechtěl této komplikované kauzy ujmout (což ostatně v TV potvrdil i Miloš Zeman, tehdy ještě důchodce na Vysočině). Zdeněk Altner se tedy této kauzy ujal a dokonce se zavázal, že veškeré náklady soudního sporu ponese sám a pouze v případě úspěchu mu ČSSD zaplatí 10% z tržní ceny Lidového domu. Tuto smlouvu s ním podepsal tehdejší předseda ČSSD Miloš Zeman.